Základem osobnostně orientovaného modelu předškolního vzdělávání je především hra a situační učení. Hrou je myšlena samostatná tvořivá hra, která nepostrádá prvky experimentování. Taková hra totiž dítěti umožňuje osobní prožitek, uplatnění jeho dosavadních vědomostí i zkušeností a vyjádření představ. Pro předškolního pedagoga je pak dětská hra zdrojem informací o dítěti. Ukazuje například stupeň jeho vývoje, jeho tvořivost, soustředěnost, reakci na pokyny, respektování pravidel, rychlost rozhodování, důslednost v realizaci cílů a vyjadřování, a to nejen slovní, ale i nonverbální.
Hra a učení - dvě strany jedné mince předškolního vzdělávání
Mgr.
Pavla
Petrů-Kicková
MŠ
Dr.
E. Beneše Kralupy nad VltavouUčením v předškolním věku rozumíme především spontánní učení, tedy učení nahodilé na podkladě vlastního zájmu dítěte. Někdy ho také nazýváme školou života. V mateřské škole je spontánní učení doplněno o situační učení, které je naopak promyšlené a předem naplánované a připravené. Jedná se o učení formou jednání, konání a prožívání konkrétních situací. Skládáním nahodilých poznatků do logicky funkčních vztahů budoucího poznatkového systému dochází k souladu podnětů a nároků.
MÁ PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ ČAS NA HRU?
Ano, říká E. Opravilová (2013), ale dimenze místa a času se změnily. Prostor pro hru se zúžil a jeho nedostatek může být zdrojem agrese nebo vývojového opoždění dítěte. Také příliš těsná vazba na dospělého, který je ve většině případů organizátorem, regulátorem a spoluúčastníkem dětské hry, vede k vývoji jiného herního vztahu než s vrstevníkem. Dospělák je tu pro dítě, vždy a všude, ale vrstevníka je umění získat, přesvědčit a udržet si ho jako partnera ve hře. Velký problém vidí v tzv. duševním překrmování a přesycenosti dětí, které vede k nezájmu. Z dětí se stávají pasivní konzumenti her, které jim dospělí připravují. Nechávají se jimi bavit.
VOLNÁ HRA vs. ŘÍZENÁ ČINNOST
Předškolní vzdělávání má dítěti poskytovat dostatek volné hry v jeho vlastním tempu a na jeho momentální vzdělávací úrovni a přitom si všímat a citlivě vnímat, zda jeho volná hra nestagnuje a není potřeba intervence zvenčí. Má umožňovat dítěti, aby se dokázalo zamyslet nad impulsy zevnitř své osobnosti, aby pak v základní škole, ve které už budou jen impulsy zvenčí, uspělo. Může, pomocí hry, dítě očistit se od agrese viděné v televizi nebo v životě. Mělo by se v něm dozvídat (učit) to, co má smysl. Musí odstranit všechny ohrožující vlivy. Nejen ty, které ohrožují samu podstatu fyzické existence, ale i ty, které ohrožují vlastní hodnoty dítěte a vztahy.
Co to je hra?
Hra je:
legrace - 46 %
zábava - 39 %
práce - 9 %
nic - 6 %
Jak vnímají děti hru v mateřské škole?
„Jsem šťastná, když si hraju.“
Terezka J. (5 let)„Líbí se mi tady, protože si můžu hrát s kamarády.“
Veronika T. (6 let)„Ve školce se učíme si hrát.“
Daniel Z. (4 roky)„Ve školce se učím, jak se mám chovat.“
Matouš K. (4 roky)Proč si hrajeme?
Proč si hrajeme:
s kamarády - 85 %
pro zábavu - 10 %
jen tak - 5 %
s dovolením - 0 %
Co to je učení?
Učení je:
sezení - 44 %
úkoly - 33 %
počítání - 23 %
Jak vnímají děti učení v mateřské škole?
„Číslice budeme potřebovat ve škole, abychom mohli říkat věci s písmenky.“
Matěj Z. (5 let)„Učení jsou úkoly a ty se budou dělat ve škole, kde se bude dlouho sedět.“
František Š. (4 roky)„Učitelka nám dá úkol, kreslení a pak nám řekne, jestli je to hezké.“
Nela S. (4 roky)Proč se učíme?
Proč se učíme?
pro mámu - 44 %
pro školu - 29 %
nevím - 19 %
abychom byli chytří - 8 %
Z krátkého vhledu do života a myšlení současných dětí předškolního věku je patrné, že synonymem pro hru je hra společná, kooperativní, ať už ve dvojicích, nebo skupině. Dítě touží po činnosti, která mu pomůže navázat kontakt s vrstevníky.
Úloha hračky v dětské hře není pro děti důležitá, zatímco podmínky, nároky na prostředí, ve kterém se může společná hra uskutečňovat, pedagogicko-psychologické, hygienicko-zdravotní, estetické a především sociální, splňuje mateřská škola beze zbytku.
Pojem učení je pro děti předškolního věku ještě těžko uchopitelný. Mají o něm své informace od starších kamarádů nebo sourozenců a v posledním roce před ukončením předškolního vzdělávání a nástupem do školy mají i velký zájem o úkoly a hru „na školu“. Jsou tedy připraveny přijímat nové poznatky především díky zvládnutým kompetencím ve všech hlavních cílech předškolního vzdělávání. Mezi tyto kompetence patří: slušnost, umění se učit, sebedůvěra a sebekritičnost, angažovanost a aktivita.
Předškolní vzdělávání je naplňuje pomocí měkkých dovedností, ke kterým patří kritické myšlení, týmová spolupráce, řešení problémů, kreativní myšlení a empatie.
Výzkumné šetření proběhlo v měsíci březnu a dubnu 2015 a zúčastnilo se ho 221 dětí ve věku od 3 do 7 let.