Příběhy našich sousedů ve světě

Na mapě České republiky už nezbývá mnoho míst, kam by svůj pomyslný špendlík nezapíchli učitelé a koordinátoři vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, spadajícího pod aktivity Paměti národa, v rámci kterého se každým rokem osmáci a deváťáci základních škol vybavení diktafonem nebo kamerou vydávají do terénu objevovat a pro veřejnost zachraňovat příběhy pamětníků. Není proto divu, že se o Příbězích našich sousedů dozvěděli učitelé působící v českých školách v zahraničí. První ročník Příběhů našich sousedů ve světě proběhl s finanční podporou Ministerstva zahraničí ČR.

Jedni z prvních, kdo o nahrávání pamětníků s dětmi projevili zájem, byli krajané v Itálii. Žáci České školy ve Florencii se setkali s Helenou Jindáčkovou, bývalou hráčkou dívčí kopané, která v roce 1969 emigrovala během zájezdu TJ Slavia Praha do Itálie a natrvalo se usadila v Toskánsku. „Sbližování generací je pro nás v zahraničí velmi důležité. Žáci měli možnost rozšířit si vědomosti o soudobých dějinách České republiky, kromě toho dochází k rozvoji slovní zásoby, celkově mluveného projevu, ale i technických dovedností, jako je práce s kamerou a s diktafonem, a v neposlední řadě k posílení kolektivu,“ zhodnotila svou účast v projektu ředitelka České školy ve Florencii Zdeňka Skorunková.

Právě mezigenerační setkávání, při kterém se děti blíže seznamují nejenom s moderní historií, ale také s minulostí své vlastní krajanské komunity a zároveň mluví česky i mimo své „obvyklé“ prostředí, tedy mimo okruh rodiny, byl podle učitelů jedním z hlavních přínosů projektu. Ukázalo se, že jeho náplň se velmi dobře doplňuje s posláním českých škol. Přináší navíc do škol moment autenticity, kdy se děti mohou identifikovat s osudem konkrétního člověka, který musel začít nový život v cizině, stejně jako to často zažívají oni sami, i když v úplně jiných reáliích.

„Když jsem v Praze, tak jsem Češka, a tady jsem už taky Francouzka. Ale češství ve mně stále je!“ svěřila dětem z České školy bez hranic v Paříži v závěru rozhovoru Alena London, rozená Králová, která je jedním z 11 natočených pamětníků. Vyrostla v centru Prahy a strávila tu prvních 25 let života. Při studiu medicíny se seznámila se svým budoucím manželem Gérardem Londonem, synem komunistického politika Artura Londona, odsouzeného na doživotí v procesu s Rudolfem Slánským.

Srpnové události roku 1968 ji donutily odejít za svým mužem do Francie, kde žije dodnes. „Říkala jsem si, že můj život nebude v Československu po pádu pražského jara jednoduchý, protože jsem se jmenovala Londonová a manžel London. V té době právě vyšlo Doznání. Kniha, kterou napsal můj tchán a která vysvětlovala, jak během Stalinského procesu byl schopen přiznat něco, co neudělal. Bála jsem se, že můj život tady bude velice komplikovaný, že například pracovat v Praze pro mě bude vyloučené. Prostě absolutní ztráta svobody. To mě donutilo, abych se rozhodla, že budu žít ve Francii.“

Děti a učitelé v Paříži se setkali s oběma manžely Londonovými a natočili oba rozhovory na kameru. Vznikly tak dvě unikátní video reportáže zachycující jejich společný příběh ze dvou stran. Obě je můžete zhlédnout na webu projektu . Naleznete tam i další pamětnické příběhy, např. z Frankfurtu nad Mohanem, kde děti na kameru pro archiv Paměti národa zaznamenaly vyprávění Pavla Taussiga. Ten jako jedenáctiletý chlapec v roce 1944 společně s rodiči a sourozenci odjel transportem do Osvětimi a absolvoval pochod smrti.

Zpracování nahrávky, která má často i několik hodin, je zpravidla velmi náročné i pro děti z českých základních škol, natožpak pro děti, které mají češtinu až jako druhý jazyk a učí se ji jenom jednou týdně, v některých případech dokonce jenom jednou za dva týdny v některé z českých škol v zahraničí. Děti vybírají z natočeného materiálu to podstatné, aby reportáž byla pro publikum co nejatraktivnější. Mají desítky minut, nebo dokonce několik hodin nahrávky, kterou musejí znovu projít, připravit scénář, sestříhat reportáž, a k tomu všemu se musejí vypořádat s češtinou. Jak se jim to povedlo, můžete posoudit sami, když navštívíte webové stránky projektu, kde jsou zveřejněny všechny výsledné audio a video reportáže, komiksy, ilustrace a životopisy.

Od ledna 2020 se v zahraničí za pamětníky vydává dalších 10 týmů. Organizaci Post Bellum se znovu podařilo získat finanční podporu Ministerstva zahraničí ČR, proto se můžeme těšit na příběhy z Chicaga, Bruselu, Manchesteru, Reykjavíku a dalších míst.