"Maminko, a nemusím dnes ve školce spát?" "Půjdu dnes po obědě?" Jistě všichni znáte tyto věty. Podobné dotazy většinou mizí, jakmile mateřská škola zavede jiný režim pro nejstarší děti, kdy děti nemusí po obědě odpočívat na lehátku, ale mohou si v klidu hrát. Pak je situace opačná a i děti, které by mohly jít po obědě domů, raději v mateřské škole zůstávají.
Jak je to ale se spaním v mateřské škole podle právních předpisů? Musí dítě v mateřské škole spát, nebo nemusí? A případně jak dlouho? Školské právní předpisy tuto situaci neřeší. Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých pouze určuje velikost plochy ložnice a plochy na jedno lehátko – na jedno dítě musí plocha denní místnosti užívané jako herna a ložnice činit nejméně 4 m2. Plocha na jedno lehátko nebo lůžko pro spánek musí činit nejméně 1,7 m2 na jedno dítě. Dále tato vyhláška stanoví, jak často by se měly měnit lůžkoviny – výměna lůžkovin se provádí nejméně jednou za 3 týdny. Prostor pro ukládání lehátek a lůžkovin musí umožňovat jejich řádné provětrávání a oddělené uložení lůžkovin pro každé dítě.
Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy z roku 1984 obsahoval podrobné údaje o délce odpočinku v jednotlivých věkových skupinách. Nejmladší děti měly odpočívat 2 hodiny, odpočinek u 4 – 5letých dětí trval 1,5 hodiny a u nejstarších dětí se zkracoval až na 0,5 – 1 hodinu. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) již délku odpočinku nestanovuje, ale v části 7.2 Životospráva říká: „V denním programu je respektována individuální potřeba aktivity, spánku a odpočinku jednotlivých dětí (například dětem s nižší potřebou spánku je nabízen jiný klidný program namísto odpočinku na lůžku a podobně). Donucovat děti ke spánku na lůžku je nepřípustné“.
Organizaci provozu mateřské školy stanoví ředitel/ka mateřské školy. Musí přitom vycházet z podmínek, které škola má. Jedná se o jednotřídní mateřskou školu, nebo o školu s více třídami? Jak je prostorově řešená, zda je ložnice oddělená, jaké je věkové složení dětí ve třídě a mnoho dalších podmínek. Nelze proto dát jednotný univerzální návod na to, jak problém s odpočinkem dětí řešit. Možností je několik. Pokud to prostory školy dovolí, je možné, aby mladší děti odpočívaly a starší si hrály v oddělené místnosti. Předpokládá to ovšem také dostatek pedagogického personálu. Hrající si děti, ale ani ty odpočívající nemohou zůstat ve třídě zcela samy.
V případě, že mateřská škola nemá pro toto řešení vhodné prostory, není například možné, aby si dvě třídy „měnily spavé a nespavé“ děti, pak je situace obtížnější. Zejména u jednotřídních mateřských škol, kde je kolektiv dětí různého věku, různé potřeby odpočinku. Některé mateřské školy organizují odpolední odpočinek tak, že uléhají všechny děti. Ty, které neusnou, pak postupně vstávají a hrají si. Učí se tak mimo jiné ohleduplnosti k mladším dětem, aby nerušily jejich spánek.
Rodiče často vyžadují, aby jejich dítě v mateřské škole nespalo ani neodpočívalo, jen si hrálo. Někdy ale opravdu nejde jejich přání splnit. Pak je možný takzvaný klidový režim na lehátku. V žádném případě nelze dítě nutit ke spánku. Mateřské školy se snaží naplňovat RVP PV i v oblasti odpočinku dětí. Nedostatek finančních prostředků se projevuje také v organizaci odpočinku dětí. Kdyby se nemusely zkracovat pracovní úvazky učitelek a bylo možné větší „překrývání“, bylo by i jednodušší plnit požadavky na individuální přístup k dětem, a to nejen v případě jejich odpočinku. Věřím, že doby, kdy třída předškolních, tedy 5 – 6letých dětí uléhala v pyžamech na 1,5 až 2 hodiny ke spánku, jsou již pryč.