Mgr. Alena Vrbová

Kdo z nás už byl někdy nervózní, jako dítě měl trému před vystoupením či jako dospělý z krátké promluvy před skupinou svých kolegů? Vzpomínáte? Jako pedagogové či lektoři programů prevence býváme na frontální vystupování zvyklí, vždyť je to náš dennodenní chleba. Přesto se najdou chvíle, které je prostě nějak těžší „ustát“.

V minulém čísle časopisu jsem se ve svém článku věnovala tomu, že téma duševního zdraví a nemoci není v rámci primární prevence v gesci MŠMT systémově komplexně řešeno. Oblast duševního zdraví nebyla a není řešena ani v gesci jiného ministerstva, a bohužel už vůbec ne meziresortně. To by vzhledem k tomu, jak široký má oblast duševního zdraví „záběr“ a jaký dopad pak má nebo může mít duševní nemoc sama, bylo nejspíše nejspravedlivější.

Ač by se to v souvislosti se situací kolem covidu-19 mohlo nabízet, hledání místa pro primární prevenci týkající se duševního zdraví není novým tématem. Tedy alespoň ne pro mě a mé kolegy, kteří se této oblasti dlouhodobě věnujeme.