Bez spokojených učitelů nemohou být spokojení žáci. Pro dobrou atmosféru ve škole je proto zásadní, aby vedení pedagogický sbor podporovalo a naslouchalo jeho potřebám. Vedení by mělo o svůj pedagogický sbor pečovat systematicky, podporovat ho v rozvoji, sdílet s ním fungující postupy a dělat vše pro to, aby se u zaměstnanců předešlo vyhoření. Pojďme se podívat, jak to funguje v ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze a ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně.
Vize ředitele a koncept školy jako základní kámen
Jan Korda je ředitelem ZŠ Lyčkovo náměstí přes 16 let. Přišel do školy s jasnou vizí a té se drží. Postupně se díky svým zkušenostem, kurzům koučinku a poučení se z chyb naučil dobře motivovat učitele i další zaměstnance ve školev profesním i osobním rozvoji a budovat ve škole atmosféru důvěry. S bývalou ředitelkou ZŠ Máchovo náměstív Děčíně Alenou Tomáškovou souhlasí, že není nutné, aby se s učiteli shodli ve všem, ale učitelé v jejich škole by měli se základními myšlenkami a koncepcí školy souznít a chtít se dál rozvíjet. Pokud jim blízké nejsou, obvykle sami školu opustí na základě vzájemné dohody.
Jak nastavit podmínky a prostředí,
aby se pedagogové cítili spokojeni?
aby se pedagogové cítili spokojeni?
Vždy na začátku školního roku učitelé vyplňují formulář Plán osobního rozvoje – kam chtějí směřovat a co je jejich cílem. Tyto cíle si učitel vybírá sám a vedení se mu snaží být průvodcem. Dále si plánuje konkrétní aktivity, které mu pomohou dosáhnout stanovených cílů. Škola také nabízí učitelům srozumitelný přehled tří okruhů profesního rozvoje:
Sebevzdělávání
|
|
Přijímá nové
|
Vzdělávám se.
|
Aplikuje nové
|
Věci nové zařazuji smysluplně do své práce.
|
Analyzuje nové
|
Vhodně aplikuji a propojuji staré a nové. Hledám ideální formy.
|
Kolegialita
|
|
Sdílí nové
|
Sdílím své zkušenosti a nápady s kolegy. Poradím, sdílím materiály…
|
Zve do hodin
|
Sdílím své zkušenosti a nápady s kolegy ve svých hodinách.
|
Společná reflexe
|
Navštěvuji hodiny kolegů, vzájemně analyzujeme hodinu a hledáme návrh případných změn ve vzdělávacím procesu.
|
Angažovanost
|
|
Plní zadané úkoly
|
Svědomitě plním delegované úkoly
|
Aktivně vyhledává úkoly
|
Přicházím s vlastními nápady, řešeními, zkouším je v praxi
|
Zodpovídá za určitou oblast
|
Vedu určitou oblast, projekt, skupinu jiných lidí…
|
Zdroj: Základní škola a mateřská škola Lyčkovo náměstí (Praha 8)
Pokud se na Lyčkově náměstí chtějí učitelé vzdělávat v oboru, který učí, získají na konkrétní vzdělávací kurz, seminář apod. od školy plnou částku. Pokud je to v oboru jiném, hradí škola půlku. Učitelé to hojně využívají, vedení se jen zpětně ohlíží, zda nové poznatky využívají ve výuce a v komunikaci s žáky. „Vysíláme hlavně podporu – chceme, aby se učitelé posouvali, ale kam a jak rychle to bude, necháváme do velké míry na nich. Respektujeme také, pokud si učitelé chtějí od vzdělávání dát pauzu či si vyberou jiné aktivity pro rozvoj osobního života. Pokud je totiž učitel spokojený, projeví se to i v práci,“ uvádí zástupkyně ředitele pro 1. stupeň ZŠ Lyčkovo náměstí Lenka Pechátová to, co u nich funguje.
Vedení školy klade důraz také na to, aby učitel – v rámci rozvoje vlastních profesních kompetencí – dbal na dobré klima školní třídy i na dodržování pravidel, aby vhodně volil jednotlivé cíle ve výuce v návaznosti na rozvoj myšlení u žáků (dle tzv. Bloomovy taxonomie). Učitel k této činnosti využívá i tzv. mapy učebního pokroku, která škola rozpracovává.
Alena Tomášková, bývalá ředitelka ze základní školy na Máchově náměstí v Děčíně, dodává, že je třeba stále vymýšlet nové věci pro rozvoj školy i učitelů, ale že jich zároveň nesmí být moc, aby učitelé nezačali spíše stagnovat. Učitelům je nutné naslouchat a nesmí se stát, aby se báli něco říct. Za jejich názory by neměla následovat sankce.
Hospitace v hodinách – kontrola, nebo možnost rozvoje?
V obou zmiňovaných školách probíhají také hospitace, neboli návštěvy v hodinách učitelů. U jednotlivých učitelů se samozřejmě pocity z nich liší, někteří jsou nervózní, někteří rádi konzultují své metody s druhými. Obě školy však dbají na to, aby se u nich učitelé hospitací nebáli. Nabízejí jim skrze ně jen „další oči“. Do hodin chodí jak vedoucí pracovníci školy, tak se navštěvují učitelé – kolegové navzájem. Nejde však o kontrolu. Obě školy v podstatě aplikují podobný přístup, jaký se používá v procesu koučování (tzn. ve vztahu koučea klienta). Takový přístup ponechává maximální míru prostoru klientovi, aby si mohl samostatně hledat a rozvíjet vlastní nápady, jak konkrétní obtíže řešit. Kouč nepoužívá hodnocení, přímé rady ani direktivní přístup, naopak se snaží podpořit samostatnost klienta i jeho sebedůvěru.
To lze použít i při hospitacích. Hospitující se může například soustředit na předem vybrané aspekty výuky. K nim pak poskytuje učiteli zpětnou vazbu, která slouží k jeho dalšímu růstu a rozvoji. Vyplatí se učitele upozorňovat zejména na to, co funguje, co se osvědčilo, nikoliv do detailu rozebírat jednotlivé chyby.
Co se týče kolegiálních hospitací, návštěva v hodině jiného kolegy umožňuje učiteli zmapovat, jak se chovají a reagují jeho žáci v kontaktu s jiným učitelem. Takové pozorování mu může přinést jak další informace o žácích, tak i podněty pro reflexi vlastního stylu výuky, přístupu k žákům apod.
Protože obě školy disponují širokým inkluzivním týmem odborníků, mohou si učitelé přizvat i je. Odborníci mohou následně učitelům poskytnout zpětnou vazbu a dát tipy, jak přistupovat k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, případně i učitelé chodí na individuální sezení s odborníky, aby se poradili, jak s těmito žáky komunikovat a jak k nim přistupovat ve výuce.
„Vedení školy by mělo pěstovat klima zaměřené na důvěrua pozitivní myšlení. Strach, zveličování chyb a kontrola nejsou síly, které by něco posouvaly a tvořily. A to platí jaku dětí, tak u dospělých,“ dodává Lenka Pechátová.
Péče o začínající pedagogy
K začlenění nových kolegů do pedagogického sboru i jejich přijetí žáky se obě školy staví zodpovědně. V Děčíně mají tzv. zavádějící učitele, kteří v první řadě seznamují nové kolegy se systémem školy a dokumentací, dohlížejí ale i na to, aby výuka probíhala v rámci stanovených osnov a hodnocení dětí se příliš nerozcházelo s hodnotícími stanovisky ostatních učitelů. Na hospitaci k začínajícím učitelům chodí i pracovníci školního poradenského pracoviště, kteří jim pak poskytují zpětnou vazbu.
V ZŠ Lyčkovo náměstí se i v této oblasti daří udržovat aspekt podpory a kolegiality. Chybování je považováno za součást profesního růstu a začínajícím učitelům je při obtížích poskytována podpora a pomoc. Práce se učitelům nebude dařit pod tlakem z vedení, ale spíše díky jeho důvěře a podpoře. Zároveň zde respektují individuální tempo profesního rozvoje každého jednotlivce a zohledňují i to, že každý učitel má jinou startovací pozici. Chybějící dovednosti a znalosti si může postupně osvojit, pokud souzní s vizí a naladěním školy a chce se rozvíjet.
Prevence syndromu vyhoření učitelů
Aby se předešlo vzniku syndromu vyhoření u učitelů, je třeba jim naslouchat, otevřeně s nimi komunikovat jak na individuální úrovni, tak v rámci celého pedagogického sboru. V ZŠ Lyčkovo náměstí fungují malé supervizní skupiny, kde mohou učitelé sdílet své pocity, frustrace či obavy. Díky příjemnému klimatu školy obvykle pomohou kolegové bezradnému kolegovi hned v zárodku vznikajícího problému. Učitelé si také často, v rámci dalšího vzdělávání, vybírají semináře či kurzy, kde se syndromem vyhoření pracují. Zároveň je potřeba, aby vedení školy podporovalo spokojenostu učitelů – a to v profesním i osobním životě. Pokud učitel sám přizná, že se něco děje například v jeho osobním životě, a je to patrné i při výuce, hledá vedení školy společně s učitelem vhodné řešení. V rámci podpory mu může být po domluvě třeba na rok snížen úvazek či si může vzít jednorázově delší volno, aby znovu nabral dech. Vedení se tak snaží dát učiteli najevo, že se to prostě může stát, ale že o něj stojí a chce ho podpořit.
Závěrem
Kvalitní pedagogický sbor tvoří kvalitní školu. Školu, kde se všichni cítí dobře a mají možnost růst. Nejde o dokonalost. Důležitá je spokojenost učitele, která souvisí s možností růstu a rozvoje v profesním i osobním životě. A toho nejde dosáhnout bez podporujícího a otevřeného vedení. Kromě již uvedeného bychom mohli dále zmínit společné vytvoření pravidel ve škole (např. pravidla komunikace ve škole), pravidelné několikadenní výjezdy celého pedagogického sboru na vzdělávací a rozvojové akce či spolupráci s rodiči.
Pokud vás téma více zajímá, doporučujeme vám podívat se na videorozhovory
Bez spokojených pedagogů nemůže škola uspět. Čím je motivovat?, Vedení základní školy musí o své pedagogy pečovat a rozvíjet je a Nesmí se stát, aby se učitelé báli něco říct
na interaktivním webu Zapojmevšechny.cz, na základě kterých článek vznikl. Najdete u nich i zajímavé přílohy: Plán osobního rozvoje učitele či Mapy učebního pokroku.Poznámka: Web Zapojmevsechny.cz vznikl v rámci projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B), který realizuje Národní pedagogický institut České republiky. Projekt je spolufinancován EU.
Zdroj: Pro redakci Řízení školy Gabriela Kermesová