Třetí část1) článku2) uzavírá rozbor možností soukromé a církevní základní, střední nebo vyšší odborné školy v situaci, kdy se ve škole vzdělávají děti „neplatičů“ nebo „neplatiči“. Jeho cílem je popsat důsledky ukončení smlouvy odstoupením od smlouvy nebo ukončení smlouvy výpovědí.
Smlouva o úplatném vzdělávání a „neplatiči“, 3. část
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová
Ph.D.
Poradenské služby ve školství
Mgr. Bc.
Adam
Hlaváč
Právník v advokátní kanceláři v Pardubicích
Ukončení smlouvy jako důsledek neplnění smlouvy
Smlouvy o úplatném vzdělávání často obsahují ujednání smluvních stran o „zániku“, „ukončení“ smlouvy
odstoupením od smlouvy
nebo
výpovědí
. Uvedené „ukončení“ smlouvy se sjednává také pro případ, že zákonný zástupce nezletilého žáka nebo zletilý žák budou v prodlení s úhradou školného. Jedná se proto o určité „preventivní“ ujednání ve vztahu k „neplatičům“.Zopakujme, že škola může (nemusí) ve smlouvě o úplatném vzdělávání sjednat
odstoupení od smlouvy
z důvodu prodlení úhrady školného. Pokud by však škola odstoupení od smlouvy nesjednala, lze i v tomto případě od smlouvy odstoupit. Škola by využila zákonné (tj. nikoli smluvní) důvody odstoupení od smlouvy, které vymezuje občanský zákoník.Prodlení s úhradou školného lze považovat za zákonný důvod, na jehož základě lze odstoupit od smlouvy, a to podle některého z následujících dvou ustanovení občanského zákoníku:
*
dle § 1977 občanského zákoníku, a to tehdy, je-li prodlení vyhodnoceno jako podstatné porušení smlouvy, nebo
*
dle § 1978 občanského zákoníku, a to tehdy, je-li prodlení vyhodnoceno jako nepodstatné porušení smlouvy. V takovém případě je nutné před vlastním odstoupením od smlouvy vyzvat stranu, která je v prodlení, ke splnění její povinnosti (tj. zaplacení školného) a poskytnout k tomu dostatečnou přiměřenou lhůtu. Lze presumovat, že nezaplacení školného by mělo být posuzováno spíše jako nepodstatné porušení smlouvy.
V případě odstoupení od smlouvy je důležité, že se smlouva ruší od samého počátku a hledí se na ni, jako by nikdy neexistovala. V tomto kontextu musí škola posuzovat důsledky odstoupení od smlouvy (ze zákonného nebo smluvního důvodu):
*
smlouva je zrušena od samého počátku a škola je povinna zákonnému zástupci nezletilého žáka nebo zletilému žákovi/studentovi vrátit dosud uhrazené školné,
*
žák nadále zůstává žákem školy na základě správního rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání,
*
zákonný zástupce nezletilého žáka nebo zletilý žák/student není povinen škole hradit školné, jelikož k tomu není zavázán smlouvou (smlouva o úplatném vzdělávání byla zrušena od samého počátku a jiná smlouva, na jejímž základě by zákonný zástupce žáka nebo zletilý žák/student hradil školné, neexistuje).
Situace školy není tak bezvýchodná, jak by se mohlo z výše uvedených důsledků odstoupení od smlouvy zdát. Její řešení je založeno na tom, že na straně žáka, resp. jeho zákonného zástupce dochází k
bezdůvodnému obohacení
.Pokud se ve škole vzdělává nezletilý žák, bude určení osoby, která se bezdůvodně obohacuje (nezletilý žák, nebo jeho zákonný zástupce), komplikované. Přitom bude třeba vždy posuzovat individuálně každý jednotlivý případ mj. v závislosti na finančních zdrojích školy a znění smlouvy o úplatném vzdělávání3).
Pokud bude výsledkem právního výkladu závěr, že se bezdůvodně obohacoval zákonný zástupce žáka, lze konstatovat následující:
*
Na straně školy vzniká závazek vrátit zákonnému zástupci nezletilého žáka již uhrazené školné.
*
Na straně zákonného zástupce nezletilého žáka vzniká závazek vydat škole bezdůvodné obohacení. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, právní základ (a s tím spojená výše) bezdůvodného obohacení se bude odvíjet od toho, zda je škola zcela nebo hlavně financována z veřejných prostředků.
a)
V případě, že škola je z podstatné části financována z veřejných rozpočtů, úplata za vzdělání dle smlouvy o úplatném vzdělávání není úplatou za vzdělání, ale podílem na nákladech za studium. V rámci vymáhání bezdůvodného obohacení na straně zákonného zástupce nezletilého žáka by škola měla být schopna prokázat, že vymáhaná výše bezdůvodného obohacení odpovídá podílu žáka na nákladech za studium (tj. částka vymáhaná na zákonném zástupci nezletilého žáka je výsledkem porovnání nákladů za studium hrazených ze státního rozpočtu a nákladů vynakládaných školou).
b)
V případě školy, která není financována z veřejných rozpočtů, lze z titulu bezdůvodného obohacení nárokovat nikoliv pouhý podíl na nákladech za studium, ale v daném místě a čase obvyklou výši úplaty za vzdělávání (tedy částku zahrnující nejen náklady, ale i předpokládaný zisk). Škola by pak měla být schopna prokázat, že jí nárokovaná výše bezdůvodného obohacení skutečně odpovídá v daném místě a čase obvyklé výši úplaty za vzdělávání.
Shrnutí výše uvedených komplikovaných právních vztahů je uvedeno v následujícím schématu.
Uvedené dva vzájemné závazky (dluhy) školy a zákonného zástupce nezletilého žáka lze „propojit“ na základě § 1982 občanského zákoníku tím, že škola započte svou pohledávku proti pohledávce zákonného zástupce nezletilého žáka.4) To znamená, že škola započte povinnost zákonného zástupce žáka vydat škole bezdůvodné obohacení proti své povinnosti vrátit zákonnému zástupci žáka již uhrazené školné.
Jestliže však naopak interpretace právních norem vyústí v konstatování, že se bezdůvodně neobohacoval zákonný zástupce nezletilého žáka, ale nezletilý žák, je nutné tuto situaci chápat v kontextu novely občanského zákoníku účinné od 1. 7. 2021. Uvedená novela do občanského zákoníku zavádí nové ustanovení § 899a. Dle odst. 2 tohoto nového ustanovení platí, že
za peněžitý dluh dítěte, který vznikl z právního jednání učiněného před nabytím plné svéprávnosti, ručí rodič, který za dítě jednal nebo mu k právnímu jednání udělil souhlas
.Tehdy by bylo možné konstatovat následující:
1.
Na straně školy vzniká závazek vrátit nezletilému žákovi již uhrazené školné (a to prostřednictvím jeho zákonného zástupce).
2.
Na straně nezletilého žáka vzniká závazek vydat škole bezdůvodné obohacení, a to v závislosti na způsobu financování školy buď ve výši podílu na nákladech na vzdělávání, nebo v daném místě a čase obvyklé výši úplaty za vzdělávání.
3.
Zákonný zástupce nezletilého žáka ručí ve smyslu ustanovení § 899a odst. 2 občanského zákoníku za bezdůvodné obohacení dítěte, jelikož jde o důsledek právního jednání (vzdělávání na soukromé či církevní škole), při kterém jednal rodič za dítě.
Škola se tak i v tomto případě může domáhat vydání bezdůvodného obohacení vůči zákonnému zástupci, je-li jím rodič. Škola však musí v takovém případě mít na paměti následující:
*
Rodič je ručitelem, vůči kterému se lze nároku ve smyslu ustanovení § 2021 odst. 1 občanského zákoníku domáhat až tehdy, pokud i přes písemnou výzvu nesplní dluh přímo dlužník v přiměřené lhůtě.
*
Dle druhé věty předmětného ustanovení zároveň platí, že výzvy přímému dlužníkovi není třeba, pokud je nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Autoři se přiklánějí k názoru, že ve většině případů ve školství lze předpokládat, že je nepochybné, že dlužník (nezletilý žák) dluh nesplní.
Aplikace pravidel odstoupení od smlouvy je dále demonstrována dvěma příklady.
Příklad
Soukromá střední škola XY, s. r. o., ve smlouvě o úplatném vzdělávání uzavřené s panem AA nesjednala odstoupení od smlouvy.
Pan AA, zákonný zástupce nezletilého žáka DD, neuhradil druhou splátku školného za školní rok 2021/2022 ve sjednané lhůtě, tj. do 11. 10. 2021. Škola jej vyzvala k úhradě dlužné částky a stanovila dodatečnou lhůtu do 11. 11. 2021. Pan AA však ani v této dodatečné lhůtě školné nezaplatil.
Škola proto v intencích stanovení § 1978 občanského zákoníku oznámila panu AA, že odstupuje od smlouvy.
Na smlouvu o úplatném vzdělávání se tedy hledí, jako by nikdy neexistovala, a strany by si měly vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Škola by měla vrátit přijatou první splátku školného a žák, resp. pan AA, bezdůvodné obohacení. Osoba, vůči které se má škola domáhat vydání bezdůvodného obohacení, bude určována v každém jednotlivém případě mj. v závislosti na finančních zdrojích školy a znění smlouvy o úplatném vzdělávání.
Škola je nadále povinna žáka DD vzdělávat.
Příklad
Soukromá střední škola XY, s. r. o., ve smlouvě o úplatném vzdělávání uzavřené s panem AA sjednala odstoupení od smlouvy takto:
Škola je oprávněna od této smlouvy odstoupit v případě prodlení s placením školného a/nebo jiných závazků dle této smlouvy po dobu delší než 60 dní.
Pan AA, zákonný zástupce nezletilého žáka DD, neuhradil první splátku školného pro školní rok 2021/2022 ve sjednané lhůtě, tj. do 10. 6. 2021, a následně byl v prodlení s úhradou dané splátky školného po dobu delší než 60 dnů.
Dne 11. 8. 2021 škola oznámila panu AA, že odstupuje od smlouvy.
Na smlouvu o úplatném vzdělávání se tedy hledí, jako by nikdy neexistovala, a strany by si měly vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Škola by měla vrátit přijatou první splátku školného a žák, resp. pan AA, bezdůvodné obohacení. Osoba, vůči které se má škola domáhat vydání bezdůvodného obohacení, bude určována v každém jednotlivém případě mj. v závislosti na finančních zdrojích školy a znění smlouvy o úplatném vzdělávání.
Škola je nadále povinna žáka DD vzdělávat.
Jestliže škola ve smlouvě o úplatném vzdělávání nesjednala výpovědní důvod, smlouvu nelze
vypovědět
ze zákona (tj. na základě důvodu vymezeného občanským zákoníkem). Premisy takového závěru spočívají v tom, že dle § 1999 občanského zákoníku lze ze zákona vypovědět pouze smlouvu na dobu neurčitou a smlouva o úplatném vzdělávání je logicky uzavírána jako smlouva na dobu určitou. Má-li tedy škola zájem na tom, aby měla možnost ukončit smlouvu výpovědí, je třeba, aby ve smlouvě o úplatném vzdělávání výslovně sjednala možnost výpovědi (spolu s výpovědní dobou a výpovědními důvody, resp. s ujednáním, že smlouvu lze vypovědět z jakéhokoli důvodu).V případě výpovědi smlouva zaniká až uplynutím výpovědní doby a až do tohoto okamžiku jsou obě smluvní strany povinny plnit své smluvní povinnosti.
I v této situaci si však škola musí být vědoma všech důsledků, které z vypovězení smlouvy vyplývají:
*
uplynutím výpovědní doby skončí smluvní vztah mezi smluvními stranami (typicky mezi školou a zákonným zástupcem nezletilého žáka),
*
po ukončení smlouvy žák/student zůstává žákem/studentem školy a na základě rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání má stále nárok na poskytování vzdělávání,
*
škola bude nezletilého žáka vzdělávat, aniž by od zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka/studenta obdržela protiplnění v podobě školného (neboť smluvní vztah, na jehož základě zákonný zástupce žáka hradil školné, skončil),
*
vzdělává-li se žák bezúplatně ve škole, ve které se vzdělávání poskytuje za úplatu, vzniká na jeho straně (případně na straně zákonného zástupce nezletilého žáka) bezdůvodné obohacení.
Příklad
Soukromá střední škola XY, s. r. o., a pan AA, zákonný zástupce nezletilého žáka EE, sjednali dne 28. 5. 2021 smlouvu o úplatném vzdělávání nezletilého žáka, a to po dobu vzdělávání v oboru vzdělání 63-41-M/02 Obchodní akademie, denní forma vzdělávání. Standardně se žák vzdělává v tomto oboru vzdělání po dobu 4 školních roků. Škola a pan AA ve smlouvě nesjednali možnost vypovězení smlouvy.
Pan AA nesplnil povinnost sjednanou ve smlouvě a neuhradil druhou splátku školného do dne 10. 11. 2021a neučinil tak ani do 30. 6. 2022.
Škola nemůže ukončit smluvní vztah výpovědí, protože možnost výpovědi a výpovědní důvod nesjednala ve smlouvě. Škola může využít jiné způsoby ukončení smlouvy, a to odstoupení od smlouvy nebo dohodu smluvních stran o ukončení smlouvy.
Pokud však těchto možností nevyužije, smlouva skončí teprve uplynutím sjednané doby, tj. celkové doby, po kterou se žák bude vzdělávat v daném oboru vzdělání. Po celou tuto dobu bude existovat smluvní vztah školya pana AA. To mimo jiné znamená, že pan AA je stále povinen hradit školné za vzdělávání nezletilého EE.
Příklad
Soukromá střední škola XY, s. r. o., a pan AA, zákonný zástupce nezletilého žáka EE, ve smlouvě o úplatném vzdělávání sjednali následující: Soukromá střední škola XY, s. r. o., může vypovědět tuto smlouvu, jestliže je zákonný zástupce žáka v prodlení s úhradou školného po dobu delší než 60 dnů. V tomto případě tato smlouva končí uplynutím desetidenní výpovědní doby, která počíná běžet první den týdne následujícího po týdnu, ve kterém byla písemná výpověď doručena zákonnému zástupci žáka.
Pan AA nesplnil povinnost sjednanou ve smlouvě a neuhradil druhou splátku školného do dne 10. 11. 2021a neučinil tak ani do 15. 1. 2022. Škola panu AA ve čtvrtek 20. 1. 2022 doručila výpověď smlouvy o úplatném vzdělávání a od pondělí 24. 1. 2022 plyne výpovědní doba. Výpovědní doba uplyne ve středu 2. 2. 2022. Od 3. 2. 2022 mezi školou a panem AA neexistuje smlouvao úplatném vzdělávání žáka EE.
Žák se však nadále ve škole vzdělává, protože má nárok na vzdělávání vyplývající z rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání. Ve škole se vzdělává, aniž by pan AA za jeho vzdělávání hradil školné.
Shrnující
porovnání základních charakteristik odstoupení od smlouvy a výpovědi smlouvy
zachycuje následující tabulka.|
Odstoupení od smlouvy
|
Výpověď (smlouvy na dobu určitou)
|
|
|
důvod
|
*
zákonný (dle občanského zákoníku)
*
smluvní
|
*
pouze smluvní
|
|
okamžik zrušení smlouvy
|
od samého počátku
|
od uplynutí výpovědní doby
|
|
vrácení školou již uhrazeného školného
|
ano,
a to veškerého uhrazeného školného
|
ano,
avšak pouze té části, která odpovídá době, ve které již neexistuje smluvní vztah (tj. době následující po uplynutí výpovědní doby)
|
|
další úhrada školného zákonným zástupcem žáka/zletilým žákem
|
ne,
protože neexistuje smluvní vztah (smlouva je zrušena od samého počátku)
|
ne,
a to od okamžiku uplynutí výpovědní doby
|
|
situace žáka/studenta
|
žák se nadále vzdělává ve škole, protože má nárok na vzdělávání vyplývajícíz rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání
|
|
Shrnutí
Při jednostranném ukončení smlouvy o úplatném vzdělávání s využitím odstoupení od smlouvy nebo výpovědi vznikají komplikované právní vztahy mezi školou, žákem a jeho zákonným zástupcem. Konkrétní právní postup v každém jednotlivém případě je proto vhodné konzultovat s právníkem a optimální postup volit nejen s ohledem na znění konkrétních ujednání ve smlouvě o úplatném vzdělávání, ale rovněž s ohledem na finanční zdroje dané soukromé či církevní školy.
Autoři proto doporučují soukromým a církevním školám důkladně zvažovat, zda vůbec smlouvu o úplatném vzdělávání ukončovat a jakým způsobem, či zda naopak smlouvu neponechat v platnosti a důsledně v intencích této smlouvy vymáhat po druhé smluvní straně dlužnou částku.
1) Druhá část článku je obsažena v Řízení školy 10/2021.
2) V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů a s ohledem na jeho obecný charakter se nejedná o individualizovanou informaci nebo radu, na jejímž základě by mělo být učiněno jakékoliv rozhodnutí. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran včetně soudu odlišná od těch, která jsou v tomto článku prezentovaná.
3) Určit, kdo se vůči škole bezdůvodně obohacuje, bude komplikovanou právní otázkou každého jednotlivého případu. Pro argumentaci, že je to žák, svědčí to, že je to on, kdo nadále „konzumuje“ vzdělání, aniž by za jeho vzdělání byla hrazena úplata. Pro argumentaci, že je to rodič, svědčí to, že jedním z prvků rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 858 občanského zákoníku je mj. povinnost zajistit dítěti vzdělání. Podstatný vliv může mít rovněž textace samotné smlouvy o úplatném vzdělávání. Autoři v této souvislosti upozorňují rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, ze kterého vyplývá, že co do úplatnosti za vzdělání je nutné brát v úvahu rovněž skutečnost, zda je škola součástí veřejného vzdělávacího systému a je zcela nebo hlavně financovánaz veřejných prostředků (přestože někdy musí být hrazeny poplatky nebo školné za účelem přispění na náklady fungování vnitrostátního vzdělávacího systému), nebo zda je škola financována z podstatné části ze soukromých prostředků. Čerpá-li soukromá či církevní škola veřejné finanční prostředky ve smyslu ustanovení § 162 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, může v případném soudním sporuo úplatu za vzdělávání hrát roli rovněž to, zda jde skutečně o úplatu za vzdělávání či o úhradu podílu žáka na provozních nákladech.
4) Dle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku platí:
Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany.