Plnění povinné školní docházky v zahraničí

Školský zákon ve svém ustanovení § 38jednoznačně stanoví, že

škol zahrnuje jak „typické“ školy v cizině, tj. školy spadající do školské soustavy konkrétního cizího státu, tak při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky, které jsou součástí české vzdělávací soustavy a poskytují vzdělávání podle školského zákona. Od roku 2009 zákon pamatuje i na působící na základě Úmluvy o statutu Evropských škol, určené pro děti zaměstnanců evropských institucí.

představuje vzdělávání v zahraničních školách, které sice působí na našem území, jsou však zřízené cizím subjektem a uplatňují zahraniční vzdělávací program (např. International School of Prague, Lycée Français de Prague). Tyto školy nejsou zapsány ve školském rejstříku, na základě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v nich však (ustanovení § 38a školského zákona). V těchto zahraničních školách plní školní docházku často cizinci pobývající na našem území, popřípadě děti, jejichž rodiče mají z nejrůznějších důvodů zájem, aby se vzdělávaly v cizím jazyce a podle zahraničního vzdělávacího programu.

je potom vzdělávání formou individuální výuky, nemůže-li se žák v zahraničí vzdělávat jiným způsobem (například proto, že to předpisy daného státu neumožňují).

Zaměřme se dnes na asi nejběžnější způsob plnění povinné školní docházky v zahraničí, a sice vzdělávání ve škole patřící do školské soustavy cizího státu, resp. na práva a povinnosti, které žákům, rodičům i ředitelům v této souvislosti vznikají.

Zeptali-li bychom se úvodem na důvod zákonné úpravy školní docházky v zahraničí, musíme odpovědět odkazem na článek 33 Listiny základních práv a svobod, představující ústavně uloženou povinnost školní docházky. Stát je tím, kdo vytváří vzdělávací soustavu a garantuje vzdělávání poskytované ve školách a kdo v jistém slova smyslu také dohlíží, že děti – státní občané České republiky – plní svou povinnou školní docházku bez ohledu na to, pobývají-li na našem území nebo v cizině. Ani děti, které mají (české a cizí), nejsou oproštěny od povinnosti plnit školní docházku některým ze způsobů podle školského zákona, neboť ve vztahu k České republice je rozhodující právě občanství české (obdobně zase cizí státní občanství může zavazovat dítě k plnění školní docházky podle tamních předpisů).

Pravidla zakotvená ve školské legislativě současně pro to, aby dítě mohlo pokračovat ve vzdělávání v rámci české vzdělávací soustavy, vrátí-li se v průběhu své školní docházky zpět do České republiky. Umožňují také, aby získalo stupeň základního vzdělání podle českého právního řádu, přestože jeho hlavní vzdělávací dráha bude probíhat ve škole cizího státu.

Primárním předpokladem je, aby i v případě dítěte, které dlouhodobě pobývá mimo území České republiky, Podle ust. § 38 odst. 3 školského zákona platí, že žák, který plní povinnou školní docházku v zahraničí, je zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané do školského rejstříku, kterou zvolil zákonný zástupce žáka. Ač by se tak z doslovného výkladu zákona mohlo zdát, vztah žáka k české škole není automatický, ale předpokládá aktivní splnění přihlašovací povinnosti ze strany zákonného zástupce. Nejde přitom o nic jiného než o naplnění ustanovení § 36 odst. 4 školského zákona ( ). Pro tuto školu se ujalo označení „škola kmenová“, které převzala po poslední novelizaci výslovně i vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů.

Ozývají se hlasy namítající, že již splnění této vstupní povinnosti působí nemalé obtíže, zvláště pobývá-li dítě i rodina v zemi, která je značně vzdálená od území České republiky. Je třeba uvést, že tyto obtíže bývají do značné míry zdánlivé. Přestože je takový postup obvyklý, z žádného právního předpisu nevyplývá povinná účast dítěte u zápisu. Přijímací řízení tak může dobře proběhnout i bez přítomnosti dítěte, vezmeme-li v potaz, že z právního hlediska nejde o nic jiného než o zahájení daného správního řízení. Účast zákonného zástupce bez dalšího pominout nemůžeme, ani zde však není důvodu vyžadovat jeho osobní přítomnost ve škole. Na řízení o přijetí se vztahuje správní řád, který ve svém ustanovení § 33 umožňuje Pokud se tedy zákonný zástupce nemůže (popř. nechce) osobně dostavit k zápisu dítěte k povinné školní docházce, lze udělit plnou moc jiné osobě, která ho při podání žádosti o přijetí zastoupí.

Jak v případě dětí zahajujících plnění povinné školní docházky v zahraničí, tak v případě dětí, které vycestují do ciziny až v průběhu svého vzdělávání, je povinností zákonného zástupce předpokládanou dobu plnění povinné školní docházky v zahraničí, adresu pobytu žáka v zahraničí a případně i adresu příslušné školy. Současně je povinen přihlásit dítě do školy v zemi pobytu nejpozději do dvou týdnů po příjezdu žáka do dané země, nejde-li o vzdělávání formou individuální výuky. Ředitel školy přitom bere danou informaci na vědomí a Třebaže se tedy například domnívá, že takové vzdělávání pro konkrétního žáka není vhodné, nemůže vycestování dítěte do ciziny „zakázat“.

Oznamovací povinnost je projevem vazby žáka na kmenovou školu v České republice, současně ale také informací o tom, že žák i jeho zákonní zástupci plní z hlediska českého právního řádu povinnosti spjaté se školní docházkou. a řediteli kmenové školy nesdělil, že dítě bude plnit povinnou školní docházku podle ustanovení § 38 školského zákona, a to například ani prostřednictvím svého zástupce, (byť by snad měl ředitel školy neověřené informace o tom, že žák se svou rodinou do zahraničí vycestoval). Nelze-li se s rodinou zkontaktovat, bude muset být takový žák veden jako žák neznámého pobytu a celá situace pravděpodobně nahlášena orgánu sociálněprávní ochrany dětí.

Přihlašovací i oznamovací povinnost dopadá na všechny děti (občany České republiky) vzdělávající se na území cizího státu. vůči kmenové škole však do značné míry závisí na skutečnosti, zda je pobyt dítěte v zahraničí přechodný či dlouhodobý a zda je předpoklad, že se dítě navrátí do České republiky. Školský zákon ve své novelizované podobě nechává na uvážení rodičů, aby posoudili význam „českého vzdělání“ pro své dítě a na základě vlastního rozhodnutí určili obsah povinností, které zde budou spojeny s jeho školní docházkou. Z rozhodnutí zákonných zástupců pak vychází i ředitel kmenové školy.

(či ve škole při diplomatické misi České republiky). Rozdílové zkoušky se konají pouze v případě, požádá-li o to zákonný zástupce žáka. Pokud žák rozdílové zkoušky nekoná, koncentruje se povinnost zákonného zástupce na doložení plnění povinné školní docházky v zahraničí, a to způsobem upraveným ve vyhlášce č. 48/2005 Sb. Vyhláška vyžaduje předložení vysvědčení ze školy mimo území České republiky včetně jeho překladu do českého jazyka, popřípadě čestné prohlášení zákonného zástupce o vzdělávání žáka, jde-li o vzdělávání formou individuální výuky. Ověřený překlad může ředitel školy vyžadovat, má-li o správnosti předloženého překladu pochybnosti.

Konání či nekonání rozdílových zkoušek má zřetelný praktický dopad. Je-li pouze dokládáno plnění povinné školní docházky v zahraničí, dítě (v rámci své povinnosti školní docházky) i zákonní zástupci (v rámci své povinnosti péče o školní docházku dítěte) dostojí svým povinnostem z hlediska českého právního řádu. Dítě vzdělávající se výlučně v zahraničí však Pokud by v budoucnu potřebovalo získání základního vzdělání v České republice doložit, muselo by si nechat zahraniční vysvědčení (popřípadě osvědčit jeho rovnocennost). V případě naopak platí, že žák obdrží po každé vykonané zkoušce od ředitele kmenové školy vysvědčení. Po úspěšném složení zkoušek za devátý ročník pak

Pravidla pro konání rozdílových zkoušek, jakož i pravidla pro zařazování žáků do ročníků v případě jejich návratu do České republiky, upravuje Ač se v souvislosti s novelou školského zákona rozrostla o několik paragrafů, snaží se upravit pravidla přehledně, pro jednotlivé způsoby plnění povinné školní docházky samostatným ustanovením. Tak je upraveno plnění povinné školní docházky ve škole mimo území České republiky (§ 18), formou individuální výuky v zahraničí (§ 18a) a v zahraniční škole na území České republiky (§ 18b).

Zvláštní pozornost pak zasluhuje ustanovení § 18c vyhlášky. Zakotvuje specifické případy, kdy ředitel kmenové školy žákovi plnícímu povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky, Vzdělává-li se žák v zahraničí v takové škole či instituci, která na základě mezinárodní smlouvy nebo v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy poskytuje žákovi vzdělávání, které by jinak bylo obsahem rozdílové zkoušky, není důvodu, aby byl žák podroben ověřování vědomostí „dvakrát“. Citované ustanovení dopadá na a cílí i na České školy bez hranic.