Příprava školy na inspekci

Příprava školy na inspekci

Každá škoIa, školské zařízení se musí v určitém cyklu (v současné době tvrdí Česká školní inspekce, že každou školu "navštíví" alespoň jednou za tři škoIní roky) podrobit inspekci, kterou vykoná ČŠI (Česká školní inspekce). Školy si kladou otázku, zda je výhodné speciálně se na inspekci připravit. Vylepší tak obraz škoIy a bude hodnocení školy příznivější nebo ne?

O vykonání inspekce se dozví ředitel školy písemně několik dní před nástupem inspekčního týmu se žádostí o připravení dokumentace a materiálů nutných k inspekci. Soupis vyžádané dokumentace je obvykle širší než-li povinná dokumentace škol a školských zařízení daná § 28 zákona č. 561/2004 Sb. , o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon), v dalším textu zkráceně školský zákon.

Je zajímavé jak dodnes působí na školu oznámení o inspekci. Zaměstnanci školy (včetně školníka a uklízeček), hlavně pedagogové, ale i žáci jsou přesvědčení, že ČŠI bude hodnotit je a ukládat příp. sankce (asi pozůstatek postavení a pravomocí inspektorů z první republiky) ¹) a přitom hlavním úkolem inspekce je kontrola a hodnocení dosažené úrovně a účinnosti řízení školy a výsledků školy jako subjektu vzdělávání. Od hlavního úkolu (cíle inspekce) se odvíjí další úkoly, které mohou být pro jednotlivé školy specifické nebo navazovat na dřívější zjištění (při inspekcích nebo při šetření stížností apod.).

Roli prvního dojmu ČŠI nelze podceňovat. První hodnotící soudy při střetu inspektorů s prostředím školy (např. přijetí na vrátnici, čistota chodeb, vkusná výzdoba, zdravící žáci, i utajované reakce pedagogů při představování inspekčního týmu, vstřícnost vedení školy k zadání inspekce atd.) ovlivňují postoje a předznamenávají předivo pracovních kontaktů mezi inspekcí a zaměstnanci a žáky školy.

Z pohledu školy lze inspekci rozdělit do následujících inspektovaných okruhů: řízení školy, materiální podmínky výuky a školy, personální obsazení (aprobovanost, kvalifikace, pracovní vytížení), atmosféra školy, kvalita školního vzdělávacího programu a jeho uplatnění (existuje-li program), efektivita vyučování, bezpečnost a ochrana zdraví, hospodaření školy a účelnost vynaložených finančních prostředků, hygiena rozvrhu. Poněvadž se mění (někdy i každý školní rok) systém hodnocení, kritéria hodnocení a jejich škálování je příprava na inspekci jistě potřebná a to nejen z uváděného důvodu. Kritéria hodnocení pro školní rok 2007/08 navržená ústřední školní inspektorkou Olgou Hofmannovou byla Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy výrazně zjednodušena (místo 22 oblastí hodnocení pouze 13). Stává se, že některé činnosti školy v daném školním roce z pohledu ČŠI a Ministerstva mládeže a tělovýchovy nabývají na závažnosti a jiné naopak, což daná škola ve své působnosti může závažnost některých činností a úkolů posuzovat rozdílně, a to se může negativně projevit v hodnocení školy Českou školní inspekcí. Ředitel školy by měl závažnost a důležitost některých činností a úkolů školy sladit pro daný školní rok s oblastmi inspektovanými, které preferuje v daném období ČŠI, i když většina oblastí hodnocení má prioritní časový horizont podstatně delší (např. akcentace vzdělávacího programu školy na klíčové dovednosti, postoje a hodnoty). Do rozporu s názory s ČŠI se může škola dostat i v případě, že v současné době nemá žádný problém v určité oblasti výchovného působení, ale prevence pro tuto oblast je dle názoru ČŠI nedostatečná (např. v problematice šikany). ²) Co doporučit škole, aby učinila v krátkém čase od oznámení vykonání inspekce do nástupu inspekčního týmu na školu:

1. Ředitel školy informuje zaměstnance a prostřednictvím třídních učitelů žáky školy o inspekci.

2. Ředitel žádá předsedy metodických sdružení (předmětových komisí), třídní učitele a ostatní pedagogy o provedení kontroly veškeré dokumentace, která je jim svěřena k vedení (např. třídní výkazy, třídní knihy, zápisy z jednání s rodiči, zápisy z jednání všech působících komisí na škole za období od poslední inspekce). Ředitel opět upozorní na rizikové oblasti v působnosti školy a posoudí stav plnění úkolů k datumu nástupu inspekce.

3. Na mimořádné pedagogické radě ředitel provede shrnutí chyb vyplývajících z didaktických analýz edukačního procesu a hospitací.

4. Ředitel školy žádá správní zaměstnance o překontrolování dokumentace vážící se k financím poskytnutých škole ze státního rozpočtu prostřednictvím zřizovatele (účetnictví, faktury, vedení pokladny, osobní spisy atd. ), opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, administrace úrazů.

5. Výchovný poradce překontroluje úplnost dokumentace výchovného poradenství a profesionální orientace včetně záznamů výchovných komisí a udělených výchovných opatření dle § 31 školského zákona. Příprava ředitele školy a ostatních pracovníků vedení je nejobsažnější a nejnáročnější, protože v jejich kompetenci a správě je většina povinné dokumentace školy, včetně matriky školy (o přípravě ředitele školy v přímé souvislosti s inspekcí viz dále v textu).

Druhy inspekcí: komplexní, tematická, zaměřená na aktuální téma.

Při tematické inspekci po zjištění zásadních nedostatků nebo nečinnosti může dojít k rozšíření na inspekci komplexní. Inspekce je specifický druh kontroly uplatňovaný ve školství. Komplexní inspekce nese znaky vnějšího auditu známého z podnikatelské a státní sféry (srovnejte s rozdělením kontrol na komplexní, částečnou a výběrovou). Personální složení inspekčního týmu je škole předem oznámeno (jmenovitě vedoucí týmu a jeho členové). Ze zaměstnaneckého hlediska může být tým složen z inspektorů, kontrolorů (pro oblast hospodaření školy) a přizvaných osob (odborníků na určité činnosti školy). Na inspekci se připravuje vedení školy, zaměstnanci školy (zejména pedagogové) na jedné straně jak již bylo uvedeno a inspekční tým na straně druhé. Ten se snaží získat maximum informací a dat o škole nejen z vlastních zpráv, ale i z dalších dokumentů, např. z průběžného hodnocení školy zřizovatelem, ze známé pověsti školy, která školu provází, školské rady atd. Metodika a obsah inspekce by měl být shodný pro všechny inspekce vykonané v daném školním roce na stejném typu školy v celé ČR. Průběh vlastní inspekce začíná představením inspekčního týmu řediteli školy (včetně pověření a legitimování inspektorů). Vedoucí týmu inspektorů obvykle přehledně informuje ředitele školy a pedagogický sbor o tom, proč k inspekci dochází (většinou dle plánu ČŠI) a zadání a úkolech, požadavcích na vedení školy a pedagogy. Oznámí i čas, který hodlá dle plánu věnovat své přítomnosti na škole.

ČŠI začíná inspekci na škole posouzením strategií vytyčených ředitelem školy. Strategie jsou jakousi optikou, která reflektuje veškeré procesy a činnosti školy. Strategie mohou být samostatným dokumentem nebo vtěleny do dlouhodobých záměrů a koncepce školy (tyto dokumenty mají konjunkční charakter). Strategie jsou návrhem komplexního chování školy za dlouhé období, které musí být časově ohraničené. Výmluva ředitele školy, při neexistenci strategie školy, že nelze strategie stanovit, protože školská politika doznává neustálých změn a ČŠI často mění systém hodnocení školy, neobstojí. ČŠI posuzuje, zda řízení školy má znaky strategického řízení, zda se řízení realizuje dle tvorby a prostřednictvím strategií. Jen vysoká úroveň strategického řízení zajistí škole komparativní výhody (např. zachování existence školy, dobré jméno školy u veřejnosti, kladné hodnocení zřizovatele, vstřícnost partnerů, podíl na akcích prospěšných pro školu, zájem veřejnosti, získání kvalitních uchazečů ke vzdělávání atd.). V souvislosti se strategiemi se hovoří o strategickém managementu, který představuje souhrn řídících aktivit a vyhodnocování edukačního, ekonomického a dalších procesů s cílem formulování strategií školy a jejich změn. Strategie musí být v souladu se školskou politikou a dlouhodobými záměry kraje.

Na strategie navazuje plánování. O plánování se zmíníme jen v rozsahu, který by zajímal ČŠI (o plánování viz články: Plánování řízení školy, Řízení školy 9/2005 a Marketingové plánování, Řízení školy 1, 2/2006). Plánování je řídící aktivita zaměřená na budoucnost (blízkou či vzdálenou). Ředitel musí inspekci předložit plány zpracovávané školou (např. dlouhodobý, střednědobý, roční, měsíční, týdenní s různými obsahy a působnostmi) a jejich pravidelné vyhodnocování. Plán je zjednodušeně představa chtěné budoucnosti. Rozhoduje o budoucím stavu. Kontroluje se náročnost plánu, procento plnění plánu, korelace plánů příp. kolize, vhodnost korekcí během plánovacího období a zda plány pokrývají hlavní cíle a úkoly školy, zda tvoří ucelený systém, vychází z nadřazených dokumentů atd. Plánování je nutné považovat za významnou manažerskou funkci. ČŠI jistě ověří, zda ti, kteří plány uvádějí v život, plány znají a jsou instruováni o racionálním způsobu jejich plnění.

Ředitel školy si musí uvědomit, že existují práce a činnosti, za které zodpovídá plně (podílí se na tvorbě nebo sám vytváří, zodpovídá za kvalitu dokumentu) a zprostředkovaně, tj. zodpovídá za výsledky práce svých podřízených (a jen v této oblasti může ředitel počítat s mírnou shovívavostí inspektorů při hodnocení jeho vlivu a výkonů).

Na školách, kde se dosud nezavádí do edukačního procesu školní vzdělávací program, soustředí se ČŠI na hodnocení inovace obsahu vzdělávání. inovativní počiny a snahy, zejména ty, které se projevují v edukačním procesu jsou inspekcí pozorně vnímány a hodnoceny. Je chybou ředitele, když si myslí, že veškeré pozitivní změny „nastřádané" v posledních školních rocích investuje až do školního vzdělávacího programu. Vylepšování školního kurikula, úpravy jeho cílů, organizace výuky, zlepšování podmínek výuky, zvyšování kvalifikace pedagogů, výběr vyučovacích metod na vysoké metodické úrovni, volbu učebních stylů pedagogů a žáků, zlepšování psychosociálního klimatu, zkvalitňování edukačních činností školy jsou témata pro zaměření inspekce určitě prioritní.

Zcela jistě dojde k výměně názorů nad prvními produkty vlastního hodnocení škoIy (§ 12 školského zákona). Ředitel školy by měl připomínky ČŠI vnímat (to platí obecně) jako připomínky ověřené teorií a zkušenostmi na školách dosud inspektovaných. Provádění tak rozsáhlé evaluace se školy učí. Když někteří ředitelé zvažovali rozsah evaluace (asi 3 - 5 stran A4), můj názor byl, že není možné tak složitý a diverzifikovaný organismus, jakým škola je, v hodnotícím období 1 až 2 školní roky kvalitně zhodnotit tak stroze a přitom vyčerpat všechny důležité oblasti, činnosti a funkce školy. Protože dosud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevydalo metodický pokyn, návod k vlastnímu hodnocení školy, měly by školy mít a inovovat podrobnější osnovu a specifikovat nástroje a použité metody pro hodnocení kvality školy. Pro ČŠI není rozhodující kvalita zpracování vlastního hodnocení školy, ale zda je v souladu s hodnocením školy ČŠI, zda výstupy hodnocení sebereflektují reálný stav a zda se výstupy transformované v opatření plní. Vyplatí se vlastní hodnocení zpracovat objektivně a erudovaně. S většími zkušenostmi a argumentačními schopnostmi popíše a zdokumentuje ředitel školy ČŠI podmínky vzdělávání na škole kterou řídí. Jedná se o materiální a provozní podmínky vyučování, zabezpečení výuky učebními pomůckami a technikou.

V personální práci musí být patrná koncepčnost, stabilizující faktory k udržení kvalifikovaných pedagogů a prokázání schopnosti získat nové kvalitní zaměstnance. Předmětem kontroly je kvalifikovanost a aprobovanost pedagogů, vedení jejich osobních spisů s doložením dokumentů o absolvovaném vzdělání. Edukační proces je procesem nejdůležitějším, proto sem by měla být nasměrována soustředěná pozornost inspekčního týmu. Organizování výuky začíná personálním zajištěním výuky, rozhodnutím o úvazcích a výuce ve třídách, zařazením žáků do tříd a skupin, rozhodnutím o učebním plánu na školní rok včetně výběrových předmětů, obsazením odborných učeben, rozhodnutím o začátku výuky a o přestávkách, schválením učebních osnov výběrových předmětů a tematických plánů, o rozvržení učiva do ročníků (příp. stanovení tematiky projektů a jejich umístění v učebním plánu atd.), jmenováním předsedů a členů metodických sdružení, rozhodnutím o třídnictví, správcovstvím sbírek a odborných učeben, stanovit rozpětí řízení a metodického řízení, určit kompetence řídících pracovníků, změnu v kompetencích, rozhodnout o decentralizaci příp. centralizaci v řízení některých činností a úkolů atd. Rozvrh vyučovacích hodin je nutno považovat za rozhodující organizační akt, který se stává závažnou organizační normou na celý školní rok (musí být schválen podpisem ředitele školy). Běžným předmětem kontroly je hygiena a náležitosti rozvrhu. Pro každého pedagoga je rozvrh významným pracovním úkolem, který ovlivňuje rozhodujícím způsobem pracovní režim každého vyučovacího dne. Rozvrh školy musí mít vnitřní logiku a opodstatnění. Ředitel školy musí být připraven zdůvodnit ČŠI a mnohdy i pedagogům skladbu a nivelizaci výukových podmínek všech tříd, skupin i pedagogů. Z řídícího pohledu rozvrh vyučovacích hodin vytváří koordinovaný systém, jehož prvky jsou vyučovací hodiny. Kvalitní rozvrh má maximálně přispět k edukačním cílům a vytvořit základní pracovní podmínky pro pedagogy a učební podmínky pro žáky.

Když ČŠI hodnotí materiální podmínky, hodnotí celkový stav materiálního vybavení a provozní podmínky školy. Při zjištěných špatných materiálních podmínkách zkoumá zda je příčina v „podfinancování" školy (pak činí závěry vůči zřizovateli) nebo zda ředitel školy zanedbává materiální předpoklady a potřeby výuky a školy, neplánuje vybavení školy nebo nenárokuje a neumí zdůvodnit požadavky při jednání se zřizovatelem. ČŠI také posuzuje zda se plně využívají dostupné učební pomůcky a technika ve výuce a v mimoškolní činnosti (knihovnách, studovnách, internetu, v zájmových kroužcích apod. ).

Zvýšenou pozornost věnuje ČŠI bezpečnosti a ochraně zdraví žáků a studentů. Kontroluje zda byli všichni zaměstnanci školy proškoleni dle § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zda jsou schopni poskytnout první pomoc podle § 102 odst. 6 téhož zákona. Jestli obsahují pohotovostní lékárničky předepsané vybavení. Kniha úrazů musí být vedena v souladu s vyhl. č. 64/2005 Sb. a kontroluje se, zda jsou přijímána účinná opatření k zamezení dalších podobných úrazů již vyskytnutými. Protože ČŠI připadl monitoring a statistické zpracování úrazovosti dětí a mládeže je ve výročních zprávách inspekce této problematice věnováno významné místo. Základní pravidla bezpečnosti dětí a mládeže ve škole a při mimoškolních akcích musí být řešeny ve školním řádu a žáci prokazatelně poučeni před každou z hlediska úrazovosti nebezpečnou akcí a u některých akcí se vyžaduje písemný souhlas zákonných zástupců.

Ředitel musí prokázat objektivnost a transparentnost celého přijímacího řízení a dodržet kritéria přijetí ve všech uskutečňovaných kolech přijímacího řízení. Všechna rozhodnutí, spadající pod režim zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, jako přijetí žáka v rámci přijímacího řízení, přijetí žáka přestupem nebo rozhodnutím během školního roku, podmíněné vyloučení a vyloučení žáka ze vzdělávání, opakování ročníku, změna vzdělávacího oboru, stížnosti musí mít všechny právní a administrativní náležitosti, které neujdou pozornosti inspektorů.

Ukončování vzdělávání se děje buď předčasně nebo po absolvování vzdělávání žákem. Způsoby ukončování vzdělávání: rozhodnutím zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka kdykoliv, při neúspěšném ukončení ročníku, po neúspěšných opravných zkouškách, absolvováním závěrečných a maturitních zkoušek s prospěchem „prospěl" nebo „prospěl s vyznamenáním", pravoplatným vyloučením ze vzdělávání, další možnosti jsou méně frekventované.

Předmětem kontroly maturitních zkoušek může být: existence pojetí a cíle maturitní zkoušky, rozhodnutí ředitele školy o náležitostech písemné a praktické maturitní zkoušky, o volitelných maturitních předmětech ve vzdělávacím programu školy, instruktáž členů maturitních komisí dle školského zákona a vyhlášky o ukončování vzdělávání na středních školách, kritéria pro hodnocení písemných maturitních prací a praktické maturitní zkoušky, organizace maturitních zkoušek, jmenování členů maturitních komisí dle jejich kvalifikace, aprobace a délky pedagogické praxe, protokoly a celá dokumentace k maturitám, maturitní témata (počet, obsah, náročnost a vyváženost), činnost maturitních komisí.

Případné hodnocení maturitních zkoušek a dosažená vzdělanostní úroveň maturantů (není zatím ve školství kodifikovaná a metodicky řešena), což však nebrání aby hodnocení pro určité školy provedla ČŠI.

Pronikání školy do širšího společenského prostředí ukazuje partnerství škoIy se subjekty i jednotlivci společenské a podnikatelské oblasti.

Příklad

Některé možné vztahů školy s jejich partnery s: rodiči žáků (kvalita tohoto vztahu je různá, u některých rodičů někdy problematická). Vztah rodičů, žáků ke škole zkoumá někdy ČŠI před nebo v průběhu inspekce anonymní anketou předkládanou k vyplnění rodičům, zřizovatelem jsou vztahy profesionální, založené na organizační podřízenosti školy, školskou radou. Tam kde školská rada dle školského zákona § 167, § 168 existuje pouze tři školní roky se vztahy utváří, sponzory. Partnerství je většinou utvářeno na osobních vztazích, ale získat sponzory je čím dál obtížnější. Doporučujeme partnerství s bankami, které nabízejí mladým lidem stále nové bankovní produkty a s těmi subjekty, které sponzorují v oblasti sportu, tělovýchovy a kultury, podnikatelskými subjekty a institucemi. Vytváří se možnost zajistit žákům odbornou praxi, exkurze, pracovní poměry časově omezené. Spoluprací s manažery podniků lze provádět průzkumy, akční výzkumy nároků podnikatelů na absolventy atd., vysokými školami, které mohou poskytnout pro pedagogy školení, semináře a vyžádat si účast na výzkumech atd., výzkumnými institucemi a jednotlivými odborníky, kterým může škola umožnit naplňovat výzkumné úkoly, nejlépe s účastí pedagogů školy, subjekty, které organizují soutěže mezi školami na různých úrovních, obecními úřady a úřady městských částí skýtá mnoho vzájemných kontaktů a akcí, kulturními institucemi a umělci. Příkladem by mohla být účast škol na známé kulturní akci „Žižkovský podzim" uskutečňované každým rokem, institucemi Evropské unie, většinou prostřednictvím zřizovatele, na akcích financovaných z Evropských fondů atd.

Dnes hovoří odborníci o psychosociálním klimatu ve třídách, škole. Schopnost vytvářet příznivou atmosféru ve třídě přispívající k vyšší efektivitě edukačního procesu je vysoce profesionální dovedností pedagoga. Výzkumy ve světě ukazují, že sami pedagogové mají potíže kvalitně ohodnotit situaci ve třídách kde učí, už proto, že prostředí ve třídách se liší a liší se i v jednotlivých vyučovacích hodinách v jedné třídě (skupině). Výše zmíněné výzkumy poukazují na to, že mnohdy žáci dokáží psychosociální klima uvnitř třídy popsat hodnověrněji. Pro inspektory je velice náročné hodnotit atmosféru ve třídách, protože při jejich přítomnosti se vytváří zcela specifická situace (každá návštěva učebny je určitým způsobem rušivým elementem). Pravděpodobně nejen z výsledku výzkumu se doporučuje zadávat žákům anonymní ankety tematicky zaměřené na psychosociální atmosféru ve třídách, což inspekce také využívá. Jak jsme již dříve uvedli, doprovází inspekci na školách obavy a strach inspektovaných osob (zaměstnanců a žáků školy). Obavy a strach působí jako motiv a obvykle určují chování, snižují schopnost jednat a dokonce v některých situacích nastává útlum veškeré aktivity. Strach se projevuje úzkostností, které podléhají jedinci individuálně, ale v průměru působí stejně u obou pohlaví. Závislost výkonů při učení byla zkoumána experimentální psychologií a bylo prokázáno, že čím je strach intenzivnější, tím je výkon při učení nižší. Spočívá na vedoucích pracovnících školy, aby danou situaci inspektorům zdůvodnili při hospitačních pohovorech.

Aby mohli pedagogové úspěšně výchovně působit na svěřené žáky musí škola znát sociální a etnické složení žáků a jejich rodičů (např. už proto, že je prokázáno, že děti vysokoškoláků mají statisticky lepší školní úspěšnost), protože vzdělání rodičů většinou potomky pozitivně motivuje. Sociální a etnické složení žáků vyžaduje individuální přístup k žákovi a mnohdy kolektivní pedagogicko-psychologické řešení a spolupráci s výchovným poradcem a školním psychologem. Školský zákon určuje školám podporovat žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, tzn. postarat se o žáky s určitými formami handicapu. Většinou jde o žáky potenciálně neprospívající. Vedení školy by mělo ČŠI prokázat jak se individuálně stará o tyto žáky a minimalizuje počet neprospívajících. Škola by měla podporovat i nadané žáky, motivovat je a vysílat žáky do školních a meziškolních soutěží, odměňovat úspěšné, dávat je ostatním za příklad, pomáhat s přípravou ke zkouškám na vysoké a další školy. K oběma takovýmto činnostem by měly být zpracovány na škole návody, metodické pokyny, technologické postupy apod. Úspěšnost je dána úrovní organizovanosti a individuálním přístupem k žákům.

Výsledky vzdělávání jsou finálními produkty školy. V pedagogických vědách se velice rychle vyvíjí obor (vědecký i praktický) známý pod pojmem evaluace. Praktickou aplikací tohoto oboru (zejména jeho praktické části) je evaluace na škole, tj. hodnocení vzdělávacích výsledků (výsledků edukace na škole). Ve výsledcích vzdělávání se zobrazuje kvalita vzdělávací úrovně školy. Poměrně nový pojem, hodnota vzdělání přidaná školou, je kritériem velice výstižným. Je rozdílem mezi vzdělanostní úrovní výstupu a vstupu do vzdělávacího subjektu. U středních škol je to rozdíl mezi vzdělanostní úrovní maturanta, příp. žáka, který absolvoval závěrečné zkoušky a úrovní, kterou žák deklaroval při vstupních prověrkách na začátku 1. ročníku. Školy, které neprovádějí vstupní evaluaci žáků nemohou určit hodnotu přidanou vzděláním, tj. svůj podíl na vzdělanostní úrovni absolventa. Zdálo by se, že školy, které výrazně zvýšily náročnost vzdělávání budou ČŠI hodnoceny pozitivně. Situace je však složitější: vysoká náročnost produkuje více neúspěšných žáků, kteří školu opouští, vysoká náročnost odrazuje některé uchazeče, vysoká náročnost zvyšuje i nároky na pedagogickou práci.

Uvedené problémy mají vliv na vypovídací schopnosti a průkaznost účinnosti použitého ukazatele hodnoty přidané vzděláním jako jediného kritéria vzdělanostní kvality dosažené školou.

Moderní pedagogika (teorie a měla by i praxe) preferuje klíčové dovednosti, postoje a hodnoty. Zcela určitě racionálně uvažující ředitelé středních škol nečekají na koncipování klíčových dovedností při tvorbě školního vzdělávacího programu. ³) Každý pedagog působící dnes na střední škole potvrdí, že výchova žáků se komplikuje, známé výchovné metody, postupy a zkušenosti ztrácí na účinnosti. Proto výchovné a profesionální poradenství nabývá na významu. Většinu závažných problémů ve výchově dnes neřeší sám pedagog nebo ředitel, ale svěřuje se k řešení v týmu. ČŠI nejvíce zajímá účinnost uložených výchovných opatření.

Problematika výročních zpráv v některých krajích spočívá v tom, že krajský úřad vydá osnovu zprávy, která je spíše výsledkem statistických údajů školy za školní rok a ne hodnotícím dokumentem výsledků školy v rozhodujících oblastech (např. úrovně školního kurikula, úspěšnosti edukačního procesu, kvality učebních dokumentů, dobrého jména školy, školní úspěšnosti přijímaných žáků atd. ). Abych byl objektivní, takové hodnocení může ředitel uvést v položce „Ostatní", což se běžně neděje. Kontrolu a hodnocení úrovně edukačního procesu lze provádět: hodnocením kurikula školy (vzdělávacího programu, učebního plánu, učebních osnov výběrových předmětů, tematických plánů, rozvržením učiva do ročníků), hodnocením činností metodických sdružení (předmětových komisí), posouzením řízení edukačního procesu ředitelem školy a zástupci ředitele, hospitacemi (o hospitační činnosti viz články Hodnocení vyučovacích hodin, Řízení školy 3,4/2008).

Hospitační činnost v době inspekce má některé odlišnosti od hospitací, které provádí ředitel školy, zástupci ředitele, příp. předsedové metodických sdružení. Při hospitaci je v učebně při výuce přítomen inspektor, ředitel školy (zástupce ředitele), pedagog a žáci. Před rozborem vyučovací hodiny si obvykle inspektor ČŠI vyžádá hospitační záznamy ředitele školy, zástupců ředitele, příp. předsedů metodických sdružení, z kterých lze poznat pedagogickou, didaktickou a metodickou úroveň, zda se prosazují u pedagogického sboru moderní prvky pedagogických věd atd. Ředitel školy ve vyučovacích předmětech mimo svou aprobaci musí prokázat základní vědomosti příslušné vědy a provést kvalitní didaktickou analýzu vyučovací hodiny. Při pohospitačním pohovoru má inspektor ČŠI dva úkoly, hodnotí jak ředitel školy (příp. další vedoucí pracovníci školy) dokáže provést didaktickou analýzu vyučovací hodiny, stanovit diagnózu, oddělit klady a zápory, doporučit na co se má pedagog zaměřit v další práci, co zlepšit. Dalším úkolem inspektora ČŠI je provést shrnující hodnocení. Úroveň didaktické analýzy vyučovací hodiny provádí inspektor pouze s hospitujícím, nikoli s hospitovaným pedagogem. Řediteli doporučujeme, aby uvedl, jak se výkon a počínání pedagoga lišilo (jestli je tomu tak) od hospitací předešlých, řediteli známých. Protože častým výskytem u pedagoga při takovýchto hospitacích je například tréma, obava z neúspěchu apod., což snižuje výkon pedagoga a poznamenává úspěšnost vyučovací hodiny. Pohovor obvykle začíná udělením slova pedagogovi, který se má vyjádřit k veškerému dění ve vyučovací hodině, příp. o souvisejících skutečnostech.

Žádná norma neurčuje počet hospitací a jejich rozvržení během školního roku. ČŠI ale dle počtu uskutečněných hospitací a kvality didaktických analýz provede závěr, zda je či není edukační proces efektivně kontrolován a řízen. ČŠI ocení postupuje-li se při hospitacích podle zpracovaného metodického návodu a záznamy se provádí na připravené formuláře, kde jsou shromážděny všechny podstatné jevy, které musí hospitující sledovat aby mohl provést kvalitní didaktickou analýzu vyučovací hodiny. Připojí se zápis dalších jevů a událostí, které se vyskytují sporadicky. Formulářů musí být více, zaměřených na obsah vyučovací hodiny (pro opakování, procvičování a zpevňování učiva, zkoušení atd.). ČŠI sleduje také zda jsou činěny celkové závěry hospitační činnosti, realizují se v dalších vyučovacích hodinách a je prováděn rozbor účinnosti hospitační činnosti na pedagogických radách.

ČŠI si vyžádá ředitelem zpracované vnitřní organizační normy škoIy. Hodnotí, jestli pokrývají důležité činnosti, jestli jsou užitečné a mají pozitivní vliv na řízení školy. Za nejdůležitější organizační normu školy je považován organizační řád s organizačním schématem.

Příprava ředitele na ČŠI spočívá v jeho každodenní práci, organizování a řízení celé školy, ve schopnosti transparentnosti a monitoringu dílčích a finálních výsledků školy, ve správném odhadu budoucnosti atd. ČŠI hodnotí smysluplnost činností ředitele, průkaznost jeho vlivu na veškeré dění odehrávající se ve škole, jeho pozitivního vlivu (formální i neformální autority) na žáky a zaměstnance školy. Důležité je zda řídící činnosti ředitele školy jsou kompatibilní a komplementární a rozhodování je komplexní a vyvážené ve vztahu ke všem procesům probíhajícím ve škole. I když ČŠI hodnotí práci ředitele (hodnocení školy a ředitele totéž jest), jistě neopomene zjistit, jak je hodnocen svými podřízenými zaměstnanci, žáky a také zřizovatelem. Ředitel musí mít dokonalý přehled o tom, co se ve škole děje i o svém bezprostředním okolí (např. hledat rozpačitě a dlouho vyžádaný dokument pro ČŠI přesvědčí o opaku). Speciální příprava ředitele na ČŠI se skládá: ze studia výročních zpráv ČŠI a v koncipování a tvorbě závěrů pro svou školu vyplývající z těchto zpráv, ze studia kritérií hodnocení škol a školských zařízení pro příslušný školní rok a z vyvozování závěrů pro svou školu (kritéria hodnocení škol a školských zařízení ve školním roce 2006/2007 viz příloha 15. 2), ze studia inspekčních zpráv ČŠI škol stejného typu a vyvozování závěrů a opatření pro svou školu.

Činnost a působnost ČŠI se řídí § 173 až § 176 školského zákona. Dle § 173 odst. 1 je „Česká školní inspekce správní úřad celostátní působnosti, který je organizační složkou státu a účetní jednotkou.“ V § 173 odst. 3 se uvádí: „Inspekční činnost se vykonává na základě plánu hlavních úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr školství mládeže a tělovýchovy na návrh ústředního školního inspektora.“ Výstupem inspekční činnosti je dle § 174 odst. 12 (zkráceně): inspekční zpráva v případě inspekční činnosti, protokol podle zvláštního předpisu, tematická zpráva v případě inspekční činnosti, výroční zpráva České školní inspekce.

Nejvyšší pravomocí ústřední školní inspektorky dle § 175 odst. 5 školského zákona je navrhnout výmaz školy, školského zařízení nebo oboru vzdělání ze školského rejstříku. Z poslední uveřejněné výroční zprávy ČŠI str. 4 se dozvídáme: „Ústřední školní inspektorka navrhla ve školním roce 2006/07 tři školy na výmaz ze školského rejstříku, ve všech případech za nečinnost školy. Dva návrhy byly Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy akceptovány, v jednom případě nebyl výmaz proveden.“ Jak jsem již uvedl, lze považovat za nepsanou povinnost ředitele školy studovat průběžně výroční zprávy ČŠI a čerpat z nich poučení. Pro úplnost chceme poukázat na problematiku výročních zpráv ČŠI z pohledu ředitele školy. Ve Výroční zprávě ČŠI za školní rok 1999/2000 subkap. 2. 2 Střední školy je na obr. 3 tabelizováno Celkové hodnocení středních škol sledovaných inspekcí ve školním roce 1999/2000, četnost hodnocení v procentech dle stupňů hodnocení vynikající, velmi dobrý, dobrý, nevyhovující. Pro školní rok 2000/2001 uvádí Výroční zpráva ČŠI ke stejné tematice v subkap. 2.2 Střední školy tab. 3 už jiné záhlaví „Celkové hodnocení výuky v jednotlivých druzích středních škol" a pro stejný stupeň hodnocení zcela jinak koncipované řešení tabulky. V poslední Výroční zprávě za školní rok se sumární statistické údaje neuvádějí, ale změnila se terminologie pro jednotlivé stupně hodnocení (tabulka P 2 str. 59): stupeň 1 - podprůměrný stav, stupeň 2 - průměrný, funkční (standardní) stav, stupeň 3 - nadprůměrný (nadstandardní) stav, varianta N - daná oblast nebyla v souladu se zadáním hodnocena, případně nemohla být hodnocena z jiných důvodů (tato varianta se nepoužije pro celkové hodnocení školy).

Ve Výroční zprávě za školní rok 2006/2007 se celkové hodnocení škol nevyskytuje. Co ale ve zprávách chybí je, zda se české školství (reprezentované inspektovanými školami za daný školní rok) vyvíjí ve sledovaných oblastech pozitivně dle dlouhodobých záměrů Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (školské politiky), jaká je připravenost absolventů středních škol do vstupu na trajektorii životního vzdělávání (do terciární sféry), do vstupu do praxe, jaká je průměrná úroveň tvorby a akceptace kurikula škol apod.

Co lze školám dále poradit. Nevyplácí se stavět „Potěmkinovy vesnice", přechvalovat se. Inspektoři mají bohatou pedagogickou praxi a zkušenosti z kontrol na školách a takové taktiky rychle prohlédnou. Naopak je vhodné předložit ČŠI např. výsledky žáků v krajských, národních či mezinárodních soutěžích. Pochlubit se lze také prací a účastí členů pedagogického sboru v „nadškolních" akcích, v médiích, publikační činnosti, prací v poradních sborech atd. ČŠI určitě příznivě ohodnotí, předloží-li ředitel sumarizované a tabelizované základní statistické údaje o škole, např. za posledních 10 školních roků nebo když škola své plány a záměry, doplňování školního kurikula opírá o průzkumy a akční výzkumy prováděné ve škole i mimo školu. Oceňuje se také, když má ředitel viligantní přístup k veškerému dění v českém školství a k takovému přístupu vede pedagogy. V čem však nelze radit, k jaké konsekventní mezi může ČŠI dospět při kontrole některých činností a jevů.

Závěr

Obsah inspekční zprávy dává závažný signál dovnitř školy i k širokému okolí (nadřízeným a spolupracujícím organizacím včetně partnerů, rodičům, veřejnosti, zájemcům o vzdělávání, konkurenčním školám atd. ). Ze zkušenosti mohu potvrdit, že inspekční zpráva přispívá k reálnému obrazu školy. Například nadprůměrně (nadstandardně) hodnoceným středním školám (i základním školám) nabízí vysoké školy užší spolupráci a mohou se po jmenování představovat označením střední fakultní škola. Koncem 90. let minulého století zesílil konkurenční souboj škol o uchazeče v přijímacím řízení. Pověření mluvčí škol včetně ředitelů se naučili při kontaktech s veřejností a médii používat některých reklamních upoutávek a lákadel (někdy bohužel i triků a polopravd) pro získání uchazečů pro svou školu (ze solidárnosti nechci uvádět příklady). Rodiče a uchazeči si na konkurenčních školách ověřovali právoplatnost předkládaných informací. Přemýšlel jsem, jak uchazeče a rodiče přesvědčit, že námi podávané informace jsou pravdivé a objektivní, prosté latentních polopravd. A myslím si, že jsem problém správně vyřešil. Informační materiály jsem doplnil poukázáním na inspekční a kontrolní zprávy nadřízených orgánů (jsou veřejné), kterým objektivitu a srovnání s jinými školami nelze upříst. I takovýchto problémů by si měla podle našeho názoru inspekce všímat.

Velkou chybou je, když vedení školy a pedagogové podceňují závěrečné hodnocení školy ČŠI včetně zjištěných nedostatků. Takovou situaci ředitel školy nesmí připustit. Ředitel se může k inspekční zprávě písemně vyjádřit, obvykle nesouhlasně, s určitou konstatací obsaženou ve zprávě. Pak jeho vyjádření je součástí inspekční zprávy. Připomínky může vznést, když jsou některé pasáže zprávy indiční, bez konkrétní argumentace, nedoložené hodnověrnými informacemi a údaji.

Ve svém vyjádření může ředitel školy některá dílčí hodnocení zdůvodnit, vysvětlit, uvést argumenty, které inspektorům nebyly poskytnuty a nebo nebyly vyžádány. Jestliže ředitel školy s něčím nesouhlasí, měl by podat usvědčující argumenty o skutečném stavu.

Na zjištěné nedostatky musí ředitel reagovat nápravnými opatřeními v termínu určeném ČŠI a podat zprávu o způsobu nápravy a časovém postupu opatření k odstranění nedostatků a nápravě chyb. Slýchával jsem výrok: „Inspektor přijít může, odejít musí." Výrok je velkým zjednodušením a snížením významu práce ČŠI. Každá organizace, byť má právní subjektivitu, musí být kontrolována. Výsledky zjištění a hodnocení ČŠI musí ředitel a s ním celá škola považovat za právoplatné hodnocení nadřízeným orgánem, objektivizované systémem hodnocení uplatňovaným v českém školství, které je také poskytováno k dořešení zřizovateli školy (ČŠI může na škole zjistit i nedostatky zřizovatele např. týkající se zřizovací listiny, jmenování ředitele atd.). Dokonce některý ze závěrů ČŠI může řediteli školy pomoci k rychlejšímu prosazení a realizování některých svých vizí, v případě, měl-li silnou opozici v pedagogickém sboru. Na nejbližší pedagogické radě (při více nedostatcích zjištěných ČŠI musí ředitel svolat mimořádnou pedagogickou radu) musí ředitel seznámit pedagogický sbor s inspekční zprávou, příp. nedostatky zjištěné ČŠI popsat, stanovit postup a personální zajištění nápravy. Inspekční zpráva je veřejná a ředitel by ji měl ihned poskytnout školské radě (zřizovateli zasílá inspekční zprávu ČŠI).

Po ukončení inspekce na škole obvykle dochází k projednání předběžného hodnocení zjištěných skutečností na škole při jednání s ředitelem. Někdy k projednání dochází až při převzetí inspekční zprávy, což musí ředitel školy potvrdit podpisem. K verbálnímu hodnocení školy inspektory je obvykle přizván zástupce zřizovatele. V ideálním případě se shoduje hodnocení školy ČŠI s hodnotícími dokumenty školy jako s vlastním hodnocením školy, s vyhodnocením plnění plánů a záměrů, výroční zprávou atd. Rozchází-li se hodnocení ČŠI s hodnocením ředitele školy, je ten povinen akceptovat hodnocení ČŠI a přizpůsobit řízení školy připomínkám, kritice a soudům ČŠI. Příloha 15. 2 z Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2006/07 Kritéria hodnocení škol a školských zařízení ve školním roce 2006/2007 Vstupy Vedení školy - Strategie a plánování - Zavádění ŠVP - Ředitel školy - Výstupy vlastního hodnocení školy Podmínky vzdělávání dětí, žáků a studentů - Personální podmínky - Materiální podmínky - Bezpečnost a ochrana zdraví - Přijímání do vzdělávacího programu - Ukončování studia Partnerství - Rodiče - Školská rada - Zřizovatel Vzdělávací procesy Průběh vzdělávání - Klima školy - Organizování výuky - Dostupnost vzdělávání - Podpora rovných příležitostí ke vzdělávání - Podpora dětí, žáků a studentů se specifickými vzdělávacími potřebami - Podpora nadaných dětí, žáků a studentů - Poradenství Výstupy Výsledky vzdělávání - Počet neúspěšných dětí, žáků a studentů ve vzdělávacím

programu - Přechod dětí, žáků a studentů na vyšší stupeň vzdělávání - Přestupy mezi vzdělávacími programy - Změny vzdělávání směřující k rozvoji klíčových dovedností - Účinnost výchovných opatření - Výsledky dosahované školou v rámci národních a mezinárodních šetření - Výroční zprávy školy - Plnění cílů vzdělávání podle ŠVP vzhledem k podmínkám žáků a zdrojům školy