Názor, že odměny podkopávají motivaci a výkon, je široce rozšířený. V důsledku toho se učitelé často zdráhají používat ve vyučování jakýkoli systém odměňování v obavě, že žákům vezmou vnitřní motivaci zapojovat se ochotně a z vlastní vůle do školních aktivit. Závěry robustní analýzy téměř třiceti let výzkumu na poli odměn a lidské motivace (J. Cameron, K. M. Banko a W. D. Pierce) však přicházejí s opačným zjištěním, které působí skoro až úlevně: podle těchto badatelů neexistuje žádný prokázaný negativní vliv externích odměn. Uvedení autoři naopak tvrdí, že odměny můžeme využít efektivně a jejich prostřednictvím zvýšit zájem a výkon. Když jsou odměny vázány na splnění dosažitelných výkonnostních standardů, člověk zůstává motivován a dosahuje stejných nebo i lepších výkonů.
Ve školách pracují učitelé s pochvalami, nálepkami, zlatými hvězdami, slibují lákavé činnosti a aplikují řadu dalších pobídek na podporu učení. Podniky používají výplaty, bonusy, povýšení nebo jiné druhy odměn na podporu vysokého výkonu zaměstnanců. Rodiče odměňují děti za školní výsledky, za sportovní úspěchy a za domácí práce. Na jedné straně jsou odměny
široce používány
v každodenní praxi, na druhé straně ale někteří badatelé a teoretikové1) tvrdí, že odměny poškozují motivaci lidí a negativně ovlivňují jejich výkon. Argumentem je, že když lidé dělají, co je těší, zažívají pocity spontánní radosti, kompetence a seberealizace; když jim ale nabídneme za výkon odměnu, jejich motivace se soustředí spíše na pobídku samu než na vnitřní důvody, což se zpětně promítne do kvality jejich výkonu.Domněnka, že odměňování ničí vnitřní motivaci jednotlivce, vedla k řadě experimentů. Od 70. let 20. století bylo provedeno více než 140 studií, které zkoumaly údajné negativní účinky odměny a poddolování motivace. V typickém experimentu řeší lidé nějaký úkol (např. hádanky, kreslení obrázků nebo hraní slovních her), za které dostávají pochvalu: peníze, bonbóny a tak dále. Tu samou činnost současně provádí kontrolní skupina, ale bez odměny. Obě skupiny jsou pak pozorovány během období bez odměny, kdy mohou pokračovat v plnění úkolu nebo se zapojit do nějaké alternativní činnosti (navození svobodné volby). Čas, který účastníci stráví během této doby plněním původního úkolu, kvalita jejich výkonu a subjektivně vyjádřený zájem o zadanou aktivitu se pak používají jako měřítko vnitřní motivace. Pokud účastníci při poskytování odměny tráví původní aktivitou méně volného