Učitelé na on-line pranýři

Rozhodnutí je to rozumné a svědčí o sociální inteligenci. Kdyby ovšem současně s přáteli nesdíleli svůj, mnohdy velmi ostrý, názor s úplně každým, kdo je on-line. A nejen nyní, ale kdykoliv od této chvíle. Obrana při odhalení bývá obvykle jednotná: a ČŠI, stejně jako odvolací orgány, dávají rodičům útočníků většinou za pravdu. Dělají to správně nebo si jen zjednodušují rozhodování, aby nemuseli řešit spory, které dosud neřešil soud? nebo nepřátelské až nenávistné vulgární útoky, aniž by mohli využít formální tresty nabízené pro podobné účely školským zákonem nebo příslušnými vyhláškami? Skutečně je jedinou obranou občanskoprávní řízení, které v případě osoby mladší 15 let ani nelze zahájit?

určené pedagogům, stejně jako nejrůznějších interakcí, je nutné vždy posuzovat v kontextu a samotná nahrávka nebo písemné vyjádření, byť ve vulgární podobě, ještě automaticky neznamená, že se jedná o úmyslný a ničím nezaviněný útok. Některé nahrávky stačí vidět a i jako nezúčastněnému pozorovateli vám bude zřejmé, že se jedná o pouhý záznam vyučovací hodiny. „Kameraman“ nemusel nutně chtít někoho poškodit. Buď mu to přišlo celé tak nehorázné, případně směšné, že měl potřebu se o ten zážitek podělit, anebo tím chce říct ještě něco závažnějšího: „Takový člověk nás tady učí.“ V případě diskusí na nejrůznějších komunikačních portálech nebo prostřednictvím sociálních sítích je to často podobné.

Diskutující se vyjadřují k dlouhotrvající skutečnosti a z diskuse je patrné především to, že se s ní pokouší nějak vypořádat. Mohli by to samozřejmě udělat i jinak, otázka je, jestli se jim k tomu dostává příležitost. Jestliže ne, jev se chová podle obvyklého pravidla:

Strategie pro zacházení s rizikovými jevy lze vytvářet podle jednoduchého tříkrokového principu, kdy každý krok má přesný cíl.

Vytváříte takové a přijímáte taková opatření, aby se nežádoucí jev neděl hromadně a nestal se většinově používanou a přijímanou normou. Používáte k tomu nejrůznější situační opatření, zákazy, příkazy, a to v takovém poměru, který je pro všechny strany přirozeně akceptovatelný. Výsledkem dobře nastaveného prvního kroku by mělo být, že

Jev nastal, potřebujete se o něm dozvědět co nejdříve, dokud má řešitelnou podobu. Nutné je ukončit ho, „zakonzervovat“ v poslední známé podobě a tu vyšetřit. Jev sledujete strukturovaně, držíte se zjištěných skutečností a hledáte odpovědi na otázky:

- (kdo je autorem, kdo to dosvědčí, kdo je poškozeným)

- (co se přesně stalo)

- (kde se to stalo)

- (příčiny, úmysl, nedbalost, reakce na předchozí jednání nynějšího poškozeného)

- (dnes, před týdnem, před rokem) JAK? (další okolnosti, co přesně kdo udělal)

Výsledkem dobře nastaveného druhého kroku by mělo být rychlé a objektivní šetření, vytvoření přesného obrazu toho, co se stalo a zajištěný dostatek důkazů nutných pro spravedlivé rozhodnutí. To by mělo zaručit

, které v souvislosti s jednáním udělíte, Nenecháváte se nést aktuálními emocemi. Ten, kdo bude posuzovat vaše rozhodnutí, jimi disponovat nebude. Tresty jsou přiměřené okolnostem zjištěným v předchozím kroku. Udělujete-li formální tresty (napomenutí – důtka – podmíněné vyloučení – vyloučení), podívejte se před jejich udělením ještě jednou do vyhlášky, resp. do zákona na procesní stránku udílení a tu přesně dodržte. a jestliže zjistíte, že je chyba ve vašem systému pravidel, upravte je, případně s žáky a žákyněmi znovu proberete, jaké jiné možnosti než ty, které zvolili minule, jim vaše škola pro řešení různých situací nabízí. Časový odstup je nezbytný! Když si ho nedopřejete, máte sklony nastavovat běžná pravidla podle aberantních jedinců a situací. A to není dobré k ničemu.

§ 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon

fungují v různých podobách a plní různé účely. Často ale neplní ten, kvůli kterému jsou zřizovány, a to je přímá komunikace mezi volenými zástupci žáků a žákyň a ředitelkou nebo ředitelem školy. Optimální vyzkoušená podoba je taková, kdy se pravidelně v předem určený čas volení zástupci scházejí s ředitelkou nebo ředitelem, a to buď na krátkou pracovní schůzku (velká přestávka, každou středu), nebo na delší pracovní setkání (po vyučování, hodina, každé první úterý v měsíci), případně je jedna nebo druhá varianta doplněná jedenkrát za rok víkendovým výjezdem.

Řediteli/ředitelce tento způsob komunikace přináší v tom, že v případě, kdy se vyskytne problém v přístupu vyučujících ( jsou pasivní, nedokážou pracovat se skupinou, vyvolávají konflikty apod.), se k nim dostane varovná informace včas. Druhá výhoda spočívá v tom, že když škola zachytí nahrávku z hodiny, anebo začne řešit písemný útok na učitele, ředitel/ka se snáz dostane k potřebným informacím, které bude pro rozhodnutí potřebovat. Třetí výhoda je z pohledu žáků a žákyň nejdůležitější - vědí, že se s nimi někdo skutečně baví a přihlíží k jejich názoru,

Výrazných učitelských osobností, které by bylo užitečné kopírovat a rozšiřovat po školách jako , je docela hodně. Stačí jim dát prostor, sem tam je poslat na nějaký užitečný kurz nebo jim zajistit možnost setkávat se s jinými takovými a pak jim naslouchat. Jejich dovednosti a postupy zobecňovat a šířit je po škole jako normu. Třídnímu nebo třídní, která má důvěru většiny žáků a žákyň, se zpravidla dobře daří monitorovat a zachytávat celou řadu rizikových situací včas. Žáci a žákyně mají možnost někde ventilovat svůj vztek, vyprávět někomu, kdo je ve stejném postavení jako objekt jejich „zájmu“ celý příběh ze svého pohledu. Vypisovat to pak ještě do počítače už je úkon navíc a má význam jen pro někoho.

§ 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon

na uvedené téma, vyjasnit si přijatelné formy sdělení, a to oboustranné, komunikační pravidla, která je nutné dodržovat při výměně protichůdných názorů. A explicitně sdělit, jaké možnosti má žák nebo žákyně, kteří nejsou spokojení s jednáním, chováním, hodnocením konkrétního učitele nebo učitelky. Na koho se mohou obrátit a jaký bude průběh šetření a řešení jejich podnětu. Dát jim transparentní záruky, že se jejich situací budete zabývat, kdo konkrétně a jakým způsobem.

Když se konečně naučily všechny strany s mobily zacházet, přišly chytřejší mobily a možnost jejich prostřednictvím něco vyfotit nebo nafilmovat. Že se děti chopí příležitosti přenášet vyučovací hodinu v přímém přenosu tentokrát v daleko lepší podobě, bylo celkem jasné. Pedagogům se to samozřejmě nemusí líbit, na druhou stranu jim to dává možnostvíce reflektovat vlastní postupy, zamyslet se nad tím, jak hodinu řídí, jaké nástroje používají apod.

Možnost, že jsou monitorováni, a tedy může pak záznam hodiny vidět i někdo jiný, vybízí k sebekázni, k promyšlenější volbě výrazových prostředků a komunikačních nástrojů. Jestliže se žák rozhodne, že vás bude při hodině tak dlouho provokovat, až se konečně rozčílíte a on získá svůj filmařský úlovek, tak tomu zabráníte těžko. Na druhou stranu je to pak ze záznamu dobře patrné a není problém to zohlednit, nehledě na to, že se dá celkem dobře odhadnout, kdy jste vyzýváni k tomu, abyste se stali ochotníky v pořadu

Přirozeně budete chtít, aby výrok nebo s vulgárním obsahem z veřejného prostoru. Před tím si ale nezapomeňte věc řádně zadokumentovat a obstarat si tak potřebný důkazní materiál. Mělo by z něj být jasné nejen a je výrok (nahrávka) ve veřejném prostoru přístupný,

Vždy dejte nebo autorce, aby měli příležitost a nenechte se ovlivnit tím, že vám výrok nebo nahrávka přijdou nehorázné a už se kolem nich rozpoutala vášnivá diskuse. Nezasvěcujte do případu příliš brzy rodiče žáků nebo jiné osoby odpovědné za jejich výchovu. Těžko vám mohou vnést do vašeho rozhodování nějaké nové pohledy, navíc na toto jednání dětí obvykle neměli žádný vliv, často o něm ani nevěděli. Budou vám klást více otázek, než dávat odpovědí a začnou se ihned bránit, což plynulosti a rychlosti šetření neprospívá.

Jestliže je výrok nebo nahrávka ve veřejném prostoru už tři měsíce, je celkem jedno, jestli tam bude ještě dva dny navíc. Čím větší je časová prodleva mezi tím, kdy byl výrok (nahrávka) zveřejněn a tím, kdy jste to zjistili, je větší pravděpodobnost, že to budou obě strany vnímat hodně odlišně. Zatímco pro autorku nebo autora, případně další zúčastněné osoby, to bude již stará záležitost a největší emoce již vyprchaly, pro postižené je to nové, zraňující a nanejvýš aktuální. Myslete stále na to, že rozhodujete ve věci samé, nezáleží na tom, jak se to komu líbí nebo nelíbí a jestli by to on na vašem místě posuzoval jinak. Na vašem místě jste vy a sledujete

Každým výrokem nebo nahrávkou, ve kterých hraje nějakou roli pedagog z vaší školy, se nutně nemusí ředitel zabývat osobně a podrobně. Jestliže máte ve škole dobře fungující preventivní tým nebo jednoho z poradenských specialistů, případně „vhodného“ zástupce, pak je některá šetření a obstarávání důkazů užitečné přenechat jim a pak až pracovat s fakty, která nashromáždí. Vzhledem k tomu, že jde o výroky ve veřejném prostoru, bude ale vaše rozhodování a vyjádření nutné, protože se věc týká nejen napadeného učitele nebo učitelky, ale i školy. Výjimku by mohla tvořit diskuze na Spolužácích nebo podobná, nepřesahující do veřejného prostoru tak docela.

Předchozí krok by vám měl poskytnout dostatek podkladů pro rozhodování o trestu. Myslete na to, že formálně (tresty uvedené ve vyhláškách nebo školském zákoně) můžete trestat jen to, co máte za prokázané, nemůžete trestat za něco, co tušíte, myslíte si. To můžete přenechat na rovinu neformální (odměnám a trestům ve škole se věnuje předchozí text viz Řízení školy č. 9/2010). Trest by měl být přiměřený, jednání úmyslné a vědomé, nezohledňujte dopady, které by jednání „možná mohlo mít, kdyby...“, ale pouze ty, které skutečně mělo.

Nepleťte si klasifikaci s trestáním a neoznamujte nikomu v březnu, jakou bude mít známku z chování v červnu, neuvádějte, že si počkáte na (ta je pouze poradním orgánem a o ničem v žádném případě nerozhoduje) a jiné nesmysly, které přímo vyzývají k podání stížnosti a následně k tomu, aby byla vyhodnocena jako oprávněná. Další text vám pomůže vypořádat se s tím, KDE a KDY se vlastně útok na učitele stal a dá vám návod k tomu, jak zohlednit i to, co se zdánlivě nestalo ve škole, nicméně vám nemůže pomoci v tom, abyste uměli nakládat s tresty spravedlivě a nedopouštěli se procesních chyb.

Varuji zejména před unáhlenými úpravami školních řádů a pravidel, a to jen na základě toho, že někdo ve výjimečném případě použil výjimečného prostředku k tomu, aby někomu ublížil nebo se vypořádal s vlastními běsy. Případně nějaká konkrétní učitelka nebo učitel nezvládli konkrétní situaci. Jestliže jedna učitelka ve škole od té vaší vzdálené 300 km neuhlídala na výletě děti koupající se v rybníku a skončilo to nějakým neštěstím, není to nutně důvod proto, aby už se nikdy žádný učitel v celé ČR nepouštěl do podobných „dobrodružství“.

Jestliže jedno dítě napíše někam sérii sprostot a urážek, neznamená to, že už nikdy žádné dítě ve vaší škole nesmí k internetu. Například formulace: se může ukázat jako nepřesná, protože žáci koumáci si dokáží dobře pohrát se slovem . Vše, co se neděje přesně takto, je špatně.

Pro ilustraci doporučuji navštívit YouTube a do vyhledávače zadat slovo učitel. Můžete si pomoci i nějakým přívlastkem, vulgárním nebo obyčejným. Můžete se ponořit do sledování nejrůznějších projevů žáků, učitelů, průběhů hodin, sehraných výstupů i spontánních reakcí. Některé záběry jsou podařené, jiné méně, někde doplňuje autentický zvuk, jinde je komentář přidán až později. Něco je vtipné, většina není o ničem. Z některých přímo čiší potřeba něco nafilmovat a pak se stát slavným, z jiných jen touha dělat něco, co se nesmí. Dále sledujte (je to jedno z hodnotících kritérií úspěchu) a diskusi, která se k nahrávce vede. Ta je prospěšná už kvůli tomu, že ne každý příspěvek je diskutujícími halasně přijímán jako povedený.

Nejprotivnější jsou situace, kdy žák učitele neustále provokuje a snaží se ho přimět k jakékoliv alespoň trochu nafilmovatelné reakci, až se ve třídě téměř nedá učit. Cílem je, podobně jako u „veselého fackování/happy slapping/happy slap“ natočit snímek na zadané téma a pak se spolu s ostatními podobnými utkat o přízeň online publika. Měřítkem úspěšnosti je již zmíněný počet zhlédnutí a pak průběh diskuse a množství kladných a pochvalných ohlasů. Vzhledem k tomu, že hlavní vlna zájmu o snímky s tématem „rozčílený učitel“ zjevně pominula, což lze poznat i podle toho, že komerční rádia přestala zveřejňovat výzvy k zaslání podobných akustických nahrávek, množství těch aktuálních není velké.

Školy se po formální stránce naučily vypořádat se s jevem především tak, že používání mobilních telefonů ve škole výrazně redukují nebo v některých případech zcela zakazují. a uvádět některé postihy alespoň příkladmo, případně si pomoci slovním spojením „závažné zaviněné porušení“. Formulace je trochu podivná, protože když je něco vyhodnoceno jako „porušení“, pak je celkem jasné, že bylo zaviněné, ale termín používá školský zákon v § 31 odst. 3, proto je užitečné se ho přidržet bez ohledu na to, jakým se nám jeví býti.

Považovat za přitěžující okolnost to, že na nahrávce je učitel nebo učitelka, není nutné. Významu to nabývá pouze tehdy, je-li zadokumentováno, že byli předmětem útoku. Například by na nahrávce byly nadávky, fyzické napadení apod.

Možné formulace týkající se manipulace s mobilními telefony:

Porušení tohoto pravidla je porušením školního řádu.

Při formulaci příkazu (nebo zákazu) myslete na to, že v tomto bodě si budou všichni účastníci vyučování rovni. Není únosné, aby pravidlo platilo pouze pro žáky a na pedagogy se nevztahovalo. Bylo by to jednak porušení principu rovnosti v situaci, kdy si rovni nepochybně jste (mobilní telefon potřebujete/nepotřebujete všichni stejně), jednak to příliš svádí k porušování pravidla, protože „vy to taky děláte“. Možnost domluvit výjimku je užitečná pro situace, kdy z nějakého důvodu usoudíte, že někdo čeká na jakousi zprávu, bez které se nemůže obejít ( je jedno, jestli učitel/ka nebo žák/yně), ale i kvůli výuce. Někteří pedagogové, například výtvarné výchovy, používají mobilní telefony jako fotoaparáty záměrně a se snímky následně v hodinách pracují.

Je možné regulovat cokoliv, co se mobilu týče, jenom nepůjde zcela zakázat jejich nošení do školy. To by muselo být stanoveno zákonem. Je možné vytvářet nejrůznější „mobil free“ zóny, což je užitečné a žádoucí z celé řady důvodů (zejména o přestávkách), ale stále myslete na to, že se jedná o všeobecné pravidlo vztahující se i na zaměstnance školy. Můžete regulovat i hluk (zákaz hlasitého pouštění hudby).

Propojení uvedených zákazů a příkazů s pravidly pro udělování výchovných opatření a pravidly pro hodnocení chování je nutné. Termínům hrubé porušení nebo závažné zaviněné porušení je třeba v pravidlech pro hodnocení a v pravidlech pro udělování výchovných opatření přiřadit příslušné tresty nebo je zapracovat do termínů uspokojivé a neuspokojivé. A příkladmo uvést znovu buď v bodech (střední školy), anebo slovně (základní školy) výše popsané jednání.

Často diskutovaný a do nekonečna omílaný pseudoproblém se zabavováním mobilních telefonů je pouze technickou záležitostí. Možné to je i za stávajících zákonných podmínek, ale neměli byste u toho dělat chyby, které se vám vymstí. Do školního řádu stačí uvést obecnou formulaci, která se tam většinou vyskytuje: Jestliže nastane situace, kdy narušuje, například někomu telefonuje, mobil vydává jakési zvuky apod. (mobil ležící na lavici tam sice v případě, že je ve školním řádu uvedena formulace s uložením v tašce nemá co dělat, ale to neznamená, že cokoliv narušuje), můžete majitele vyzvat k tomu, aby vám mobil vydal. V takovém případě se jedná o

Jestliže neposlechne, mobil vám stejně nedá a vy nemáte žádný nástroj, jak ho z něj dále mámit, tedy si budete muset pomoci komunikačními dovednostmi. Mobil nezadržujte déle, tedy např. do konce vyučování, konce školního roku, konce světa ..., a to proto, že jednání, kvůli kterému jste mu ho sebrali, už nemůže trvat, a v případě sporu nemáte žádný podpůrný argument, který by váš postup legitimizoval. Nemůžete mu zadržovat mobil o přestávce, protože tou dobou nemůže narušovat průběh výuky.

Při samotném šetření okolností zveřejněné nebo jinak šířené nahrávky (posílání mezi mobily) si dávejte pozor na slovní komentář, který je k nahrávce připojený. Jak jsem již upozorňovala, může být dodatečný. Zjišťujete a kdo ji zveřejnil nebo kdo ji posílá. Zejména v tom druhém případě nemusí ten, kdo nahrávku šíří, vůbec vědět, kdy, kým a za jakých okolností byla pořízena. Můžete tedy mít přestupců školního řádu hned několik, přičemž každý se proviní něčím jiným. Nutné je přesně jejich chování popsat a než se budete pouštět do udílení trestů, tak se ve přesvědčit, že je to zakázané. Držte se faktů a důkazů, které máte, ne domněnek, přání, dohadů ...

jsou cosi jako internetové deníčky, které si vede celá řada dětí a jejichž prostřednictvím informují každého, kdo to chce číst, o svých rozličných pocitech, zážitcích, dojmech apod. Přístup je zcela volný, jde pouze o to, že buď potřebujete znát přesnou adresu, anebo se k blogu jednoduše „proklikáte“. Jestliže se majitelka nebo majitel blogu rozhodne, že povypráví cokoliv o své učitelce nebo učiteli, může si tento postřeh přečíst prakticky kdokoliv.

Sociální sítě, v našem prostředí nejčastěji používaný Facebook, jsou o trochu výběrovější. Na svém profilu zveřejníte názor a ten pak sdílíte s tím, koho máte zahrnutého mezi přáteli a s ním jej zase sdílejí ti, které má mezi přáteli on. Ve skutečnosti se tedy informace pohybuje a rozšiřuje daleko rychleji než prostřednictvím blogu. Pravděpodobnost, že nějaké velké množství lidí čte blog nějakého žáka nebo žákyně školy, není příliš vysoká, zatímco rychlé šíření informace v druhém případě je zaručené.

Právě situace, kdy žák nebo žákyně sdílejí své rozhořčení nebo zklamání z učitele prostřednictvím diskuzního fóra, je nejčastějším předmětem sporů. A proto je třeba učinit si na věc ucelený náhled ještě před tím, než začneme tresty rozdávat, anebo zamítat. Školský zákon počítá s variantou útoku na učitele a považuje ji za důvod k přísnému potrestání.

§ 31 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon

Obecně se dá říct, že učitel je učitel při výkonu svého povolání. Ve škole je to učitel, doma to není učitel. Jestliže učiteli žák nadává v souvislosti s výkonem jeho povolání, bude to určitě útok na učitele. Jestliže mu nadává z jiného důvodu, útok na učitele to není.

V úvodu zmiňované případy, kdy se děti vypořádávají s křivdami, ať už domnělými nebo skutečnými tím, že je rozdiskutují se svými kamarády, dostávají prostřednictvím sociálních sítí nový rozměr. Rozměr, se kterým školský zákon tak úplně nepočítá, na druhou stranu ho ale nevylučuje. V případě šíření lokálního drbu, se rozhořčená Milena svěří se svými výhradami vůči třídnímu kamarádce a případně to rozeberou s další kamarádkou.

To vše se odehrává v reálném čase. Do druhého dne se na to všichni vyspí a jestli emoce přežily noc, mohou to rozebírat ještě dál. S každým dalším rozebíráním se sdělení rozmělňuje a jestliže nešlo o nic závažného, pomalu se vytratí. Šíření informace probíhá na lokální úrovni. Prostor a čas je jasný. Jednání, kvůli kterému se Milena naštvala, se stalo ve škole, všechny další rozhovory proběhly mimo ni. Kdyby někdo zaslechl, že Milena říká o třídním nějaké vulgarismy a běžel s touto informací do školy a Milena za to byla vzápětí školou potrestána, je zřejmé, že byla potrestána za něco, co se nestalo ve škole a tudíž v rozporu se zákonem.

Milena to ovšem udělala jinak. Nerozebírala nic s kamarádkou, ale svůj vztek, včetně vulgárních označení učitele, svěřila své stránce na sociální síti a k tématu se rozvinula diskuze. Do hodiny se zapojují všichni, kteří jsou tou dobou on-line a než dojde učitel domů, je s jeho charakteristikou seznámena půlka ČR. Emoce nemají příležitost do rána zmizet, informace se šíří globálně a dokud jí někdo nevymaže, je stále přístupná, tedy stále aktuální a stále zraňující. Může se stát, že třídní, kterého se týká, se o ní nikdy nedozví, ale je možné, že mu to někdo řekne.

Uplyne půl rok od rozhovoru, který Milenu k reakci přiměl, půl rok a jeden den od doby, kdy Milena výroky v podobě vulgarismů zveřejnila, ale stále se s nimi může kdokoliv seznámit, a když třídní otevře příslušnou stránku teď, stejně jako kdokoliv jiný, výrok tam stále je. Teď a tady. Tedy například i ve škole a při vyučování. A je jedno, jestli je to třídní, ředitelka nebo kterýkoliv z žáků, protože i ti mají při vyučování přístup k internetu.

(zavěšení výroku na internet = jeho zveřejnění) V případě sociální sítě nelze závažnost výroku a tedy celé jednání hodnotit s ohledem na umístění konkrétního technického zařízení, které jeho zveřejnění a vznik umožnilo (kde se nachází počítač), a to ani s poukázáním na časové okolnosti jeho vzniku (stalo se to večer), ale z hlediska všeobecné dostupnosti internetu a to včetně elektronické sítě školy. Nejde o to byl výrok zveřejněn, ale o to, i teď a tady. Hanlivý výrok o třídním si mohla široká veřejnost přečíst od dne jeho zveřejnění až do teď, tedy po dobu půl roku 24 hodin denně a je možné si ho přečíst i nyní.

Z jakéhokoliv místa, kde je umístěn počítač připojený na síť. Útok na učitele tedy trval po celou tuto dobu a nelze ho rozhodně omezit a lokalizovat na dobu a místo jeho vzniku. Prostě se nechová stejně jako lokální drb, a proto ho nelze ani stejně posuzovat. Navíc to, že se případné tresty za nepřijatelné chování vztahují pouze na situace, které se přihodily v „jurisdikci“ školy, nemá představovat jakousi pseudoochranu pro děti, které neakceptují pravidla. Jde jen o to, že škola by měla trestat jen takové chování, na které mohla mít reálný vliv.

Na lokálně šířené vulgarity v parku za školou mít vliv nemohla a nemohla mít ani žádný vliv na ukončení jejich šíření. Zatímco na šíření globálních vulgarit prostřednictvím internetové sítě mít vliv mohla a to přesně od chvíle, kdy se o šíření dozvěděla na svém vlastním počítači připojeném ke stejné síti, ke které je připojen ten, kdo je zveřejnil. Tedy by tento vliv také měla použít.

Opřete se o vaši základní normu, školní řád. Explicitně se jeho prostřednictvím vyjádřete k tomu, jak lze a jak nelze ve vaší škole naplňovat právo žáka na vyjádření vlastního názoru. A to buď v oddíle, kde specifikujete výkon práv, anebo v oddíle, kde se věnujete vzájemným vztahům mezi žáky a vyučujícími. Postup je stejný, jako v případě nahrávek z mobilu.

§ 21 odst. 1 písmeno e) zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon

Problém ve školním řádu otevřeně pojmenujte a jasně deklarujte svoji vůli trestat nepřijatelné chování s ním spojené.

Formulace je třeba propojit s pravidly pro udělování výchovných opatření a pravidly pro hodnocení chování, stejně jako je uvedeno výše v oddílu Zveřejněné nahrávky z mobilu.

Jestliže víte, že případné odvolání proti vašemu rozhodnutí bude řešit rigidní odvolací orgán, který se drží hodně zpátky a téměř ze zásady dává za pravdu stěžovateli, anebo víte, že stížnost na váš postup bude řešit stejně nastavený inspektorát ČŠI, trestejte zmíněné chování pro začátek výchovnými opatřeními, která nemají dopad do práv žáků. Tedy využívejte napomenutí a důtky. Když neuděláte procesní chybu a máte vše dobře nastaveno školním řádem, jsou tato výchovná opatření v podstatě neodvolatelná.

Zřizovateli do nich nic není, odvolacím orgánem je ředitel školy a ČŠI, řešící stížnost na postup, musí posuzovat soulad s vyhláškou a školním řádem. Nic méně, nic více. To dělejte tak dlouho, až si na tyto postupy zmíněné orgány zvyknou a začnou je akceptovat. K argumentaci využívejte doporučení zmíněná v tomto oddíle a nezapomeňte na přesné formulace školního řádu, pravidel pro udělování výchovných opatření a pravidel pro hodnocení chování.

Další užitečnou pomůckou je vyhledávat takové nebo stanovisek odvolacího orgánu, které pracují s podobnými tezemi, z jakých vycházím i já v tomto textu. Jakmile zjistíte, že zmíněný orgán rozhodl ve vašem případě jinak než stejně postavený orgán v sousedním regionu v případě téměř identickém, odvolávejte se na čísla jednací odlišného rozhodnutí a upozorněte na to, že

Znamená to ale, že si budete muset jako ředitelé a ředitelky škol mezi sebou vyměňovat informace v anonymizované podobě, aniž byste poskytovali třetím osobám osobní údaje vašich žáků a žákyň.