Maturanti v době koronakrize

Mgr.

Jarmila

Kubáňková

Ph.D.

metodička služeb 116 000 a 116 123, statutární zástupkyně Cesta z krize, z. ú.

Studenti maturitních ročníků¹⁾se často potýkají se zcela elementárními . Z hovorů s rodiči mladších dětí víme, že s udržením režimu se potýkají i ve spoustě jiných rodin, nicméně maturanti jsou často svými rodiči považování za tzv. „bezúdržbové“ mladé dospělé, kteří by měli být schopni si nějaký režim nastavit a poté i dodržet.

Z naší zkušenosti je tento předpoklad skutečnosti často vzdálen – studenti se svěřují, že chodí spát dlouho po půlnoci, prospí celé dopoledne, odpoledne se snaží se k učení tzv. dokopat, někdy se jim to povede až k večeru, někdy vůbec ne. Mají špatné svědomí, takže nemůžou usnout. O kvalitní stravě nebo pohybu jako nutnému předpokladu dobrého (studijního) výkonu vůbec neuvažují.

Naprosto netvrdím, že je úlohou školy starat se o to, kdy její mnohdy plnoletí studenti chodí spát, kdy vstávají, event. co snídají. Rozhodně z našeho pohledu ovšem není na škodu, když s nimi ²⁾ event. se jich ptají, jaké je to pro ně. Z naší zkušenosti se studenti jednak stydí o tom začít mluvit sami, jednak se domnívají, že je to pouze a jedině jejich potíž (zatímco ostatní to zvládají), zároveň jsou ale přirozeně zvědaví, jak se s tím vypořádávají ostatní, včetně jejich učitelů. ³⁾

Vedle potíží s dodržováním denního režimu mají i problémy s učením: . Představují si, že na to tzv. sednou, celé to „projedou“ a že je v jejich moci se takto soustředit třeba deset nebo i dvanáct hodin v kuse. A velmi se diví, že realita tomu neodpovídá, tj. že jim to nejde tak rychle a tak jednoduše, že zapomínají, že jim to za pár hodin hlava „nebere“.

Naučit dovednosti učit se ovšem již v kompetenci školy je. Některé školy se tomuto umění věnují i v době distanční výuky a z našeho pohledu je to velmi žádoucí. (např. o křivce zapomínání, o efektu prvního a posledního (na)učeného, o procesu ukládání do dlouhodobé paměti, o fluktuaci pozornosti atd.). Maturantům též – např. že text čtený na obrazovce počítače máme sklony číst daleko povrchněji a obvykle si z něj méně zapamatujeme. Nebo že někteří z nich jsou více auditivními, resp. kinestetickými typy, tj. pokud některé věci od učitele neslyší nebo si je nemohou zkusit, ale vše mají vnímat převážně vizuálně skrz obrazovku, tak je pro ně najednou obtížné nové učivo pochopit.

Obě předchozí témata se často pojí ještě s atmosférou školy, která se nedá popsat jako bezpečná. Stále existují střední školy (zejm. gymnázia), jejichž pedagogický sbor předpokládá, že k vychovávání tzv. elit je nutné se se studenty „nemazlit“. A kde se domnívají, že je nutné udržovat studenty ve stavu vděčnosti za možnost studovat na této elitní škole. Kde projevit obavy, nevědomost nebo pochyby je konkurenční nevýhoda, která může být vždy využita proti studentovi jako jeho slabost.

Naštěstí existují i školy, které své studenty chtějí a umějí umějí jim s jejich problémy a přiznání potíží nepovažují za diskvalifikaci z možnosti následného studia na VŠ. Jejich učitelé hovořili se studenty o jejich studijních obtížích před pandemiía dělají to i nadále. Takové školy nyní věnují svou pozornost nejenom studentům prvních ročníků, ale .

Mladí dospělí při srážce s obtížemi, které neumí sami překonat (včetně obtíží při přípravě k maturitě a přijímacím zkouškám na VŠ) mají mnohdy tendenci k přímému, zdánlivě jednoduchému, někdy zkratkovitému jednání, včetně pokusůo ukončení života. Nemají ještě zkušenosti dospělých, že obtíže jsou zvládnutelné i jinými metodami, ale na rozdíl od dětí a dospívajících už umějí poměrně přesně plánovat a předvídat. Tedy existuje vysoká pravděpodobnost, že jejich jednání povede k vytyčenému cíli (tj. např. vědí, že dvě tabletky paralenu je nezabijí a je potřeba vyšší dávka). Někteří z nich místo sebevraždy volí „pouze“ sebepoškozování (jako formu trestání se za neúspěch nebo uvolnění napětí), začínají trpět poruchami příjmu potravy (nemají pod kontrolou studium, tak alespoň budou mít pod kontrolou svoji váhu) nebo zneužívat psychoaktivní látky atd.

Zcela chápu, že pedagogové mají spousty povinností a není v jejich kompetenci ani silách suplovat péči psychologa nebo psychiatra. Ovšem jak již jsme zmiňovala výše, . Budete-li s nimi sdílet, jak se s distanční výukou vypořádáváte vy, studenti dostanou šanci se od vás něčemu přiučit. .

Jakkoliv jsou popisované potíže zdánlivě smutné, nepříjemné a beznadějné, lze na ně pohlížet i jinak. Bojí se, že na ně bude navždy pohlíženo jako na „ty, co maturovali za pandemie“⁴⁾.

Linka pro rodinu a školu 116 000 těmto maturantům nabízí mnohé – možnost utřídit si myšlenky, zvážit opravdu všechny alternativy, plánovat krátkodobé kroky, nabídnout odbornou péči. A jsme i za studenty velmi rádi, pokud je se studijními obtížemi můžeme odkázat za vámi, pokud studenti nakonec napíšou, že vlastně na škole mají jednu / jednoho sympatickou / sympatického profesorku / profesora, se kterou / kterým by „šlo mluvit“.

Všem těmto profesorkám a profesorům děkujeme. Jedině ve spolupráci s vámi se nám daří mírnit paniku, beznaděja chaos v hlavách budoucích maturantů a ukazovat jim cestu, jak i v době distanční výuky úspěšně dokončit střední školu a pokračovat v další studijní / pracovní kariéře.