Jak pracovat s agresivními žáky

Vydáno: 6 minut čtení

Když si děti při vyučování povídají mezi sebou, když vykřikují bez přihlášení, nenosí pomůcky, bačkory na přezutí ani domácí úkoly, dokonce i když se o přestávce honí a pošťuchují, je na učiteli, aby se s těmito problémy co nejefektivněji a bez větší externí pomoci vyrovnal. Všichni víme, že jde o překážky efektivního učení i pohody ve třídě, ale v zásadě se jedná o maličkosti.

Řízení školy onlnieAle co když je ve třídě (v našem případě osmé) žák, který je chronicky agresivní, už delší dobu napadá spolužáky,a to naprosto neočekávaně, poměrně brutálně (má na svém kontě nějaké zlomené ruce a podobné výraznější zdravotní problémy u dalších napadených) a zřejmě většinou i zcela bezdůvodně? Rozhodně i v případě důvodném je jeho odezva zcela neadekvátní.
Na první pohled nám ve škole poskytne pomoc dostatek výchovných opatření (různé stupně napomenutí, lze využít individuální výchovný plán), existují školní i školská poradenská zařízení (včetně středisek výchovné péče), zdravotnické služby (pedopsychiatrie), OSPOD, policie, soudy. Jenže ta nesplňují základní požadavek – aby na výrazný problém reagovala bezprostředně, tedy ve chvíli, kdy náročná situace nastane. Vše je na delší lokty, s řadou papírů, informovaných souhlasů. Současně je potřeba zasáhnout účinně, což leckdy nejde bez výraznějšího nátlaku. Zkusme si představit, že žák bude do odborného zařízení objednán v lepším případě za měsíc nebo dva. Výjimku představuje záchranná službaa někdy i školní poradenské pracoviště. Někdy může být k dispozici asistent, přičemž se nejedná o čtyřicetipětikilovou asistentku. Pedagogická výchovná opatření jsou pak takovému klukovi (a někdy i jeho rodičům) evidentně k smíchu a bývají, podobně jako v tomto případě, už nějakou dobu zcela bez efektu. Svým způsobem nejrychlejším řešením může být informace rodičům ve formě poznámky. Ovšem rodiče spolupracovat nemusejí nebo jim stačí jen velmi málo k tomu, aby dali najevo odpovídající angažovanost.
Nakonec skoro vždy zůstane učitel ve třídě s takovým dítětem a jeho problémy zcela osamocený, nanejvýš někdy s asistentem. Občas může dítě odvést do ředitelny (to ale musí nechat ostatní děti bez dohledu), možná i do volné místnosti, aby se zde mohlo zklidnit, pouze však pod dozorem pedagogického pracovníka. Lze odejít se třídou do bezpečí na chodbu a otevřenými dveřmi sledovat inkriminovaného žáka. Lze zavolat rodiče, aby si pro žáka přišli. Rovněž je možné zavolat zmiňovanou rychlou zdravotní službu. To vše představuje výrazné narušení poslání školy pro ostatní žáky. A narušen je i výkon povolání učitele.
 Kdyby tak byl k bezprostřední dispozici poradenský pracovník!
Podobných případů jistě není mnoho, ale představují o to naléhavější výzvu pro školství. Co má a může učitel v takové situaci udělat? Některé postupy určitě použít nesmí, u jiných bere v potaz patrně neodůvodněné riziko, jež by neobstálo z právního hlediska. Navíc učitel není a ani nemá být cvičen v sebeobraně. Nelze tedy spoléhat na to, že si učitel nějak individuálně poradí, že to nějak dopadne, až k takové situaci dojde – to už může být pozdě. Ani škola nemůže s rukama za zády čekat, až žák splní povinnou školní docházku a opustí školu.
Někdy se navzájem přesvědčujeme, že takové projevy agresivity do běžné školy vůbec nepatří, že jde o patologii,o kterou se má postarat zdravotnické zařízení. Problém je, že se občas fakticky odehrají, my jim nemáme šanci zabránit, a nemůžeme se tedy tvářit, že neexistují. 
Pro pomoc učitelům bychom měli hledat systémové řešení.
 Máme analogický příklad. V dřívější době nepatřily do běžné školy ani žádné výrazné vzdělávací problémy, a přesto dnes většinu z nich akceptujeme a pracujeme s nimi. U dětí s poruchami chování bude muset toto systémové opatření vypadatjinak – bude muset 
počítat s určitou nepředvídatelností a současně se škodami u spolužáků a na majetku.
Obecně lze doporučit systematická preventivní opatření. Znamená to důsledně podporovat a vymáhat dodržování školních a třídních pravidel, nepřehlížet ani drobné problémy, byť ve většině případů jde o planý poplach. Učitel by měl odmítnout bagatelizování právě drobných přestupků s tím, že my jsme byli stejní a že takové zlobení patří k dětství. Neznamená to na druhé straně, že z nich bude dělat zásadní událost a za každou hloupost navrhovat výchovná opatření. Je nezbytné rovněž posilovat všechny pozitivní projevy spolupráce, soudržnosti, pěkného chování ve třídě a netvářit se, že jde o samozřejmost. Ovšem stejně v řadě případů nelze krizové situaci předejít,
 vyvarovat se jí. První neočekávaný přestupek nás zaskočí, obvykle ho nemůžeme předvídat. Ale následně už musíme přijmout opatření. Důvod pro ně spočívá právě v tom, že už se to jednou stalo. Učitelé musejí býto přestávce mnohem víc ve třídě. Inkriminovaný žák by mohl každou přestávku stát před ředitelnou, sborovnou, z šatny, do šatny a na oběd by chodil pouze s doprovodem…
U žáka, který je opakovaně agresivní, je indikovaný trénink zvládání emocí. Ten by se měl realizovat ve škole a pod záštitou školy (např. školní poradenské pracoviště), podobně jako např. náprava specifických poruch učení. Žádoucí bývá zpravidla i externí dlouhodobější odborná pomoc celé rodině. Zapotřebí je pracovat i s celou třídou.
Učitel musí rovněž počítat s tím, že rodiče ostatních žáků jsou znepokojeni, mají starost o bezpečí svého dítěte a vytvářejí tlak na radikální řešení situace. Vyloučit takového žáka z povinné školní docházky nelze. Ani na jeden, dva dny. Může nám to přijít jako velmi omezující až nenormální opatření, ale ve srovnání s případnými zdravotními poškozeními spolužáků jde podle mého názoru o maličkost. Legitimní je pokus, aby žák přešel na jinou školu. Podstata problému se tím zpravidla nevyřeší, nicméně v novém prostředí může na přechodnou dobu dojít ke zmírnění obtíží.
Ve stávající situaci, kdy děti nechodí do školy, není třeba řešit podobné problémy. Snad se tam zase vrátí. Pak bychom měli mít lepší řešení, než jsme měli doposud.
Řízení školy online - webová aplikace i řešení každodenních, rutinních i mimořádných situací, které s sebou přináší řízení a vedení školy. Časopisy pro ředitele, zástupce, pedagogy i vedoucí školních jídelen. Vyzkoušejte ještě dnes, s vyplněním registrace 30 dnů zdarma.
 
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník PhDr. Václav Mertin