Mgr. Jana Divoká

Řešení problémů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v základních školách bývá v posledních letech velmi diskutovanou a zároveň i poněkud palčivou záležitostí. Zkušenosti s realizací inkluzivního vzdělávání (kromě jiného) ukazují, že školám, resp. pedagogickým pracovníkům chybí určité specifické kompetence nutné pro cílenou a profesionální podporu dětí s problémy v učení a chování. Pokud by tyto specifické kompetence neabsentovaly, dá se předpokládat pozitivní dopad jak na zvýšení kvality života těchto dětí a jejich rodin, tak i na celkové klima školních tříd a škol jako takových.

Vnímání toho, co rozumíme pojmem „problémové chování“, je velice subjektivní. Pro někoho jím může být již jen pouhé vykřikování v hodině, jiný za něj může považovat odmlouvání, nerespektování příkazů, či dokonce až delikventní jednání. Jít cestou podpory dítěte s problémovým chováním je jistě daleko těžší než takové dítě potrestat či odsoudit, „zlomit nad ním hůl“. Pokud se rozhodneme jít cestou podpory, ukazuje se, že jí musíme bezpodmínečně věřit, být trpěliví a držet se zásadního přesvědčení o schopnosti každého člověka najít alespoň určitou míru sebeúcty jako podmínky pro vstup na cestu ke změně životního scénáře. Dokazuje to i níže uvedený příběh Jirky s poruchou pozornosti a dysgrafií.

Nadváha a zejména obezita jsou z lékařského hlediska považovány za závažná chronická metabolická onemocnění s multifaktoriálními příčinami. Náš trh, přesycený spoustou potravin, vytváří takzvané "obezigenní prostředí", které nás vybízí ke zvýšené konzumaci jídla. Děti v jídle přijímají daleko více energie, než vydávají při pohybu. Svou roli samozřejmě sehrávají i psychologické faktory. Příčinou vzniku nadváhy a obezity může být především "zajídání" psychické nepohody související s problémy v rodině a ve vztazích s vrstevníky nebo ve škole.