Pojem ostatních neinvestičních výdajů je obecně školským zákonem definován v podstatě negativním výčtem, tj. jedná se o takové výdaje, které nejsou platy, pojistným na sociální zabezpečení a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti, pojistným na veřejné zdravotní pojištění nebo přídělem fondu kulturních a sociálních potřeb. Zároveň platí, že pod ostatní neinvestiční výdaje nelze zahrnout ani odměny za práci konanou mimo pracovní poměr (DPP/DPČ), neboť společně s prostředky na platy i tyto prostředky jsou vládou regulovány a usnesením vlády stanovovány jako závazný/nepřekročitelný limit.
Z hlediska možnosti použití prostředků na ostatní neinvestiční výdaje, školy a školská zařízení jsou limitovány ustanovením § 160 odst. 1 školského zákona. V případě škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi a dobrovolnými svazky obcí se tak jedná zejména o výdaje školy na dopravu při akcích v rámci vzdělávání podle příslušného rámcového vzdělávacího programu, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle tohoto zákona poskytovány bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků, na činnosti, které přímo souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, ale i o náhrady platu za dočasnou pracovní neschopnost, jakožto náklad vyplývající ze základních pracovněprávních vztahů.
Školský zákon (ani jiný právní předpis) nestanovuje žádný závazný parametr či způsob výpočtu výše těchto prostředků, která by měla být pro školy a školská zařízení zřizované kraji, obcemi a dobrovolnými svazky obcí v daném kalendářním roce vyčleněna, což znamená, že z pohledu státního rozpočtu se tak nejedná o mandatorní či kvazimandatorní výdaj.
Přesto však MŠMT samozřejmě i výdaje na ONIV považuje za zásadní a nezbytnou součást rozpočtu kapitoly MŠMT, a to z pohledu naplňování povinností vyplývajících ze školského zákona a strategie státu v této oblasti.
Zároveň platí, že školský zákon ani vláda neregulují odměňování ve školách a školských zařízeních soukromých a církevních zřizovatelů (neboť odměňují mzdou, nikoliv platem), což z rozpočtového pohledu znamená, že výdaje vyčleněné na činnost soukromých a církevních škol a školských zařízení jsou rovněž považovány za ostatní neinvestiční výdaje (byť jsou z nich z velké části hrazeny mzdové náklady zaměstnanců těchto škol).
V případě soukromého školství (potažmo i církevního školství) se naopak jedná o (kvazi)mandatorní výdaje, a to především s ohledem na zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.
Jak se konstruuje státní rozpočet na ONIV
- Jak bylo uvedeno výše, ONIV pro školy a školská zařízení zřizovaná kraji, obcemi a dobrovolnými svazky obcí nemají z hlediska své výše mandatorní či kvazimandatorní charakter (neboť žádný právní předpis nestanoví závazná pravidla či parametry, z nichž vyplývá nutný objem, který musí být v daném kalendářním roce alokován) a jedná se tak čistě o politické rozhodnutí (na úrovni vlády, a návazně Poslanecké sněmovny), jaký objem bude na tuto oblast v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok vyčleněn, a to v návaznosti na strategické priority státu a cíle, které i prostřednictvím ONIV stát sleduje.
- Naproti tomu výše ONIV pro soukromé, ale i církevní školy a školská zařízení má v zásadě mandatorní či kvazimandatorní charakter, což je nutné vzít při tvorbě návrhu zákona o státním rozpočtu v úvahu již při jeho přípravě na pracovní úrovni ze strany Ministerstva financí (tedy před jeho projednáváním a změnami na politické úrovni).
Jak se stanovuje normativ ONIV pro školy zřízené krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí
Normativ ONIV se stanovuje podle § 161 odst. 1 písm. e) pro mateřské školy, základní školy, střední školy a konzervatoře a vyšší odborné školy na 1 dítě, 1 žáka na prvním stupni základní školy, 1 žáka na druhém stupni základní školy, 1 žáka v denní formě vzdělávání v oboru vzdělání a 1 studenta v denní formě vzdělávání v akreditovaném vzdělávacím programu.
Vzhledem k tomu, že v důsledku demografického vývoje, změny financování regionálního školství od roku 2020 a postupného využívání prostoru daného PHmax dochází meziročně, a to zejména v mateřských a základních školách, ke snižování průměrného počtu dětí a žáků ve třídě a tím i průměrného počtu dětí a žáků na 1 učitele, znamená to, že i tzv. objem prostředků ONIV přepočtený na 1 učitele se meziročně snižuje (neboť prostředky ONIV jsou v souladu se školským zákonem přidělovány normativě „na žáka“).
Zároveň je třeba připomenout, že v důsledku demografického vývoje ubývá žáků na 1. stupních základních škol a přibývá žáků na 2. stupních základních škol, přičemž ale normativ ONIV je pro 1. stupeň vyšší, než pro 2. stupeň (zejména z důvodu nákupu školních potřeb či učebnic pro žáky 1. tříd, nebo z důvodu povinné výuky plavání na 1. stupni).
Jak bylo uvedeno výše, ONIV jsou ze zákona normovány na dítě, žáka nebo studenta, nikoliv na učitele. Vzhledem k tomu, že v médiích se objevují i přepočty na učitele, pro ilustraci uvádíme vliv snížení ONIV v roce 2022 oproti roku 2021 při průměrném počtu dětí nebo žáků na učitele následovně:
- V běžných třídách mateřských škol je průměrně 11,67 dětí na 1 učitele. Meziroční snížení normativu ONIV na 1 dítě o 250 Kč tak představuje snížení objemu ONIV v přepočtu na 1 učitele o 2 918 Kč.
- V běžných třídách základních škol je průměrně 14,88 žáků na 1 učitele. Snížení normativu ONIV na 1 žáka o průměrně 772 Kč tak představuje snížení objemu ONIV v přepočtu na 1 učitele o 11 489 Kč.
- V běžných třídách středních škol je průměrně 11,38 žáků na 1 učitele. Snížení normativu ONIV na 1 žáka o průměrně 450 Kč tak představuje snížení objemu ONIV v přepočtu na 1 učitele o 5 119 Kč.
Je tak zřejmé, že medializované případy převodu platů do ONIV přepočtené na 1 učitele by ve většině případů nevyřešily ani normativy ONIV z roku 2021, zejména v případě mateřských škol.
Jak je to s hrazením náhrad platu za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti
Náhrada platu za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti je (nedaněným) příjmem zaměstnance, z rozpočtových a statistických důvodů (které jsou dány pravidly stanovenými Ministerstvem financí) ji však není možné hradit z prostředků na platy (jako je tomu např. u náhrady platu za dovolenou). Náhrada platu za dočasnou pracovní neschopnost představuje v případě pedagogických pracovníků cca 50-60 % jejich průměrného výdělku a zaměstnavatel z této náhrady neodvádí zdravotní ani sociální pojištění ve výši 33,8 %. Převádění prostředků mezi objemem prostředků na platy a ONIV z důvodu vyplácení náhrad platu za dočasnou pracovní neschopnost je tak dlouholetý standardní postup, byť v minulých letech byl využíván v menším rozsahu.
Za první pololetí 2022 byly realizovány přesuny z platů do ONIV z důvodu náhrad za dočasnou pracovní neschopnost ve výši cca 0,2 mld. Kč, což je zhruba 0,2 % rozepsaného objemu prostředků na platy.
V letošním roce MŠMT současně s rozpisem rozpočtu v březnu avizovalo krajským úřadům tři termíny pro převod prostředků mezi ukazateli na platy a ONIV (v červnu, říjnu a listopadu). Operativně na základě požadavku jednotlivých krajských úřadů byly provedeny dva převody dříve, tj. bezprostředně po rozpisu rozpočtu na jednotlivé právnické osoby tak, aby bylo možné ze strany krajských úřadů reagovat na potřeby škol.
Růst výše náhrad za dočasnou pracovní neschopnost je kromě covidu-19 ovlivněn také dynamickým růstem platů v posledních letech a zrušením tzv. karenční doby (již od července 2019).
Zdroj: https://www.edu.cz/methodology/ostatni-neinvesticni-vydaje-oniv-v-regionalnim-skolstvi/