Důležitost a možnosti vstupů do škol a navazující prostory chodeb či šaten
Vstup do školy působí silným vizuálním dojmem. Zatímco předprostor může být poměrně rozsáhlé území, samotný vstup je pouze jeden a nachází se přímo v zorném poli vstupujícího. Hlavní vstup do školní budovy představuje předěl mezi prostory s odlišnými územními nároky, nejčastěji veřejnou ulicí a vnitřními prostory školy, které fungují pouze pro specifickou skupinu uživatel. Přesto by neměl být pouhou „dírou ve zdi“, která ráno polyká žáky a učitele a po posledním zvonění je opět vrhne zpět na ulici. Měl by doplňovat předprostor, přirozeně na něj navazovat a soustředit ty nejdůležitější příležitosti související se samotným aktem vstupu do budovy. Pro časně příchozí a ty, kteří po vyučování ještě čekají na své rodiče či kamarády, by měl hlavní vstup nabízet určité zázemí, kupříkladu chráněný kout s možností posedět na nízké zídce, či dokonce stříškou kryté místo k setkávání. Takové místo setkávání lidí se společnými zájmy zastává důležitou společenskou funkci nejen pro žáky, ale též rodiče, kteří děti do školy doprovázejí, vyzvedávají je z ní a možná se na pár minut zastaví a prohodí pár slov s jinými rodiči.

Klíč k odstranění tvrdého předělu mezi „veřejným“ a „soukromým“ umožňuje koncept „meziprostoru“. Vytvoření místa pro přivítání a rozloučení se je architektonickým vyjádřením pohostinství. Práh v tomto smyslu hraje ústřední roli přechodu a propojení prostor s odlišnými územními nároky. Sám o sobě vytváří prostorové podmínky pro setkávání a smíření mezi venkovní ulicí na straně jedné a školním prostředím na straně druhé. Vhodné je proto zamezit tvrdému předělu a spíše ven i dovnitř vstup doplnit. Nejde přitom jen o stavební doplnění, ale především o to, aby se díky němu vstup a jeho okolí více užívaly a byly vnímány jako nedílná součást školy.
Možnost užívat místo vede i k pocitu jistoty a nároku na něj. Vědomost míry územního nároku a přístupnosti do navazujících prostor je možné vyjádřit různým členěním, materiálem, světlem i barvou. Uživatel tak lépe chápe přístupnost do jednotlivých vnitřních školních prostor, stejně jako jejich uspořádání. Změť společných prostor - chodeb -, která navazuje na hlavní vstup, se chová svým uspořádáním s ohledem na další prostory (učebny, kabinety aj.) jako ulice k domům. Chodba stejně jako ulice disponuje potenciálem k vytvoření živoucího místa, kde se navazují společenské kontakty, kde spolu uživatelé něco sdílejí - prostor, zájmy, čas, radost i starost o druhého. Přejeme-li si, aby každodenní kontakt přerostl pouhý pozdrav, potřebujeme školní kuloáry přiblížit kvalitativně obývacímu pokoji, místu, kde se setkáváme k běžnému hovoru, drobné hře i významnější společenské aktivitě či události.

Spojovací chodba osmi tříd tvoří ochoz okolo přístupného kruhového atria. Každá třída má ve své stěně žákovské skříňky (boty se nicméně odkládají do menších skříněk ve vstupní hale).
Celkový koncept informačního systému, včetně výběru písmen, zpracovalo grafické studio Very Popular Office a Zuzana Brychtová Horecká. Některé popisy jsou vytvořeny z magnetických písmen a umožňují textové hry.
Tradičním tématem diskusí kolem náplně vstupních prostor se stávají šatny. Mají být centrální, nebo spíše decentralizované u tříd, či dokonce ve třídách? Nepochybně záleží na nastavení fungování, správy a údržby školy. Z pohledu prostředí je ale důležité, jak šatny vypadají. Centralizované i decentralizované mohou být příjemnou součástí prostředí nebo naopak působit jako z „národního podniku v 70. letech“. Klíčovou roli hraje mobiliář a jeho mnohoúčelové využití na rozdíl od jedné utilitární funkce. Měli bychom též uvážit, kde mohou být odstaveny dětské dopravní prostředky.

Nedílnou součástí vstupních prostor je též grafický design a informační systém školy. Snad už nikdo nechce dávat na toalety proslulého plastového panáčka čůrajícího do pisoáru, nicméně kvalita popisů, ale i grafického ztvárnění názvu a loga školy zůstává povětšinou nízká. Stejně jako u architektonických soutěží na prostory škol by se měly konat soutěže na celkový grafický design a vizuální komunikaci školy, které zahrnují jak logo, tak celý informační a orientační systém. Vše samozřejmě s participací školáků a učitelů, přinejmenším při tvorbě zadání soutěže.
Obrazová příloha: ZŠ Líbeznice, Projektil architekti, s. r. o. - autorka fotografií Andrea Thiel Lhotáková
ZDROJE
-
HERTZBERGER, H. Přednášky pro studenty architektury. Dolní Kounice: MOX NOX, 2012, 287 s. ISBN 978-80-905064-0-4.
Zdroj: Pro časopis Řízení školy 2/2019 Ing. Petr Lešek (architekt a spoluzakladatel ateliéru Projektil) a Ing. arch. Kristýna Stará (architektka, urbanistka, spoluzakladatelka platformy Architekti ve škole a společnosti dialog architekti); https://www.shutterstock.com/home