Mutismus v mateřské škole

Mutismus znamená při existující schopnosti mluvit. Můžeme ho chápat jako (tzn. traumatu nebo chronické frustrace) v komunikaci, kdy dojde k jako obranné reakce organismu.

V odborné literatuře se setkáváme s dělením na různé formy, ale v předškolním věku se nejčastěji setkáme s – výběrovou. V případě se ztráta schopnosti mluvit váže na určitou osobu nebo situaci. dostačující pro běžnou komunikaci. Typické je, že nemluvnost je v určitém prostředí pravděpodobná, tedy předvídatelná. Dítě ovšem nerozhoduje o tom, v jaké situaci bude mluvit, ale „diktuje“ to situace sama.

Pokud budeme hovořit o

Dále zde působí faktory, u kterých předpokládáme, že bezprostředně vyvolaly. Jsou to především pro dítě traumatizující události, jako je např. výrazná změna prostředí (stěhování, vstup do kolektivu, hospitalizace, smrt blízkého člověka, nevhodný trest atd.). Čím větší má dítě dispozice, tím menší trauma může vyvolat

Poslední skupinu tvoří (nepřiměřené způsoby rozvíjení řeči, netaktní reakce na projevy dítěte – tresty, výsměch, nepřiměřené usnadňování komunikace dítěti nebo „podplácení “ dítěte jako motivace k mluvení; sociální izolace).

V mnoha případech nemůžeme přesně a také s udržováním mlčení jako subjektivního zisku z nemoci, které vzniká a přetrvává nepřiměřeným přístupem okolí k dítěti.

Pro diagnostiku i terapii mutismu je důležitá (neurolog, foniatr, psychiatr), (popř. psychoterapeuta) a

Základní se zaměřuje především na

V prostředí mateřské školy se dítě s elektivním mutismem nebude projevovat pouze mlčením, ale i dalšími

U dítěte je často patrná nevýrazná mimika, a v některých případech se neobjevují ani přirozené zvuky, mezi které řadíme odkašlání, smích nebo pláč. Zvláštnosti se mohou objevit také v řeči těla, kdy Dále můžeme zaznamenat určitý perfekcionalismus, přehnaný strach z chyb nebo domnělých nebezpečí.

a na druhé straně u nich dochází ke ze ztráty nebo omezení sociálních kontaktů a potlačení jiných členů rodiny (v mnoha případech dítě nemluví s prarodiči nebo sourozenci.).

Pro mutismus je charakteristické, že dítě nemůže mluvit, protože je blokované, a ne proto, že je vzdorovité nebo se mu mluvit nechce.

Zpočátku by se měla učitelka pokusit

Mějme ale na paměti, že velice citlivě pozorují, hodnotí a nakonec akceptují nebo zamítnou situace a reakce sociálního okolí, a to může výrazně ovlivnit dobu trvání mlčení.

Učitelka postupně hledá společnou (např. společné kreslení obrázků, gesta, neverbální spolupráce se skupinou) a akceptuje dítě takové, jaké je.

V případě, že (nemusí to být vždy jen po nástupu do kolektivu), měla by učitelka i s podezření na elektivní mutismus a motivovat je k návštěvě dětského lékaře nebo logopedické ambulance. Je nezbytné počítat také s negativní reakcí, protože rodiče své dítě znají jako zcela normálně mluvící. Je potřeba upozornit rodiče na možnost

a následnou diagnostiku, která je rozhodující pro terapii a další vývoj dítěte. Pro případnou konzultaci se může učitelka MŠ obrátit na řeči působící v každém kraji. Pro další informace k tomuto tématu na internetových stránkách doporučuji např.: .