Úvodní slovo paní ředitelky Ilony Hulínové: „Jako ředitelka jsem o odborné úrovni celého týmu naší mateřské školy nikdy nepochybovala. A v březnu po uzavření školky mě k tomu napadla modifikace jednoho českého přísloví: ,V nouzi poznáš učitelku.‘ ,Koronavirový‘ projekt oranžové třídy v sobě spojil pedagogický, lidský, týmový i technický přístup učitelek. Vznikla tvůrčí whatsappová komunikace skoro celé třídy. Kolegyně začlenily všechny oblasti školního vzdělávacího programu, postaraly se o pokračování komplexního rozvoje dětí a využily potenciál rodičů. Flexibilně a kreativně vymyslely smysluplné pokračování třídního vzdělávacího programu na dálku. Využily možností současných mobilních telefonů a dalších druhů informačních technologií. Zapojily děti i celé rodiny, denně vymýšlely, připravovaly, posílaly a vyhodnocovaly. Jistě si dovedete představit skupinu skoro 28 lidí v mobilní aplikaci! Ale o tom už vám napíší paní učitelky samy…“
Hrajeme si za rouškou
Laděna
Hejzlarová
učitelka MŠ „Škola hrou“, Milánská, Praha 10
Dana
Haškovcová
„S VODNÍKEM ČESÍLKEM VE VODĚ I NA SOUŠI“
Co bylo na začátku…
V tomto školním roce bylo cílem našeho projektu využít oblíbenou pohádkovou postavu vodníka Česílka. Na pohádky navazovaly výtvarné a pracovní činnosti. Písničky, prstové hry, básničky, ale i cvičení a pohybové hry nás tak dovedly do všech oblastí výchovně-vzdělávací práce. Děti byly nadšené a rodiče se od začátku s námi zapojovali do různých aktivit.
Velkou odezvu mělo uspořádání podzimní dílny, která se z organizačních důvodů a prostoru uskutečnila ve 2 skupinách. Výroba postavičky vodníka byla náročná, ale tvůrčí atmosféra a dobrá nálada byla vidět okamžitě. Zejména tatínkové byli velmi kreativní a užívali si to. Na podzim jsme společně s rodiči zorganizovali lampiónový průvod k Hostivařské přehradě. Zde proběhlo „zamykání přehrady“. Role vodníka se zhostil ochotný tatínek. Svítící lampióny ve tmě, šplouchání vody umocnily zážitky nejen dětí, ale nás všech dospělých okolo.
Tradiční dětský karneval na téma „Sjezd vodníků“ – maminky a tatínkové si dali záležet a třída se hemžila vodníky a hastrmany jako v pohádce. Hry a soutěže si „vodníci“ náramně užili. Děti udělaly také radost babičkám v Domě s pečovatelskou službou. Na jejich besídce k MDŽ zazpívaly všechny vodnické písničky, říkanky a básničky, co se naučily.
Po jarních prázdninách jsme připravovaly pro děti „odemykání přehrady“. Nikdo z nás netušil, že naše plány překazí nemoc a s ní uzavření všech mateřských škol až do odvolání. Co teď, co bude dál? Tato otázka nám zněla v mysli stále víc a víc. Třída zůstala najednou prázdná. Ošklivý koronavirus nás rozdělil a donutil schovat se zatím na neurčitou dobu do rodin, pod roušku.
Nenechaly jsme se ale zastrašit a přemýšlely, jak se zase vzájemně spojit, navázat s dětmi a rodiči na krásně vytvořený vztah. Se svolením rodičů jsme vytvořily e-mailovou skupinu. To ale nebylo zcela ideální, neboť chyběla především rychlá odezva. Nakonec jsme se všichni spojili přes mobilní aplikaci WhatsApp, která nám umožnila bezprostřední komunikaci s rodiči i dětmi.
Posíláme jim zábavnou formou úkoly, které volíme podle našeho třídního vzdělávacího programu. Děti se každé ráno těší na nové zadání nebo hádanku, které musí vyřešit – např. „Poznáte kytičky, které mi kvetou na zahradě? Řekněte mamince ještě pět jiných jarních kytiček.“ Některé odpovědi byly správné, jiné až úsměvné např. „Fioly, bělenky, bílovky, sněhurky“ V otázkách jsme zabrousily i do lesa, k Česílkovu rybníčku, např.: „Která zvířátka žijí v lese?“ Děti si také procvičovaly paměť, např.: „K rybníku přiskákala ŽÁBA, přihopkal ZAJÍC, přilétla KACHNA, přišel JEŽEK a přilétl ČÁP. Řekněte mamince nazpaměť pořadí zvířátek (jak jdou za sebou). Kdo byl první? Kdo byl poslední? Prvního a posledního můžete nakreslit.“ Dětem jsme posílaly k řešení obrázkové tajenky, kde musely hádat začáteční hlásku, a potom sestavit slova, např.: „Malý domeček plný koleček. Čtyři rohy, žádné nohy, jenom břicho veliké. Jakých ryb je v rybníce nejvíce?“
O jejich splnění nás rodiče ihned informovali, např.: „U některých slov mu nešla první písmenka, ale jen slabiky, tak jsme je vytleskávali (to má rád) a pak to šlo. Obrázky zvládl všechny, pouze ementál s nápovědou a auto je přeci Porsche.“ Přes videonahrávky jsme se společně učili nové básničky, jako hádanku jsme si zopakovali při klavíru některé písničky. Nezapomněli jsme ani na výtvarnou oblast. Děti kreslily své rodiče, zavzpomínaly na své učitelky. V období Velikonoc nám rodiče posílali fotky, jak se děti podílí na jejich přípravě. Jedním z velikonočních úkolů bylo: „Spočítejte v ošatce kraslice: oranžové, červené, modré a bílé. Kolik jich je dohromady?“ Pro rodiče: „Kterého velkého ptáka je toto odrátované vajíčko?“
Do vzdělávací hry byli vtaženi i sourozenci, a tak si vzájemně radili a pomáhali. Kromě jiného jim tak každodenní komunikace upevňovala i jejich sociální cítění. Mimo jiné se děti mohly zapojit do soutěží, které vyhlásila na každý týden naše školka: výtvarnou, literární, obrázek pro babičky a dědečky. Pomohla také paní logopedka a připravila cvičení pro děti podle věkových skupin.
A tak pokračujeme dál v nastaveném programu. Vodník Česílko nás zkrátka neopustil ani v této době. A co na to rodiče? Všem se tato forma spolupráce moc líbí, velice kladně ji hodnotí a rozhodně v ní chtějí i nadále pokračovat. Přesto všichni doufáme, že se vše již brzy uvolní a postupně vrátí do normálních kolejí, a my se s dětmi i rodiči opět setkáme v naší školce.
Citujeme jedno z mnoha vyjádření rodičů:
„Dobrý večer, posíláme za naši rodinu zhodnocení aktuální komunikace. Moc děkujeme za vše, co pro nás a děti děláte! V naší rodině si moc vážíme online komunikace, která vznikla a která vtáhla do děje a akce jak děti, tak rodiče. Velmi kladně hodnotíme jak zaslané materiály k vypracování mailem (grafomotorické pracovní listy, omalovánky, básničky a nápady na výtvarné aktivity), materiály od paní logopedky, tak hlavně vytvoření třídní skupiny v aplikaci WhatsApp, kde může být Toník alespoň prostřednictvím fotek a videí v kontaktu se svými spolužáky i paní učitelkami. Moc milé bylo video s koledou od paní učitelky Laďky, které se nám hodilo k trénování koledy na Velikonoční pondělí:-). Zároveň v aplikaci posílají paní učitelky i během všedních dnů úkol pro ten den, což hlavně u nás doma bereme jako vítanou pravidelnost, kdy chceme po Toníkovi nějakou ,práci‘ a soustředění nejen na jeho hraní. Oceňujeme pestrost a nápaditost úkolů, kdy se paní učitelky snaží, aby každý den byl úkol jiný a děti si procvičily různé dovednosti a znalosti. Zároveň se pravidelně zapojujeme i do celoškolkové výtvarné soutěže, která nás doma vede k tomu být pravidelně kreativní, což je u nás vítaná aktivita, jak zabavit Toníka i jeho mladší sestřičku. Děkujeme, jak jste se zhostily online komunikačních možností a ceníme si velké proaktivity a těšíme se na další spolupráci.“
Co na závěr říci?
Jen to jediné – víme určitě, že máme šikovné děti a prima rodiče, a to nás zavazuje, abychom pokračovaly dál.