Drunkorexie - dvojité nebezpečí

V případě drunkorexie, nesmírně závažné formy poruch příjmu potravy (dále jen „PPP“), nastává otázka, k jakému odborníkovi je nejlépe nemocného poslat či kam směřovat jeho rodinu. Neumíme totiž jasně oddělit, zda se jedná spíše o problém s jídlem, nebo s alkoholem. Čím více jsou totiž oba problémy provázané, tím nebezpečnější je výsledné patologické chování.

Drunkorexie je původně mediálním pojmem, který odborníci přijali a definují jej jako narušené jídelní chování (eating disordered behavior), při němž jedinec snižuje příjem kalorií z běžné stravy, aby si mohl dopřát alkoholické nápoje. Tato strategie mu slouží k udržování nebo snižování hmotnosti. Drunkorexii řadíme do skupiny dalších PPP, které zatím nemají svou diagnostickou kategorii, avšak kvůli svému výskytu a závažnosti vyžadují odbornou reflexi a vzdělání v dalších skupinách profesí pracujících s rizikovou skupinou (dospívající, dívky, mladí lidé atp.) (Burke a kol., 2010).

Problém se týká především mladých žen ve věku mezi dvaceti a třiceti lety, ale je rozšířený i mezi středoškoláky a také mezi chlapci a jedinci podstatně staršími. Vztah mezi zneužíváním alkoholu a PPP je již dlouho známý. Pacienti s PPP uvádějí častý abusus alkoholu nebo jiných drog, a to často proto, aby překonali nutkání k přejedení nebo se na chvíli zbavili myšlenek na jídlo a hmotnost (Krahn a kol., 2004). Ten, kdo se vydá na cestu drunkorexie coby praktiky pro hubnutí, riskuje mimořádně závažné důsledky, jako jsou:

K možným důsledkům jasně vyplývajícím z kombinace těchto dvou složitých závislostních vzorců chování (odmítání stravy, hubnutí a abusus alkoholu) je třeba přičíst i riziko sociálně patologické - zneužití, znásilnění, fyzické napadení, okradení opilého a zesláblého jedince.

Tělesné a psychické dopady jsou nedozírné a zvlášť v případě zdravotních rizik se může jednat o fatální důsledek v podobě náhlého úmrtí.

 

 

Dospívající má často pocit, že může vše. A zejména chce dělat to, co je zakázané, tabuizované a autoritami odmítané. Zároveň bývá nejistý, přešlapuje okolo navazování vztahů, na něž si netroufá, chce zapadnout, chce být oblíbený a zároveň touží působit na druhé suverénně, světaznale a sebevědomě. Alkohol k těmto (byť iluzorním) dojmům o sobě nabízí cestu poměrně snadnou, rychlou a dostupnou. Nepít alkohol se v určitých vrstevnických skupinách rovná společenskému exilu. Protože lidé zároveň silně vnímají tlak na vzhled, tělesné tvary a hmotnost a mají znalosti o kalorických hodnotách potravin a nápojů, ocitají se ve střetu dvou zájmů - mít nízkou hmotnost na jedné straně a pít kalorické nápoje na straně druhé. Obojí je nutné pro přijetí vybranou skupinou, partou. Proto se nabízí hladovění ve prospěch konzumace alkoholu a mnozí tuto cestu přijmou za svou.

Přidá-li se fakt, že alkohol snižuje pocit hladu a chuť k jídlu a pomáhá je opomíjet, pak se setkáváme i s dívkami (v naprosté většině jde o dívky), které tajně popíjejí i doma, aby necítily hlad a chuť. Vliv alkoholu na náladu, vnímání sebe i světa tento mechanismus jen podporuje. Začarovaný kruh je na světě a brzy se začne podobat ruské ruletě. Rodiče ani učitelé si takového chování dlouho nemusejí všimnout, byť náznaky existují.

Iluze kontroly nad vlastním chováním je dalším typickým znakem myšlení dospívajících. Ti neradi berou v úvahu míru rizika, mají nízkou uvědomělost o možných důsledcích rizikového chování a jsou přesvědčení, že „mně se nic nemůže stát, mám to ve vlastních rukách“.

Fakt, že žijeme ve společnosti s vysokou mírou tolerance vůči alkoholu, a to i u mladistvých, je rizikovým kontextem, v němž se patologické chování vyvine snadno. Čeho si pedagog může všimnout:

Je zjevné, že tyto indikátory se týkají i dalších problémů, než je jen drunkorexie. Základem pro vyšší vnímavost pedagoga nebo rodiče je znalost a povědomí o existenci takového chování a jeho možných rizicích, která stojí za to znovu připomenout jako extrémně vysoká.

Pedagogům a všem, kteří pracují s rizikovými skupinami, odborníci doporučují zařadit drunkorektické chování na seznam těch jevů, vůči nimž si pěstují profesní citlivost a intuici. Je možné, že má pedagog aktuálně podezření, že některá ze žákyň nebo studentek hazarduje se zdravím zneužíváním alkoholu a snižováním množství přijaté potravy (případně zvracením nebo přehnaným sportem). Pak je zcela namístě pozvat ji k osobnímu rozhovoru, případně rovnou upozornit rodiče. U starších studentů je vhodné vždy studenta informovat o tom, že hodláme kontaktovat rodiče, abychom s nimi svá podezření a pozorování probrali.

Důrazně apelujme na rizika pro zdraví a na vysoké ohrožení života. V tomto případě je sdělení všech možných dopadů včetně úmrtí zcela legitimní edukační taktikou. Jedinec, který volí takto nebezpečné chování, si musí být vědom důsledků, které takové chování má. Vedle toho, že studentce vylíčíme rizika, je vhodné vyjádřit svoje obavy o ni: „Mám o tebe strach“, „Bojím se, abys neuklouzla a nebylo pak cesty zpátky“, „Vím, že strach o tebe je namístě“.

Nabídneme pomoc formou rozhovoru, přizvání rodičů, předáním kontaktu. Můžeme se v osobním, otevřeném rozhovoru na klidném místě pokusit zjistit, co skutečně dívku trápí, zda je ochotná si o svých problémech popovídat více a zda si uvědomuje, jak si svým chováním ubližuje.

Někteří odborníci dokonce o drunkorexii hovoří jako o novodobé epidemii mezi dospívajícími. Tuzemská data sice nemáme k dispozici, ovšem rozsáhlá studie amerických vědců prezentovaná v červnu 2016 přináší alarmující data. Ve skupině 1184 studentů ve věkovém průměru 22,3 let (ženy vs. muži - 60: 40%) bylo 81% těch, kteří během posledních tří měsíců před výzkumem vykázali známky drunkorektického chování. Nejčastěji se jednalo o snížený příjem potravy ve prospěch konzumovaného alkoholu, přejídání se a následné zvracení při nebo po alkoholové eskapádě a podobné projevy (Rinker in Anderson, 2016).

Je přirozené, že si mladí lidé v rámci svých skupin a part předávají tipy a „zaručené“ recepty na získání lepší postavy, snížení hmotnosti nebo to, jak se zbavit přijatého jídla (třeba ho právě pomocí alkoholu vyzvracet). Dívky se pak předhánějí v tom, která toho více vypije (i v nebezpečné kombinaci s energetickými nápoji) a zároveň bude atraktivní, štíhlá, až vyhublá. Chtějí být obdivovány svými vrstevnicemi, soutěží a soupeří a to je může dovést až na skutečnou hranici možností jejich těla, s nímž postupně ztrácejí kontakt, odmítají ho, nebo dokonce nenávidí.

S drunkorexií jsou dnes seznámeni jak ti, kteří pracují s PPP, tak ti, jejichž cílovou skupinou jsou mladiství zneužívající drogy i alkohol. Dobrý odborník umí zvážit, zda je problém spíše v závislosti na alkoholu nebo se jedná o maskovanou, a přesto závažnou formu PPP. Podle tohoto rozlišení pak s nemocnou pracuje. Pomoc je vhodné hledat brzy spíše než čekat, jak se chování vyvine či zda nevymizí.

Tři kamarádky zahajují svůj program.
Lenka k číšníkovi: „Dáme si tři piva, jednu sýrovou pizzu a tři talíře, prosím.“
„Já jíst nebudu a místo piva prosím džus a dvojitou vodku,“ hlásí Iva.
Číšník odchází a Lea se diví: „Ty nebudeš jíst?“
„Nemám hlad a radši si dám drink. Aspoň budu rychleji v náladě,“ vysvětluje Iva.
Lenka: „Neblbni a najez se, jinak tě potáhneme domů jako minule, tos taky nic nejedla.“
„Né, fakt nechci, dám si něco později... Přijdou dneska na diskotéku kluci? Pojďte jim poslat fotku,“ odpovídá Iva.
Petra: „Tak až donesou tu pizzu, uděláme jim chutě.“
„Chutě na pizzu i na nás,“ směje se Lea.

„Ty jo, holky, já jsem nametená! Ale bylo to super! A dala bych si něco dobrýho. Co vy?“ ptá se Lea.
„Kebab!“ vykřikne Lenka. „Jako posledně.“ Všechny tři vyrazí směrem k svítícímu okénku rychlého občerstvení.
„Tak co si dáte, dámy?“ zeptá se mladík v okénku s úsměvem.
„Panáka!“ vyhrkne Iva a zavrávorá před pultem fastfoodu.
„Ty chceš ještě pít?“ diví se Petra. „Já už bych teda nepozřela ani malý pivo, ale hlad mám šílenej!“
Iva: „Radši se napiju, než abych jedla. Nacpat se takhle v noci, tak budu za chvíli tlustá.“ Lenka: „A po alkoholu se snad netloustne?“ Iva neodpovídá a sedá si na obrubník.
„Holky, je mi šoufl,“ vysouká ze sebe.
„To nám ještě scházelo,“ reaguje Lea a pomáhá Ivě na nohy.
Lenka zaplatí, bere si od mladíka dva sendviče a všechny tři se odebírají k domovu.

Iva se probouzí ve svém pokoji a malátně se posadí na posteli. Bolest hlavy a nakyslá pachuť v puse jí houpou žaludkem. Zatraceně, to zas bylo panáků, pomyslí si. Tolik kalorií! Aspoň že jsem nic nejedla. Vynechám i dnešní oběd, beztak mi je nanic. Našim řeknu to, co obvykle - s holkama jsme si cestou z diskotéky daly pod podloubím kebab a ještě mi leží v žaludku.

Tři kamarádky se blíží ke vstupu na diskotéku.
„Ivo, dej mi taky napít,“ říká Lea a bere Ivě z ruky plechovku energetického nápoje s červeným býkem v logu. „Fuj! Ty v tom máš samou vodku!“
Dívky pokračují na disko a směřují na taneční parket.

Před diskotékou brzdí vůz rychlé záchranné služby a tři zdravotníci vbíhají do podniku. Po chvíli nakládají Ivu do vozu a se sirénou vyrážejí. Následující týdny tráví Iva postupně na různých odděleních nemocnice. Verdikt - metabolický rozvrat, těžká malnutrice, poškození organismu v důsledku abusu alkoholu a poruchy příjmu potravy (mentální anorexie s formou drunkorexie).