Je možné učit neslyšící a těžce nedoslýchavé žáky anglický jazyk v inkluzivní třídě? Jak na to, aby nebyl takový žák odkázán výhradně na asistenta pedagoga (dále „AP“) a individuální vzdělávací plán? Ve své bakalářské práci jsem se pokusila hledat takové způsoby inkluze těžce sluchově postižených žáků (dále „TSP“) do výuky anglického jazyka na běžných školách, které by snížily nároky na přípravy pro učitele a zároveň by umožnily, aby inkluze TSP žáka ostatním, běžně slyšícím spolužákům prospívala.
Součástí praktické části bakalářské práce byl průzkum, kterého se zúčastnilo 12 učitelů angličtiny (jedenáct žen a jeden muž) na běžných školách s TSP žákem v inkluzi. Věk respondentů se pohyboval mezi 18 až 55 lety, z toho osm respondentů bylo starších než 35 let. Zaměřili jsme se zejména na sdružení, centra a školy, které se zabývají prací s těžce sluchově postiženými dětmi, jejich rodiči a učiteli. Dotazník proto tyto instituce mohly dále šířit mezi své kontakty. Oslovili jsme také několik základních škol dle tipů žáků ze speciální školy v Hradci Králové a při hledání respondentů jsme použili i sociální média. Zastoupení učitelů prvního a druhého stupně bylo mezi respondenty rovnoměrné. V anonymním dotazníku odpovídali na převážně otevřené otázky, které se týkaly inkluze TSP žáků do výuky angličtiny, zejména pak přístupů, které se osvědčily nebo naopak byly slepou uličkou.
Následující text vychází ze závěru práce, který je doplněn o další, zpřesňující informace, které vám pomohou nahlédnout do problematiky inkluze TSP žáků do výuky angličtiny na běžných školách a možná vás inspirují k vlastnímu objevování nových metod a technik v této oblasti.
Kdy je vhodné volit individuální přístup?
Ve výuce nevyhnutelně nastanou momenty, které bude nutné řešit zcela individuálně. Většina výuky však může probíhat společně, pokud budou uplatněny zásady práce s TSP osobami a podmínky se přizpůsobí takovým způsobem, aby co nejlépe vyhovovaly všem