Jistě se každá učitelka mateřské školy ve své praxi setkala s dítětem, které při nástupu do kolektivu nemluvilo. Ve třech letech dítěte mohou mít tyto projevy hned několik důvodů. V dnešním článku se zaměříme na jednu ze závažnějších poruch – mutismus.
Mutismus v mateřské škole
Mgr.
Jana
Prokešová
školní logoped
Mutismus znamená
nepřítomnost nebo ztrátu schopnosti užívat mluvenou řeč
při existující schopnosti mluvit. Můžeme ho chápat jako
důsledek extrémního prožívání psychické zátěže
(tzn. traumatu nebo chronické frustrace) v komunikaci, kdy dojde k
zablokování řečové funkce
jako obranné reakce organismu.V odborné literatuře se setkáváme s dělením na různé formy, ale v předškolním věku se nejčastěji setkáme s
formou elektivní neboli selektivní
– výběrovou. V případě
elektivního mutismu
se ztráta schopnosti mluvit váže na určitou osobu nebo situaci.
Dítě v určitých situacích nemluví, v jiných je však jeho
řečová produkce
dostačující pro běžnou komunikaci. Typické je, že nemluvnost je v určitém prostředí pravděpodobná, tedy předvídatelná. Dítě ovšem nerozhoduje o tom, v jaké situaci bude mluvit, ale „diktuje“ to situace sama.Pokud budeme hovořit o
příčinách mutismu, nevyhneme se kombinaci několika vlivů nebo současnému působení více faktorů.
Mezi faktory, které vytvářejí u dítěte určité dispozice, řadíme:
osobnostní rysy dítěte
(úzkostnost, labilita, pocity neschopnosti, úsilí o manipulaci s okolím);rodinné prostředí
(nesprávný výchovný styl, extrémní emoční reakce rodičů nebo nedostatečná emocionální podpora dítěte, disproporce mezi požadavky na dítě a jeho možnostmi, nejednotnost ve výchově, konflikty v rodině);chronické působení stresových faktorů
(strach z trestu, výsměchu, agresivity).Dále zde působí faktory, u kterých předpokládáme, že
mutistické projevy
bezprostředně vyvolaly. Jsou to především pro dítě traumatizující události, jako je např. výrazná změna prostředí (stěhování, vstup do kolektivu, hospitalizace, smrt blízkého člověka, nevhodný trest atd.). Čím větší má dítě dispozice, tím menší trauma může vyvolat
silnou stresovou reakci, která zablokuje řečové funkce.
Poslední skupinu tvoří
udržovací faktory, mezi které patří již výše zmíněné faktory a
reakce okolí na problémy dítěte
(nepřiměřené způsoby rozvíjení řeči, netaktní reakce na projevy dítěte – tresty, výsměch, nepřiměřené usnadňování komunikace dítěti nebo „podplácení “ dítěte jako motivace k mluvení; sociální izolace).V mnoha případech nemůžeme přesně
definovat příčinu mutismu, ale často se setkáváme s komunikačně blokovanými a sociálně uzavřenými osobami v rodině dítěte, s
kombinací mutismu s jinou řečovou poruchou
a také s udržováním mlčení jako subjektivního zisku z nemoci, které vzniká a přetrvává nepřiměřeným přístupem okolí k dítěti.Pro diagnostiku i terapii mutismu je důležitá
interdisciplinární spolupráce lékařů
(neurolog, foniatr, psychiatr),
psychologa
(popř. psychoterapeuta) a
logopeda. Logopedická péče nabývá v poslední době na významu, a to vzhledem k výzkumům, které informují o dalších přidružených komunikačních problémech mutistických dětí. U 38–71% těchto dětí se vyskytují poruchy artikulace, chudá slovní zásoba, koktavost, dysgramatismy nebo poruchy hlasu.
Základní
logopedická péče u mutistických dětí
se zaměřuje především na
odblokování komunikačního stresu. Logoped pracuje nejen s dítětem, ale i s rodiči v souvislosti s predispozičními a udržovacími faktory, které souvisejí s rodinným prostředím a reakcemi na problémy dítěte.
Terapie mutismu je vždy postavena na týmové spolupráci.
V prostředí mateřské školy se dítě s elektivním mutismem nebude projevovat pouze mlčením, ale i dalšími
zvláštnostmi v sociálně interaktivním komunikačním chování.
U dítěte je často patrná nevýrazná mimika,
vyhýbání se očnímu kontaktu
a v některých případech se neobjevují ani přirozené zvuky, mezi které řadíme odkašlání, smích nebo pláč. Zvláštnosti se mohou objevit také v řeči těla, kdy
pohyby dítěte působí zpomaleným nebo deformovaným dojmem.
Dále můžeme zaznamenat určitý perfekcionalismus, přehnaný strach z chyb nebo domnělých nebezpečí.V domácím prostředí mluví dítě většinou bez zábran, působí uvolněně a snaží se být středem dění. Může se také objevit touha po dominanci. Rodiče často reagují na své dítě protichůdně. Na jedné straně vyvolává mlčení u rodičů soucit s
bezvýhradnou orientací na potřeby dítěte
a na druhé straně u nich dochází ke
skrývání negativních pocitů
ze ztráty nebo omezení sociálních kontaktů a potlačení jiných členů rodiny (v mnoha případech dítě nemluví s prarodiči nebo sourozenci.).Pokud se učitelka setká s mlčícím dítětem, měla by se snažit odlišit, o jaký druh mlčení se jedná.
Pro mutismus je charakteristické, že dítě nemůže mluvit, protože je blokované, a ne proto, že je vzdorovité nebo se mu mluvit nechce.Zpočátku by se měla učitelka pokusit
zapojovat dítě do činností jako pozorovatele. Dítě by se nemělo cítit vyřazené, ale zároveň by nemělo být ve středu pozornosti, což nemusí být vždy jednoduché zajistit.
Mějme ale na paměti, že
mutistické děti
velice citlivě pozorují, hodnotí a nakonec akceptují nebo zamítnou situace a reakce sociálního okolí, a to může výrazně ovlivnit dobu trvání mlčení.Učitelka postupně hledá společnou
komunikační rovinu s dítětem na neverbální úrovni
(např. společné kreslení obrázků, gesta, neverbální spolupráce se skupinou) a akceptuje dítě takové, jaké je.
V žádném případě neslibuje dítěti odměnu za mluvení.
V případě, že
dítě nepřetržitě mlčí v mateřské škole déle než čtyři týdny
(nemusí to být vždy jen po nástupu do kolektivu), měla by učitelka
seznámit rodiče s touto situací
i s podezření na elektivní mutismus a motivovat je k návštěvě dětského lékaře nebo logopedické ambulance. Je nezbytné počítat také s negativní reakcí, protože rodiče své dítě znají jako zcela normálně mluvící. Je potřeba upozornit rodiče na možnost
poradenství ohledně mutismu, kterou provádí logoped, psycholog (psychoterapeut) nebo dětský psychiatr, a na význam terapie. Ve většině případů dojde ke zlepšení nebo odstranění příznaků, ale
bez odborné pomoci může dojít k upevnění mlčení.
Úloha mateřské školy je významná pro včasné rozpoznání příznaků elektivního mutismu
a následnou diagnostiku, která je rozhodující pro terapii a další vývoj dítěte. Pro případnou konzultaci se může učitelka MŠ obrátit na
spádové SPC pro vady
řeči působící v každém kraji. Pro další informace k tomuto tématu na internetových stránkách doporučuji např.:
www.klinickalogopedie.cz, www.logopedonline.cz
.Použitá literatura
HARTMANN B., LANGE M.
Mutismus v dětství, mládí a dospělosti.
1. vyd. Praha: Triton, 2008.KUTÁLKOVÁ, D. Mutismus. 1. vyd. Praha: Septima, 2007.
LECHTA V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.
ŠKODOVÁ E., JEDLIČKA I. a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003.