Francouzské školní jídelny

Vydáno: 14 minut čtení

Ve Francii navštěvuje školní jídelny 12 352 000 žáků a studentů 65 510 škol (základních a středních, soukromých a veřejných). Školní jídelny jsou místem, v souvislosti s nímž vyvstávají společenské a vzdělávací stejně jako ekologické a politické otázky, neboť se v nich každý den stravuje zhruba 8 milionů dětí a vydává se téměř 1 miliarda jídel za rok.

Řízení školy online

Pro mnoho odborníků představuje školní jídelna místo pro setkávání, prostor pro sdružování se a učení se, utváření společenských vztahů. Aby se zde děti cítily dobře, musí nabízet příjemné a pohodlné prostředí. Proto je třeba věnovat pozornost jejímu celkovému uspořádání, vhodně uzpůsobit nábytek, zajistit adekvátní teplotu, odhlučnění či osvětlení. Jedná se o místo, kde děti tráví více než 30 minut, a tento čas musí být strávený tak, aby jim umožnil odpočinout si a načerpat novou energii.

Uspořádání

Ne všechny školy mají jídelnu ve svém areálu a ne všechny jídelny fungují stejně. Uspořádání závisí především na stupni školy a prostředcích vyčleněných místní samosprávou.
V rámci základního vzdělávání není poskytování stravování povinnou veřejnou službou. Zajišťují ho obce, které si mohou zvolit, zda ho poskytovat budou. Zhruba 20 % škol tak žádnou jídelnu nemá, zejména soukromé školy a školy na venkově. Přestože je poskytování stravovacích služeb nepovinné, jakmile je obec začne provozovat, přístup k nim musí zajistit všem žákům, jak stanoví článek L.131-13 školského zákona. Obce musejí dohlédnout na to, aby kapacity stravovacích zařízení odpovídaly počtu dětí bez ohledu na zaměstnání jejich rodičů, ekonomickou situaci, původ či handicap. Pokrmy se buď připravují přímo v kuchyni, která k jídelně náleží, nebo se - jestliže službu zajišťuje cateringová společnost - připravují v centrální kuchyni a do školní kuchyně se pouze dovážejí. Stoly obsluhují zaměstnanci dané samosprávy.
Poskytovat stravovací služby na středních školách je naopak povinné. Zajišťují je krajské rady či rady působící v jednotlivých departementech. Vzhledem k tomu, že 93 % škol má vlastní kuchyni, se pokrmy připravují přímo na místě, ovšem centrální kuchyně může jejich přípravu řídit. V 89 % případů jsou samoobslužné.

Ceny

Ceny školního stravování jsou největší překážkou, která brání přístupu všech dětí do školní jídelny. Náklady na jedno dítě
navštěvující základní školu činí za rok v průměru 400 eur. Čtyřicet procent dětí z hůře postavených rodin se tak nestravuje ve školních jídelnách, zatímco ve vyšší socioprofesní skupině je to pouze sedmnáct procent. Za účelem snížení těchto nerovností mohou samosprávné oblasti zavést progresivní sazbu podle úrovně příjmů rodičů, aby zajistily, že bude efektivně uplatňováno právo každého jídelnu navštěvovat.
Stanovit cenu - jednotnou sazbu nebo sazby progresivní - mají v pravomoci města, departementy a kraje. Ceny se liší podle dané oblasti, podle toho, zda jde o školu veřejnou, nebo soukromou, a podle stupně vzdělání, který škola nabízí. Například ve veřejné střední škole činí průměrná cena oběda 3,30 eur, zatímco v soukromé škole 5,40 eur. V Paříži se uplatňuje ceník s deseti kategoriemi založený na daňovém řádu, podle nějž může oběd stát 0,13 až 7 eur. Oproti tomu v Dijonu se na vyšších odborných školách používá jednotná sazba 2 eura. Veřejné školy musejí dodržovat pouze jedno omezení: účtovaná cena nesmí být vyšší než náklady, neboť služba nesmí být výdělečná. Je třeba uvést, že jednotná taxa je většinou uplatňována ve venkovských oblastech.
Aby bylo zajištěno, že se všechny děti budou moci stravovat ve školních jídelnách, mohou rodiny využívat sociální benefity, jako jsou daňová zvýhodnění a úlevy, přidělení dotací, podpora ze sociálního fondu jídelen nebo podpora od městských úřadů (pro francouzské departementy v zámoří). Cena může být též nastavena podle pokrmu, který se podává. Například děti, které mají zdravotní obtíže (alergie, speciální dietu plynoucí z určitého onemocnění), mohou využívat plány vytvořené na míru jejich potřebám, díky nimž dostanou obědový balíček. Ochránce lidských práv v souvislosti s tím doporučuje, aby cena za využívání stravovacích služeb byla systematicky snižována.

Se snahou učinit těmto nerovnostem v přístupu do školní jídelny přítrž podporuje francouzská vláda zavedení dvou opatření. První zahrnuje vytvoření pěti kategorií. Pokrmy z první z nich budou poskytovány zdarma, aby byl přístup do školní jídelny zaručen i dětem ze znevýhodněných rodin. Druhým opatřením je nabídka oběda za 1 euro.

Skladba jídelníčku

Kvalitní stravování dospívajících a dětí je nezbytné pro jejich růst, psychomotorický vývoj a kapacitu k učení. Z tohoto důvodu - stejně jako proto, aby se stravovali vyváženě - musí být jídelníček uzpůsoben jejich výživovým potřebám. Stravování se řídí čtyřmi principy: nabízet čtyři nebo pět chodů včetně jednoho hlavního chodu s oblohou a jednoho mléčného výrobku; respektovat minimální požadavky na pestrost podávaných pokrmů; poskytovat porce přiměřené velikosti; definovat vhodná pravidla pro podávání vody, chleba, soli a omáček.
Menu se sestavuje na dvacet dní a musí respektovat různá doporučení. Jídla by například měla být vyvážená, pestrá, rozdělená podle energetického příjmu a musejí se skládat z předkrmu, chodu obsahujícího bílkoviny, oblohy, mléčných výrobků a dezertu. Chléb a voda se podávají neomezeně, zatímco sůl a omáčky nesmějí být systematicky volně k dispozici. Menu tak může sestávat například z ředkve a másla, ryby po mlynářsku, fazolek, vanilkového jogurtu, čokoládové sušenky a bio chleba. Pokud se studenti obsluhují sami, zejména na středních školách, můžou mít na výběr z několika alternativ, z nichž všechny splňují stejná výživová kritéria, nebo z takových, které jsou nutričně různé. V prvním případě se může podávat například rajčatový salát, salát ze strouhané mrkve a okurkový salát, a půjde tedy o samé zeleninové saláty, zatímco ve druhém případě se budou servírovat zeleninové saláty, salát s vyšším podílem škrobu a vařené maso. Lze také nabízet neomezený výběr předkrmů, sýrů a salátů.
Ve většině případů vzniká jídelníček s přispěním odborníka na výživu a za účasti vedoucího jídelny a dozoru v jídelně, aby byly dodrženy všechny standardy. Musí odrážet roční období a respektovat omezení plynoucí z možností dodavatelů a bezpečnost potravin. Co se týče posledně jmenovaného, kontroluje se hygiena surovin a potravinářských výrobků, zdraví zvířat a dobré zacházení s nimi, zdraví zpracovávaných rostlin, prevence rizika kontaminace a uvádění alergenů.

Vzhledem k výživovým potřebám dětí a v zájmu veřejného zdraví bylo zákonem schváleným v roce 2004 zakázáno provozovat automaty na nápoje a potraviny, které by sloužily studentům ve školách.

Úprava jídelníčku

Když děti kvůli zdravotním obtížím, z náboženských důvodů nebo s ohledem na své filozofické přesvědčení nemohou konzumovat pokrmy z běžného jídelníčku, je možné jídelníček upravit.
Pro děti, které mají zdravotní obtíže, jako jsou cukrovka nebo alergie, a potřebují dodržovat určitou zdravotní dietu, může být vytvořen tzv. individuální přijímací plán (projet d’accueil individualisé). V roce 2003 bylo prostřednictvím ministerského oběžníku upraveno, jakým způsobem se budou přizpůsobovat podmínky, aby všechny děti s určitou zdravotní dietou mohly využívat služby společného stravování - zajištěním adekvátního obědového balíčku od poskytovatele služeb nebo od samotné rodiny. Na vytvoření konkrétního plánu se podílejí rodiče, třídní učitel a pedagogický tým, školní lékař, praktický či ošetřující lékař a starosta. Vymezuje příslušnou dietu, podmínky stravování, dává instrukce ohledně podávání léků, popisuje specifické úpravy apod. Je třeba poznamenat, že rodiče nemají na výběr: způsob, kterým bude stravování pro dítě uzpůsobeno, volí místní úřady a rodiče nemohou požadovat, aby byl přijat jejich obědový balíček, pokud úřady poskytnou jiný vhodný balený oběd. Francouzský ochránce lidských práv v souvislosti s tím připomíná, že místní úřady musejí posoudit situaci každého dítěte případ od případu a že vyloučení z přístupu do školní jídelny může představovat diskriminaci založenou na zdravotním stavu, neboť pravidla, která jsou nastavena tak, aby systematicky zabraňovala přijímání dětí s individualizovaným přijímacím plánem, jsou nezákonná.
Pro děti, které mají náboženské nebo filozofické přesvědčení, jež vyžaduje dodržování určité diety, je též možné vytvořit náhradní menu. Tato otázka je však poměrně specifická a představuje problém, zejména co se týče principu sekularismu. Žádný předpis pochopitelně nezaručuje úpravu stravování podle osobního přesvědčení. Pokud se náhradní menu povolí, jedná se o volnou iniciativu místních úřadů a zamítnutí požadavku na náhradní menu není diskriminační. K problému tohoto typu jídelníčku existuje několik odlišných stanovisek. Francouzský ochránce lidských práv uvedl, že uplatňování principu sekularismu, který má za přímý následek princip neutrality veřejných služeb, nemůže ospravedlnit jejich zamítnutí, ale vytváří diskriminaci založenou na náboženském přesvědčení a dopouští se zásahu do svobody svědomí a nejlepšího zájmu dítěte. Nicméně pravidlem zůstává, že jednotlivé požadavky plynoucí z náboženských motivací nemohou odůvodnit úpravu veřejné služby a že skutečnost, že může být poskytnuto menu z důvodu určitých náboženských praktik, neznamená právo pro poživatele této služby ani povinnost pro místní úřady. Rozhoduje-li proto v otázce návrhu jídelníčku soud, posoudí, zda místní úřady mohou své služby přizpůsobit, aby požadavku vyhověly. Na druhou stranu i když nejsou povinny podřídit se požadavku vytvořit náhradní menu, zároveň nemají nejmenší právo nutit dítě, aby konzumovalo pokrm obsahující potravinu, která se příčí jeho náboženskému přesvědčení.
O citlivé otázce náhradního menu rozhodovala i Francouzská národní rada. V rozhodnutí ze dne 11. prosince 2020 potvrdila zrušení rozhodnutí starosty, jež se týkalo náhradního menu a poskytování pouze jednoho druhu pokrmu. Starosta prohlásil, že princip sekularismu zakazuje, aby byla v rámci provozování veřejných služeb brána v potaz náboženská pravidla. Podle státní rady obec chybně vyložila princip sekularismu a neutrality veřejných služeb a neprokázala, že by taková praxe způsobovala výrazné organizační obtíže. Znovu tak potvrdila, že služba poskytování náhradních menu ve školních jídelnách nezasahuje do principu sekularismu, neutrality a rovnosti osob využívajících veřejné služby a že tyto principy nemohou být využívány jako základ pro nepřiznávání náhradních menu.
Některé děti mají dále filozofická přesvědčení, která jim ukládají dodržovat zvláštní dietu, jako jsou vegetariánství a veganství, které vylučují požívání masa či živočišných bílkovin. Vzhledem k tomu, že tyto děti nemají nárok na náhradní menu, si jejich rodiny přejí, aby mohly dostávat alespoň obědový balíček, jako je tomu v rámci individualizovaného příjímacího plánu. Nicméně, jak už bylo uvedeno, plán je určen výhradně dětem, které trpí zdravotními obtížemi, a podléhá schválení školního lékaře. Francouzský ochránce lidských práv připomněl, že opatření nemůže být využíváno k tomu, aby si jedinec mohl zvolit vlastní dietu, a že taková svobodná volba nemůže být základem pro využití zvláštního plánu. Navíc Národní program zdravé výživy (tj. určitý návod na tvorbu jídelníčků) se zasazuje o to, aby bylo dětem podáváno co nejmenší množství živočišných bílkovin, a přestože se místní úřady pokoušejí tyto výživové normy dodržovat, nabízet vegetariánské menu nebo pokrm bez živočišných bílkovin je v jídelnách na základních školách obtížné. Vláda ovšem - aby vyhověla doporučením, principu svobody svědomí žáků a požadavkům rodičů - experimentálně zavedla, že ve všech hromadných stravovacích zařízeních po dobu dvou let bude podáváno vegetariánské menu alespoň jednou týdně. Je ovšem třeba poznamenat, že stále více školních jídelen nabízí vegetariánskou alternativu každý den.
Za účelem dosažení rovnosti dětí byla zavedena dvě opatření. První z nich představuje zákaz zostuzování dětí v souvislosti se školními obědy. Míří na takové případy, kdy je některý student veřejně označován a stigmatizován, což má pobídnout jeho rodiče, aby uhradili náklady na stravování - například tak, že je jméno dotyčného studenta vyvěšeno u vstupu do jídelny s informací o tom, že dostává odlišné menu (pouze jeden chod, studené jídlo), že musí uklízet nebo že je mu zamezen vstup do jídelny. Podle vlády by dítě nemělo být prostředníkem mezi místními úřady a rodiči. Opatření je v souladu se společenským zájmem, který jídelna naplňuje, neboť je třeba vzít v potaz, že pokrm podávaný ve škole je mnohdy jediné úplné a vyvážené jídlo dne a že zamezení přístupu k němu je prohřeškem proti právu na to, aby se dítě mohlo učit. Druhé opatření spočívá v realizaci tzv. snídaňového klubu, aby děti mohly zdarma dostávat snídaně. V současnosti cílí na školy v prioritních oblastech, kde byla odhalena tato potřeba. V roce 2020 se to týkalo 100 000 žáků. Přestože se mnozí domnívají, že tento koncept má potenciál stigmatizovat a pojí se s ním organizační obtíže, zlepšuje přístup ke zdravé stravě. V souladu se stejnými principy také několik škol začalo rozdávat svačiny.

Závěrem

V celém vzdělávacím systému je jídelna důležitým místem, kde se vzdělávají občané zítřka. Učí se, co jim chutná a co potřebují, stejně jako sdílení, respektu, tomu, jak se zdravě stravovat, jak jíst odlišně. Školní jídelny, zejména jejich vedení, se neustále vyvíjejí díky stanovení několika cílů: nabízet udržitelné a zdravé jídlo s 50 % potravin udržitelné produkce, z nichž 20 % pochází z ekologického hospodářství, odstranit plastové lahve a brčka, řízeně se rozhodovat, snižovat množství odpadu či zavést alespoň jedno vegetariánské jídlo týdně. Francouzské školní jídelny jsou též místem, kde vznikají politické debaty, jež odhalují nerovnosti v infrastruktuře, finančních prostředcích a počtech strávníků mezi územími, stejně jako místem, kde se aktivně šíří politické názory. Ve školních jídelnách se například nijak nerozpakují působit lobbistické skupiny bojující za omezení konzumace masa a mléčných výrobků; v Lyonu tak ekologicky zaměřený obecní úřad zavedl vegetariánské pokrmy a ve městě Clermont-Ferrand dvě vegetariánská jídla za týden. Naopak Správní soud v Nîmes zrušil rozhodnutí městského úřadu o tom, že bude odstraněno náhradní menu bez vepřového masa. Ve Francii jsou tak nezřídka zaváděna různá opatření, která mají vést k rozvoji stravovacích služeb, jež ovšem nejsou po chuti každému, a často se tak objevují i ve zpravodajství.
 
Zdroj: Pro Speciál pro školní jídelny Gilbert Elise