Na redakci časopisu se obrátilo několik škol či jejich zřizovatelů se žádostí o vyjádření, zda je nabízený projekt TFA – Titanic Freddie AIDS formou preventivního programu, která by měl být podporována. Autor tohoto článku program osobně neviděl, vychází jen z informací uvedených na webových stránkách projektu. Přesto se domnívá, že i z takto omezených informací je možné přínosnost projektu k prevenci rizikového sexuálního chování zhodnotit.
Posouzení nabízeného programu v oblasti prevence – TFA PROJECT
Mgr.
Pavel
Dosoudil
Centrum soc. služeb Praha – odd. Pražské centrum primární prevence; Evropská asociace supervize a koučingu
Efektivitě preventivních programů byla věnována řada studií, především v zahraničí pak probíhaly již dlouhou dobu. Na jejich základě (na základě jejich metaanalýzy1)) pak byla stanovena kritéria toho, co je v primární prevenci rizikového chování efektivní a co nikoliv. Z nich pak vychází také vymezení efektivní prevence v Metodickém doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (dokument MŠMT č. j.: 21291/2010-28). V žádném případě tedy nejde jen o nějaký dojem či názor úzké skupiny profesionálů, ale o empiricky podložená zjištění.
V zásadě můžeme o aktivitách primární prevence říci, že mohou být:
*
efektivní z hlediska snížení výskytu rizikového chování a výhodné z hlediska nákladů na ně,
*
účinné, avšak z hlediska nákladů nevýhodné (šlo by udělat něco levnějšího),
*
neúčinné, a tedy plýtvající prostředky, které by šlo využít v této oblasti lépe, nebo
*
rizikové chování spíše podporující.
Při prohlédnutí webových stránek projektu narazíme na mnoho varovných informací:
*
Jedná se o jednorázovou aktivitu bez návaznosti na další program. Je zřejmé, že 60–80minutová akce bude mít jen malý efekt, jakkoliv může být podána zajímavě.
*
Jedná se o akci pro velkou skupinu žáku (min. 100), kde při nejlepší vůli není možné dát prostor pro vlastní aktivitu podstatné části účastníků. Jde tedy o velmi neefektivní způsob učení.
*
Popsaný program vypovídá o nízké interaktivitě (dvě videa, tlumočený příběh jednoho z protagonistů, hudební vystoupení), účastníci jsou spíše pasivními příjemci, opět nízký efekt učení.
*
Není cílený na žádnou konkrétní věkovou skupinu. Většina rizikového chování (jeho prevalence – výskytu v populaci) má velkou souvislost s věkem. O rizikovém sexuálním chování to snad platí dvojnásob. Bude stejný program (jak je uvedeno, pojatý jako „bez cenzury“) realizován pro žáky 4. tříd i pro vysokoškoláky? Cíle primární prevence v každé věkové skupině jsou jiné.
*
Projekt se zaměřuje jen na jednu úzkou oblast rizikového sexuálního chování.
*
Dle zkušeností autora textu je v adolescenci tragický osud hudební hvězdy spíše inspirující než vedoucí k hledání bezpečného sexuálního chování.
Z těchto důvodů lze projekt jednoznačně považovat za neúčinnou primární prevenci. Ošetření rizikových faktorů, které není dobře řešeno, může mít dokonce škodlivé důsledky.
Z pohledu autora, který se efektivitou primární prevence dlouhodobě zabývá, a jistě také většiny školních metodiků prevence jsou indicie neefektivnosti projektu patrné již z krátkého pohledu na webové stránky. Přesto je zřejmé, že pro mnoho osob, které se mohou v jeho doporučení do škol angažovat (zřizovatelé, rodiče i pedagogové), je program z přirozených důvodů atraktivní a z laického pohledu může být vnímán jako přínosný (není zde rozhodně zpochybňována umělecká kvalita akce a to, že Freddie Mercury je důležitá kulturní osobnost, která své místo ve školách má). Z toho důvodu vidí pisatel jako velmi nebezpečné současné pozastavení systému certifikací programů primární prevence, které může zásady efektivní prevence relativizovat. Doufejme proto v jeho brzké obnovení. Alespoň jedním řádkem musíme také připomenout dlouho slibovanou úpravu podmínek výkonu činnosti školních metodiků prevence, která by pro zajištění výběru efektivních a bezpečných programů do škol přinesla jistě více než tento článek či varovný oběžník.
1) Například TOBLER, N. a H. STRATTON. Effectiveness of School-Based Drug Prevention Programs: A Meta-Analysis of the Research. The Journal of Primary Prevention. 1997, roč. 18, s. 71–128. DOI 10.1023/A:1024630205999.