Iniciativa Úspěch pro každého žáka vytváří podhoubí pro dlouhodobou změnu ve vzdělávání

ehdy jsme s Vladimírem Srbem, který v té době působil jako ředitel obecně prospěšné společnosti Pomáháme školám k úspěchu, představili pod názvem , kterou chceme v České republice dlouhodobě rozvíjet, a také záměr vzniku stejnojmenné iniciativy, v jejímž rámci jsme se rozhodli pořádat další ročníky konference věnované tématům vzdělávací politiky. Zákládajícími partnery iniciativy byly od počátku, kromě SKAV a Pomáháme školám k úspěchu, MŠMT a EDUin a o trochu později se k nám přidalo Centrum současného umění DOX, kde jsme konference pořádali. Už tehdy jsme vycházeli z myšlenek Michaela Fullana, kanadského experta na změny ve vzdělávání, nebo Petera Senge, který se zabývá rozvojem učících se organizací. Byli jsme si vědomi toho, že je potřeba organizovat reformy ve vzdělávání jinak, než že je někdo napíše a schválí a zpracuje do implementačních plánů. Věděli jsme, že je potřeba pro reformu angažovat širokou škálu aktérů na základě společně sdílené vize. Ale co jsme tehdy nevěděli, bylo, nakolik bude reálné tyto myšlenky a způsoby práce v kontextu České republiky dlouhodobě rozvíjet. Jak píše Michael Fullan ve své knize „Dnes je zcela jasné, že jedním z klíčů k úspěšné změně je zlepšování vztahů - přesně zaměření vývoje skupiny.“ O to nám samozřejmě při rozvoji iniciativy šlo, ale zároveň jsme se obávali praxe, kterou ilustruje známý citát Petera Druckera, že „kultura si dá strategii k večeři.“

Já osobně jsem měla zkušenosti z mezinárodních evropských programů (administrovaných v rámci DZS), měla jsem to štěstí, že jsem se mohla seznámit v podstatě s většinou evropských vzdělávacích systémů a navštívit tyto země, školy i instituce, a bylo pro mě tedy zřejmé, že pro realizaci změn ve vzdělávání je potřeba získat lidi, je nutné je zasíťovat a vytvořit jim podmínky pro přímou spolupráci a vzájemné učení. To, že se nám daří iniciativu rozvíjet už devět let, a to celou dobu i se zapojením MŠMT, je i pro nás jako zakladatele iniciativy až nečekaný výsledek, ze kterého máme samozřejmě radost. A věříme, že se existence této rostoucí sítě kolem vize úspěchu pro každého žáka postupně bude projevovat ve větší míře i v kvalitě vzdělávání dětí.

Pojďme si ale objasnit, vlastně .

„Škola nebo komunita, která chce žít učením, potřebuje společný proces sdílené vize.“

(P. SENGE, Schools that learn, 2012)

Sdílenou vizí iniciativy je, že každý žák denně ve škole zažívá osobní i společný úspěch, plně rozvíjí svůj potenciál a zodpovědně si nachází své místo na světě.

„Osobní mistrovství může rozšířit vaši kapacitu, abyste mohli lépe rozhodovat a dosáhnout více výsledků, které jste si zvolili.“

(P. SENGE, Schools that learn, 2012)

„Práce s mentálními modely vám pomůže jasněji a upřímněji definovat současnou realitu.“

(P. SENGE, Schools that learn, 2012)

„Prostřednictvím takových technik, jako je dialog a dovedná diskuse, malé skupiny lidí transformují své kolektivní myšlení, učí se mobilizovat své energie a akce k dosažení společných cílů a získávají inteligenci a schopnosti větší než součet talentů jednotlivých členů.“

(P. SENGE, Schools that learn, 2012)

Jedním z příkladů vzniklých partnerství, kterým byla iniciativa Úspěch pro každého žáka „podhoubím“, je Partnerství pro vzdělávání 2030+, které se hlásí k hlavním cílům Strategie vzdělávací politiky 2030+ a zabývá se dvěma oblastmi: středním článkem ve vzdělávání a podporou wellbeingu žáků a učitelů. Celkem se při této dlouhodobé práci propojuje sedm platforem a dalších sedm odborných organizací, které dohromady sdružují stovky dalších organizací. Věříme, že takto budou vznikat další partnerství, která se budou intenzivně zabývat řešením problémů, jimž v českém vzdělávacím systému čelíme, abychom se mohli postupně přibližovat k vizi úspěchu pro každého žáka. Je ale potřeba, aby na problémech, které jsou komplexního charakteru, spolupracoval jak neziskový sektor, tak instituce na centrální úrovni, ale také například samosprávy, které zřizují školy. Na každé opatření nebo inovaci je vždy nutné se dívat i z toho pohledu, jaký je jeho dopad v rámci celého vzdělávacího systému.

„V této disciplíně se lidé učí lépe porozumět vzájemné závislosti a změnám, a tím jsou schopni efektivněji se vypořádat se silami, které formují důsledky jejich jednání.“

(P. SENGE, Schools that learn, 2012)

Je skvělé, že i díky dlouhodobé finanční podpoře od partnerů iniciativy, jako jsou Nadace České spořitelny a Pomáháme školám k úspěchu, jsme měli možnost do ČR v rámci konferencí a překladů přinést know-how špičkových expertů na celosystémové reformy (např. Andy Hargreaves, Michal Fullan nebo Olli-Pekka Heinonen, generální ředitel Finské Národní agentury pro vzdělávání). V konečném důsledku ale konkrétní řešení musíme vyvinout sami - , které v rámci iniciativy i nezávisle na ni v České republice vznikají a které je potřeba neustále rozvíjet a propojovat, nám v tom mohou pomoci. Neměli bychom dopustit, abychom o know-how, jež už v České republice máme, přicházeli nebo aby zůstávalo zapouzdřeno v konkrétních organizacích. V rámci iniciativy Úspěch pro každého žáka budeme i nadále vytvářet prostředí pro to, aby se lídři v oblasti vzdělávání mohli setkávat a od sebe se navzájem učit. A bude nás těšit, když uvidíme, že se podle principů popsaných výše budou rozvíjet učící se komunity na úrovni regionů, mikroregionů a samozřejmě jednotlivých škol.

ředitelka SKAV a koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka, spoluzakladatelka Centra kompetencí a lektorka švýcarské metody CH-Q - Competence management, studentka doktorského studia Veřejné a sociální politiky na FSV UK

Silvie Pýchová byla jako žákyně stále myslí někde jinde než v (socialistické) škole, byla taková tulačka jak v mysli, tak ve skutečnosti, doma ji nikdo neudržel. To samozřejmě mělo dramatické důsledky na její výsledky ve škole i při přijímacích zkouškách. Na střední uměleckou školu, kam se hlásila, se nedostala, skončila na strojní průmyslovce, kde prožila revoluci a kde pak napoprvé neudělala odbornou část maturity. Přesto v tu dobu už měla státnice z francouzštiny a vydělávala si na obživu doučováním. Nejspíš proto se věnuje úspěchu pro každého žáka, protože ne každý v dětství zapadne do systému, ale to neznamená, že nemá na to, aby v životě uspěl.