„Naše škola pochopitelně vytváří více velkých projektů, ale projekt Osvětim, respektive projekt Auschwitz, je jedinečný jak svým rozsahem, tak tíží a hloubkou tématu. Jsem velmi pyšný na své studenty a absolventy, jak k němu přistoupili a jak ho dokázali realizovat,“ říká s nepřeslechnutelnou hrdostí v hlase ředitel Smíchovské SPŠ Radko Sáblík. „Tento projekt je opravdu unikátní,“ souhlasí ředitel Centra pro výzkum genocid Terezín Šimon Krbec. „Spolupráce se studenty Smíchovské střední průmyslové školy byla úžasná,“ přidává se umělecký ředitel centra Pavel Chalupa.
„Ještě jednu věc považuji za velmi podstatnou,“ doplňuje Sáblík. „Jak se studenti seznamovali s historií koncentračního tábora Auschwitz, měnil se jejich pohled na holocaust, na tuto hroznou a ostudnou historii lidstva. Při návštěvách v Osvětimi velmi dbali na pietu daného místa a také při svých výstupech se mnohokrát zamýšleli nad jejich vyzněním - aby se nikoho nedotkli, ale aby dokázali pravdivě ukázat hrůzy, které se odehrávaly na místě, kde byl zavražděn více než milion mužů, žen a dětí, převážně Židů.“
Dlouhodobá spolupráce Smíchovské střední průmyslové školy a Centra pro studium genocid Terezín má za sebou svůj první velký vrchol, slavnostní zahájení výstavy k uctění památky téměř 4 000 českých Židů z Terezína, kteří byli v noci z 8. na 9. března 1944 zavražděni v plynových komorách Krematoria II a Krematoria III v Auschwitz II - Birkenau.
Historie terezínského rodinného tábora
V úterý 7. září 1943 dochází ke zřízení rodinného tábora českých Židů v Auschwitz II - Birkenau. Ti přijíždějí v transportu z Terezína v počtu 5 006 osob. Na rozdíl od všech jiných deportovaných neprojdou selekcí, dokonce si smějí ponechat své věci a nejsou ani ostříháni. Jsou umístěni v sekci BIIb s poznámkou, že jim běží šestiměsíční karanténní doba.
Důvod, proč tento tábor vzniká, není úplně objasněn. Panují domněnky, že ho nacisté potřebují pro svou propagandu o dobrých podmínkách pro Židy v koncentračních táborech.
V noci z úterý 8. března na středu 9. března 1944 dochází ke zplynování českých Židů z rodinného tábora, kterým uplynula půlroční karanténní lhůta. Z původních 5 006 lidí jich asi 1 000 již umřelo na nemoci a vyčerpání, další jsou určeni k likvidaci. Přes snahu některých nacistů z tábora o změnu rozkazu, kdy navrhují provést selekci a ponechat naživu práceschopné muže a ženy, je potvrzeno nařízení zabít všechny, kteří přijeli do tábora z Terezína v září 1943. Zachrání se jen malý zlomek z nich - ti, kteří jsou nemocní, pracují ve speciálních komandech či jako zdravotníci. A pak také dvojčata, která odvede do svého zvláštního bloku doktor Mengele. Z těchto ušetřených osob nakonec válku přežije 41.
Lidé, kteří mají být zavražděni, jsou opakovaně předem varováni odbojáři a nabádáni, aby povstali. Oni však takovému scénáři nevěří, nacisté je ujišťují, že mají být deportováni. Odbojáři z tábora se spoléhají na největší osobnost v sektoru BIIb, na Fredyho Hirsche, který vede školu pro asi 500 dětí. Ovšem ten v předvečer masakru spáchá sebevraždu, když se otráví. Přitom dostal ujištění od členů sonderkommanda, že v případě vzpoury se k nim jeho příslušníci připojí a budou bojovat po jejich boku. Povstat je připraven i sektor BIId, v němž se nachází mužský tábor.
Nakonec k žádnému odporu nedojde. Když odsouzení dorazí ke krematoriím II a III, je již na vzpouru pozdě. Mnozí se domnívají, že odsouzenci na smrt se do zoufalého boje s nacisty nepustí kvůli svým dětem. Mají totiž obavy z jejich velkého utrpení v případě rozpoutané vzpoury a následného násilí, a tak raději i s nimi umírají v plynové komoře. Vždyť i Hirsch raději volí sebevraždu, než aby své milované děti viděl trpět a umírat.
Celá akce zplynování trvá velmi dlouho. Než se několik skupin svlékne, další čekají již nazí v plynové komoře či ještě oblečení na dvoře s vědomím, že brzy zemřou. Pomlácení a zoufalí lidé těsně po zavření dveří plynové komory začnou zpívat československou státní hymnu, poté zazní i židovská píseň „Hatikva“, dnes hymna státu Izrael. Tu již nedokončí, neboť je začne plyn dusit.
Před čtyřmi roky navrhl ředitel školy studentům jako téma jejich maturitního projektu vytvoření technické dokumentace a schémat táborů Auschwitz I a Auschwitz II - Birkenau. Ty chtěl využít pro svoji práci o těchto táborech. Tři studenti však přišli s nápadem tábory vymodelovat ve 3D programu. Pokus dopadl dobře a další rok se na nabídnuté téma studentských a maturitních projektů přihlásilo přes 30 studentů školy.Historie projektu Auschwitz Smíchovské střední průmyslové školy
Následovala dvoudenní pracovní cesta do Muzea Auschwitz, konzultace s pracovníky muzea, návštěva běžně nedostupných a zakonzervovaných bloků 2 a 10 v táboře Auschwitz I. Během práce na projektu sami studenti přišli za ředitelem s tím, že pouhé zobrazení táborů nevypovídá plně o hrůzách, které se v nich odehrávaly, a bylo by dobré zobrazit i typické výjevy. Následný pokus o jejich vytvoření prokázal, že je možné tento návrh realizovat, a bylo rozhodnuto o pokračování projektu i tímto směrem.
Na podzim roku 2016 se uskutečnila další dvoudenní pracovní cesta do Muzea Auschwitz, další fotografování, měření, studování historie i detailů staveb. Na projektu posléze pracovalo přes 40 studentů. Na konci školního roku 2016/2017 opět sami studenti navrhli využít pro zobrazení táborů virtuální realitu a po zkoušce tohoto nápadu byl plán shledán realizovatelným.
Ve školním roce 2017/2018 se na projektu podílelo 15 studentů a sedm absolventů. Zajímavostí je, že pět z nich předtím na projektu pracovalo v rámci svých studentských a maturitních projektů a po maturitě se z nich stali konzultanti mladších kolegů.
Zároveň byl při projektu a za použití prostředků z Operačního programu Praha - pól růstu vytvořen fyzický model tábora Auschwitz II - Birkenau i za pomoci 3D tisku.
„Původně jsem vůbec neuvažoval o tak velkém projektu,“ přiznává Sáblík. „Také jsem neočekával, že by se k tak těžkému tématu mohlo dobrovolně přihlásit tolik studentů. Vždyť jich nakonec během čtyř let bylo kolem stovky a někteří z nich na něm pokračovali jako absolventi. Nejvíc si však cením toho, že se projekt vlastně rozrůstal a utvářel díky iniciativě studentů, díky jejich nápadům a snaze o co nejlepší vyznění výstupů. Snad svým přístupem dokazují, že mladá generace se nezajímá jen o počítačové hry, ale dokáže si uvědomit i nutnost varovat před hrůzami historie.“
„Nebylo lehké se s tím tématem vyrovnat. Někdy...,“ nedokončí větu student Tomáš Bobok, jeden ze šesti tvůrců fyzického modelu. „Ale je moc dobře, že ten projekt vznikl,“ dodává důrazně.
Výstava v dělostřeleckých kasárnách v Terezíně
V pátek 9. března 2018 byla zahájena výstava v dělostřeleckých kasárnách v Terezíně, na které se partnersky podílí Centrum pro výzkum genocid Terezín a Smíchovská střední průmyslová škola. O výstavě proběhly informace v ČT 24 v několika živých vstupech, ve večerním hlavním zpravodajství a v pondělním pořadu Reportéři ČT. Informoval o ní i Český rozhlas či Lidové noviny.
Studenti Smíchovské SPŠ vytvořili dvě unikátní stálé expozice, které budou na místě k vidění po dobu dalších dvou let. Jde o fyzický model koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau na ploše 3 x 3 metry a o virtuální prohlídky koncentračních táborů Auschwitz I a Auschwitz II - Birkenau. Pomocí speciálního zařízení HTC Vive se návštěvník ocitne ve virtuální realitě a může si nejen procházet oba zmíněné tábory, ale také spatřit některé typické výjevy.
To vše je doplněno více než 30 obrazy vytvořenými z 3D modelu obou táborů, na kterých je možné pozorovat utrpení vězňů, což vždy doplňuje stručný popis. Kromě toho ředitel školy Radko Sáblík vytvořil publikaci Auschwitz - továrna na smrt s historickými daty o obou táborech, doplněnou dobovými fotografiemi, obrázky přeživších vězňů a především technickými výkresy, schématy a obrazy ze 3D modelů, které vytvořili studenti a absolventi Smíchovské SPŠ.
Virtuální model spojil dohromady Igor Žmajlo, další absolvent Smíchovské SPŠ, současný student FIT ČVUT a vyučující virtuální reality a programování v prostředí Unity na Smíchovské SPŠ.
Smíchovská SPŠ je zakládajícím členem Asociace virtuální a rozšířené reality (AVRAR) a na škole je díky mimořádné dotaci zřizovatele Prahy vybudována laboratoř virtuální reality s 19 pracovišti se speciálním zařízením pro vytváření virtuální reality a s výkonnými počítači, umožňující tuto tvorbu.
„Když jsem se zaobíral historií holocaustu, nejhorším zjištěním pro mě bylo, že ty hrůzy ve své podstatě páchali obyčejní lidé. Kdyby nebyli vystaveni pokušení oné děsivé doby, nejspíš by většina z nich zůstala pouze bezúhonnými milujícími manžely a otci. Přitom však nakonec mnozí z nich bez větších výčitek vraždili jiné ženy a děti,“ říká Sáblík a pokračuje: „Psychopatičtí jedinci se většinou vyskytovali jen na úplném konci zločinného řetězce, v podobě sadistických kápů či dozorců. Holocaust ale naplánovali a zrealizovali vědci, inženýři, chemici, lékaři, profesoři univerzit. Ti se dokonce scházeli a pozorovali umírání lidí, přitom hledali způsob, jak jich zabít co nejvíce v co nejkratším čase. Jak jich co nejvíce v nejkratším čase spálit. V popravčích komandech byli i muži, co měli předtím problém zabít kapra, králíka nebo slepici. A nakonec stříleli či jinak masově vraždili lidi všeho věku. Od nemluvňat po starce.
Z tohoto zjištění mi vyšlo hrozné resumé, tedy že se vše může kdykoli zopakovat. Nikdo z nás nedokáže říci, jak by se v takových mezních situacích zachoval. Jediná obrana spočívá v tom, abychom zamezili vytvoření podmínek, které by mohly vést k propuknutí podobného hrůzného scénáře.
Projekt Osvětim nevytváříme jen proto, abychom ukázali jednu velmi temnou kapitolu lidských dějin, ale především proto, aby lidé už nikdy nedopustili vytvoření podobné situace, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Nejde tedy o to, jen ukázat, co se stalo, ale co by se mohlo znovu stát, pokud bychom se nedokázali z této strašné historie poučit,“ varuje na závěr.