Dítě z rozvedeného manželství v mateřské škole

Dle statistiky Českého statistického úřadu bylo v roce 2011 rozvedeno 28,1 tisíc manželství, což bylo o 2,7 tisíc méně než v roce 2010. Z úhrnu rozvedených manželství bylo 56 % s nezletilými dětmi.¹⁾Je zřejmé, že rozvod je vždy citelným zásahem do integrity rodiny, pokud není dlouhodobě rozvrácena. Jedná se o situaci, na kterou – jak ti, kteří jsou přímými účastníky této rodinné situace, tak ti, kteří tuto situaci mohou sledovat jako členové širšího rodinného kruhu.

Míra objektivity nahlížení na tuto situaci je věcí spornou a vyřešit, kdo je schopen objektivně nahlížet na celou situaci, se nám asi nepodaří. Členové rodiny, kteří mají k rozvádějícím se rodičům nejblíže a kterých se rozvod rodičů dotýká nejvíce, tedy v našem případě předškolní děti, jsou často v situaci, jež jim neumožňuje objektivně posoudit možný nový rodinný status, budou-li rodiče rozvedení. Je to dáno mnoha důvody. Tím prvním důvodem je skutečnost, že rozvádějící se rodiče předkládají před dítě zcela novou situaci, se kterou se ještě nesetkalo a neumí ji často správně pocitově ani rozumově zpracovat a vyhodnotit, zejména ve vztahu k blízké budoucnosti.

Dalším důvodem problematického řešení nové situace dítětem je skutečnost emocionálních vazeb dítěte na každého rodiče, kdy každá z těchto vazeb má trochu jiný charakter a dohromady tvoří emocionální základ rodičovského vztahu k dítěti a dítěte k jeho rodiči. Předškolnímu dítěti asi také budeme těžko vysvětlovat samotný obsah slov a slovních spojení „rozvod“, „dohoda o výchově a výživě dítěte“ či „alimentační povinnost“. Dle Smithové (1999, s. 35) lze dětem pomoci, aby nad situací rozvádějících se rodičů uvažovaly jinak.²⁾

Je potřeba, aby dítě přijalo skutečnost, že rozvod je problémem dospělých. Dítě předškolního věku však již není schopno chápat, že jde o situaci, za kterou právě rodiče musejí přijmout zodpovědnost. Jsou děti, které uvádějí pocit viny za rozvrat manželství, trápí se, protože jsou přirozenou součástí problému, a nedokáží najít pomoc a řešení, což ale samozřejmě není a nemělo by být jejich povinností.

Dítě v mateřské škole (dále jen „MŠ“) je oproti předchozímu období zamlklé, snadno se rozpláče, hůře jí, straní se společným hrám s ostatními dětmi a s nechutí se učitelce zapojuje do společných činností. Je na místě respektovat tyto jeho individuální projevy, neprovádět na něj nátlak, nesnažit se za každou cenu tzv. vtlačit se mu do zorného úhlu pozornosti. Dítě potřebuje pro svou bolest, pro vyrovnání se se situací určitý klidový čas, větší ohleduplnost a pochopení ze strany učitelky, která by měla k témuž vést i ostatní děti, jimž situaci jejich kamaráda přiměřeným způsobem vysvětlí.

Pakliže však dítě nedokáže situaci zvládnout delší dobu, je potřeba a s odkazem na zájem jejich dítěte trvat na vnějším urovnání situace v rodině, hádky a rozepře přemístit do jiného prostoru a času z času, který sdílejí s dítětem. a ohleduplné k dítěti, když se ho učitelka snaží v době jeho těžkého prožívání přemlouvat k činnosti, přesvědčovat, či dokonce mu účast na činnosti nařizovat. Mnohým rozvodům však předchází také samotný rozchod sezdaných rodičů. Časové postavení tohoto stavu může být ohraničeno dlouhou dobou před rozvodem rodičů dítěte. I na toto odloučení mohou děti reagovat různě.

Z právního hlediska se řídí rozvod rodičů zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR“). Tento zákon doznal od své účinnosti, tedy od 1. dubna 1964, mnoho novelizací. Nový občanský zákoník, jehož účinnost se předpokládá od roku 2014, již v sobě obsahuje rodinně právní ustanovení, avšak v tuto dobu účinný je stále zákon o rodině. Ten pro případ rozvodu, tedy absolutního zániku manželství za života manželů, nevyžaduje stanovení viny jednoho z manželů na rozvodu manželství.

Jedinou možnou cestu ke zrušení stavu manželství, resp. zrušení právního poměru manželství za života manželů, představuje tedy institut rozvodu manželství. Rozvod také není institucí státem podporovanou. Na druhé straně však nabízí stát adresátům právních norem možnost právního řešení situace, kdy ve svazku manželském zůstat nechtějí nebo nemohou. V souvislosti s tímto řešením pak vyvstává také potřeba úpravy otázek ochrany těch, kteří z tohoto manželství vznikli nebo by mohli být ve svých majetkových poměrech zrušením tohoto svazku (společenství) dotčeni.

Česká koncepce právní úpravy rozvodu předpokládá pouze jediný rozvodový důvod, jímž je tzv. kvalifikovaný rozvrat manželského společenství dle § 24 ZoR. Tímto rozvratem je míněn rozvrat hluboký a trvalý, kdy již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Tento rozvrat musí být objektivně zjistitelný, projevuje se navenek a představuje rozvrat osobních, zejména psychických a sexuálních, ale také materiálních vztahů manželů. Toto posoudí soud jako tzv. objektivní důvod. Pokud soud dojde k názoru, že nastal kvalifikovaný důvod rozvratu manželství, může manželství rozvést (§ 24 odst. 1 ZoR).

Soud vša nemůže manželství rozvést v případě, že mají manželé nezletilé dítě a rozvod by byl v tomto případě v rozporu se zájmem tohoto dítěte daným zvláštními důvody (§ 24 odst. 2 ZoR). Těmito zvláštními důvody nezletilého dítěte na zachování manželství jeho rodičů jsou zejména důvody spočívající v jeho zdravotním, fyzickém či psychickém stavu. K tomuto je také nutno poznamenat, že pro dobu po rozvodu manželství je odděleno od řízení o rozvodu manželství, ale spolu tato dvě řízení úzce souvisejí.

Manželství nemůže být rozvedeno dříve, než pro dobu po rozvodu, které je vydáno soudem péče o nezletilé. Jak dále uvádějí autorky Radvanová a Zuklínová (2009), existuje v našem právním řádu několik variant rozvodů. Jednak je to rozvod manželství na návrh jednoho z manželů, kdy soud návrhu vyhoví na základě shledání kvalifikovaného rozvratu manželství. Druhou variantou je (§ 24a ZoR). Zde postačuje shodné tvrzení kvalifikovaného rozvratu oběma manželi za splnění dalších podmínek. (dle § 24b ZoR), kdy soud nerozvede manželství například tehdy, kdy žalovaný manžel nebude s návrhem rozvodu souhlasit a úspěšně dokáže, že se na rozvratu manželství nepodílel a že mu byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.³⁾

Důležitým akcentem při rozvodu manželství rodičů dítěte je právě ochrana zájmů nezletilého. Nezáleží na tom, zda se jedná o dítě „vlastní“ (spjaté pokrevní vazbou) či dítě osvojené nebo o dítě, které mají manželé v pěstounské péči. Soud zpravidla svěřuje dítě do péče jednoho z rodičů, a to dle posouzení kritérií, která jsou stanovena v § 26 odst. 4 a 5 ZoR. Je zde třeba předpokládat, že druhý rodič bude mít zájem o styk s dítětem.Toto jeho právo stejně jako právo dítěte na styk s rodičem jsou práva nepochybná. Úprava tohoto styku je pak ponechána na dohodě rodičů (§ 27 odst. 1 ZoR).

Stejná kritéria doprovázející svěření dítěte do péče jednoho z rodičů jsou rozhodující i v případě, že soud svěří dítě do tzv. dle § 26 odst. 2 ZoR. Taková výchova však musí být v zájmu dítěte a je předpoklad, že jeho potřeby tak budou lépe zajištěny. znamená, že se o dítě budou oba rodiče po rozvodu starat současně v jediném výchovném domácím prostředí (společný byt, či dva samostatné byty v nerozděleném domě). Střídavá péče pak znamená, že dítě střídá v určitých časových intervalech dvě výchovná prostředí, tedy dvě místně od sebe vzdálenější domácnosti. Možným řešením je také situace, kdy se v jediném prostoru střídají otec i matka ve výchově dítěte, či jeden z rodičů žije jinde, ale ve vyhrazené době přichází.⁴⁾

Předškolní dítě v MŠ, které přichází z rozvedeného svazku svých rodičů, a tedy neúplné rodiny či rodiny, která právě prochází rozchodem či rozvodovým řízením, se nachází ve specifické životní situaci, která má často probíhá podle toho, zda rodiče o skutečnosti, že jsou rozvedeni, učitelku informují či nikoliv. K takovému kroku přistupuje, dle praxe, nejčastěji matka dítěte. Pokud se tedy učitelka dozví o rozvodové situaci v rodině, záleží na stylu její komunikace, na jejích vazbách a předchozích vztazích s rodiči dítěte, na tom, v jaké fázi rozvodového řízení se manželství rodičů nachází a hlavně, zda dítě o rozvodu rodičů ví.

O samotném definitivním ukončení manželského svazku by měli dítě informovat samozřejmě v prvé řadě rodiče, a to nejlépe společně, beze spěchu a v klidné atmosféře. Mělo by následovat vysvětlení dalšího vývoje situace, tedy s kým a kde bude dítě do budoucna žít a jak bude řešena účast druhého rodiče na jeho výchově. Uvedením dítěte do situace se přirozeně zvyšuje jistota jeho postavení a orientace v dané situaci. V případě rozvodové situace, rozchodu rodičů či odstěhování jednoho z nich ze společné domácnosti, o kterém se učitelka MŠ dozví, a vykazuje-li dítě potřebu tuto situaci řešit, či se cítí být nejisté, je nutné ubezpečit ho, že rozvod rodičů není jeho vinou. Dále je nutné ho ujistit o skutečnosti, že jej mají oba rodiče jistě i nadále stejně rádi a budou se snažit být s ním tak často, jak jen to bude možné. Dítě by mělo mít možnost všechny tyto emoce ventilovat. Katarze emocí mu umožňuje rychleji se vyrovnat s pro něj problémovou situací.

Obecně lze uvést, že skutečnost rozvodu není ani jeden z rodičů povinen uvádět, jelikož informace o rodinném stavu není obecně vyžadována. V této souvislosti je nutné upozornit, že se stále pohybujeme v oblasti soukromoprávní. jsou uvedena jen jména rodičů, případně zaměstnání a telefonní kontakt na ně, popřípadě na prarodiče či jiného blízkého člena rodiny, ale o skutečnosti, že s dítětem nežije otec či matka ve společné domácnosti se učitelka či vedení MŠ dozvídá jen výjimečně. Dochází tak k situacím, kdy si pro dítě dochází muž, kterého dítě oslovuje „tati“, ale všeobecně se ví, že pro možnost předání dítěte někomu jinému než zákonnému zástupci. Pokud rodiče započnou rozvodové řízení během docházky dítěte do MŠ, zcela jednoznačně se projeví tato skutečnost v jeho chování. V tomto případě může učitelka pouze taktně zjistit, co se v rodině děje. Je jen na samotných rodičích, zda a v jakém rozsahu učitelku o svém současném statusu a dalších krocích informují.

Občas se také učitelky v praxi setkávají  (jak během rozvodového řízení, tak v případě, že už byl styk s dítětem soudně určen). V tom případě jsou rodiče (z praxe zejména matky dítěte) upozorňováni, že (pokud rodič nebyl zbaven rodičovské odpovědnosti dle § 44 ZoR). Jediné, co v takovém případě přichází v úvahu a je na posouzení učitelky, že rodiče (zpravidla matku) telefonicky informuje o skutečnosti, že si dítě vyzvedl z MŠ druhý rodič (zpravidla otec).

Další problémy vyvstávají také v případě, že je dítě svěřeno do střídavé výchovy obou rodičů. Je častá situace, kdy dítě pobývá 14 dní u otce a 14 dní u matky. Pokud je dítě psychicky vyrovnané a střídání prostředí i rodinného zázemí velmi dobře snáší, nebývá tento stav velkým problémem.

Se situací, kdy v rámci střídavé výchovy, se tak mohou pojit problémy přechodu mezi jednotlivými výchovně-vzdělávacími prostředími. Každá MŠ má jedinečně sestavovaný školní a ve třídách vzhledem k individualitám dětí třídní vzdělávací program, jedinečné jsou i osobnosti učitelek, jejich edukační přístupy, komunikace, a dítě tak při střídání edukačních prostředí nemá možnost vytvořit si a v klidu prohlubovat vztahovou vazbu s učitelkou. Zejména, když si uvědomíme, že se učitelky ve třídách v časových cyklech střídají. Jako problematická se jeví i dětí a také situace, kdy se například učí na besídku dvě básničky, z toho každou v jiné MŠ.

Střídání výchovných a vzdělávacích prostředí jako řešení však může mít dopad na emoční, sociální, vztahovou i jinou a vyvolává sporné otázky. Na návrh jednoho z rodičů dochází někdy ke zrušení střídavé péče, a to například z důvodu odstěhování jednoho z rodičů ze společného města, kde dítě vychovávají.

U některých dětí se po rozvodu jako reakce na novou situaci. Tuto novou situaci ještě může zkomplikovat fakt, že oba rozvedení rodiče uzavřou a vzniknou tak nové rodiny, které může dítě z původní rodiny vnímat mnohým, a to i negativním, způsobem. Není ani výjimkou, že novou situaci dítě nezvládne a s přetrvávajícími nastupuje i do základního vzdělávání. Rodinných situací spojených s rozvodem rodičů a vznikem neúplných rodin může být celá řada. Zde záleží jen na schopnostech rodičů neřešit své problémy přes dítě. Pokud mají rodiče strach, zda by dítě zvládlo střídavou výchovu, je na místě pedagogicko-psychologické poradny či návštěvou dětského psychologa a řešit případné problémové situace tam. Stejně by měli rodiče postupovat v případě, že si nejsou jisti reakcí dítěte na porozvodový stav a volbou typu následné společné péče o něj.

Pokud rodiče trvají na střídavé péči a nejsou si jisti tím, jak tuto formu péče bude jejich dítě snášet, je na místě začít se střídavou péčí postupně. Jsou-li schopni se dohodnout na různých dnech kontaktu s dítětem, je to jistě jen k jeho prospěchu. Ve všech formách porozvodové péče o dítě, které byly alespoň v základních obrysech nastíněny výše, je potřeba brát hlavní zřetel na zájem o blaho a rozvoj dítěte.

Pokud ho tato situace jakkoliv zasáhne, ať již na duševní, či fyzické integritě (kdy si nese z rodiny nepříjemný zážitek např. ve smyslu domácího násilí), je to právě učitelka v MŠ, která tento problém může, vlivem své odborné přípravy a zkušeností, včas odhalit a podniknout kroky, které zájem dítěte postaví na první místo v žebříčku hodnocení rozvodové situace jeho rodičů v daném rodinném prostředí.