Kvalifikace učitele základní školy

Odpověď na Vaše otázky bych si dovolil rozdělit na dvě části.

Nejprve bych se tedy věnoval konkrétnímu případu, kdy zaměstnankyně (pedagogický pracovník) vyučuje na základní škole. Z hlediska posouzení kvalifikace, což je jeden ze zákonných předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle ustanovení § 3 zákona o pedagogických pracovnících, by bylo pro naše účely vhodné znát, zda konkrétní zaměstnankyně koná přímou pedagogickou činnost na 1. nebo 2. stupni základní školy či případně na obou stupních současně. Nicméně pokusím se odpověď shrnout.

Kvalifikační předpoklady pro učitele základní školy na 1. stupni upravuje ustanovení § 7 zákona o pedagogických pracovnících. Toto ustanovení uvádí jednotlivé konkrétní způsoby, kterými lze nabýt kvalifikaci pro výkon činnosti učitele 1. stupně základní školy. Vzhledem k tomu, že mezi uznanými způsoby není uvedena žádná z celoživotních forem vzdělávání (ani jiný vzdělávací produkt) vedoucí k získání kvalifikace pro výkon činnosti učitele střední školy, není možné za předpokladu, že zaměstnankyně neabsolvovala jiný vzdělávací produkt v oblasti pedagogických věd ( jak uvedeno v § 7 zákona o pedagogických pracovnících), považovat tuto zaměstnankyni za kvalifikovanou. Nicméně zaměstnavateli, tedy základní škole, právní předpisy nebrání s dotčenou zaměstnankyní uzavřít pracovní poměr na dobu neurčitou za předpokladu, že si tato zaměstnankyně chybějící kvalifikaci doplní.

Pokud by dotčená zaměstnankyně konala svou přímou pedagogickou činnost na 2. stupni, pak jsou konkrétní kvalifikační předpoklady upraveny v ustanovení § 8 zákona o pedagogických pracovnících. Z tohoto ustanovení vyplývá, že by kvalifikace mohla být získána i studiem v oblasti pedagogických věd zaměřeným na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy, a to za předpokladu, že se jedná o magisterský studijní program. Bohužel z Vašeho dotazu nevyplývá přesná forma pedagogického studia (dříve doplňujícího pedagogického studia) dané zaměstnankyně. Na základě konkrétní podoby absolvovaného studia, tak můžete posoudit, zda jím byla současně splněna kvalifikační podmínka i pro výkon činnosti pedagogického pracovníka na 2. stupni základní školy či nikoliv.

V souvislosti s kvalifikací pro přímou pedagogickou činnost na základní škole bych si rovněž dovolil připomenout letošní novelu zákona o pedagogických pracovnících, která s účinností od 1. července 2010, vložila nově odst. 2 do ustanovení § 22 zákona o pedagogických pracovnících. Na základě této novely tak už mohou pedagogičtí pracovníci vykonávat svoji přímou pedagogickou činnost na 1. i 2. stupni základní školy současně, aniž by museli mít kvalifikaci pro oba stupně základní školy. Pro uznání kvalifikace z pracovněprávního hlediska tak postačí, pokud budou na stupni základní školy, pro který získali kvalifikaci, vyučovat ve větším rozsahu hodin přímé pedagogické činnosti, než je polovina jim stanoveného rozsahu hodin podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících. Obdobně se toto pravidlo rovněž vztahuje na učitele všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů na střední škole.

Ve druhé části bych se tedy zabýval obecným postupem u nekvalifikovaných pedagogických pracovníků. U pedagogických pracovníků, kteří dosud nezískali kvalifikaci pro výkon pedagogického pracovníka dle typu a případně stupně školy, se postupuje tak, že si dotčení pracovníci doplní kvalifikaci, a to studiem ke splnění kvalifikačních předpokladů. Rozlišujeme dva typy studia. Zaprvé se jedná o studium k rozšíření odborné kvalifikace (rozšiřující studium) a zadruhé se může jednat o studium v oblasti pedagogických věd (dříve doplňující pedagogické studium, dnes pedagogické studium). Uvedené formy studia jsou podrobně upraveny vyhláškou č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Nicméně uvedená povinnost doplnit si kvalifikaci a splnit tak kvalifikační předpoklad pro výkon pedagogického pracovníka se nevztahuje na základě ustanovení § 32 písm. a) zákona o pedagogických pracovnících na osoby, které k 1. lednu 2005 (tj. dni nabytí účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) dosáhly 50 let věku a dlouhodobým výkonem přímé pedagogické činnosti na příslušném druhu nebo typu školy nejméně po dobu 15 let prokázaly schopnost výkonu požadované činnosti. Dále pak novela výše uvedeného ustanovení § 32 zákona o pedagogických pracovnících umožnila, že se toto osvobození od povinnosti doplnit si chybějící kvalifikaci vztahuje i na okolnost, že vysoké školy nenabízely příslušný studijní program pro danou odbornost, a to k době vzniku základního pracovněprávního vztahu (tedy pracovního poměru nebo právního vztahu založeném na některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Jedná se o změnu, protože dříve toto ustanovení umožňovalo osvobození pouze při absolutní absenci nabídky příslušného vzdělávacího programu (tedy nejen k okamžiku vzniku pracovněprávního vztahu), což v konečném důsledku omezovalo princip právní jistoty v pracovněprávních vztazích. Pokud se jedná o zmíněné možné prodloužení lhůty, je nutné učinit poznámku, že toto prodloužení se již uskutečnilo, a to novelou zákona o pedagogických pracovnících, která nabyla účinnosti 1. ledna 2010. Na základě této novely se posunul termín pro zahájení studia nekvalifikovaných pedagogických pracovníků oproti stávající právní úpravě o dalších pět let, tedy do konce roku 2014. Tedy, pedagogičtí pracovníci, kteří dosud nesplňují odbornou kvalifikaci, mohou i nadále vykonávat přímou pedagogickou činnost ve školách a školských zařízeních s tím, že do 31. prosince 2014 musí zahájit studium, kterým odbornou kvalifikaci získají.