Virtuální svět jako zdroj závislosti

Jakub, student 1. ročníku vysoké školy, se objednal na individuální konzultaci na základě tlaku svých rodičů, kteří byli nespokojeni s jeho studijními výsledky. Když se pokusili synovi odebrat počítač a omezit wi-fi připojení, setkali se se silnou afektivní reakcí. Sami však o spolupráci zájem neměli.

Jakub byl na počátku naší spolupráce v obrovském napětí, mluvil překotně, ztrácel se ve svých myšlenkách. Trvalo několik setkání, než se zklidnil a ujistil, že je možné být v kontaktu s druhým člověkem bez hodnocení a v bezpečí. Jeho rodiče jsou ve svých oborech velmi úspěšní a zejména otec vkládal do syna velká očekávání ohledně vzdělání, kterého se jemu samému nemohlo dostat. Rodiče po synovi vyžadovali „pouze“ výborné studijní výsledky, jinak byl od jakýchkoli dalších povinností v rodině a domácnosti osvobozen.

Jakub se velmi dlouho snažil naplnit otcova očekávání, ale ocenění se mu nedostávalo. Svou frustraci a pocity selhání, které se objevovaly, pokud nebyl ve svém snažení nejlepší, začal řešit pobýváním ve virtuálním světě internetu. Tento svět na něj nekladl velké nároky, naopak zde zažíval úspěchy při online hrách a ani pocit osamění zde nebyl tak silný. Osamělost zažíval od střední školy, kde se mu nepodařilo získat kamarády. I když byl všude vidět i slyšet, bylo jeho chování spolužáky hodnoceno negativně, prý bylo „trapné“.

Po navázání větší důvěry ve vztahu jsme začali na přání klienta pracovat na tom, aby získal větší kontrolu nad časem stráveným na síti. To bylo zpočátku pro Jakuba velmi náročné. Točil se v kruhu vysokých nároků na sebe, selhání a sebeobviňování z lenosti a neschopnosti. I přes popisované obtíže u sebe našel odvahu, vzdal se svých nároků na „snadné“ uvolnění a po čase dosáhl určité míry sebekontroly. Se snížením času tráveného na internetu však přišly silné pocity prázdnoty, ztráty životního smyslu a myšlenky o vlastní méněcennosti. Prožíval konflikt tendencí být nejlepší úplně ve všem, ale také zažívat klid a uvolnění. Pokud se mu nedařilo, zažíval letargii a znovu unikal do „bezpečného“ virtuálního světa.

Věnovali jsme se zdrojům této frustrace a Jakubovi se podařilo vytvořit si náplň dne, která mu pomohla pocity frustrace snížit. Významně pomohlo porozumění těmto pocitům. Důležitým tématem byla oblast jeho vztahů s přáteli, rodinou a dalšími lidmi. Jakub se přestal vyhýbat osobním kontaktům se svými vrstevníky. Zjistil, že pro druhé není až tak nezajímavým, jak si původně myslel. Postupně se mu podařilo vytvořit si stabilní okruh přátel, s nimiž se cítil dobře a se kterými si měl co říct. Téma partnerských vztahů zůstává pro Jakuba aktuálně nejobtížnější, stále ještě nevěří, že by měl schopnost navázat je.

Výsledkem spolupráce bylo, že Jakub dosáhl určité míry sebekontroly v používání sociálních sítí a her, se kterou byl spokojený. Jeho vnímavost k přítomnému (co právě dělá a proč) se zvýšila. V rámci kontrolních mechanismů si do počítače a telefonu nainstaloval měřič času stráveného online, který ho „kontroloval“. Uvědomil si, že běžná realita sice nemůže konkurovat virtuálnímu světu, ale přináší takové prožitky, pro něž stojí za to v ní být, ač je to někdy těžké. Získal též náhled na rodinné vztahy a také na fakt, že se nachází ve fázi osamostatňování se. Otázka případných partnerských vztahů a Jakubova sebevědomí ale zůstala nedořešena.

Specifika terapeutické intervence: