Téměř s železnou pravidelností dochází každý kalendářní rok s účinností od 1. ledna ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů, a tak je tomu i v tomto roce 2010. Proto považuji za užitečné se těmito změnami podrobněji zabývat.
K 1. lednu 2010 dochází ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel pro zaměstnance, a to konkrétně novými vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Jde o vyhlášku ze dne 16. prosince 2009 č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví se průměrná cena pohonných hmot a vyhlášku ze dne 14. prosince 2009 č. 459/2009 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2010. K této změně je přistoupeno jmenovanými ministerstvy na základě ustanovení § 189 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V odst. 1 tohoto ustanovení je jednoznačně stanoveno, že v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí:
a) mění sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel stanovenou v § 157 odst. 4,
b) mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1,
c) stanoví průměrnou cenu pohonných hmot, a to podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot. Obdobně je pak v odst. 4 stanoveno, že v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí. V mimořádném termínu jmenovaná ministerstva upraví vyhláškou příslušné náhrady, jestliže se shora zmíněné ceny ode dne účinnosti zákoníku práce nebo poslední úpravy, obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %. U změn základních sazeb zahraničního stravného platí stanovený procentuální pohyb ještě i pro kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy.
Změny sazby stravného pro tuzemské pracovní cesty
Sazby stravného pro kalendářní rok 2010 pro tuzemské pracovní cesty mění citovaná vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (to jest pro zaměstnance zaměstnavatele v podnikatelské sféře) citovaného zákoníku práce v jeho § 163 odst. 1 ve svém ustanovení § 2 a pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (to jest pro zaměstnance zaměstnavatele ve státní správě) téhož zákoníku práce v jeho § 176 odst. 1 ve svém § 3, a to v následujícím rozsahu.
Ve zmíněném § 2 je nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši
a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Ve zmíněném § 3 je pak také nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši
a) 61 Kč až 73 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 93 Kč až 112 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 146 Kč až 174 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel
Tato sazba je v téže vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí stanovena v jejím § 1. Jde konkrétně o to, že sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u
a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč,
b) osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč.
To prakticky znamená, že nová právní úprava této základní sazby je v nezměněné výši a shodná s úpravou minulého roku. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce, tedy po novelizaci shora citovanou vyhláškou, činí od 1. ledna 2010 u zaměstnavatelů v podnikatelské sféře stále nejméně u jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč a u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč. Z toho pak vyplývá, že u nákladních automobilů, autobusů a traktorů činí nejméně 7,80 Kč, to jest nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovená u osobních silničních motorových vozidel podle § 157 odst. 5 zákoníku práce. Samozřejmě že u zaměstnavatelů ve státní správě jsou tyto sazby základní náhrady závazné, a to na základě § 175 zákoníku práce.
Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce nově činí a) 28,50 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů, b) 28,70 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů, c) 30,70 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů, d) 27,20 Kč u motorové nafty.
Vyhláška č. 462/2009 Sb., současně ruší vyhlášku č. 451/2008 Sb.
Příklad
Zaměstnanec použil ke služební cestě vlastní vozidlo, ale nemá doklad o nákupu PHM. Vozidlo jezdí na LPG. Jakým způsobem určím cestovní náhrady ? Je někde vyhlašována průměrná cena pro LPG ?
Průměrná cena pro LPG není nikde vyhlašována. Podmínky pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců upravuje a stanoví ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Způsob výpočtu náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu upravuje ustanovení zmíněného § 158, a to jeho odst. 3 a odst. 4.
Zde je jednoznačně stanoveno, že náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty, což prakticky obecně znamená výpočtem za pomoci ceny pohonné hmoty a údajů o spotřebě pohonné hmoty vozidla uvedených ve velkém technickém průkazu vozidla (protože žádné vozidlo není schopno měřit spotřebu pohonné hmoty pro každou konkrétní pracovní cestu zvlášť). Dále je stanoveno, že cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou a jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189, to jest vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou je pro kalendářní rok 2010 vyhláška č. 462/2009 Sb.
Jestliže shora zmíněný technický průkaz použitého vozidla potřebné údaje neobsahuje, vznikne zaměstnanci právo na náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty, pouze tehdy, pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců nebo si nechá údaje stanovit Ústavem pro výzkum silničních motorových vozidel v Praze 9, Lihovarská 12. Není vyloučené ani to, že by zaměstnavatel požadoval, aby si zaměstnanec nechal pro účely náhrady výdajů za pohonné hmoty doplnit potřebné údaje autorizovanou zkušebnou motorizovaných vozidel. A shodný postup platí i pro změnu používané pohonné hmoty, to znamená z benzinu na plyn, pokud se takové soukromé vozidlo používá pro pracovní účely, tedy i pracovní cesty.
Příklad
Jsme společnost s ručením omezeným, zaměstnanec naší firmy bude v průběhu ledna 2010 vyslán na tuzemskou pracovní cestu a se souhlasem zaměstnavatele použije soukromé silniční motorové vozidlo ve smyslu ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce. Nejsme si jisti, zda zaměstnanec musí použít své vlastní silniční motorové vozidlo a jak počítat náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu, pokud se týká ceny za benzin?
V ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce je jasně stanoveno, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu (vzniká nárok) za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Zaměstnanec může použít soukromé silniční motorové vozidlo kohokoliv, nejenom svoje, pouze nemůže použít vozidlo svého zaměstnavatele (kterým by byl podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná), tedy s vyúčtováním náhrad za jeho použití. Nové sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot stanoví s účinností od 1. ledna 2010 vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 462/2009 Sb. Sazba základní náhrady činí nejméně 3,90 Kč za 1 km jízdy a průměrné ceny benzinu jsou rozdílné podle druhu benzinu, jak je shora uvedeno.
Jestliže bude chtít zaměstnanec počítat po návratu z pracovní cesty náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu s cenou pohonné hmoty za jakou ji skutečně nakoupil, musí k předmětnému vyúčtování připojit doklad o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Dokonce bude-li prokazovat zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189 zákoníku práce, to jest vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 462/2009 Sb. Tento postup vyplývá z ustanovení § 158 odst. 3 zákoníku práce.
Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel podle ustanovení § 158 odst. 2 zákoníku práce násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Protože však žádné auto není schopno měřit konkrétní spotřebu pohonné hmoty pro každou pracovní cestu samostatně, bude vypočítávat spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla zaměstnavatel i nadále z údajů o spotřebě uvedených v technickém (to jest velkém) průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit (to jest k nahlédnutí, nikoliv k fotografování – předmětný technický průkaz si může zaměstnavatel ofotit pouze se souhlasem zaměstnance, a to vzhledem k zákonu o ochraně osobních dat). Jestliže technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Nově je přímo v zákonném textu však stanoveno, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství. To prakticky znamená, že obsahuje-li technický průkaz použitého vozidla tento údaj, počítá se náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu pouze s tímto údajem a nepočítá se už aritmetický průměr. Není-li však tento údaj (pro kombinovaný provoz) v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla i nadále aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Tato pravidla jsou stanovena v ustanovení § 158 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce. Údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz jsou uváděny do technických průkazů vozidel zhruba od konce roku 2005.
V odůvodnění Ministerstva práce a sociálních věcí ke zmíněné nové vyhlášce bylo uvedeno, že pro návrh byly použity údaje Českého statistického úřadu za září 2009. Vývoj cen spojených s pořízením a provozem motorových vozidel, který proti předchozímu roku téměř stagnoval, přesněji řečeno zaznamenal jen mírný pokles, a zákonem stanovený způsob zaokrouhlování má za následek neměnnost sazby základní náhrady za použití motocyklů i sazby základní náhrady za použití silničních motorových vozidel od 1. ledna 2010 ve srovnání s rokem 2009. Vývoj cen jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování, který proti minulému roku také téměř stagnoval nebo-li zaznamenal jen mírný nárůst, a zákonem stanovený způsob zaokrouhlování zapříčinil zvýšení stravného v jednotlivých časových pásmech od 1. ledna 2010 jen o 1 Kč až 2 Kč nad výši stanovenou minulou právní úpravou. Průměrné ceny pohonných hmot odpovídají statistický zjištěným hodnotám a samozřejmě také zákonem stanovenému způsobu jejich zaokrouhlování.
Změna sazeb zahraničního stravného
Pokud se týká změn v základních sazbách zahraničního stravného, je třeba konstatovat, že základní sazby zahraničního stravného v cizí měně pro rok 2010 jsou stanoveny v příloze ke shora citované vyhlášce Ministerstva financí, tedy vyhlášce č. 459/2009 Sb. Tato vyhláška také ruší vyhlášku č. 417/2008 Sb., platnou pro kalendářní rok 2009.
Pokud se týká základních sazeb zahraničního stravného pro kalendářní rok 2010, je nutno konstatovat, že shora citovaná vyhláška přináší nesrovnatelně méně změn, než tomu bylo pro minulý rok. Ke změně v cizí měně i ve výši základní sazby zahraničního stravného došlo u dvou států – z amerických dolarů na eura, a to u Svatého Tomáše a Princova ostrova ze 45 USD na 35 EUR a Turkmenistanu ze 45 USD na 40 EUR. Pouze ke změně základní sazby zahraničního stravného došlo u následujících států :
------------------------+------------+----------------+-------------------------- Země Měnový kód Měna Základní sazba stravného ------------------------+------------+----------------+-------------------------- Guatemala USD americký dolar ze 40 na 45 Irák EUR euro ze 35 na 40 Katar USD americký dolar ze 40 na 50 Kuvajt EUR euro ze 35 na 40 Mexiko USD americký dolar ze 45 na 50 Pakistán EUR euro ze 30 na 35 Spojené arabské emiráty USD americký dolar z 50 na 55 Tanzánie USD americký dolar z 50 na 55 Uganda USD americký dolar z 50 na 55 Venezuela USD americký dolar z 50 na 55 ------------------------+------------+----------------+--------------------------
Pro ostatní neuvedené země je stanovena základní sazba zahraničního stravného 35 EUR.
Závěrem zdůrazňuji, že tento článek je pouze informativní a doporučuji všem, aby v přímé praxi používali znění vyhlášek ze Sbírky zákonů.