Ve vzdělání můžeme nabízet různé cesty i různé cíle

Vydáno: 5 minut čtení

Hodně se mluví a píše o potřebě inovovat způsob vzdělávání. Mluví se o měnícím se světě či nových výzvách, kterým musejí studenti čelit. Někdo hledá nové metody, jiný se snaží lépe stanovovat cíle. Jsou i tací, kteří tvrdí, že změny nejsou potřeba. Někteří chtějí dát dětem více svobody, další chtějí naopak více utáhnout šrouby. Učitelé, ředitelé i zřizovatelé se musejí orientovat ve velké změti názorů a nápadů. Kde hledat správnou cestu, jak se v tom všem vyznat, jak nasměrovat školu nebo vlastní výuku?

Řízení školy onlineMožná je problémem celé této společenské debaty, která je mnohdy velmi bouřlivá, neustálé hledání ideálního modelu, který by se zavedl pro všechny. Co kdybychom přijali myšlenku, která je možná úplně jednoduchá, že lidé jsou různí, a budou proto potřebovat různé přístupy? Někdo potřebuje pevnější hranice, někomu vyhovuje více svobody. Někdo ocení větší důraz na rozvoj měkkých dovedností a někdo zase větší porci informací. Mohli bychom pak přestat hledat ideální monokulturu, jeden ideální systém pro všechny. Smířili bychom se s faktem, že ve vzdělání můžeme nabízet různé cesty a možná do jisté míry i různé cíle. V rámci systému mohou existovat různé školy a v rámci některý škol třeba i různé programy, které budou nabízet odlišné postupy a oslovovat odlišné typy dětí.
Popisovanou cestou se zkusili vydat pedagogové na pražském Gymnáziu Na Zatlance, které v rámci jedné školy a jedné formy gymnázia nabízí studentům dva odlišné vzdělávací programy. Jeden z nich nabízí klasičtější formu, druhý – program ALT – pak hledá cesty spíše alternativnější. Přestože každý volí jinou cestu, koexistují pod jednou střechou. Pedagogové buď přímo působí v obou programech, nebo se alespoň vzájemně inspirují a obohacují. V tomto lánku bychom se chtěli podrobněji zmínit o druhé větvi, protože by některé prvky v ní využívané třeba mohly být inspirací pro další školy.
Jak by však mohla vypadat jiná forma výuky na gymnáziu? V alternativnější formě studia využívá škola celé řady různých prvků, které spojuje do uceleného systému. Asi na první pohled nejviditelnější odlišností při pohledu na rozvrh je skutečnost, že část klasických předmětů v tomto programu neexistuje. Jsou sloučeny do integrovaných tematických bloků s názvem společnost a kultura a přírodní vědy. Přírodní vědy slučují biologii, fyziku a chemii. Společnost a kultura geogra.i, historii, dějiny literatury a základyspolečenských věd. Na tyto bloky je pak určeno v rozvrhu šest, respektive sedm hodin. Důležité je zmínit, že výuku v blocích vedou dva učitelé, kteří učí společně v tandemu.

Podobně je organizován i předmět tvorba, který zahrnuje hudební, výtvarnou a dramatickou výchovu. Naopak zůstala zachována výuka matematiky, cizích jazyků a českého jazyka.
Dalším ze spíše netradičních prvků je výuka organizovaná do časových celků nazvaných tematická období, které trvají vždy jeden měsíc, a výuka v nich je provázána jedním zastřešujícím tématem. Po skončení tematického období následuje zkouškové období, v němž studenti „skládají účty“. Na začátku každého tematického období získávají studenti sylabus, kde je popsán plán výuky, učební zdroje a povinné, povinně volitelné a nepovinné výstupy. Sami si pak vybírají tak, aby splnili zadané výstupy. Ty mohou být velmi různorodé, od povinnosti složit ústní zkoušku přes napsání eseje či testu po zpracování jiné formy písemného výstupu, prezentaci posteru apod.
Tento způsob výuky klade zvýšené nároky na práci studenta s vlastním time managementem a také vlastní motivací. Program se snaží podpořit rozvoj nejen těchto, ale i dalších měkkých dovedností studentů. K tomu jsou určeny předměty osobnostní a sociální výchova a svět práce. Studenti se v rámci nich učí prostřednictvím praktických a re1ektovaných aktivit o komunikaci, učení, silných stránkách, ale třeba i o prokrastinaci nebo práci s překážkami v životě.
V programu je kladen velký důraz na praktickou činnost studentů. Pedagogové se snaží, aby výuka neprobíhala jen virtuálně ve škole, ale i prakticky v terénu. Studenti vyjíždějí na různě dlouhé expedice. Zvláštní roli pak hraje v cyklu celého roku závěrečná expedice, která je zamýšlena jako vyvrcholení celého školního roku. Studenti se rozdělí do badatelských týmů, zvolí si téma a po důkladné přípravě vyrážejí zkoumat a bádat do terénu. Po návratu své výsledky zpracovávají a prezentují.
Program ALT jistě není pro každého a ani to není žádný univerzální recept. Jeho představení spíše mělo demonstrovat, že i v normální státní škole je možné zkoušet různé méně tradiční postupy. Je jistě dobrou zprávou, že podobnou cestou se vydává i řada dalších škol. Třeba to výhledově přispěje k většímu posílení plurality vzdělávací nabídky a otevře cestu ke vzdělání i studentům, které možná v dnešní době nedokážeme vhodným způsobem podchytit, protože se jen potřebují učit trochu jiným způsobem.

 

Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Lukáš Šlehofer, zástupce ředitelky Gymnázia Na Zatlance v Praze.