V minulém vydání Řízení školy jsme si vysvětlili, jak je důležité zlepšovat kvalitu vyučovací hodiny, protože tím podstatně zvýšíme vzdělávací úroveň školy. V dnešním příspěvku si vysvětlíme důležitost pohospitačního rozhovoru a ukážeme si, co bychom měli na hospitaci sledovat.
Dokumentem z hospitace jsou pozorovací archy (předtištěné nebo slepé), hospitační záznamy s předtištěnými názvy jevů, které se plánují pozorovat, tabulky pro záznam frekvence sledovaných jevů atd. Na těchto dokumentech se shromažďují informace, jevy a fakta získané při sledování vyučovací hodiny. Informace z hospitace mohou být zpracovány verbálně nebo pomocí diagramů a grafů, případně jsou tabelizovány. Informace jsou podkladem k hodnocení a stanovení závěrů jako výstupů z hospitační činnosti. Pro zpracování informací jsem vybral sloupkový diagram a kruhový diagram (použití lze dohledat i v technických oborech).
Jako příklad uvádím významy jevů a faktů, které se při vyučování často vyskytují. Vytvořil jsem pro pozorování a hodnocení 9 stupňů kvality hodnocení pozorovaných jevů a faktů. Každý stupeň byl slovně ohodnocen dle kvality, kterou ovlivnil úspěšnost vyučovací hodiny ve dvou termínech hospitace. Ze stupňů škály (1 - nejnižší kvalita, 9 - nejvyšší kvalita) lze odvodit, že pedagog byl neúspěšný v oblasti využití výukových metod a organizačních forem práce, opomíjel žáky motivovat, v průběhu a na konci hodiny neprováděl kontrolu dopadu svého působení na žáky, a tím ani nemohl posoudit, co vlastně žáky naučil (když neporovnal výsledek hodiny s plánovaným cílem). Hospitovaná hodina po čase byla mnohem úspěšnější, o čemž svědčí dobrá diagnostická práce hospitujícího a také to, že se pedagog nechal poučit a svůj přístup k výkonu práce zdokonalil. V kruhovém diagramu je zlepšení vyznačeno šrafováním.
Je ponecháno na čtenáři, zda by volil jako formu grafického zpracování sloupkový diagram (histogram) nebo kruhový diagram s popisem výsledků, nebo dal přednost verbálnímu zpracování. V našem příkladu má být 12 vybraných jevů ke sledování pro hodnocení významově podobné s inherentní charakteristikou, což je v kruhovém diagramu vyjádřeno spojnicemi odstupňovaných jevů dle jejich kvality. Pohospitační pohovor může být dle obsahu námětů standardizovaný (předem připravený, strukturovaný) nebo nestandardizovaný, řízený operativně dle vývoje jednání s pedagogem. Chceme-li, aby pedagog při pohospitačním pohovoru sám popsal činnosti a procesy, které řídil, požádáme ho o introspekční pozorování (sebepozorování), při kterém jevy, činnosti a procesy popisuje prostřednictvím svých vnitřních duševních vlastností.
Při hospitaci pedagog vnímá sám sebe intenzivněji a průběžně se hodnotí, chce se „předvést v tom nejlepším světle“. Hodnotitel však musí vědět, že takové sebehodnocení bývá jednostranné, subjektivní a může mít prvky úmyslného zlepšujícího zkreslení. Pohospitační pohovor následuje po zpracování a vyhodnocení informací hospitujícím. Pohovor s pedagogem by měl také sloužit k doplnění informací, výsledků dosažených za delší období, k úplnosti zápisů o žácích, druzích zkoušení, frekvenci známek, k předložení písemných prací žáků, k získání informací o používání učebních pomůcek a techniky v ostatních vyučovacích hodinách, aby doplnění informací a jejich struktura vytvořila hospitujícímu informační systém. Při pohospitačním pohovoru by měl být pedagog partnerem, nikoliv v roli „vyslýchaného“ nebo „podřízeného“. Měl by zdůvodňovat veškeré své jednání a chování během vyučovací hodiny.
Porovnat skutečnost se svými záměry, hodnotit, co se povedlo, co bylo záměrem a porovnat výsledek s předpokládaným cílem. Pedagog může žádat vysvětlení postojů a názorů hospitujícího, jestliže se názorově neshodují nebo pokud si myslí, že není respektována jeho individualita, jeho styl vyučování, technologie práce a podobně. Účast pedagoga na pohovoru má být zakončena jeho hodnocením žáků a vlastním hodnocením svého výkonu. Až po shromáždění všech relevantních informací (údajů, dat, jevů, faktů) od pedagoga, může hospitující zpracovat celkové hodnocení vyučovací hodiny a globálně hodiny předcházející (hodiny nejsou izolované, ale kontextové) a formulovat závěry.
Závěry, doporučení, úkoly, příkazy.
Protože závěry z hospitační činnosti by měly zasahovat do rozhodujících oblastí řízení školy, měly by být na ně kladeny vědecké požadavky. Přestože se na škole vyskytne exponovaný odborník, hluboce se zabývající hospitacemi jako vědeckou disciplínou, potýká se s problémem nedostatku času na bádání. Takovému expertovi by měl ředitel školy svěřit hodnocení veškeré hospitační dokumentace ostatních hospitujících. Výsledkem tohoto hodnocení by byla stanovena úroveň hospitační činnosti školy a náměty ke zlepšení. Hodnocení hospitační dokumentace má za účel zkvalitnit úroveň hospitační činnosti všech, kteří jsou hospitační činností pověřeni. Toto opatření bychom mohli nazývat harmonizací hospitační činnosti na škole za účelem jejího zkvalitnění. Nově jmenovaným zástupcům ředitele a předsedům metodických sdružení má ředitel uložit k prostudování dostupnou literaturu (publikací k hospitacím je poskrovnu) zabývající se hospitační činností na školách a dotyčného pracovníka vybavit praktickými znalostmi a předvést mu několik hospitací v celé šíři jejich problematiky ve školním prostředí.
Závěry musí být zdůvodněny a postaveny na hlubokém poznání pedagogické situace, kterou mají pozitivně ovlivňovat ihned nebo ovlivňovat v příštím období. Závěry musí být argumentačně a srozumitelně formulovány a má z nich být zřejmé, koho a čeho se závěry týkají. Jestliže má závěr vlastnosti divergentního problému, jedná se o rozhodující situaci a pro její řešení je nutné použít poučení z teorie rozhodování (to znamená mimo jiné určit kritéria rozhodování, postupovat jednotlivými fázemi rozhodování a podobně). Tímto způsobem by se mělo postupovat v případě, že se při zpracování hodnocení hospitací a závěrů objeví problém, který vážně ovlivňuje hlavní cíle vzdělávacího procesu školy. Z praxe víme, že většina závěrů a opatření je řešena intuicí a zkušenostmi.
Pokud hodnotitel není příliš autoritativního založení, zapracuje do závěrů uznané názory a návrhy hospitovaného, které zaznamenal jako doplňující informace z pohospitačního pohovoru. Závěry týkající se hospitovaného je nutné mu sdělit. Ostatní závěry se musí zapracovat do patřičných agend školy k dalšímu řízení a využití. Závěry mohou mít formu doporučení. Závaznost plnění doporučení je nízká, jedná se o takové situace popsané soudy (soud je forma myšlení postihující vztahy mezi pojmy, jevy), jejichž naplnění by mělo při určité míře nejistoty situaci zlepšit. Způsob plnění doporučení se obvykle ponechává tomu, komu jsou doporučení adresována. Úkol má vyšší míru závaznosti, při které je určen čas plnění a někdy i nástroje a prostředky poskytované k plnění úkolu. Poskytují se pravomoci související s plněním úkolů. Příkaz v pracovněprávních vztazích má jednoznačnou platnost a naléhavost plnění. Závažnost příkazu si vyžaduje určení nepřekročitelného času plnění, odpovědnost (někdy doplněnou i výší trestu za neplnění), delegování pravomoci, určení počtu pracovníků k plnění příkazu, poskytnutí nástrojů a prostředků. Souhrnně vytvoření podmínek. Řešení příkazem se týká závažných záležitostí, funkcí a cílů celé školy. Závěry nemohou být hypotézami. Závěrem však může být hodnocení nějakého výsledku (například špatného, nedostatečného, nebezpečného), kde nebyly zjištěny příčiny, a závěr končil návrhem zjistit důvody na základě průzkumu s vytyčením hypotézy.
Hospitace mimo výuku se spíše nazývají kontrolními akcemi a činnostmi, i když mnohdy se při jejich uskutečnění postupuje dle metodiky hospitací (z pohledu managementu školy). Takovými akcemi jsou exkurze, výjezdy, lyžařské výcvikové kurzy, školní stravování, odborná praxe, jednání metodických sdružení, kulturní akce, třídní hodiny atd. Hospitační kontrolní akce jsou svým zaměřením a předmětem zkoumání velmi odlišné a specifické a tomu musí odpovídat i kritéria hodnocení. Připomeňme aspoň jednu kulturní akci, při které můžeme hodnotit vychovanost a kulturní vyspělost žáků školy ve srovnání s jinými školami. Proto je dobré reagovat na pozvání na akce, které se konají ve velkých sálech, divadlech a kinech za účasti žáků více škol. Srovnání s jinými školami je nezastupitelné a hodnotnější než hodnocení vlastních žáků dle školních kritérií na samostatných akcích.
Hospitace na třídní hodině byla dříve běžnou praxí. Dnes na většině škol nejsou třídní hodiny přikázané a třídní učitelé řeší třídnické záležitosti (převážně výchovné) spíše individuálně, jak jim to časově vyhovuje. Na hospitované třídní hodině si člen vedení školy mohl zkontrolovat plnění plánu třídního učitele, jak výchovně působí na třídu jako celek, jak třídní učitel před třídou řeší výchovné problémy, uděluje a zveřejňuje výchovná opatření včetně pochval, jaký je vztah žáků k pedagogovi a podobně.
Příklad vypracování devítistupňové škály pro hodnocení uplatnění vyučovacích (výukových) metod při monotematické hospitaci:
* Pedagog nezná výukové metody, pracuje chaoticky.
* Používá jednu vyučovací metodu se závažnými chybami.
* Používá jednu vyučovací metodu s méně závažnými chybami.
* Výukové metody zná pouze orientačně, nedovede rozlišit mezi tradičními a moderními a používá spíše tradiční metody.
* Používá jednu vyučovací metodu bezchybně.
* Vyučovací metody, které využívá, umožňují skupinový a individuální přístup k žákům.
* Používá více výukových metod s mírně nadprůměrnou úspěšností.
* Výukové metody nejsou vůči jednomu činiteli (obsahu učiva, náročnosti pro žáky, podmínkám výuky nebo schopnostem žáků) voleny optimálně.
* Výukové metody má pedagog prostudované, ve školní praxi ověřené, jejich použití je optimální a výkony žáků velmi dobré.
* Kritéria pro hodnocení vyučovacích (výukových) metod při monotematické hospitaci
* Využití výukových metod při probírání nového učiva.
* Dominantní výuková metoda (metody) při probírání nového učiva.
* Doplňkové výukové metody při probírání nového učiva.
* Vhodnost výukových metod ve vztahu k učivu, žákům, času, učebním podmínkám.
* Exploatace metod pro opakování, procvičování a orientační zjišťování a diagnostikování nabytých poznatků žáky.
* Použité metody pro klasifikační zkoušení (písemné a ústní).
* Byli žáci seznámeni s metodami a jejich přednostmi?
* Došlo ke sladění výukových a pracovních metod?
* Byli žáci motivováni k zvládnutí učiva dle použitých metod?
* Vedli výchovné metody k rozumové aktivitě a kreativnosti žáků?
* Byl časový rozvrh hodiny a časové proporce správně naplánovány a dodržovány?
* Byly vyučovací metody vhodně aplikovány?
* Reagování žáků na výukové metody, obsah učiva a styl práce pedagoga.
* Volil pedagog takové styly vyučování, které usnadňují použití výukových metod?
* Patří výběr výukových metod mezi tradiční nebo moderní?
* Umožňovaly použité výukové metody individuální přístup k žákům a byl prováděn?
* Jestliže se používalo více výukových metod, bylo střídání metod logicky a věcně kontinuální?
* Umožňovaly použité metody vnímání více smysly?
* Potvrdila se předvídavost pedagoga ve výběru výukových metod?
* Umožňovaly výukové metody pedagogovi postupovat s pedagogickým taktem?
* Jaká byla účinnost využití výukových metod a jaká byla produktivita práce pedagoga (mohla být při použití jiných metod vyšší)?
* Usnadnily výukové metody splnění cíle hodiny (tématu, tematického celku)?
* Přispěl pedagog k modernizaci vyučování na škole a je možné dát výběr výukových metod za vzor ostatním členům pedagogického sboru?
* Byl cíl hodiny v přímé závislosti na cíle vyučovacího předmětu?
* Bylo nutné operativně měnit výukové a pracovní metody?
* Jestliže v průběhu vyučovacích hodiny pedagog zjistil, že vyučovací metoda je neúčinná, dokázal úspěšně improvizovat (například použil operativně metodu jinou)?
* Bylo patrné, že se pedagog speciálně připravoval na uplatnění výukových metod?
* Přesvědčil pedagog, že má teoretické poznatky o výukových metodách a dokáže je aplikovat ve školním prostředí?
* Při opakování učiva na konci hodiny a průběžně prováděl pedagog kontrolu úspěšnosti použití vyučovacích metod?
Další kritéria se doplní operativně při hospitované vyučovací hodině podle aktuální situace a vývoje vyučování.
Hospitace jsou součástí pedagogického řízení vyučování. Závěry z hospitací se stávají doporučeními, úkoly a příkazy pro zefektivnění výuky. Spory o tom, co může ředitel pedagogům přikázat a co je pouze v kompetenci pedagoga, by měly být řešeny velice rychle, dle našeho názoru například nejpozději do dvou školních roků od jmenování ředitele školy (připouštíme osobité přístupy nového ředitele k řízení školy a k personálním vztahům).
Pozorný čtenář, vybavený pedagogickými zkušenostmi a znalostmi, si zcela jistě povšiml, že v textu jsou uváděny pojmy z managementu neboli teorie řízení i z praxe řízení školy. Dále tu jsou uvedeny poznatky z informací a rozhodování a složky (fáze) procesu řízení: plánování, organizování, vedení lidí (iniciace) a kontrola. Poznatky z managementu neboli teorie řízení jsou v článku aplikovány na řízení školy a doplňovány zkušenostmi a znalostmi praxe. Ředitel školy se v řízení školy také ocitá v roli popularizátora a zprostředkovatele vědeckých poznatků pedagogickému sboru. Hospitační činnost je součástí řízení školy. Je na řediteli školy, jakou funkci hospitační činnosti přisoudí, jak využije výstupy (závěry) z hospitační činnosti v řízení vzdělávacího procesu, jak se bude tato činnost podílet na plnění cílů školy a jak ovlivní tvorbu nebo změny školního vzdělávacího programu. Chtěl jsem také ukázat zasazení vyučovací hodiny a hospitací do širších vzdělávacích souvislostí.
Literatura:
Mihálik, L.: Analýza vyučovacej hodiny. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladatelství 1988
Rys, S.: Hospitace v pedagogické praxi. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1975
Tabulka
+------------------------------------------------------------------------+ | | Stupně škály | | | | 1 - 9 | | | |--------------+--------------------| | Kritérium (hledisko) || Výchozí | | | || stav při | Období po čase při | | || první | hospitaci následné | | || (kontrolní) | | | || hospitaci | | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 1. Vychovanost (kázeň) žáků || 2 | 2 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 2. Hodnocení výkonů žáků || 3 | 4 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 3. Adekvátnost vyučovacích metod || 3 | 7 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 4. Efektivnost organizace forem || 4 | 6 | | práce || | | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 5. Pracovní styl učitele || 8 | 8 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 6. Využívání didaktických zásad || 7 | 7 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 7. Vhodnost myšlenkových operací || 8 | 8 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 8. Styly vyučování učitele || 7 | 8 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 9. Soulad učiva s tematickým || 9 | 9 | | plánem || | | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 10. Úroveň výkonu žáků || 6 | 7 | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 11. Provádění kontroly během a na || 1 | 6 | | konci výuky || | | |------------------------------------||-------------+--------------------| | 12. Úroveň a využívání motivování || 1 | 6 | | žáků || | | +------------------------------------------------------------------------+