Šikana a inkluzivní vzdělávání, 2. část

Vydáno: 13 minut čtení
Šikana a inkluzivní vzdělávání
dr.
Michal
Kolář
etoped a psychoterapeut, specialista na problematiku školního násilí a šikanování
2.4 Stadia šikany a žák s handicapem: Vývoj skupinových norem podporujících šikanu vůči odlišnému žáku
Snad se mi podařilo srozumitelně vysvětlit rizikovost samotné jinakosti pro vznik šikany. Ve druhé části článku popíšu, jak se šikana vyvíjí vůči inkludovanému žákovi. Vzhledem k limitovanému rozsahu textu načrtnu u každého stupně šikanování aspoň směr účinné intervence.
Podstatné je, že školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. V rámci své klasifikace rozlišuji pět stadií šikany (Kolář, 2011). Na počátku chci zdůraznit fakt, že z hlediska formy agrese existuje šikana fyzická, psychická a smíšená. Zde popíšu základní, smíšenou podobu vývoje šikany.
Ještě připomenu jednu věc. U psychických šikan zůstává princip stadií nezměněn. Jejich podoba je však jiná. V popředí stojí nepřímá a přímá verbální agrese čili psychické násilí. Často se zraňuje „jen“ slovem a izolací. Rozdíl tedy spočívá v tom, že se nestupňuje násilí fyzické, ale psychické. Krutost psychického násilí si však v ničem nezadá s nejbrutálnější fyzickou agresí. Psychická šikana může být také pokročilá a může dosáhnout dokonalou, totalitní podobu. Ta se v podobě zaměřené vůči handicapovaným dětem skutečně vyskytuje – v poslední době jsem se s ní setkal několikrát.
Pět stadií šikany handicapovaného žáka
První stadium: Zrod ostrakismu
Dochází k identifikaci zvýšené zranitelnosti a odlišnosti žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.
V prvním stadiu šikany se v zásadě jedná o to, že v každé skupině vykrystalizují žáci, kteří se nacházejí na sociometrickém chvostu. Jsou nejméně vlivní a nejméně oblíbení. Existuje zvýšené riziko, že se do této pozice dostane inkludované dítě, protože ho spolužáci často identifikují jako zvýšeně zranitelné (vulnerabilní) a odlišné.
Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, dělají na jeho účet „drobné legrácky“ apod. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře.1) Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Nemusí však jít hned o zřetelné odmítání handicapovaného žáka. Situace se může vyvíjet na první pohled dobře. Například v první části článku v kazuistice 1 – v příběhu o vozíčkáři, chlapci s mozkovou obrnou – byly děti zpočátku nadšené z nového spolužáka a radovaly se, jak mu budou pomáhat. Nicméně zvýšená zranitelnost a odlišnost nezmizela a zůstávalo jen otázkou času, kdy bude jejich nadšení podrobeno zkoušce.
Druhé stadium: Přitvrzování manipulace a ojedinělá subtilní fyzická agrese
Rozptýlený negativní proces ubližování odlišnému a zvýšeně zranitelnému žákovi pokračuje.
Ostrakismus přerůstá do dalšího vývojového stadia nejčastěji z důvodů krize ve skupině. Ta nastává v podstatě vždy a sama o sobě není vůbec špatná. Dává skupinovému organismu třídy šanci pozitivního růstu. Když se však skupina nechá sama sobě, použijí dětí k řešení situace velmi často mechanismus zvaný scapegoating, v němž jde o upevnění soudržnosti skupiny na účet vnitřního nepřítele – obětního beránka. Tím je v našem případě zvýšeně zranitelný a odlišný žák. Může to být například, jak jsem popisoval v kazuistikách, vozíčkář, mentálně postižené dítě, žák s PAS atd. Ten začne sloužit instinktivně jako ventil či jako hromosvod. Spolužáci si na něm odreagovávají své nepříjemné pocity, pramenící například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Vyčleňování se přitvrzuje a objevuje se i subtilní fyzická agrese. Ta však přítomná být nemusí. Může se rozvíjet „pouze“ psychická šikana. Útočníci jako častý důvod ubližování uvádějí silnou nespokojenost s „výhodami“ žáků v režimu inkluze: „Má privilegia, která my nemáme, učitelé mu nadržují, dávají mu lepší známky, má lehčí otázky v písemkách, má víc času na vypracování úkolu, asistentka mu radí, chodí si ze třídy, kdy chce, vysmívá se nám.“
Poznámka k řešení 1. a 2. stadia
První pomoc
První dvě stadia šikany jsou difuzní – neorganizovaná, nahodilá. Když pedagog ví jak, může šikanu účinně a bezpečně zastavit prostřednictvím scénářů pro počáteční fáze šikany. Když použijeme netrestající metodu, lze v některých vhodných případech využít i metodu usmíření a omluvu.
Celková léčba skupiny
První dvě rozptýlená stadia, kde se negativní proces rodí a nemá ještě kořeny, lze často zvládnout s pomocí programů osobnostní a sociální výchovy, které reflektují šikanu.
Malá reflexe k prevenci šikany
Připravit děti prostřednictvím odborné přednášky na vlídné přijetí odlišného žáka je určitě správný postup. Samo o sobě to však zdaleka nestačí. Stává se, že když se děti dozvědí, co konkrétnímu handicapovanému dítěti vadí, naopak to s chutí dělají. Jejich chování se často zjistí až po delší době. Účinnost přednášky je zásadně podpořena prostřednictvím komunitního modelu vedení třídy.
Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra agresorů
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro.
Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky – nikoliv již pouze náhodně – trápit, šikanovat zvýšeně zranitelnou a odlišnou oběť. Jádro agresorů vymýšlí další a další „legrace“:
-
vozíčkáře pouštějí ze schodů, posílají si ho sem a tam atd.;
-
chlapce s atypickým autismem trápí pro něj nesnesitelným hlukem – zezadu u uší mu mačkají PET láhev, pouštějí mu kulometnou střelbu u obličeje ze smartphonu; volají ho mezi sebe, ale když k nim přijde, smějí se, že takové monstrum za kamaráda nechtějí.
V této době se také začínají psát petice žáků, že „tu postiženou Marušku či Honzu ve třídě nechtějí“. Ve třetím stadiu se už někdy přidávají rodiče, taktéž píšou petice, žádají o svolání mimořádné schůzky rodičů. Vím o případech, kdy se někteří učitelé spolupodílejí na vyčleňování a šikanování inkludovaného dítěte. Stačí pouhá pasivita, když nereagují na zřetelné ubližování. Tím podporují – legalizují – odmítání handicapovaného dítěte.
Agresoři ve třetím stadiu šikany bojují o moc. Jedná se o velice vážnou situaci.
Poznámka k řešení 3. stadia
První pomoc
U třetího stadia je již situace mnohem náročnější než v těch předchozích. Existuje zde skryté organizované jádro agresorů, které klade léčbě tuhý odpor. První pomoc musí mít speciální a v nějaké míře restriktivní charakter.
Celková léčba
Práce se třídou u třetího stadia vyžaduje specializovaný program proti šikaně.
Čtvrté stadium: Většina přijímá normy
Agresoři se ujímají vlády ve skupině.
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. Lze je vyjádřit zkratkou: „Budeme ho trápit a přinutíme ho, aby odešel. Je to postižený kripl, mrzák, potrat z Motola, dement – nepatří do naší třídy.“
Jakmile dojde k tomuto zlomu, normy se stanou nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. Platí „Buď jsi s námi, nebo proti nám“.
Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana
Programem není výuka, ale šikana handicapovaného žáka. Celá třída chce, aby odlišný žák odešel.
Násilí vůči inkludovanému žákovi přijímají jako normu všichni členové třídy.
 
Šikanování se stává skupinovým programem. Ve čtvrtém a pátém stadiu hrozí reálné riziko prorůstání parastruktury šikany do oficiální školní struktury.
Stává se, že někteří pedagogové otevřeně podporují agresory a přijímají neformální normy třídy. Chtějí, aby handicapované dítě odešlo. Taktéž rodiče podnikají razantní kroky vedoucí k odchodu inkludovaného žáka.
Poznámka k řešení 4. a 5. stadia
Podle mých zkušeností při rozvinutí pokročilé šikany většinou nelze žáka s handicapem zachránit. Musí odejít jinam, alespoň do vedlejší třídy. Samozřejmě je nutné i po odchodu oběti s nemocnou skupinou pracovat. Je potřeba změnit konstelaci, rozbít jádro agresorů, což je v praxi obtížně naplnitelné. Pro ilustraci této situace přikládám dvě kazuistiky.
Kazuistika 5: Několikahodinový kvílivý pláč mentálně postižené dívky
Holčička, mentálně postižená, měla ve škole asistentku a dostávala dobré známky. Velice se snažila. Netrvalo ale dlouho a celá třída ji začala nenávidět. Vnímali situaci tak, že jí učitelé nadržují. Ona potom doma kvílivě plakala celé hodiny. Její tatínek, primář v nemocnici, se obrátil na školu o pomoc. Připodobnil vztahy k vyhrocené rozvodové situaci, kdy jeden z manželů tvrdí, že s tím druhým nemůže být pro nepřekonatelný odpor. Po jeho žádosti se do řešení situace zapojili odborníci zvenčí, ale situaci už se nepodařilo zachránit. Léčba šikany měla přijít dřív.
Kazuistika 6: Přednáška u pokročilé šikany nemá šanci na úspěch
Následující popis průběhu přednášky je převzat z výborné knihy špičkových odborníků na problematiku dětí s PAS – manželů Bittmannových. Jestliže se ve třídě rozmohla šikana, musí se řešit šikana. Je zásadní chybou zvát někoho na prevenci rizikového chování. To samé platí i pro odbornou přednášku. Ani nejlepší odborníci nemohou besedou se žáky při pokročilé šikaně uspět. Nejdřív je nutné řešit šikanování. Ilustruje to případ z knihy Prevence a účinné řešení šikany (2016).
„V jedné ze škol ve Středočeském kraji, do jejíž páté třídy dochází jedenáctiletý Honza, jsme absolvovali besedu kvůli vyhroceným vztahům ve třídě. Honzu třída odmítá jako celek, v průběhu besedy jsme pociťovali dlouho nepoznanou beznaděj a zoufalství. Honza do školy nastoupil v únoru letošního roku, celkem je ve třídě sedm měsíců. Spolužáci uvedli, že jim vadí tyto věci: ‚řve sprostě, chová se jako magor, protože škube věcmi, kroutí si rukama, hází lahví na zem před lavici, ukazuje na nás prostředníček, posmívá se nám, je to debil, postiženej kripl, musí tady mít asistentku, ta stojí věčně za ním, někdy nic nedělá‘. Celým setkáním se však prolínala teze ‚má speciální pravidla‘ – může si odcházet, kdy chce, má jiná zadání, může mít, kolik chce času, ta kráva (asistentka) mu radí nebo to dělá za něho, všechno mu prochází, paní učitelka mu všechno dovolí. Bylo znát, že právě jakýsi dvojí metr vnímají ostatní děti jako nejpalčivější téma. Jeden z nich se dokonce svalil na podlahu a křičel: ‚Já chci bejt taky postiženej kripl!‘ S přibývajícím časem se původně slušné chování spolužáků začalo pozvolna měnit, přibývalo vulgarismů, žáci se opakovaně ptali, zda si mohou přisednout k jinému kamarádovi, jedna z dívek začala zpívat vulgární píseň nebo opakovala ‚idiot, debil, kripl‘, její spolužačka si lehla na lavici, chlapec v první řadě – Adam – hodil tenisákem po jiném žákovi nebo křičel ‚já jsem Fatty Pillow (známý Youtuber), jsem tlustej zmrd‘, neustále chtěly některé dvojice odcházet na toaletu. Byla to po mnoha měsících doslova hororová beseda, žáky jsme ‚ukočírovali‘ s vypětím všech sil…
Pociťovali jsme hluboké zoufalství, beseda evidentně nepadla na úrodné pole, v podstatě byla naprosto k ničemu.“
Závěr: Co lze udělat pro ochranu dětí s handicapem před šikanou
Základním předpokladem účinné ochrany inkludovaných dětí před šikanou je alespoň minimální připravenost pedagogů, ale i dalších odborníků na řešení šikanování. Situace je však nepříznivá – většina učitelů, vychovatelů, psychologů, speciálních pedagogů atd. není připravena. Hlavním důvodem je neuspokojivá příprava pro tuto oblast. Vzdělání je „záplatové“ a nesystémové. Týká se to vysokých škol, ale i dalších vzdělávacích institucí. V drtivé většině převažují krátkodobé a jednodenní semináře, které nemohou potřeby praxe – získat ucelenou minimální kvalifikaci k řešení šikany – naplnit.
Dosavadní možnosti vzdělání naprosto znemožňují přípravu specialistů na léčbu šikany, a tím pádem i dalších kvalifikovaných vzdělavatelů. Je to bludný kruh.
Pro dokreslení situace ještě jeden fakt. Opakované dílčí průzkumy studentů vysokých škol ukazují, že 60 % pedagogů se s žádným vzděláváním nesetkalo a ani nečetlo žádnou knihu k dané problematice.
Z tohoto důvodu jsem vypracoval pětiúrovňové koncepční vzdělání, které se snažím v rámci projektu MŠMT „Školní šikana“ a programů dvou vysokých škol zavádět do praxe (Kolář, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018). Byl bych rád, kdyby již nyní byly první dvě úrovně v malém měřítku dostupné pro opravdové zájemce. Podrobněji se lze s koncepčním vzděláním seznámit v publikaci
Výcvik odborníků v léčbě šikany
(Kolář, 2013), která existuje i v elektronické podobě a je dostupná i na internetu.
ZDROJE
-
BITTMANNOVÁ, L. a J. BITTMANN. Prevence a účinné řešení šikany. Praha: Pasparta, 2016.
-
DUBIN, N. Šikana dětí s poruchami autistického spektra. Praha: Portál, 2009.
-
JANOŠOVÁ, P., KOLLEROVÁ, L., ZÁBRODSKÁ, K., KRESSA, J. a M. DĚDOVÁ. Psychologie školní šikany. Praha: Grada, 2016.
-
KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001, 2005.
-
KOLÁŘ, M. Koncepční vzdělání odborníků pro řešení šikany. Školní poradenství v praxi. 2014, č. 1 a 2.
-
KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál, 2011.
-
KOLÁŘ, M. Odborník na řešení školní šikany a kyberšikany první úrovně. Praha: NIDV, 2016.
-
KOLÁŘ, M. Výcvik odborníků v léčbě šikany. Praha: PVŠPS, 2013.
-
KOLÁŘ, M. Závěrečná zpráva k druhé etapě projektu MŠMT „Školní šikana“: Nastartování systémové změny ve vzdělávání odborníků na řešení šikanování. Praha: NIDV, 2018.
-
KOLÁŘ, M., FEKETEOVÁ, T. a E. VINCEJOVÁ. Závěrečná zpráva k první etapě projektu MŠMT „Školní šikana“: Nastartování systémové změny ve vzdělávání odborníků na řešení šikanování. Praha: NIDV, 2017.
-
THOROVÁ, K. Porucha autistického spektra. Praha: Portál, 2006.
1) Za ostrakizujícím chováním bývá u některých dětí tzv. preventivní motiv. Mají strach, aby se i ony nestaly obětí – „černou ovcí“. Obávají se sociální smrti, tedy vyloučení ze skupiny. Svým způsobem platí heslo „raději on než já“.

Související dokumenty

Pracovní situace

Školní psycholog na základní škole
Nový metodický pokyn k prevenci a řešení šikany
Individuální vzdělávací plány a plány pedagogické podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
Vybrané aspekty implementace společného vzdělávání
Varovný systém v ČR – co dělat po zaznění varovného signálu sirény
Novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných
Novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných (2. část)
Školní psycholog na střední škole
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 1. stupni ZŠ a v přípravných třídách
Odborná kvalifikace speciálních pedagogů, psychologů, metodiků prevence a asistentů pedagoga
Kdo je výchovný poradce
Výchovný poradce a žáci s SVP
VP a speciálně pedagogické centrum
VP, středisko výchovné péče a OSPOD
Individuální výchovný plán
Změny vyhlášek související s poskytováním podpůrných opatření
Vztahy školy a zřizovatele - neveřejné školy
Činnost výchovného poradce a metodika prevence v prvním pololetí školního roku 2021/2022
Školní metodik prevence
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami

Poradna

Problémy ve třídě
Přiznání podpůrného opatření prodloužení délky studia střední školy – nutnost podávání žádosti a vydávání rozhodnutí

Články

Šikana a inkluzivní vzdělávání, 1. část