Dětský leadership

Vzhledem k tomu, že stále není tomuto období, kousek za startovní čarou života (do 7 let věku dítěte), kdy se rodí a nejefektivněji rozvíjí mozkový potenciál pro budoucnost, věnována dostatečná pozornost (a to přestože mnohým dětem potenciál pro tuto oblast nechybí), rozhodla jsem se v rámci vlastní diplomové práce volně na tento výzkum navázat a pokračovat v něm, se snahou posunout ho o malý kousek dál. S náčrtem průběhu výzkumu a s jeho výsledky se zájemci mohou seznámit prostřednictvím tohoto článku.

Výzkum Jana Vody prioritně mapoval vlastnosti vůdcovských dětí předškolního věku, jak tyto děti rozpoznávat a na co se zaměřit při jejich vzdělávání. Tento navazující výzkum byl proto zacílen na identifikaci dětí s vůdcovským potenciálem, a to prostřednictvím nově vytvořených diagnostických nástrojů experimentátorkou. Využila jsem dosavadních nástrojů a poznatků publikovaných ve výzkumech doktora Vody a zároveň se pokusila vytvořit další sadu funkčních činností a úkolů, které mají potenciál nasvítit leadership u dětí.

Výzkum prokázal, že tento pilotní terénní experiment má především praktický přínos, a to zejména ve třech oblastech:

Statistický soubor tvořilo 247 dětí. Zkoumané děti byly převážně předškolního věku – pěti až šestileté. Výzkumný vzorek se skládal ze 124 děvčat a 123 chlapců.

Ve výzkumu byl využit kombinovaný metodologický přístup – kvantitativně-kvalitativní:

Ke statistickému vyhodnocení dat byl použit statistický program PAST a EXCEL.

Všechny níže uvedené činnosti byly navrženy tak, aby se v nich prokázal potenciál vlastností, osobnostních rysů, postojů či sociálního chování, které jsou dle Nelsona (SIS) a Krenze klíčovými charakteristikami odpovídajícími znakům leadera (viz Voda, 2017).

	PARAMETR:
1. Rozhodnost	(ROZHODNOST 1)
2. Následují ho vrstevníci?	(STOUPENECTVÍ 2)
3. Schopnost vést ostatní ke společnému cíli	(VEDENÍ 3)
4. Když vstoupí jiným do rozhovoru, ostatní…	(RESPEKT 4)
5. Schopnost přesvědčit druhé a získat je na svou stranu	(CHARISMA 5)

Druhým inspirativním zdrojem byla platforma Scotta Krenze, ve které popisuje pět kvalit vůdců (postojů či dovedností):

	PARAMETR:
1. Pozitivní postoje a přístupy – „Ano, já to dokážu!“	(OPTIMISMUS 6)
2. Zvládání překážek – „Není to problém, je to výzva!“	(PŘEKONÁVÁNÍ 7)
3. Vytrvalost, závazek – „Nikdy se nevzdávej!“	(ZÁVAZEK 8)
4. Pokračování i přes chyby a selhání – „Jdu dál, úkol dokončím!“	(ÚPORNOST 9)
5. Excelence – „Vždy budu dělat to nejlepší!“	(EXCELENCE 10)

Než děti započaly činnosti, každému z nich bylo přiděleno číslo pro snadnou identifikaci během zaznamenávání průběhu aktivit. Pořadí aktivit bylo zvoleno tak, aby docházelo ke střídání živějších her se zklidňujícími.

Vzhledem k tomu, že výzkum patřil k náročným pilotním terénním projektům již samotnou kombinací metod v daném prostředí, je potřebné identifikovat případné zdroje podílející se na zkreslování závěrů prezentovaných v této práci, byť byly předem promýšleny se snahou v praxi jejich nežádoucí vlivy eliminovat. Práce s dětmi v kolektivech přináší spoustu proměnných i neočekávaných situací, které bylo potřebné akceptovat a přizpůsobovat se jim. Proto jsem při samotné tvorbě volených aktivit vycházela ze své pedagogické praxe v mateřské škole na pozici učitelky. Přesto některé aspekty nebylo možné ovlivnit.

Jako jeden z prvních nestabilních faktorů představoval první kontakt dítěte s neznámým člověkem (experimentátorka). Také velmi záleželo, jak mě představila jejich učitelka, nebo zda naopak nechala vše na mně samotné. Přístupy dětí se odvíjely i od toho, zda šlo o dítě extrovertní, introvertní, pozice v kolektivu třídy, dle zázemí kamarádů a dalších specifik. Tyto aspekty mohly hrát roli ve všímavosti ohledně předloženého jídla, v reakcích na záměnu apod. (Např. dítě v bezpečném, známém kolektivu může reagovat jinak než u cizího člověka).

Další možný zdroj nepřesností může vyplývat z náročnosti odváděné práce experimentátorky ve větším neznámém kolektivu. Ideální by byla pro kombinaci metod daného výzkumu práce dvou lidí. Jeden z nich by se stal zadavatelem, druhý pozorovatelem. V rámci realizace tohoto výzkumu to však nebylo proveditelné.

První aktivita byla vytvořena především za účelem mapování tří výrazných vlastností vůdce (rozhodnosti, překonávání a úpornosti). Překonávání a úpornost patří dle teoretických zdrojů ke klíčovým vlastnostem lídra. Ve studii Vody (2017) „rozhodnost“ představuje položku s největším informačním ziskem, což potvrzuje, že jde o výraznou vlastnost vůdce. Předpokládala jsem, že právě délka rozhodování je určující pro rozhodnost. Uvedená aktivita však prokázala, že spolehlivějším prediktorem vůdcovství je asertivita než délka rozhodování.

Další aktivity, prokazující ještě jiné vůdcovské aspekty zkoumaných dětí, byly zjišťovány prostřednictvím společných činností. Z výzkumu i z rozhovorů s učitelkami, které obvykle aktivity také sledovaly, je zřejmé, že kooperativní hry, které jsou náročnější, nejsou s dětmi v mateřských školách příliš provozovány. Je patrná individualizace, která však brání rozvíjení vůdcovství. Tento rys se projevoval často u TROSEČNÍKA 2, kdy děti měly problém se spolu domluvit. Spolupráce dětí nebyla kolektivní, spíše za mnou chodily jako jednotlivci, tj. neuměly spolupracovat v kolektivu. Některý vůdce prosadil svůj předmět ve skupině, některý souhlasil s jiným předmětem. Myslím, že již v tomto věku je vůdce schopen posoudit, že předmět, který vybral pro sebe, nemusí plnit potřebnou roli v týmu. Proto vybere jiný předmět nebo se ztotožní s výběrem jiného někým jiným. Tento názor podporuje cílené pozorování, kdy vůdce přijal návrh kolektivu bez vztekání se apod. Také hlavou hada nemusel být vždy vůdce, ale byl schopen se podřídit, aby úkol byl splněn, nebo sám dokázal delegovat jiné schopné dítě. Vybral tedy vhodnou hlavu. Vůdce je schopen kompromisu pro dobro věci.

Nejsilnějším ukazatelem absence schopnosti týmové práce byla aktivita STAVĚNÍ PANÁKA. Po přibývajících zkušenostech v jednotlivých třídách bylo zřejmé, že stavění panáka je pro většinu zatěžkávací zkouškou, byť šlo o kolektivy, které již byly sžité, protože výzkum byl prováděn v druhé polovině školního roku, kdy jsou třídy dětí už poměrně stabilní. Téměř v každé třídě docházelo při této hře k napětí, pošťuchování, braní si dílků k panákovi. U dívek dokonce i k drobným fyzickým potyčkám a pláči. Zde se výrazně projevuje odolnost vůdců překonávat překážky, trpělivost znovu stavět a dokončovat úkol. Na základě statistických testů zjišťuji, že reakce na překážku je prediktorem pro sledování vlastností vůdce – překonávání.

Výzkum měl za cíl také sledovat, zda vůdcovský potenciál závisí na pohlaví. Ve vyhodnocených výsledcích jednotlivých aktivit nedocházelo ke statisticky významným rozdílům mezi dívkami a chlapci ve vedení a jeho kvalitách. Nebylo možné také vysledovat specifické styly vedení pro jednotlivá pohlaví. Odvíjely se spíše od osobnosti daného dítěte. Udávám zde jeden z mála rozdílů ve vedení dívek a chlapců, který mapuje rozdílnost silných či slabých stránek jednotlivých pohlaví. U dívek je nejsilnějším rysem „rozhodnost“, u chlapců „překonávání“ zastupující postoj vůdce – „To je výzva, ne problém!“

Výzkum mi osobně přinesl také cenné praktické poznatky o období prvních projevů vůdcovství u dětí spojených s prvními praktickými pokusy dítěte vést menší či větší tým. Počínající projevy vůdcovského potenciálu dítěte datuji na období předškolního věku, výjimečně u dětí mladších, což potvrzují i poznatky vývojové psychologie, které udávají u mladších dětí hry a aktivity „vedle sebe“. Tyto projevy jsem vypozorovala také v praxi, protože jsem měla možnost sledovat mimo výzkum i mladší děti v kolektivech. Až u dětí předškolních se vytvářela schopnost spolupracovat a tvořit tým.

Pořadí činností konaných s dětmi i zvolené aktivity považuji za dobrou volbu, jelikož prostřednictvím této sady aktivit bylo možné zhruba během čtyřhodinového výzkumu postupně rozkrývat potenciální vůdce. Usuzuji tak na základě pozdějšího srovnávání (při analýze dat) určených vůdcovských dětí učitelkami v jejich dotaznících. Učitelky své děti dobře znají, protože se s nimi setkávají každý den během celého roku. Test prokázal, že se nejedná o statisticky významný rozdíl mezi výběrem vůdčích dětí experimentátorkou (na základě nových navržených metod) a názorem učitelek MŠ. Pomocí vytvořených nových diagnostických nástrojů experimentátorka měla 82% shodu s učitelkami MŠ v označení dětí s vůdčími rysy.

Případná metodika by mohla vést ke zpracování manuálu vhodných činností dětí pro učitelky mateřských škol, které jsou schopny vůdcovské děti aktivizovat a rozvíjet jejich potenciál, ne potlačovat, což je dnes běžnou praxí (např. určitá uniformita ve střídání se dětí v aktivitách apod.). Jednou by tak mohl nastat čas, kdy by nadané děti pro leadership byly plně kvalitně rozvíjeny dlouhodobě a systematicky. Babiak a Hare (2014) k tématu poznamenávají toto: „Úloha vůdce je v dobách změn stále složitější a současně mnohem nejasněji definovaná, což vyvolává frustraci samo o sobě. Kdo dokáže v tomto prostředí uspět?“ A já kladu v tomto kontextu otázku: „Najdeme mezi sebou někoho, kdo v této nové kultuře změn najde odvahu učit aktivně vůdcovství naše nejmenší?“ Vychováme-li si kvalitní lídry, je předpoklad, že budeme snadněji ve světě „tekutých časů“ (Bauman, 2008) nacházet východiska z osobních i světových krizí.

BABIAK, P. a R. D. HARE. Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce. Praha: Academia, 2014.

BAUMAN, Z. Tekuté časy: život ve věku nejistoty. Praha: Academia, 2008. XXI. století.

VODA, J. Jak se pozná dětský leader. Řízení školy. [Online] Praha: ASPI Publishing, 2017. [Citace: 30. 10. 2017] https://www.rizeniskoly.cz/cz/casopis/rizeni-skoly/2017/2-2017/ms-1-2017

VODA, J. I ve vaší škole vychováváte budoucí leadery. Řízení školy. [Online] Praha: ASPI Publishing, 2017. [Citace: 1. 10. 2017]

VODA, J. Pět nejlepších otázek, díky kterým lze mezi dětmi poznat leadera. [Online] Praha: ASPI Publishing, 2017. [Citace: 3. 12. 2017] http://kppg.pedf.cuni.cz/files/items/248/files/rs_09_17_zlom_41-45.pdf