Učitelé hledají efektivní cesty, jak naplnit společenskou objednávku i své vlastní osobní poslání a děti co nejvíc naučit a maximálně přispět i k jejich dobré výchově. Narážejí přitom na řadu úskalí v podobě nedostatečných předpokladů na straně dětí, chybějící spolupráce rodičů či nevhodného chování žáků ve třídě, podmínky pro práci ve škole mají často velmi daleko k potřebné úrovni. Existují však okolnosti, které mají učitelé plně ve svých rukou a nejsou závislé na výši platu, kvalitě vedení a podmínkách ve škole, politické situaci ani nespolupráci rodičů a které při systematickém uplatňování mají vysoký potenciál zlepšit přitažlivost i výsledky školního vzdělávání. V obou směrech má český vzdělávací systém významné rezervy.
Jaké jsou okolnosti na straně učitele, které ovlivňují nejprve vztahy dítěte ke škole a k učení a následně i jeho chování a vzdělávací výsledky?
Psychologie opakovaně zjišťuje, že naplnění cílů školního vzdělávání je výrazně ovlivněno mj. přístupem učitele k žákům, jeho přátelskými postoji a vztahy se žáky i podporovanými kladnými sociálními vztahy mezi žáky. Významnou kladnou roli hraje pozitivní klima třídy (školy), pozitivní vztahy učitele a žáků a žáků mezi sebou.
Některé další faktory zůstávají poněkud stranou naší pozornosti, protože se asi jeví jako málo vědecké, možná působí trochu jako z krásné literatury, jsou zatím obtížně operacionalizovatelné, a proto prakticky empiricky nezkoumatelné. Na jednom z prvních míst vidím vlídnost a laskavost učitele. Doufám, že si dnes už nikdo nemyslí, že je špatně, když je škola přívětivá, přátelská a že by naopak měla být přísná a odtažitá, že základem školního vzdělávání je výlučně mechanické předávání poznatků a vytváření dovedností, že vztahy se žáky nejsou podstatné.
Vlídný učitel se na děti usmívá, ráno je osobně zdraví a vítá ve třídě, dává jim najevo, že je všechny rád vidí, na konci vyučování se s nimi loučí s tím, že se na ně těší i druhý den. Přátelsky se zajímá o události jejich mimoškolního života. I opakující se problémy řeší s úsměvem, bez nervozity, křiku a výčitek. Ví totiž, že v naprosté většině případů jde o banality, nad kterými je nadbytečné se rozčilovat. A navíc je natolik moudrý, že si uvědomuje, že ani sebevětší přestupek zlostí a křikem zpětně neodstraní. Nepodezírá děti, že mu cokoli dělají schválně. Když už s něčím nesouhlasí, tak pouze s činy, a ne s osobou dítěte. Nevyčítá, nedělá gesta beznaděje a zmaru, nepředpovídá dětem černou budoucnost. Nicméně do budoucnosti zaměřen je, ale na pozitivní řešení každé situace. Chápe, že děti dělají chyby ve větší míře než dospělí, protože se vše teprve učí. Vlastně my je to učíme. Všímá si všeho, čeho dítě dosáhlo, co se mu podařilo, kdy se chová pěkně. Žádný úspěch nesnižuje odkazem na jiné nedostatky dítěte. Kladné samozřejmosti nebere jako samozřejmosti, ale dá najevo, že si jich všímá a že je rád. Některé přestupky vůbec neřeší (jen dá dítěti najevo, že o nich ví), nevynechá žádnou příležitost k ocenění dobrého chování. „Tlačí“ děti k pozitivnímu přístupu svým vlastním pozitivním přístupem. Čas tráví maximálně v přítomnosti dětí, protože ví, že tím brzdí vznik nebo alespoň eskalaci kolizních situací. Nekomentuje negativně ani rodinnou situaci, ani jednání rodičů.
Učitel přijímá, že tento způsob vedení dětí je velmi náročný a vyčerpávající. Jde však o dobrou investici do budoucnosti, protože děti, které se nastoleným pořádkům přizpůsobí, fungují posléze s mírnou podporou docela dobře samy. A o to snad ve škole jde. Ovšem přístup negativní vyčerpává z dlouhodobého hlediska ještě mnohem víc a zároveň s větší pravděpodobností rychleji dovede učitele k vyhoření. Nezmiňuji, že stejný přístup očekávám od veškerého personálu školy. Nevraživý a křičící školník sice může působit jako exotická kuriozita školy, ale její klima neovlivňuje pozitivně. Nemyslím si, že jde o nedostižný ideál, znám takové učitele i školy a není jich málo. Ani to neznamená, že učitele nemůže bolet hlava, že se nemůže blížit viróza a že je vždy stoprocentně pozitivně naladěný, že na děti někdy nezareaguje naléhavěji s tím, že na ně houkne. Jde však jen o výjimky, které děti po mírném vysvětlení vcelku chápou.
Samotná laskavost učitele může být některými dětmi vykládána jako slabost a takové chápání je může dovést k tomu, že se chovají volně, až neslušně, neplní uložené úkoly, prosazují někdy velmi bezohledně svá přání, snaží se obsadit prostor, který jim ve škole nepřináleží a který jim učitel nevědomky vytvořil. Když učitel tomuto jejich jednání nepostaví jednoznačnou hráz, hrozí nebezpečí, že situace může být časem nezvládnutelná. Zejména starší žáci mohou zcela ztratit zábrany. A vzhledem k tomu, že na druhém stupni je názor vrstevníků velmi silný, je možné, že jsou to v těchto případech někdy právě spolužáci, kteří dovedou dítě k opravdu nepřijatelnému jednání. Proto druhá vlastnost, na jejíž uplatnění musí učitel dbát úplně stejně a která by měla jít ruku v ruce s laskavostí, je důslednost. Ve spojení s rozhodností a přiměřenými nároky na děti vytvářejí tyto tři charakteristiky dobrou kombinaci, kterou žáci v posledku vnímají pozitivně. Je totiž srozumitelná, jednání učitele předpověditelné.
Na prvním místě prosazení vlídného řádu je autorita učitele. Učitel ví, co chce, uvědomuje si, že právě on prosazuje řádné fungování třídy. Dění ve třídě by povětšinou mělo mít řád a srozumitelná pravidla. Učitel se chová konzistentně. Děti by měly vědět, že učitelovo slovo platí, a že když něco řekne, tak trvá na splnění. Snaha o únik ze strany dětí je legitimní, ale neměla by se setkat s úspěchem. Naplnění požadavků stojí učitele nemalé úsilí, neznamená to tedy, že děti vždy automaticky vítají náročný úkol. Nicméně nároky ze strany učitele jsou důležité, byť leckdy musí počítat s odporem dětí. Když dítě úkol nesplní, učitel nedramatizuje, nevyčítá, nicméně trvá na splnění. Má pochopení, že některému dítěti trvá osvojení pravidla delší dobu, rozhodně nepoužívá věty, že dítě už by mělo. Důležité je, aby učitel získal na svou stranu i rodiče. Měl by je dopředu seznámit s tím, jak on chápe školní vzdělání, k čemu povede děti, jak bude k naplnění cílů přispívat on a co očekává od rodičů.