Prevence a řešení sociálně patologických jevů na školách, 1. část

Pro správné utváření dítěte je velice důležitá také jeho výchova v rodině. Pro utváření dítěte je špatné, když cit vzájemné lásky a úcty dítěte k rodičům je rušen tím, že rodiče před dítětem navzájem zesměšňují nebo ruší příkazy druhého z rodičů (problém rozvedených rodičů). Tam, kde je v rodině vzájemná úcta a žádný člen rodiny se nesnaží strhnout na sebe oblibu dítěte na úkor jiného člena rodiny, tam má dítě dobré zázemí pro život a pro svůj vnitřní rozvoj. Neméně důležité je také, jaký vztah navodí rodiče mezi dítětem a jeho sourozenci. Neprotežujíli některé dítě a vedou-ůi děti k ohleduplnosti a vzájemné pomoci dávají dětem dobrý základ pro život, základ jejich etické výchovy.

V neposlední řadě je na rodičích také výchova dítěte ke skromnosti. Dítě si musí od nejútlejšího věku uvědomovat, že nemůže mít vše, po čem touží, že některá jeho přání nelze splnit a na splnění jiných si musí nějaký čas počkat. To je výchova pro život, v němž vždy mnohá přání zůstanou nesplněná. Pokud ovšem rodiče splní každé přání dítěte, musí očekávat, že jeho nároky porostou. Poroste i jeho rozmrzelost, až jeho přání nebudou moci splnit, a pak možná lásku rodičů odmění hrubostí. Se vstupem do školy však se mění role a s rolí žáka zřetelně nastupuje povinnost. Do života dítěte poprvé výrazně a naléhavé vstupuje měřítko úspěchu a neúspěchu, v podobě známek. Je to nové a samozřejmě každý z nás s tím má zkušenosti, a to nejen vlastní, ale zkušenosti i svých dětí. Ať výsledky dětí ve škole jsou vynikající nebo jen průměrné, nikdy nemohou rodiče ani učitelé ustoupit od požadavku čestnosti dítěte, který bude do budoucna základem jeho etické výchovy (lhostejno jestli bude ve škole přímo navštěvovat hodiny etické výchovy nebo bude v etice jen tzv. samouk).

A právě v tomto směru vznikly v poslední době v našich školách problémy. Začíná to pomalu, tím jak děti používají ve své mluvě hrubých výrazů, a postupuje to přes šikanu mezi dětmi až k situacím, kdy se na školách vyskytují problémy s kouřením, požíváním alkoholu nebo dokonce zneužíváním návykových látek. A o tom bude dnešní článek.

Šikana a násilí je hrozivý fenomén, který začíná provázet děti od předškolního věku. Toto problémové chování vzniká v důsledku neuspokojení nebo deformování základních potřeb dítěte. V této souvislosti jde velmi často o nenaplněnou potřebu lásky, komunikace a zařazení se do určitého společenství, nebo o malou stimulaci k vytvoření pozitivních životních cílů. Stejné důsledky přináší nedostatečně rozvinuté schopnosti dětí žít zdravým způsobem ve skupině, ve společenství s hodnotnými mezilidskými vazbami. Šikana totálně paralyzuje výchovnou funkci skupiny a proměňuje její působení v destruktivní.

Podle výsledků výzkumů provedených odborníky v různých typech škol se odhaduje, že je v průměru šikanováno asi 20 procent žáků základních a středních škol. Zmapování šikany je velmi obtížné, ale zejména lehčí formy a počáteční stádia šikanování zasahují velkou část školní populace. Také popírání přítomnosti šikany a její zlehčování přispívá nejen k nevědomosti o přítomnosti šikany, ale i k nemožnosti účinně zasáhnout v oblasti prevence nebo potlačení tohoto krutého a nelítostného světa strachu a násilí.

Se šikanou bezprostředně úzce souvisí další hrozivý problém dětí a mládeže – alkohol a kouření. Je možno přiznat, že mimořádně vysoká dostupnost a nabídka alkoholu, včetně jeho značné společenské tolerance v dospělé populaci, je příčinou vzrůstající spotřeby alkoholu u dětí a mládeže. Alkohol a kouření v dětství a dospívání zvyšuje riziko přechodu k dalším drogám. Nabídka drog je také velmi vysoká a nutno říci, že tolerantní a liberální postoj části společnosti k drogám maří úsilí o preventivní působení na děti a mládež v této oblasti.

Z těch všech důvodů musí být základním principem strategie prevence šikany a společensko patologických jevů výchova dětí a žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti. V podmínkách současné informační revoluce patří mezi základní potřeby a dovednosti člověka zejména schopnost komunikace, schopnost týmové práce, dostatek sebedůvěry a dobrá odolnost vůči stresu. Nemalé části dětí a žáků se však nedaří z různých důvodů vyrovnat se přiměřeně a zodpovědně s osobními a sociálními požadavky, konflikty, školními problémy a různými náročnými životními situacemi. Zástupným řešením pak pro ně bývá zneužívání drog a alkoholu, záškoláctví, šikana, vandalismus a další formy nežádoucího chování spadající do oblasti společensko patologických jevů.

Prevence musí však začít již v předškolním věku zpravidla od 3 do 6 let, kdy je nutné začít dětem vštěpovat, že zdraví je důležitá hodnota, kterou je třeba chránit a podporovat. Dítě si poté začne uvědomovat i nebezpečí, která vnější svět skrývá a je schopno se jim vyhýbat. Výchova a učení je v tomto období založena zejména na vlastním prožitku dítěte. Ve věku od 7 do 12 let je pak třeba nabízet spíše konkrétní dovednosti a informace a pokračovat v tvorbě postoje ke zdravému životnímu stylu jako zásadní životní hodnotě. V období od 12 let nabývá na významu vrstevnická interakce, optimální je využít skupinové formy působení a aktivní sociální učení.

V té souvislosti je třeba připomenout, že nelze vycházet z předpokladu, že škola zcela přejímá zodpovědnost za výchovu ke zdravému životnímu stylu. Pro další vývoj dítěte jsou určující především rané zkušenosti, které dítě získává v rodinném prostředí. Škola rodičům pomáhá v rozvoji dítěte jeho vzděláváním a socializací ve skupině dětí a výchovou dítěte k dovednosti žít ve společnosti. Z toho důvodu je třeba do výchovně vzdělávacího procesu na školách a ve školních zařízeních zapojit také rodiče, kteří jsou posléze zpětnou vazbou také pozitivně ovlivňováni směrem k přijetí a osvojení zdravého životního stylu. Každý ředitel školy nebo školského zařízení musí zabezpečit informovanost rodičů o postojích školy nebo školského zařízení k preventivní strategii a o oblasti sociálně patologických jevů, to je jeho povinnost.

Z těch všech důvodů se v poslední době dostává do středu pozornosti pedagogů a škol etická výchova, a to nejen v naší republice, ale v celé Evropě. Společnost si totiž pomalu uvědomuje, že příliš liberální přístup v posledních letech (zejména v druhé polovině 20. stol.) k původním mravním principům společnosti, na kterých byla naše civilizace vybudována, má své nepřekročitelné meze. V mnoha zemích došlo k postupné devastaci těchto principů a k nebezpečnému posunu do oblasti špatných mezilidských vztahů, nadměrného sobectví a egoismu, poživačnosti a konzumu bez hranic. V této atmosféře se oslabil dosud tradiční vliv rodiny na výchovu nové generace. V naší republice a v postkomunistických zemích vůbec vedlo opojení z nově nabyté svobody v devadesátých letech ke zvláště zřetelnému zhoršení morálky.

Je zajímavé, že z poznatků škol, které zavedly jako nepovinný předmět Etickou výchovu, vyplývá, že mezi dětmi mizí negativní jevy, jako je šikana nebo dokonce sociálně patologické jevy. Je tedy patrno, že výchova k etice je propojenou nádobou s prevencí šikany a sociálně patologickými jevy vůbec.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy muselo již před několika lety vydat Metodický pokyn č. j. 28 275/2000-22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a škol a školských zařízení. V úvodu tohoto Metodického pokynu se mimo jiné zdůrazňuje:

„Školy a školská zařízení mají mimořádnou odpovědnost za to, aby předcházely vzniku tohoto problému a aby se s ním odpovědně vyrovnávaly již při jeho vzniku. Poznatky jasně ukazují, že tam, kde se věnuje náležitá pozornost kvalitní prevenci šikanování, její výskyt významně klesá a nepřenáší se ani mimo školy a školská zařízení. Dětští a dospívající agresoři se často stávají členy marginálních sociálních skupin, které pak v dospělosti mají zpravidla daleko více konfliktů se zákonem než ostatní. Dokážeme-li zastavit jejich agresivní chování v tomto věku, sníží se i riziko jejich kriminalizace v dospělosti.“

Podle ustanovení § 18 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů je MŠMT odpovědné za realizaci opatření týkajících se primární prevence, realizované v rámci minimálních preventivních programů a výchovné péče o osoby mladší 18 let a o uživatele tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek mladší 18 let.

Na podzim loňského roku pak dokonce muselo MŠMT vydat nový Metodický pokyn č. j. 20 006/2007-51 k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. I když tento Metodický pokyn je určen pouze školám a školským zařízením přímo zřízeným MŠMT a ostatní školy a školská zařízení jej mohou používat tzv. zprostředkovaně, tzn. že si jej mohou rozpracovat a některé pasáže i zapracovat do svých vnitřních předpisů (zejména do školního řádu nebo do vnitřního řádu školského zařízení, které každá škola nebo školské zařízení musí mít v souladu s ustanovením § 30 školského zákona), musí všechny školy svoje aktivity směřovat na tzv. primární prevence sociálně patologických jevů u žáků. V daném případě se jedná o stejnou situaci, jako jsem před časem na stránkách tohoto časopisu popisovala s Metodickým pokynem MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 37 014/2005-25.

Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů vydává MŠMT pouze pro školy a školská zařízení, která samo zřídilo.

Nejprve zodpovím otázku, co se pod pojmem primární prevence sociálně patologických jevů u dětí a žáků rozumí? Odpověď je následující:
* předcházení rizikovým jevům v chování žáků jako je zejména záškoláctví, šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus, kriminalita, delikvence, užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky), závislost na politickém a náboženském extremismu, netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling),
* rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech domácího násilí, týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, ohrožování mravní výchovy mládeže, poruchy příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).

Pro praxi je nejdůležitější článek 3 Metodického pokynu, který stanoví pravidla začlenění primární prevence sociálně patologických jevů u žáků do školních vzdělávacích programů. Podle něj platí, že ředitel školy je povinen začlenit problematiku prevence sociálně patologických jevů u dětí do školního vzdělávacího programu. Pouze v případě, není-li vydán rámcový vzdělávací program ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 školského zákona, je tato problematika začleněna do osnov tak, aby se prevence sociálně patologických jevů u žáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů a nebyla pojímána jako nadstandardní aktivita škol.

Metodický pokyn dále stanoví, že každý pedagogický pracovník dbá, aby prevence sociálně patologických jevů u žáků byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence sociálně patologických jevů u žáků dotýká:
* oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
* oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence),
* oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie),
* oblast rodinné a občanské výchovy, oblast sociálně-právní.

Každá škola musí mít zpracovány dva programy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí
* školní preventivní strategii neboli školní preventivní program a
* minimální preventivní program.

Školní preventivní program je dlouhodobý program, který charakterizuje cíle v oblasti prevence sociálně patologických jevů u žáků v dlouhodobém horizontu. Metodický pokyn ho charakterizuje následujícím způsobem – školní preventivní program
* je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení,
* je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů,
* vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu,
* jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle,
* je naplánován tak, aby mohl být řádně uskutečňován,
* se přizpůsobuje kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí,
* oddaluje, brání nebo snižuje výskyt sociálně patologických jevů,
* zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí,
* má dlouhotrvající výsledky,
* pojmenovává problémy z oblasti sociálně patologických jevů dle čl. 1, odst. 1 a případné další závislosti, včetně anabolik, dopingu, násilí a násilného chování, intolerance a antisemitismu,
* pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při ochraně jejich lidských práv,
* podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
* poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu.

Naproti tomu minimální preventivní program je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence a podléhá kontrole České školní inspekce. Dále je průběžně vyhodnocován a písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy.

K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Minimálního preventivního programu nebo k zabezpečení Minimálního preventivního programu může škola využít dotačního řízení v rámci Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na daný rok (zpravidla se jedná o Program I – preventivní programy realizované školami). Uvedený program každoročně vyhlašují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT.

Na tvorbě a realizaci Minimálního preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem školního metodika prevence, při tvorbě a vyhodnocování Minimálního preventivního programu školní metodik prevence dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v pedagogickopsychologické poradně.

V neposlední řadě je třeba ozřejmit povinnosti ředitele školy a třídního učitele na úseku prevence sociálně patologických jevů u dětí. Stručně je možno charakterizovat asi takto:

Ředitel školy vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů zejména:
* zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně patologických jevů,
* koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy,
* řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů ve škole,
* jmenováním školním metodikem prevence pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady, případně mu umožní studium k výkonu specializovaných činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů,
* dalším systematickým vzděláváním školního metodika v oblasti specifické primární prevence a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci ve škole,
* podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, školního psychologa/školního speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu,
* spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence,
* podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na využívání volného času žáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich možnostem a spoluprací se zájmovými sdruženími a dalšími subjekty.

Třídní učitel ve vztahu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí:
* spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů, podílí se na realizaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě,
* motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy,
* zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy,
*získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí.

Jak řešit případy související s užíváním návykových látek v prostředí škol a školských zařízení? Předně je třeba ujasnit, že pojem návykové látky zahrnuje veškeré látky (mj. omamné a psychotropní), které jsou schopné ovlivnit psychiku člověka, jeho sociální chování a ovládací nebo rozpoznávací schopnosti. Patří sem také alkohol nebo tabák.

To, co je považováno za omamné a psychotropní látky, jedy a prekursory, stanoví ve svých přílohách zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jsou to látky podléhající zvláštnímu způsobu zacházení. V České republice není stanovena věková hranice pro užívání návykových látek (omamných a psychotropních látek, alkoholu i tabákových výrobků). Konzumace návykových látek není považována za protiprávní jednání. Jejich užívání osobami mladšími 18 let je ovšem považováno za nebezpečné chování. Každý nezletilec, který se takového jednání dopouští, má nárok na pomoc orgánu sociálně-právní ochrany dítěte podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Navádění k užívání návykových látek, nebo podpora takového chování u osob mladších 18 let jsou zakázány a takové jednání je přestupkem nebo trestným činem. Zakázán je rovněž prodej tabáku a alkoholických nápojů těmto osobám. Užívání návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, na všech školních akcích i při mimoškolní činnosti není přípustné. Všichni zaměstnanci školy mají oznamovací povinnost k řediteli školy v případě, kdy žáci nebo studenti omamné látky užívají, distribuují nebo u sebe přechovávají.

Při řešení problematiky spojené s užíváním návykových látek je třeba spolupracovat s celou řadou institucí. Spolupráce musí být navázána dříve, než nastanou problémy. Je třeba si vybudovat korektní vztahy s obvodním (místním) oddělením Policie ČR a znát kontakt na specialistu Policie České republiky na oddělení (odboru) obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky na okresním (obvodním, městském) ředitelství, popřípadě správě kraje nebo správě hlavního města Prahy, který se zabývá odhalováním a dokumentováním kriminality dětí, závadového chování dětí, trestnou činností páchanou na mládeži a závadovým jednáním, a spolupracuje se školami a školskými zařízeními. V rámci vytváření preventivních programů je užitečné být v kontaktu s Preventivně informační skupinou Policie ČR, která je zřízena u okresních (obvodních, městských) ředitelství policie. Dalšími důležitými kontaktními místy jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí v obcích s rozšířenou působností, pracoviště městské (obecní) policie, školská poradenská a preventivně výchovná zařízení, regionální nestátní a neziskové organizace apod.

* Vytvořit podmínky pro předcházení výskytu případů užívání návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, včetně všech školních akcí i mimoškolní činnosti.
* Zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků před škodlivými účinky návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, včetně veškerých školních akcí.
* Školním řádem školy a vnitřním řádem školského zařízení jasně vymezit zákaz užívání návykových látek ve škole, jejich nošení do školy.
* Poskytovat žákům a zákonným zástupcům nezbytné informace nutné k zajištění jejich ochrany před tímto jevem.
* Poskytovat žákům věcné a pravdivé informace o návykových látkách formou, která je přiměřená jejich rozumovému a osobnostnímu vývoji.
* Působit na žáky v oblasti primární prevence užívání návykových látek. Do veškerých poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví zakotvit informace o nebezpečnosti užívání návykových látek a zákazu jejich užívání při všech činnostech souvisejících se školními aktivitami.
* Poskytovat žákům, kteří mají s užíváním návykových látek problémy, jakož i jejich zákonným zástupcům, informace o pomáhajících institucích a možnostech řešení situace.
* Při řešení případů souvisejících s užíváním návykových látek nebo distribucí omamných a psychotropních látek (OPL) je třeba spolupracovat s dalšími zainteresovanými institucemi – Policie ČR, orgány sociálně-právní ochrany dětí, školská poradenská zařízení apod. V případech, které stanoví zákon, plnit ohlašovací povinnost směrem k orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociálně-právní ochrany obce s rozšířenou působností a zákonným zástupcům žáka.