Alergie můžeme zařadit mezi tzv. civilizační choroby, přičemž jejich problematika je stále aktuální. Výskyt alergií se liší vzhledem k ekonomické a hygienické úrovni společnosti. Podle statistik Světové zdravotnické organizace u mladé generace do patnácti let je výskyt alergií až 25 % a počet alergiků mezi mladistvými stále stoupá. Proto alergie představují významný zdravotní, ekonomický a společenský problém u nás i v zahraničí. Počty takto nemocných dětí jsou velmi alarmující zvláště pro pedagogy, kteří musí na tuto skutečnost zodpovědně reagovat. Závěry výzkumných šetření, které jsme prováděli s pedagogy ze základních a mateřských škol v České republice, jasně dokazují, že učitelé mají někdy nedostatek potřebných informací a rádi by přivítali ucelený informační materiál. V následujícím textu tak předkládáme stručné informace o alergiích obecně.
Alergické onemocnění jako příklad zdravotního znevýhodnění dětí v předškolním věku
PhDr. Mgr.
Ilona
Fialová
Ph.D.
Masarykova univerzita v Brně, katedra speciální pedagogiky
Alergie patří mezi chronické nemoci, které se vyznačují vleklým, dlouhotrvajícím, a často celoživotním průběhem. Je pro ně charakteristický jejich dlouhodobý nepříznivý vliv na celou osobnost člověka, přičemž primární postižení v tělesné oblasti se sekundárně negativně projeví i v oblasti psychické. Vyrovnání se dítěte s nemocí a její přijetí je značně ovlivněno chováním a postoji rodičů, ale také pedagogů, kteří se s těmito dětmi denně setkávají v mateřských školách.
Nezbytnou podmínkou úspěšné edukace dětí se zdravotním znevýhodněním je zajištění kvalitně připravených pedagogů. Každé onemocnění vyžaduje jiné nároky na odborný pedagogický přístup. Jedině tak dojde k intelektuálnímu rozvoji jedince se zdravotním znevýhodněním (s chronickým onemocněním).
Integrace takového dítěte
vede k získávání sociálních a komunikačních dovedností, ke spolupráci v týmu aj. Ale také přítomnost dítěte se zdravotním znevýhodněním v intaktní skupině dětí působí pozitivně na jejich chování, učí je toleranci a respektování odlišností (RVP PV 2004).CHARAKTERISTIKA ALERGICKÉHO ONEMOCNĚNÍ
Alergická onemocnění představují choroby z přecitlivělosti, vznikají z mnoha příčin, které se vzájemně doplňují a prolínají. Podmínkou vzniku je opakovaný styk organismu s vyvolávajícím alergenem. Je to stav nepřiměřené, scestné, „přestřelené" obranné reakce organismu na cizorodý podnět, tzv. alergen (např. pyl, prach, roztoči, hmyz, potraviny atd.). U každého jedince se však alergie nemusí projevit. Z toho vyplývá, že alergen není jedinou příčinou vzniku alergií. Další významnou roli zde hraje
dědičnost, schopnost organismu bránit se vlivům
různých infekčních i neinfekčních škodlivin, působení životního prostředí atd.
Atopie
je pravděpodobně vrozená (dědičná) dispozice k přemrštěné reakci na alergeny.Spektrum
projevů alergických reakcí
je velmi široké – od běžné rýmy až po anafylaktický šok, který může člověka ohrozit na životě (Petrů, V., Krčmová, I., 2006). Lokálními symptomy mohou být:zduření nosní sliznice (alergická rýma);
zarudnutí a svědění očí (alergický zánět spojivek);
zúžení průdušnice, průdušek;
dušnost;
dechová nedostatečnost;
někdy doslova astmatický záchvat;
pocit zaplnění až bolesti v uších;
zhoršení sluchu vlivem neprůchodné Eustachovy trubice;
ekzém;
vyrážka (kopřivka);
další kožní reakce;
řídce i bolesti hlavy.
(Gamlin, L., 2003)
Příklady alergenů:
alergeny vdechované (inhalované);
alergeny potravinové;
alergeny kontaktní;
alergeny bakteriální a virové;
alergeny lékové;
alergeny hmyzí.
ALERGIK VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ
Podle statistických údajů trpí alergií u nás každé třetí dítě. Ve školním prostředí tráví dítě mnoho hodin, a tak je otázka kvality okolního prostředí a informovanosti pedagogického personálu o alergických onemocněních, jejich prevenci a léčbě velmi důležitá. Pokud není alergie pod dostatečnou kontrolou, zhoršuje nejen zdravotní stav dítěte, ale také soustředění se na edukaci a možnost účastnit se sportovních i zájmových aktivit.
Nedostatečné znalosti pedagogů o léčbě a prevenci
akutních alergických stavů by mohly dítě uvést až do nebezpečí života, protože při prudké reakci (např. při anafylaktickém šoku) je nutné rychlé řešení situace a okamžitá zdravotní pomoc.Při podhodnocení všech těchto situací a jejich následků by se dítě s alergií mohlo cítit vyřazeno z kolektivu a méněcenné. To by mohlo zhoršit psychickou pohodu i projevy alergického onemocnění. Je také dobré povzbudit dítě, aby se neobávalo požádat pedagoga o pomoc, pokud ji bude potřebovat. Při dodržení těchto zásad bude
pobyt ve škole pro děti s různými formami alergií
bez větších rizik. Nezbytná je však dobrá komunikace pedagoga s rodiči, a pokud je to možné i s ošetřujícím lékařem (Špičák, V., Hrubiško, M., 2007).Zdravotně oslabených dětí stále přibývá, a proto jsou pro ně při mateřských školách zřizovány třídy, nebo jsou děti integrovány do běžné mateřské školy. Dále existují školy se svými specifickými programy, jako je Zdravá mateřská škola a Mateřská škola pro alergiky.
Záleží plně na vedení školy, zda budou třídy smíšené či nikoli a zda přistoupí na integraci zdravotně oslabeného dítěte. Je nutné zjistit, jakým alergickým onemocněním dítě trpí a jakou zátěž by to představovalo pro pedagoga i intaktní děti. Důležitá je také osvěta všech pracovníků, a to jak pedagogických, tak provozních.
Pokud není alergické onemocnění dítěte velmi závažné, nebývá integrace nutná.
Mezi formy speciální péče patří například ranní filtr, který zabraňuje přijetí nemocného dítěte do kolektivu třídy a tím předchází rozšíření nákazy na ostatní děti.RODINNÁ VÝCHOVA
Alergické onemocnění znamená pro dítě a jeho rodinu závažný stres, který s sebou přináší bolest, léčebné procedury, strach z nich a z cizích lidí, omezení pohybu, dietní opatření, separaci při hospitalizaci, častější izolaci od vrstevníků, narušení denního režimu aj. Jednou ze základních podmínek kvalitní spolupráce s lékařem je
podrobná informovanost rodičů i dítěte
o jeho zdravotním stavu. Velmi důležitá je také motivace dítěte při léčbě, což je nelehký úkol pro rodiče.Často mívají rodiče nereálná očekávání a vybírají si nesprávné výchovné styly. Mezi
rizikové výchovné postoje rodiny
vůči dítěti s alergií patří buď rozmazlující, úzkostná, protekční, nebo naopak zanedbávající a zavrhující výchova (Říčan, P., Krejčířová, D., 2006). Ani jeden z těchto postojů rodiny není vhodný.Výchova dítěte s alergickým onemocněním
by měla probíhat stejným způsobem jako u dětí intaktních. Jediným rozdílem jsou
upravené domácí podmínky, prostředí
a vhodný jídelníček. Rodiče by se měli informovat o pylové sezóně a hlídat výskyt alergenů, které jsou pro jejich dítě nebezpečné (Bystroň, J., 1997). Úprava domácího prostředí je postavena na
odstraňování alergenů z blízkosti alergického jedince.
Jedná se o likvidaci prachu, roztočů, plísní, zvířecích alergenů, pylů a podobně, které mohou vyvolat alergickou reakci.Rodičům s alergickým dítětem je mimo jiné také nabídnuta
pomoc v podobě různých letních a zimních ozdravných pobytů
v lázních, u moře, na letních táborech pro alergiky, zimní pobyty na horách, kompenzační a rehabilitační péče (solné jeskyně, hra na flétnu, speleoterapie, klimatoterapie, akupunktura, fyzikální terapie aj.).LÁZEŇSKÁ TERAPIE, POBYTY U MOŘE; VOLNOČASOVÉ AKTIVITY
V České republice mají významné postavení v léčení alergií lázně pro děti. Lázeňské přírodní zdroje mají blahodárné účinky a jsou hojně využívány. Pobyty většinou trvají 4 až 6 týdnů, podle aktuálního zdravotního stavu dítěte.
Procedury jsou přizpůsobeny druhu alergického onemocnění
(ekzém, astma atd.) a zahrnují koupele, inhalace, správný nácvik použití inhalační techniky, rehabilitační a otužovací procedury, UV záření aj. Lázně jsou specializované, některé se orientují na dýchací cesty, jiné spíše na kožní onemocnění.Efektivita lázeňského léčení je zhruba 70 % až 80 %. Výborné výsledky jsou zaznamenávány také u dětí, které pobývají alespoň tři týdny u moře, nebo na horách. Další možností, zvláště pro astmatiky, je strávit
léčebný pobyt formou speleoterapie
(pobyt v jeskyních), která má až 90 % úspěšnost v léčbě průduškového astmatu. Tato terapie má v České republice velkou tradici (Kotulán, J., 2005).Zájmové kroužky, volnočasové a sportovní aktivity jsou u dětí velmi populární.
Výchova a probouzení zájmu o různé činnosti a pohybové aktivity se rozvíjí už od raného dětství v rodině a navazuje se na ně i v předškolních zařízeních a dětských volnočasových centrech (Fialová, I., 2011).Sportovními činnostmi se přirozeně
rozvíjí pohybové schopnosti a pohybové dovednosti.
Pohybové aktivity, hlavně v přírodě, podporují zlepšování zdravotního stavu a zvyšují celkovou tělesnou zdatnost.
Pohyb v přírodě má blahodárný vliv
na nervovou soustavu a imunitní systém. Alergické i astmatické děti by měly být vedeny k aktivnímu pohybu v rámci svého zdravotního stavu. Nabídek sportovních činností je velké množství, vhodné jsou letní i zimní sporty, turistika, plavání. Volnočasové aktivity svým dětem zajišťují především rodiče, a to v podobě různých výletů spojených s turistikou, horskými pobyty, s procházkami a lyžováním, pobyty v lázních i u moře.Použitá literatura
BYSTROŇ, J. Alergie: průvodce alergickými nemocemi pro lékaře i pacienty. 1. vyd. Ostrava: Mirago, 1997, 228 s. ISBN 80-85922-46-0.
FIALOVÁ, I.
Analýza faktorů determinujících edukaci a profesní orientaci jedinců se zdravotním postižením.
1. vyd. Brno: MU, 2011, 207 s. ISBN 978-80-210-5591-9.GAMLIN, L.
Alergie od A do Z.
1. vyd. Praha: Readers Digest Výběr, 2003, 256 s. ISBN 80-86196-44-5.KLÍMA, J. a kol. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, s.r.o., 2003, s. 320. ISBN 80-86432-38-6.
KOTULÁN, J. a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. 2. vyd. Brno: MU, 2005, 258 s. ISBN 80-210-3844-6.
PETRŮ, V. Alergie u dětí. Praha: Grada, 1994, 151 s. ISBN 80-7169-090-2.
PETRŮ, V., KRČMOVÁ, I. Anafylaktická reakce. Praha: Maxdorf, 2006, 95 s. ISBN 80-7345-099-2.
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.
Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. ISBN 80-239-5940-9.ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada, 2006, 603 s. ISBN: 80-247-1049-8.
ŠPIČÁK, V., HRUBIŠKO, M. Alergie. Praha: Institut UCB pro alergii, 2007, 64 s. ISBN 978-80-254-1105-6.