Pohled dětského psychologa

I když slova ne vždy vystihnou celou realitu, přístup první školy se jeví jako velmi málo lidský. Pan ředitel i paní učitelka zřejmě zapomněli, že podle školského zákona mají ke každému žákovi přistupovat s ohledem na jeho možnosti a předpoklady, tedy individuálně. Jestli byl za nepříznivým jednáním zájem naplnit přípravný ročník a později se chlapce zbavit, to nevím, ale každopádně nejde o mravné chování. Pan ředitel má pravdu, že vyjádření poradny má doporučující charakter, a zodpovědnost má on. Jen bych chtěl vidět, jak by hájil své stanovisko, kdyby se rodiče obrátili na inspekci a zjistilo se, že chlapec má přijatelné znalosti a dovednosti. Tvrzení, že je škola náročná, jsou nejapné výmluvy. Navíc nezaznělo ani slůvko o tom, co navrhuje škola ke zlepšení situace. Školu nemohu omluvit ani v tom, že neví, co je třeba pro cizojazyčné žáky udělat, jaké má škola povinnosti.

Na druhé straně nerozumím rodičům, že se nezajímali, co je zapotřebí (zápis), jaká má jejich dítě práva a možnosti. Není pěkné, že je škola nechala vydávat peníze za výuku češtiny, nicméně dělají to pro svého syna, a udělali proto dobře, že mu doučování zaplatili. Podobně si myslím, že české školství nemá dobrý systém začleňování cizinců, učitelům poskytuje malou systémovou pomoc a podporu a věří, že to nějak zvládnou. Nakonec je však ještě podstatnější přístup konkrétních osob, Jen na nich totiž záleží, jestli žáka a jeho rodiče podpoří, jestli s nimi budou komunikovat, nebo je budou pokládat za další „potížišty“. Stejné dítě pak v jednom případě neprospívá a ve druhém je „v pohodě“. Platilo dříve a platí i dnes, že klíčový je učitel a jeho odbornost i mravnost (lidskost).