Žáci se SVP v základním školství ve školním roce 2018/2019

V České republice se v základních školách celkem vzdělává 940 928 žáků, což je o 14 820 žáků více než v předchozím školním roce. V následujícím grafu jsou zobrazeny celkové počty žáků, kteří ve svém vzdělávání potřebují podporu, vykazovaní v kategoriích žáci s podpůrnými opatřeními (PO), žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) a žáci uvedení v § 16 odst. 9 školského zákona (žáci se zdravotním postižením a vývojovými poruchami učení a chování – ZP). Z grafu je patrné, že počty žáků se ve všech sledovaných kategoriích oproti minulému školnímu roku zvýšily.

Nejvíce rostl počet žáků s podpůrnými opatřeními. Údaje v grafu potvrzují, že všichni žáci se SVP jsou již diagnostikováni podle legislativní úpravy, která vstoupila v platnost v září 2016. Ta školám umožňuje poskytovat podpůrná opatření i žákům s odlišnými kulturními a životními podmínkami, kterými jsou např. nedostatečná znalost vyučovacího jazyka či absence podpory dítěte v domácím prostředí, a také žákům se závažným onemocněním. V předchozím školním roce ještě všichni žáci se SVP nečerpali podpůrná opatření podle nového systému, v tomto školním roce již ano. Počet žáků s PO dokonce mírně převyšuje počet žáků se SVP, což může souviset s vykazováním žáků čerpajících podpůrná opatření 1. stupně. Mírně rostl i počet žáků se SVP a žáků uvedených v § 16 odst. 9 školského zákona.

Počet žáků s podpůrnými opatřeními meziročně vzrostl o 62 % a již odpovídá počtu žáků se SVP. V běžných základních školách v tomto školním roce jednoznačně dominovala podpůrná opatření 2. stupně, která tvořila 54 % všech podpůrných opatření poskytovaných v běžných ZŠ. Jedná se např. o pedagogickou či speciálně pedagogickou intervenci v rozsahu jedné hodiny týdně. V tomto stupni podpůrných opatření došlo k meziročnímu nárůstu o 83 %. Naproti tomu u podpůrných opatření 1. stupně, která by měla být jako nejnižší stupeň podpory zastoupena nejhojněji, došlo k meziročnímu nárůstu jen o 20 %. Tento stav může být důsledkem novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která zrušila povinnost zpracovávat plán pedagogické podpory v souvislosti s poskytováním podpůrných opatření 1. stupně. V řadě škol je totiž mylně interpretována tak, že žákům již vůbec nemusejí být poskytována podpůrná opatření 1. stupně. Pokud tento trend potvrdí i data z následujícího školního roku, jedná se jednoznačně o negativní dopad novely na přístup žáků k základní úrovni podpory, kterou má identifikovat a poskytovat škola. Výsledkem může být častější využívání podpůrných opatření s finančním nárokem i v případě žáků, kde by základní úroveň podpory dostačovala. Zavedení tohoto stupně podpory mělo mít za následek také včasné zachycení potřeb žáka v počátku jejich rozvoje. Ani tento cíl nemusí být v důsledku novely naplněn, jelikož data naznačují, že žáci budou i nadále k diagnostice vzdělávacích potřeb odesíláni do školských poradenských zařízení i v případech, kdy by postačovala diagnostika pedagogická.

Nejméně byla v podpoře žáků běžných škol využívána podpůrná opatření 5. stupně (0,2 %), což odpovídá četnosti žáků s nejzávažnějšími postiženími. Ve školách zřízených podle § 16 odst. 9 byla žákům poskytována nejčastěji podpůrná opatření 3. stupně, která tvořila 57 % všech PO v těchto školách.

O 16 % meziročně stoupl počet žáků se SVP, kteří se vzdělávají podle individuálního vzdělávacího plánu. V tomto školním roce jej měli nejčastěji zpracovaný žáci 5. ročníku (8 098). Počet žáků nadaných vzdělávajících se podle IVP naopak klesl ze 739 na 698.

Počet žáků se SVP meziročně vzrostl o 12 %. Z údajů o počtech žáků se SVP vyplývá, že došlo k nárůstu ve všech kategoriích, nejvýznamněji však v kategorii (70 %) a (63 %). Jedná se o žáky se SVP, na jejichž vzdělávání školy před rokem 2016 nedostávaly žádné finanční prostředky formou příplatku k normativu, přestože potřeba podpory u nich byla v řadě případů značná. Z dat je patrné, že školská poradenská zařízení se postupně učí diagnostikovat i tyto SVP, nicméně současná čísla stále ještě nepokrývají počty všech žáků, kteří ve školách potřebují zvýšenou podporu. Například v analýze s názvem Kvalifikovaný odhad finanční náročnosti podpůrných opatření (Baslerová, Felcmanová, Vodenková a kol., 2015) je stanoven střední odhad počtu sociálně znevýhodněných žáků s potřebou podpůrných opatření ve 2. a 3. stupni na 35 200 žáků. Je tedy pravděpodobné, že v kategorii počet žáků v následujících letech ještě významněji poroste.

O 101 % meziročně vzrostl počet diagnostikovaných nadaných žáků, což odpovídá 0,2 % všech žáků v základním školství. I v případě této skupiny je zřejmé, že počty nepokrývají skutečný výskyt nadaných žáků v populaci. Ve skupině žáků uvedených v § 16 odst. 9 školského zákona (ZP a VPUCH) dominují závažné vývojové poruchy učení (45 %), vývojové poruchy chování (16 %) a postižení více vadami zahrnující různé kombinace postižení a VPUCH (11 %). Ve 3 589 běžných školách se aktuálně vzdělává 75 % žáků uvedených v § 16 odst. 9 školského zákona, což je o 3 % více než v minulém školním roce. 25 946 žáků uvedených v § 16 odst. 9 školského zákona se vzdělává v samostatných třídách a školách pro tyto žáky zřízených. Škol zřizovaných podle § 16 odst. 9 je v aktuálním školním roce 329.

Podíl žáků s mentálním postižením v běžných školách se meziročně zvýšil o 4 %. I v tomto školním roce se převažující většina (79 %) žáků s mentálním postižením vzdělává ve speciálních třídách. Je zřejmé, že k žádným radikálním změnám (ve smyslu přechodu do běžných škol) nedošlo. Podle upravených očekávaných výstupů z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání se vzdělává 15 764 žáků.

Data o vzdělávání žáků se SVP za aktuální školní rok potvrdila, že již všichni žáci mají identifikovány speciální vzdělávací potřeby podle nového systému. Počet žáků s podpůrnými opatřeními odpovídá počtu žáků se SVP, což ještě v minulém školním roce neplatilo. Počty žáků se SVP narůstají. Největší změna je v kategoriích jiné zdravotní znevýhodnění a odlišné kulturní a životní podmínky, což je v souladu s očekáváními, protože zajištění financování podpory i pro žáky s těmito SVP bylo jedním z cílů novely § 16 školského zákona. Za alarmující lze považovat nízký nárůst počtu podpůrných opatření 1. stupně, která by měla být jako klíčový prvek prevence školního neúspěchu a problémů v chování zastoupena nejhojněji. Negativní dopad mohla mít v této souvislosti novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb., která zrušila povinnost zpracovávat plán pedagogické podpory při poskytování podpůrných opatření 1. stupně. Zda se tento negativní trend potvrdí, ukážou data za následující školní rok.

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání podporuje včasnou identifikaci potřeb a poskytování podpůrných opatření 1. stupně. V rámci metodické podpory zveřejněné na proto vytvořila po vzoru berlínských škol zjednodušený plán podpory, který přehledně propojuje identifikovaný problém, cíl a navržená opatření. Tento plán lze účinně využít při poskytování podpůrných opatření v případě, že škola nechce zpracovávat plán pedagogické podpory uvedený v příloze vyhlášky. Ze zkušeností z jiných zemí je zřejmé, že prioritním cílem státu by měla být podpora učitelů v tom, aby byli schopní a ochotní poskytnout svým žákům dostatečně včas základní stupeň podpůrných opatření. Naplnění tohoto cíle může vést k výrazným úsporám času, energie i finančních prostředků při řešení rozvinutých problémů.

Přestože i nadále někteří odpůrci inkluzivního vzdělávání hovoří o masivním nárůstu počtu žáků se zdravotním postižením v běžných školách, data to ani v tomto školním roce nepotvrzují. Podíl těchto žáků v běžných školách roste již řadu let kontinuálně v řádu jednotek procent.