PaedDr. Drahomíra Jucovičová

„Honzo, v diktátu máš pět gramatických chyb, musíš se víc učit!“ slyšel Honza od paní učitelky skoro po každém diktátu. Dobře míněná rada byla namístě, vždyť gramatické chyby tam měl vždycky minimálně čtyři. Ale Honza už získal nejen k diktátům, ale celé češtině odpor. Proč? Protože se dost dlouho snažil, opravdu doma s maminkou (později už přes velké protesty) procvičoval, psal diktáty i doplňovačky. Honza všechny jevy zdůvodňoval, chyby opravoval, ale výsledek prakticky žádný. Prostě čeština byla, jak sám říká, tak zapeklitá, že se vždycky něco našlo – chyb bylo nakonec dost a obvykle vše končilo špatnou známkou.

Nakladatelství D+H vydalo v loňském roce sadu pěti plakátů ke školní připravenosti, které přinášejí souhrn všeho, co by dítě mělo dokázat, aby se úspěšně vypořádalo s nástupem do základní školy. Jedná se o pět plakátů formátu A2 s částečně vizualizovaným obsahem. Naším cílem bylo nejen přinést souhrn všeho, co by děti měly při nástupu do základní školy zvládat, ale zároveň vytvořit plakáty tak, aby byly přehledné a umožňovaly různorodé a opakované využití - vzhledem k povrchové úpravě lze na plakáty kreslit, provádět některé úkoly přímo na nich, zaznamenávat dosažení konkrétních dovedností značkami, dopisováním, dokreslováním, případně i nalepováním samolepek do příslušných bílých kroužků, vždy u dané dovednosti.

V minulých dvou číslech jsme se věnovali nejčastějším specifickým poruchám učení (dále jen „SPU“), jejich negativnímu dopadu na proces učení a ukázali jsme si konkrétní možnosti, jak lze dětem se SPU pomoci při překonávání jejich obtíží a jak jim pomoci při učení. V tomto článku se zaměříme na nejběžnější učební styly a strategie učení.

Vážení čtenáři, v minulém čísle jste měli možnost seznámit se s nejčastějšími specifickými poruchami učení (SPU) a jejich negativním dopadem na proces učení, který je u dětí s SPU často komplikovanější. Nyní si ukážeme konkrétní možnosti, jak lze těmto dětem pomoci při překonávání jejich obtíží a jak jim pomoci při učení. Je nutné si uvědomit, že děti s SPU bývají snáze a rychleji unavitelné, do učení se negativně promítají konkrétní projevy SPU - učení je pro ně často namáhavější, komplikovanější. Níže proto uvádím zásady, které bychom měli při vzdělávání dětí s SPU uplatňovat.

Mnozí učitelé si často stěžují, že se žáci se specifickými poruchami učení málo učí, nesnaží se nebo že „mají na víc“, ale jejich výkon ve škole (a tudíž i hodnocení) jejich skutečným schopnostem neodpovídá. I když se jim snaží uzpůsobit podmínky vzdělávání, často marně hledají způsoby, jak jim učení usnadnit, zpříjemnit, zefektivnit, jak je objektivně hodnotit. Rodiče i děti bývají nešťastní, protože vynaložená energie a vynaložený čas nepřinášejí očekávaný efekt. Děti si stěžují, že se něco naučí, ale ve škole to neumějí uplatnit. To pro ně bývá demotivující, často rezignují, považují se za hloupé, nevěří si, přestanou se snažit.