Státní maturita negativně ovlivňuje celé středoškolské vzdělávání. Visí nad hlavami žáků jako Damoklův meč, který každý špatný kantor neustále připomíná. Je až směšně drahá, byrokratická, stresující a jen minimálně rozvíjející žáky. Odporuje základním principům dobrého vzdělávání, je opakem individuálního přístupu. Mnohdy na seminářích slyším: „já bych hrozně rád dělal s žáky zajímavé věci, ale já je musím učit na maturitu“. To, že takové „učení“ je až příliš často tou nejméně efektivní cestou a dává žákům nejméně šancí maturitu opravdu zvládnout, to už takového pedagoga nenapadne. Zvláště nyní, v době distanční výuky, dobrá didaktika pláče. A mezitím se vynořila i otázka, jak má být vlastně maturita realizována? Má být plnohodnotná, částečná nebo úřední? Vydrží vůbec tradiční podoba maturity, jak jsme jí se skřípěním zubů trpěli celé roky? Doufám, že ne!
Jaká by tedy maturita měla být? Jednoduchá odpověď je: taková, jakou ji jednotlivé školy budou chtít mít podle profilu absolventa, kterého vzdělávají. Nepředstírejme stále hloupě, že maturita je stejně významná, jako byla před sto lety. Mimochodem, v roce 1922 byla maturita složena z šesti písemných zkoušek a pěti ústních. Včetně řečtiny a latiny.A pro koho je řečtina důležitá dnes? Maturita by se měla vyvíjet a podporovat kvalitu ve vzdělávání, ne přání školometůa školních byrokratů. A v představách o ní si můžeme pomoci osvědčenými modely. Například Jenský plán počítá s tím, že kvalitní učení se odehrává ve čtyřech základních formách, kterými jsou
práce, rozhovor, hra a slavnost
. Dovedete si představit, že přesně tyto požadavky bychom měli na maturitu? Měla by obsahovat nejen práci a rozhovor, ale i hrua slavnost. Hravé v tomto případě znamená zábavné, zajímavé a praktické v té nejlepší tradici učení. Co žáka baví, to ho motivuje a pak odvádí tu nejlepší práci. Přemýšlení a řešení problémů je pro něho hrou. Proč by to nemohla být matematika nebo rodný či cizí jazyk? A slavnost je také o formě této zkoušky, která není stresující, ale je zakončením naší čtyřleté cesty se žáky. Odpovězme si jako opravdoví pedagogové: proč by se měli žáci maturity bát? Pokud je učitel vedl vhodným způsobem celé ty roky, není k obavám důvod. A také není důvod, aby maturitní zadání vymýšlely nějaké amébnía anonymní bytosti z černého boxu. Ve školách to zvládneme lépe. My jako učitelé své žáky známe, máme k nim respekta oni k nám, naučili jsme je to, co potřebují, změnili jsme jejich osobnosti a udělali z každého z nich lepší osobnost. Protože jestli ne, stejně nám státní maturita nepomůže.
