Proč zavádět etickou výchovu do školky, když už tam dávno je? Nebo i opačně: proč se etická výchova zavádí jako obor hlavně na základní a střední školy, když by se s ní přece mělo začít u dětí už odmalička! Tak jak to vlastně s tím zaváděním etické výchovy do školek je?
Etická výchova v mateřinkách není v plenkách
PhDr.
Linda
Taláčková
učitelka a lektorka etické výchovy
Poznámka
Cíle a metody etické výchovy ve školkách nové nejsou. V etické výchově jde o to, co učitelky v mateřinkách dávno dělají - učí děti všestranným dovednostem, včetně komunikačních, vychovávají je k sebeúctě, respektu k druhým, k tvořivosti a iniciativě, ke zvládání emocí, k empatii a asertivitě, k rozpoznávání dobrých a špatných vzorů, k prosociálnosti typu pomoci, přátelství a spolupráci. Etická výchova také využívá známé metody z prožitkové, tvořivé a kooperativní pedagogiky. Účinné je třeba propojení etické výchovy s dramatickou výchovou. Před lety v ní byly učitelky s úspěchem vzdělávány. Jejich dovednosti jsou v etické výchově více než vítané.
V čem je tedy ta novota? Etická výchova může školky inspirovat v
uspořádání výchovně-vzdělávacího obsahu, v kvantu vyzkoušených prožitkových a reflexivních aktivit pro děti a zejména
ve výchovném stylu
– ve způsobu, jak učitelka může budovat a udržovat přátelské, ale oboustranně náročné vztahy mezi ní a dětmi či mezi dětmi navzájem.Etická výchova nedělá revoluci. Nabízí však praktický, ověřený,
účinný nástroj pro učitelky, jak dosáhnout u dětí výchovných a vzdělávacích cílů.
Mateřinky přitom, velmi příkladně, nepotřebují mít černé na bílém, že něco takového je ve výchově a vzdělávání dětí potřeba. Zřejmě proto se doposud nijak zvlášť v mateřských školách nekřičelo: Dejte nám etickou výchovu do našeho RVP jako obor! Pokud je
absence této formality
problémem, tak snad v tom, že co není na papíře, na to se
těžko uvolňují státní peníze
a toho si pak také veřejnost a média málo všímají.Poznámka
Etická výchova vznikla před více než třiceti lety. Autorem původního projektu je psycholog z barcelonské univerzity R. Roche Olivary. K nám se zkušenosti s etickou výchovou dostaly v 90. letech ze Slovenska prostřednictvím Etického fóra ČR. Teprve nyní na veřejnost prosakuje, že se etická výchova v českém školství kvalifikovaně objevuje už od roku 1999.
K ČEMU SE NAPŘÍKLAD ETICKÁ VÝCHOVA HLÁSÍ
Jsou
výchovné a vzdělávací hry, ze kterých se jednotlivé děti v celé skupině radují, aniž by radost byla na úkor druhých („Už umím... Aha, takhle se to musí udělat! Poskládal jsem to správně...“). Tyto hry odvážně
reagují na zájem dítěte
tady a teď. Smysl činnosti je v poučení samém a v radosti z něj. Dítě spatřuje v činnosti smysl, protože k němu ve svém vývoji právě dospělo. Jistě znáte například
využití prvků Montessori pedagogiky
v běžné nebo alternativní školce.Nad vynikající výchovné a vzdělávací hry, kdy je výsledkem získání znalosti, dovednosti či pozitivního postoje u jednotlivých dětí, jsou pak ještě takové hry a aktivity, kde souběžně s poučením a radostí jednotlivců dochází k radosti a poučení v celé skupině. Jsou to hry prosociální či kooperativní, hry, kde vlastně vyhrávají všichni. Děti se učí znalostem, dovednostem a postojům od sebe vzájemně. Učitelka vymezí hranice, ale dále je spíše moderátorkou, nemusí umravňovat, vysvětlovat a ukazovat, jak se co dělá správně. Nechá prostor dětem, aby si to zdvořile a s respektem řekly mezi sebou samy. Právě těmito aktivitami a hrami se zabývá etická výchova.
K ČEMU SE NAOPAK ETICKÁ VÝCHOVA NEHLÁSÍ
Jsou výchovné a vzdělávací aktivity, při kterých se z výsledku raduje ten první, případně skupinka několika prvních („Kdo nakreslí nejhezčí... Kdo uhodne... Kdo se nejrychleji oblékne, nají... Kdo nejrychleji doběhne...“). Jedná se o soutěže.I když mají většinou vést k osvojení užitečných znalostí, dovedností a postojů, děti se jimi učí, že se lidé dělí na horší a lepší. Co to asi dělá se sebeúctou a úctou ke druhým?
Poznámka
„Vždyť je to zábava jen pro jednoho,“ říkají prý indiáni, když jsou vyzváni ke hře, kdo nejrychleji doběhne od čáry ke stromu. Říká to i Jaroslav Dušek, inspirován známou knihou Čtyři dohody od M. A. Ruize, ve vynikajícím stejnojmenném divadelním představení, které můžete vidět v Klubu Lávka v Praze. Pro rodiče a učitele je představení zvláště zábavné a poučné. Vřele ho doporučuji.
Pokud vedoucí
vyšperkuje soutěž příslibem
bonbonu, pochvaly či jiné odměny, uspějí
takzvané lepší děti
vlastně dvakrát – vyhrají a ještě za to něco dostanou. Takzvané horší děti jsou na tom naopak hůře vlastně dvakrát – neuspějí a nic nedostanou. Ba co víc, děti se tím učí také to, že tento
manipulativní přístup vedoucího
je právoplatný prostředek, jak
uplatňovat moc nad podřízenými. Nebezpečnost toho, co tímto zaséváme do dětí, je i v tom, že si leckdy ani dospělí nevšimnou, že tu účel posvětil prostředek.
Účel je tu přece velmi dobrý: vychovat a vzdělat děti. Raději si namlouváme: „Vždyť je soutěžení tak baví!“ Není to náhodou tím, že jsme dosud dětem jinou motivaci k činnosti nenabídli? Kde se v dospělých bere to umění uplácet, byť za dobrým účelem? Kde se ve veřejně činných lidech bere neschopnost podléhat korupci? Kde jsme se tomu jenom naučili?
Poznámka
Leckteré kolektivy pedagogů už prošly kurzem Respektovat a být respektován od psychologů Tatjany a Pavla Kopřivových a jejich kolegyň Jany Nováčkové a Dobromily Nevolové. Kromě mnoha dalších užitečných komunikačních dovedností si zde učitelé a rodiče uvědomí, „čím mohou přispět, aby si děti udržely (neztratily) svou vlastní vnitřní motivaci“.
1)Podstatné je také to, že
motivace k učení skrze soutěže
stojí vně – mimo dítě či mimo samotnou učební činnost. Jakmile přestane působit vnější motivace, dítě ztrácí o činnost zájem. Ba co víc, soutěžemi je výchovná a vzdělávací aktivita vlastně znehodnocena na nezajímavou.Poznámka
Ještě rafinovanější je, když dá učitelka některým dětem moc udělovat odměny: „Koho si vybereš do svého družstva? Kdo zůstane k výběru jako poslední?“ Známe ty chudáky, kteří zůstanou na lavičce jako poslední, protože si je ani jeden z dětských vedoucích nevybral. A známe to sebevědomí dvakrát odměněných dětí. Je snad cílem výchovy pěstovat v dětech, že život má cenu do té míry, do jaké je prožitý sběrem úspěšných bodů na úkor druhých?
K ČEMU JE ETICKÁ VÝCHOVA?
Vede k dobrému klimatu mezi dětmi.
Je to primární prevence nežádoucího chování.
Vymezuje dětem hranice.
Učí děti mezi sebou nebojácně, ale přátelsky komunikovat.
Dává dětem důvěru v sebe sama. Oni jsou ti jedineční a dobří.
Zároveň učí děti zodpovědnosti za to, co řeknou a udělají.
Tvoří laskavé, respektující, ale oboustranně náročné vztahy.
Vede k nácviku žádoucích sociálních dovedností.
Vede k osobnostnímu růstu dětí i učitelů.
Vede k třídění si v mysli různých postojů a hodnot.
Vede k přijetí pozitivních postojů a hodnot.
Někdy se jí také říká výchova k prosociálnosti nebo mravní, sociální a osobnostní výchova.
JAKÉ JSOU VÝHODY VYUŽITÍ ETICKÉ VÝCHOVY V MATEŘSKÉ ŠKOLCE?
Je účinná.
Je relativně levná.
Působí plošně na celý kolektiv, každé dítě postoupí o ten svůj krůček.
Není potřeba hledat speciální výchovně-vzdělávací program školky, hodí se pro jakoukoliv běžnou i alternativní školku.
Není potřeba hledat zvláštní téma, hodí se ke všem výchovně-vzdělávacím tématům i k těm spontánním, které do školky přinese život.
Mateřinky, na rozdíl od základních a středních škol, nemusí pracně hledat speciální vyučovací předmět, vyučovací jednotku týdně. Vyučování v mateřských školách je na průřezovosti témat přímo postavené.
CO VYŽADUJE ETICKÁ VÝCHOVA, ABY BYLA ÚČINNÁ A BEZPEČNÁ?
Učitelka má být proškolená dlouhodobým 250hodinovým kurzem etické výchovy, má mít osvojený výchovný styl etické výchovy a na sobě prožité, zreflektované značné množství prožitkových aktivit. Výchovný styl etické výchovy je to, co je na etické výchově u dětí tak účinné. Je to jakési know-how etické výchovy. Děti jeho blahodárné působení objeví zhruba po čtvrt roce práce. Také nový pedagog etické výchovy si teprve po delším čase stráveném v kurzu etické výchovy pro učitele a vychovatele v sobě odnáší výchovný styl. Sám na sobě zažije, jak působí výchovný model zahradníka, který svoje svěřence neotesává podle vlastních představ jako tesař, ale rozvíjí kladné potenciality rostliny. Pedagog zde sám na sobě zažije aktivity, které uplatní ve své výuce. Ve školce je pak dobré mít alespoň dva takové kantory, aby se podporovali. Zvláštní jednotlivec svádí kolektiv buď ke zvláštnímu zacházení, nebo častěji k nevraživosti skupiny.
Čas na prožitek (aktivitu, hru), aby si děti:
v zapamatovaly učivo,
v naučily senové dovednosti,
v porozuměly smyslu, proč se daným učivem zabývat.
Čas na reflexi po každém prožitku (aktivitě, hře), aby došlo k přijetí pozitivních hodnot a postojů. V mateřské škole mají učitelky zkušenosti s prožitkovou pedagogikou.
Poznámka
V mateřinkách se obvykle neobávají, jako na vyšších vzdělávacích stupních, nechat ve skupině dětí dostatek času prožitku a řízené reflexi. Dobře totiž vědí, že „děti se nenechají snadno přimět k šetření časem jako jiní lidé...“ Pravda Malého prince, jak říká Mathias Jung, „se tedy týká nás všech.“ Jde tu o objevení pomalosti. Saint-Exupéry nám říká: „Když si udělám víc času pro sebe, vstoupím opět do svého dětského ráje.“ A Jung pokračuje citátem Dietricha Bonhoeffera, teologa zavražděného nacisty v roce 1945: „Ježto je čas tím nejcennějším, neboť nenávratným majetkem, který máme, znepokojuje nás v každém okamžiku myšlenka času ztraceného. Ztracen by byl takový čas, v němž jsme nežili jako lidé, nezískávali zkušenosti, neučili se, netvořili, neužívali a netrpěli.“
Čas na všechny žáky, ať mají příležitost pozitivně se projevit submisivní či méně ukáznění žáci.
Poznámka
Pablo Casals, velký španělský violoncellista, prý řekl: „Každá sekunda našeho života je nový a jedinečný okamžik existence vesmíru a nikdy se nebude opakovat...“ A co zatím učíme své děti? Učíme je, že dvě a dvě jsou čtyři či Paříž je hlavní město Francie. Kdy už budeme naše děti také učit, co jsou? Každému dítěti bychom měli říkat:
2)Víš, co jsi?
Jsi zázrak!
Jsi jedinečný!
Na celém světě neexistuje druhé dítě, které by bylo stejné jako ty.
Uběhly miliony let a ještě tu nikdy nebylo žádné takové dítě jako ty.
Pohleď na své tělo, jaký je to zázrak!
Na své nohy, ruce, na šikovné prsty, na svou chůzi.
Může z tebe být Shakespeare, Michelangelo nebo Beethoven.
Můžeš dokázat cokoliv.
Ano, ty jsi zázrak.
Copak bys mohl ublížit druhému, když je zázrakem stejně jako ty?
Systematické využívání etické výchovy každý týden, každý den, aby vzniklo bezpečné prostředí důvěry. Pravidelná etická výchova dětem umožní vnímat jistý řád a bezpečnost.
Společný rozhovor mezi rodiči a učitelkami o etické výchově na začátku využívání etické výchovy. Rodiče tak porozumí, co to dětem přinese. Rodiče jsou hlavními nositeli výchovy. Jde o jejich vtažení do spolupráce.
Zorganizovat pro učitelky celé školky, ale také pro ty, které 250hodinový kurz etické výchovy neabsolvují, půldenní školení v aktivitách etické výchovy, aby si udělaly představu, o co v etické výchově jde.
1 In KOPŘIVA, P. et al. Respektovat a být respektován. 3. vyd. Kroměříž: Pavel Kopřiva - Spirála, 2008. 286 s. Dostupné z www: www.zkola.cz/respektovat. ISBN 978-80-904030-0-0.
2 In JUNG, M. Malý princ v nás : Na objevné cestě se Saint-Exupérym. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 82-83. ISBN 978-80-7367-412-0.