Pět kluků a tři holčičky sedí na koberci a bedlivě pozorují lektorku, která připravuje na podlaze čtvercovou síť. „Umíte se spočítat?“ ptá se dětí. Je nás osm, volají jeden přes druhého. „Budeme si spolu zase hrát. Minule vás navštívil robot Cubetto, programovaly jste ho a on jezdil po síti. Robote, krok. Robote, doprava. Robote, doleva,“ ukazuje dětem robotickou hračku, kterou dobře znají.
Malá digitální univerzita
BBA
Barbora
Vítová
vzdělávací projekty pro děti; spoluautorka myšlenky Malé technické univerzity a Malé digitální univerzity
V MŠ Nademlejnská na Praze 9 je v rámci Malé digitální univerzity (MDU) výuka už počtvrté. Lektorka Jana Baudyšová vypráví dětem o tom, že má doma pejska, ale musela začít chodit do práce, tak on zůstává doma sám. „Víte, co pejsek potřebuje?“ ptá se a děti uznale odpovídají, že jíst, pít a vyčůrat. Lektorka jim představuje dřevěného robota, pro kterého společně zkusí vymyslet program a naprogramovat ho tak, aby jejího pejska nakrmil. Lektorka používá i další pomůcky, které byly pro projekt MDU připraveny.

Neziskový vzdělávací projekt
Malá digitální univerzita
učí děti formou hry a prožitků poznávat abstraktní svět digitálních technologií, které je denně obklopují. Nenásilnou formou s nimi řeší logické úkoly, rozvíjí představivost a tvůrčí myšlení „na koberci“ bez monitoru. Autoři metodiky usilují o to, aby děti předškolního a nižšího školního věku pochopily principy digitálního světa dřív, než se stanou jeho běžnými uživateli, a neztratily přirozenou dětskou zvídavost. Program navazuje na úspěšný projekt polytechnického vzdělávání nazvaný
Malá technická univerzita.
Ten už zavítal do téměř devíti stovek mateřských škol po celé České republice a jeho akreditovanými semináři prošlo více než 230 učitelů.Robot na krmení domácích mazlíčků
Lektorka Jana Baudyšová s dětmi z MŠ Nademlejnská vymýšlí vstupní informace pro vznik programu na krmení psa, jako je: kde robot najde granule a kdy by se měl pes krmit. K tomu používá barevné karty s obrázky hodin, misky, police s krmením, psa atd. Děti seřazují správně úkony podle pořadí, jež musí robot postupně udělat. Aby věděl, že má práci zahájit v osm hodin ráno tím, že najde misku a nasype do misky správnou dávku. Chlapci během výuky přehlušují děvčátka a odsouvají je do pozadí. Lektorka je proto vyzývá, aby si sedli zpět na koberec, a cíleně se začíná ptát holčiček. „Co by se stalo, kdyby robot jako první zavolal psa. Byl by pejsek nakrmený?“ dává jim záludnou logickou otázku. Děvčátka jsou ale nesmělá, kluci se hlásí s odpovědí, ale lektorka se snaží dát příležitost všem.
„Hodina cílila na to, aby si děti uvědomily, že programátor, když tvoří nějaký program, musí promyslet i sebemenší detail. To znamená, v našem případě, na jaké políčko pochozí sítě se robot dostane, co má udělat předtím a co potom. Žádná informace nesmí chybět,“
říká lektorka Jana. Přestože se ve světě na digitální vzdělávání dětí klade velký důraz, v Česku se podle ní stále dává v mateřských školách větší přednost hraní divadel a písničkám
. „To je pro děti samozřejmě velmi důležité, ale digitální výchově se věnuje málokdo a přitom se digitální svět stává nedílnou součástí našich běžných životů. My jsme vymysleli program, který děti baví a navíc vzdělává bez tabletů a na koberci,“
vysvětluje a dodává, že si díky němu děti osvojí základy logiky a programování bez toho, aniž by musely skutečný tablet v ruce držet. Běžné digitální pomůcky jsou podle lektorky Baudyšové děti zvyklé používat od nejútlejšího věku, avšak jen konzumně. Digitální technologie považují za hračky.Neuvědomují si, co za naprogramováním digitální pomůcky vlastně stojí a že by nám především měly pomáhat ke zjednodušení naší práce.

Lektorka jako matka a vědkyně
Program v MŠ Nademlejnská se odehrál jen pro osm dětí, avšak lektorka Jana je zvyklá na daleko větší počty účastníků, jichž bývá ve třídě i pětadvacet. Třída je podle ní netypická včetně reakcí dětí. Jana Baudyšová se do projektu MDU zapojila proto, že je matkou dvou malých dětí a věnuje se výuce digitální gramotnosti na základní škole. Myšlenka představení digitálního světa v mateřských školách prožitkem, bez monitoru a na koberci ji uchvátila.
Předtím, než se výuka pustí do „ostrého provozu“, se několikrát testuje na zkušebních mateřských školách. Program vznikl za spolupráce pedagogů s programátory a IT odborníkem. Pak Malá digitální univerzita proškoluje lektory, kteří mají k dispozici originální pomůcky. Ty jsou chráněné užitným vzorem a některé jsou vyrobeny projektu takzvaně na míru. Program pro školy zahrnuje momentálně šest lekcí. První se jmenuje „Datový expert” a učí děti, jak se přenáší obrázek z tabletu do tabletu, druhá lekce se nazývá „IT expert” a vysvětluje dětem, že existují roboti, které musejí naprogramovat. Tak pozvolna nastupuje digitální vzdělávání, kdy lektoři srozumitelně ukazují a učí například orientaci na síti pomocí souřadnic.
Co se běžně neučí
Právě čtvrtá lekce dětem představuje psího kamaráda, díky němuž si uvědomí, co by se stalo, kdyby robota na krmení domácích mazlíčků naprogramovaly nesprávně a přístroj by pak nefungoval a náš pejsek by zůstal hladový. Hodina je podle Jany Baudyšové o práci s informacemi. V další lekci přijde děti navštívit i menší robot Smart a každou lekci se přidává nový robot s určitým úkolem. V páté lekci tak robot peče pizzu, na tomto úkole ukazují lektoři dětem pracovní postup jako algoritmus, k němuž se postupně dopracují.
„V šesté lekci pracujeme s podmínkou. Co se stane, když robot některou z informací nemá. Například venku prší, pošleme robota ven, ale zapomeneme na to, aby se počasí přizpůsobil. My musíme do robota vložit podmínku: Když bude pršet, roztáhni deštník,“
uvedla Jana.
Ředitelka MŠ Nademlejnská Kateřina Vejvodová si myslí, že projekt je v rámci polytechnické a digitální výchovy pro děti velmi přínosný a zpětná vazba od rodičů je pozitivní.
„Mám tady sama svého syna a on mi vypráví o spoustě různých věcí, které dítě běžně ve školce nenačerpá.“
V této malé soukromé školce na pražské periferii si už úspěšně vyzkoušeli i projekt Malé technické univerzity. Ředitelka po jeho skončení pozorovala, že děti jsou zručnější v jemné motorice a mají zájem o technická témata. Staví čističky odpadních vod, elektrárny, zajímají se o solární panely. Bezelektronickou podobu program MDU paní ředitelka přivítala:
„Zastánci skutečných tabletů moc nejsme. Vím, že se mohou využít i v běžné výuce, ale když si děti mohou ve škole od elektroniky odpočinout, tak je to lepší,“
myslí si.