Jak už sám název napovídá, asistent pedagoga jako pedagogický pracovník podle zákona o pedagogických pracovnících (zákon č. 563/2004 Sb., § 20) existuje ve více druzích. Jde o stav velmi podobný stavu individuálního vzdělávacího plánu, o jehož dvou druzích jsem už psala v minulosti 1) . Každý ze dvou druhů individuálního vzdělávacího plánu slouží úplně jinému účelu a má své vlastní procesy, a proto se nedají vzájemně zaměňovat. Stejně je tomu i v případě několika druhů asistenta pedagoga. Ve školství se vyskytují i další profese, které nesou ve svém názvu označení „asistent“. S jistotou je možné říci, že tyto další asistující profese nemají mnohdy s profesí asistent pedagoga společného příliš či jen pramálo. Jen v tom každodenním shonu není prostor si uvědomit, co má vlastně ten který asistent na práci a o který druh asistenta pedagoga či jiného asistenta vlastně jde.
Několik poznámek k několika druhům asistenta pedagoga a dalším asistencím
Vydáno:
Několik poznámek k několika druhům asistenta pedagoga a dalším asistencím
Mgr.
Veronika
Doležilová
právnička, členka koordinačního výboru spolku Rodiče za inkluzi
Pro koho je asistent pedagoga? Pro učitele? Pro děti?
Abychom se zorientovali v terminologii nejrůznějších asistentů, nezbývá než hned v úvodu otevřít i další otázku, která se týká samotného názvu profese „asistent pedagoga“. Vím, že právě ve školském prostředí jde o velmi provokativní otázku: Pro koho je vlastně asistent pedagoga? Téměř okamžitě se mi dostává znepokojivě tázací odpovědi: No přece pro učitele ve třídě, ne? Mimo školské prostředí však začne dotazovaný nejdříve pátrat, jestli je skutečně kromě učitele ve třídě i další dospělý, a hned se zpravidla začne i doptávat po důvodu přítomnosti dalšího pedagogického pracovníka.
Tím se začínám dostávat k odpovědi: Nepůjde však o asociativní odpověď, která se nabízí téměř sama, ale o odpověď z kategorie „bolestivých zjištění“, ke kterým se obecně dostáváme analýzou. Vyjdu z povahy vzdělávání jako veřejné služby (§ 2 školského zákona), tj. činnosti, která je vykonávána pro klienta, nikoli pro pracovníky, kteří veřejnou službu poskytují, bez ohledu na oblast, v níž je veřejná služba poskytována. Z toho vyplývá, že asistent pedagoga i všichni ostatní pracovníci ve školství, včetně těch nepedagogických, pracují ve školách proto, že poskytují či zajišťují vzdělávání dětí či mladých dospělých. Stejně tak poskytují veřejnou službu např. zdravotní péče nebo sociální služby všichni zdravotničtí a sociální pracovníci klientům, nikoli sobě navzájem z titulu pracovníků jedné či druhé veřejné služby.
Současně se naskýtá otázka, jestli vlastně není název „asistent pedagoga“ zavádějící, protože použití přivlastňovacího zájmena neodpovídá ani podstatě této profese, ani jejímu právnímu vymezení. Z pohledu jazykového by bylo vhodnější použít standardně přídavné jméno – pedagogický asistent. Pokud se podíváme do historie zákona o pedagogických pracovnících, zjistíme, že původně zákon vazbu profese asistent pedagoga na děti se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) ani neobsahoval. Stejně jako u dalších pedagogických profesí st