Vážení profesoři, vážené profesorky,
právě v rukou držíte asi své první vysvědčení, které jste ve své kantorské kariéře dostali. Studentský parlament Gymnázia Nymburk se v průběhu tohoto školního roku rozhodl, ve spolupráci se všemi studenty našeho gymnázia, uspořádat projekt, jemuž byl dán název: „Hodnocení učitelů“. Výstupem projektu je právě Vaše vysvědčení. Za tímto kusem papíru stojí hodiny tvrdé práce týmu, který si vzal přípravu celého projektu na starost. Prosíme, buďte shovívaví, protože je to pro nás premiéra a rok od roku se budeme snažit se zdokonalovat.
Vysvědčení rozhodně nemá být žádnou pomstou za to naše, které dostáváme dvakrát do roka, bylo vytvářeno jako zpětná vazba pro kantory. Doufáme, že bude přínosem pro Vaši budoucí práci. Přece jenom, kdo jiný by měl upozorňovat na slabiny a zároveň vyzvedávat přednosti Vaší výuky než samotní studenti. Vysvědčení nebude nikde šířeno a svůj výsledek uvidíte pouze Vy a pan ředitel. Je pouze na Vás, komu se s ním pochlubíte.
Prosíme, pokud budete mít jakýkoli nápad, jak Hodnocení učitelů vylepšit, popřípadě připomínku, obracejte se na pana prof. Sedláčka, který Vaše sdělení předá do pléna SPGN. Určitě se budou hodit při vytváření dalších hodnocení v následujících letech.
Teď už jen zbývá podívat se na Vaše známky!
S přáním krásných prázdnin
SPGN
Tak tímto milým dopisem bylo v červnu roku 2006 provázeno první vysvědčení, které jsme já i všichni kolegové od našich žáků dostali. Je neuvěřitelné, že to je skutečně již 13 let… Jak jsme se k němu dopracovali, co rozdání vysvědčení předcházelo a kam jsme se posunuli v oblasti poskytování zpětné vazby ze strany našich žáků? Pokusím se odpovědět a nabídnout jednu z možných cest pro školy, které se k tomuto kroku chystají nebo v nichž již v nějaké podobě hodnocení učitelů žáků probíhá.
Začátky…
Vnímejte prosím kontext doby, kdy jsme se ve škole propracovali k aktivní součinnosti se žáky při hodnocení naší učitelské práce. To, co se dnes již bere jako samozřejmost, bylo v té době v zárodcích, technika včetně možností, které dnes pokládáme za běžnou součást naší práce, ještě neexistovala. Možnosti online sdílení, dotazníků atd. byly minimální. O nástrojích, které dnes nabízí např. Google, jsme si mohli nechat zdát. Přesto jsme se do přípravy tohoto hodně citlivého kroku pustili a nakonec ho i úspěšně zvládli.
S myšlenkou zapojit studenty do vlastního hodnocení školy a požádat je o poskytnutí zpětné vazby učitelům jsme si ve vedení školy spolu se zástupkyní Ilonou Drahotovou pohrávali od roku 2003. Vnímali jsme společně, že hodnocení učitelů žáky může znamenat přínos pro obě strany i pro školu samotnou. Uvědomovali jsme si nicméně, že je to citlivá věc a její zavedení je nutné delší dobu připravovat. Postoj k záměru hodnotit učitele žáky jsme poměrně s jednoznačným výsledkem ověřili rozsáhlým dotazníkovým šetřením, které bylo primárně cíleno na hodnocení vedení školy učiteli. Chtěli jsme, aby učitelé vnímali, že hodnocení ze strany skupiny, kterou řídíme a vedeme, je normální a že přináší mnoho podnětů pro zlepšení. Pro spuštění hodnocení učitelů žáky byla následně nejen naprostá většina studentů, ale i velká část učitelů. To svědčilo o tom, že si naši učitelé v dobrém slova smyslu věří, rozumí možnému přínosu a věří i žákům, že vše zvládnou.
Obavy té části studentů a vyučujících, kteří se vyslovili proti, byly na první pohled pochopitelné. Učitelé se mohli obávat, že se v jejich hodnocení nepříznivě projeví např. větší „náročnost“, žáci zase mohli mít strach z odvety učitele, který by nebyl hodnocen právě nejlépe. Obě strany tak měly důvod, proč raději od záměru hodnotit učitele ustoupit. Většinou se jim však podařilo vysvětlit, že důvody k obavám jsou liché: pokud dobře učím, není k obavám důvod, pokud je hodnocení objektivní, není důvod bát se „odvety“. Pokud je hodnocení učitelů žáky oboustranně chápáno jako prostředek ke zlepšení činnosti ve třídě, nemělo by jeho zavedení vztahy mezi žáky a učiteli ohrozit.
Aktivitu při tvorbě „vysvědčení pro učitele“ převzal plně studentský parlament. Nejtěžší bylo nalézt oblasti, ve kterých budou žáci učitele hodnotit. Studentům jsme dali k dispozici výsledky celoškolního dotazníkového šetření, v němž jsme kromě jiného otevřenými otázkami zjišťovali, jak vidí studenti typického učitele na naší škole a v jiném okruhu otázek jak by si představovali, aby ideální učitel vypadal. Díky skutečně plošnému zadání dotazníků se podařilo bez větších potíží nalézt „předměty“, které se na učitelském vysvědčení v červnu 2006 nakonec objevily. Tato fáze trvala více než rok! Diskuse se žáky, vysvětlování přínosů a rizik… Ale vyplatilo se.
Aplikace MONITOR
Problém vyvstával s pracností a zdlouhavostí celého procesu a bylo jasné, že bez vhodné SW aplikace se nedá dlouho vydržet. Situace jako stvořená pro projekt – vím přesně, co chci, tuším, že to může pomoci dalším školám, ale nemám na to prostředky. Skutečně jsme se bez velkého váhání jali připravovat projekt, jehož jedním produktem je aplikace MONITOR. Dostupná je z adresy . Obsahuje více modulů, ve škole ji používáme pro hospitační činnost, pro některá dotazníková šetření a právě pro hodnocení učitelů žáky. Kromě toho obsahuje aplikace MONITOR i modul pro výstupní hodnocení žáků, které již nevyužíváme.
Aplikace MONITOR disponuje vlastnostmi, které ji činí pro uživatele zajímavou:
*
Vstupní data o škole, učitelích, studentech, úvazcích apod. se do MONITORu exportují z Bakalářů. Odpadá tak časově náročný zápis těchto údajů do systému.
*
Výstupy, které MONITOR poskytuje, vycházejí z praxe škol, které se problematikou vlastního hodnocení dlouhodobě zabývají.
*
MONITOR umožňuje každé škole vytvořit si obsah ve všech oblastech zcela individuálně, k dispozici jsou však prověřené předlohy a postupy.
*
Výstupy umožňují srovnání vybraných hodnocených oblastí v čase podle nejrůznějších kritérií.
*
Výstupy jsou připraveny pro snadný tisk.
*
Práce s MONITORem je časově nenáročná.
*
Data nejsou uložena na serveru školy, jsou dostupná po internetu.
Aplikace MONITOR a všechny její moduly jsou postaveny jako stavebnice, v níž každá škola může definovat vlastní obsah nebo využít některou z předpřipravených šablon. To se týká nejen modulu pro hodnocení učitelů žáky, ale např. i v modulu pro hospitace. Škola si také sama rozhodne, kterých oblastí se hodnocení učitelů dotkne. Otevírá to kromě jiného i velký prostor pro smysluplnou spolupráci se žákovskou samosprávou při hledání oblastí, které budou hodnoceny, precizaci formulací atd. Tuto část oceňují nejen ředitelé středních škol, ale i škol základních.
Jak hodnocení probíhá a co z vysvědčení mohou učitelé vyčíst
Proces hodnocení učitelů u nás ve škole probíhá jednou za dva roky v červnu. Zahájen je revizí oblastí hodnocení a případnými úpravami. Formulace jsou postaveny tak, aby bylo zřejmé, že jde o subjektivní pohled každého žáka. Následně je v rozvrhu hodin většinou v posledním červnovém týdnu vyčleněna pro každou třídu jedna vyučovací hodina, kdy žáci v našich počítačových učebnách online zadají své hodnocení. Hodnotí standardně na stupnici 1 až 5, pomocí níž vyjadřují míru souhlasu s tvrzením. K hodnocení jim MONITOR nabízí pouze učitele, kteří je učí. Celou akci zvládnou žáci během jedné hodiny. Do systému se hlásí jednorázovým heslem, hodnocení je zcela anonymní a ani administrátor nemá k odpovědím jednotlivých respondentů přístup.
Po skončení hodnocení studentský parlament vysvědčení tiskne. Výstup má skutečně podobu vysvědčení a studenti ho rozdají učitelům. Každý učitel má v aplikaci MONITOR přístup ke svému souhrnnému aktuálnímu hodnocení a ke všem hodnocením z uplynulých let. To, co na vysvědčení není uvedeno, ale v systému ano, je percentil hodnocení, z něhož se učitel může dozvědět, jak je hodnocen vzhledem k učitelům srovnatelné aprobace (učitelé jazyků, přírodovědných předmětů, výchov…). Vedení školy má k dispozici i další informace, např. to, jak žáci hodnotí výuku v jednotlivých oblastech.
Co nám hodnocení naší práce žáky přineslo
Hodnocení nám poskytlo především nový pohled na naši práci. Byli jsme konfrontováni s pohledem žáků, s nimiž jsme v každodenním kontaktu a které naše práce a naše výkony formují. Nutno zdůraznit, že hodnocení žáků vyznívá dlouhodobě velice pozitivně. Nenaplnily se tak obavy, že to žáci dají učitelům „sežrat“. Podařilo se nám – a stále se nám daří – před okamžikem hodnocení žákům vysvětlit, k čemu nám jejich hodnocení je. Učitelé se tak mohli nad svou prací zamyslet a se žáky svá hodnocení probrat, pokud tu potřebu cítili. Z uvedeného je patrné, že celý proces hodnocení ovlivňuje zásadně klima školy. V prostředí, v němž mají žáci a učitelé vzájemnou důvěru, nic nebrání podobné diskusi. Žáci se učí hodnotit, uvědomují si postupně dopady svého hodnocení a zodpovědnost, která se s možností hodnotit pojí.
Z pohledu vedení školy bylo a je pozitivní, že hodnocení žáků se v podstatě shodovalo s hodnocením vedení. Podařilo se však identifikovat a včas podchytit některé problémy. Například při zcela odlišném hodnocení, které učitel získal od žáků nižšího gymnázia a od žáků vyššího gymnázia, rozdílném hodnocení dvou paralelních tříd apod., jsme tyto momenty analyzovali, našli důvody, a mohli jsme tak přijmout i odpovídající opatření. Zajímavé je též sledovat vývoj pohledu žáků na výuku různých předmětů v případě odchodu některých vyučujících a nástupu jiných. Zprostředkovaně se tak bylo možné přesvědčit o správnosti kroků v personální oblasti. Možností, jak s výstupy hodnocení pracovat, je mnoho. Jednomu jsme se vyhýbali a budeme se vyhýbat i nadále – tvorbě žebříčků. K přímému porovnání práce učitelů nemají přístup ani žáci.