Jsou mobilní telefony problém?

Je třeba dostat děti od mobilů? Některé určitě ano, některé spíše ne a určitě najdeme skupinu dětí, které by potřebovaly své dovednosti s užíváním mobilního telefonu výrazně zvýšit. Jaká je tedy cesta ven od nadužívání mobilů? Proč děti koukají do displeje? Je to o tolik zajímavější než „skutečný“ život a kamarádi? Naštěstí není!

Koukat do mobilu je stejně zábavné jako si okusovat nehty nebo se šťourat v nose. Je to nuda s malým a někdy trošku bolestivým úspěchem. Jestliže se na tomto závěru shodneme, tak jsme již jen kousek od cíle. Stačí udělat přestávky… zábavnější. Jak? Zkuste si na chvíli představit svou ideální přestávku – samozřejmě jako dítě.

Musíme přestat snít. Jste přesvědčeni, že v takovéto škole by většina dětí koukala do mobilu? Já nikoli. Jak ale něco podobného dostat do reálného provozu? Těžko. Většina škol má dispozice velkokapacitního teletníku, potřebuje co nejvíce dětí dostat do co nejmenšího prostoru a vzdělávat je za co nejnižší náklady. A kupodivu, ony se nudí!

Nebudeme se zabývat představou, co by se stalo, kdyby. Náklady na výše uvedenou změnu by byly astronomické. Muselo by se zásadně změnit myšlení společnosti a to je otázka generací, ne několika let. Zkusme tedy dětem, v rámci svých možností, nachystat takové prostředí, které by nebylo nudné, které bude pro ně příjemné. Všímejme si nejen vybavení, ale i detailů, neboť v nich je ukrytý mobilní ďábel. Kolik je ve třídách hluku, dá se vůbec o přestávkách s někým promluvit? Není jednodušší mu poslat „message“? Je na chodbách někde trochu klidný kout, kde si děti mohou od ruchu odpočinout? Dá se ve třídě vůbec dýchat? Není apatie a mobil jen reakcí na nedostatek kyslíku? Otázek si můžeme klást celou řadu. Složité problémy ale nikdy nemají jednoduché a rychlé řešení. Zákaz takovým rychlým a jednoduchým řešením je.

Jaký bude výsledek tohoto řešení? Naučíme děti zákazy obcházet, ztratí špatný pocit z toho, že dělají, co nemají, a život nezlepšíme ani sobě ani jim. Před 20 lety se bouřlivě diskutovalo o škodlivosti internetu a nutnosti blokovat některé internetové stránky. Pro většinu společnosti to je naštěstí nyní téměř mrtvé téma. Učitelé, rodiče a žáci se naučili o těchto tématech hovořit, pomohla celospolečenská osvěta a všichni známe rizika a umíme se jim s nějakým úspěchem bránit. S mobily to, doufám, bude podobné.

Jedna z největších hodnot naší společnosti je svoboda člověka jak tělesná, tak duchovní. Nesnažíme se našim žákům zákazem mobilů sdělit něco opravdu strašného? Například že zákaz – někdy pochybné – autority může zasáhnout do našeho osobního prostoru i života? Že bránit se je zbytečné, protože se vystavujeme možné odplatě? Že je třeba najít vhodnou skulinu v systému či zabezpečení a o ostatní se nestarat? Že když se bránit nebudeme, staneme se součástí „hodného stáda“ a dostaneme drobnou výhodu? Že existuje také třetí, „česká“ cesta – že budeme kličkovat, trošku se hrbit a sem tam trošku podvádět? Opravdu chceme v dětech vychovávat toto? Opravdu nám za to zákaz mobilů stojí? Věřím, že NE!