Mgr. Markéta Krčmářová

Jednou z forem vzdělávání dětí nebo žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tzv. skupinová integrace dětí či žáků, která probíhá v běžných školách formou zřizování samostatných tříd. Ke zřízení třídy podle § 16 odstavce 9 ŠZ je podle § 16 odstavce 10 ŠZ v případě škol zřizovaných obcí nebo soukromým zřizovatelem nezbytný souhlas krajského úřadu. K žádosti je ředitel školy povinen doložit doporučení ŠPZ, kde podpůrná opatření žáků dosahují alespoň třetího stupně a je doporučena integrace v „paragrafové třídě“. Třídy zřizované podle § 16 odstavce 9 ŠZ je možné zřizovat pouze pro děti nebo žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem.

Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami představuje pro školu i rodinu zátěž. Mnohdy navíc dochází ke komorbiditě poruch, což edukaci samozřejmě ztěžuje. Jak se snažíme vyrovnávat s výše nastíněným problémem, uvidíte v následující kazuistice, věnující se chlapci s těžkou poruchou pozornosti bez hyperaktivity (ADD) a se středně těžkými poruchami učení (dyslexie, dysortografie) s velmi výrazně oslabeným pracovním tempem.

Výběr střední školy či středního odborného učiliště představuje v životě dítěte významný mezník. S tím souvisí i co nejméně problematický přechod na třetí stupeň škol. Proto je nutné děti na tuto skutečnost postupně připravovat.

Tento článek přináší kazuistiku na téma vzdělávání chlapce s Aspergerovým syndromem, ADHD, dysgrafií, dysortografií, výraznou emoční reaktivitou, výrazně sníženou adaptabilitou, sníženou frustrační tolerancí a obtížnou motivovaností na základní škole. Již z uvedeného diagnostického závěru vyplývá, že vzdělávání takto znevýhodněného žáka je pro všechny zúčastněné velmi náročné a komplikované.

Myšlenkové mapy představují jednu ze současných pomůcek pro přemýšlení, zapamatování a pochopení skutečností. Podporují a posilují kreativitu, komunikační dovednosti, koncentraci pozornosti i paměť, a proto se mohou stát nepostradatelným pomocníkem ve výuce. My samy s nimi dlouhodobě pracujeme jak ve škole, tak i v domácí přípravě žáka a používáme je na prvním i druhém stupni. Rády bychom se s vámi podělily o zkušenosti s jejich využíváním.

Práce výchovného poradce na základní škole přináší radost, ale i mnohá úskalí. Hodně věcí se povede, ale existují také skutečnosti, které se nepodaří vyřešit. Každý výchovný poradce ví, že náplň jeho práce je široká, a proto vyžaduje maximální nasazení. Vycházejíc ze své praxe a životních zkušeností se vám pokusím předložit své postřehy z výchovného poradenství.

Předkládám vám další část ze svého deníku výchovného poradce. Také 2. pololetí školního roku je plné událostí a problémů k řešení. Vybírám z deníku kazuistiky, které výrazně ovlivnily mou práci. Z níže uvedeného je jasné, že práce výchovného poradce vyžaduje mnoho energie a kreativity. Výchovnému poradci nesmí chybět vůle řešit problémy, ale především musí umět problémy vidět. Vždyť učitelství právem patří mezi pomáhající profese a každé dítě si zaslouží naši odbornou péči. Snad vám některé skutečnosti budou užitečné.

Náplň práce výchovného poradce na základní škole zahrnuje mnoho oblastí, které musí výchovný poradce obsáhnout za klusu běžného školního dění. Jako výchovná poradkyně si vedu deník, který mi slouží jako evidence činnosti a také jako podklad ke zlepšení kvality práce - je to takový „nemluvící supervizor“. Vybrala jsem některé pasáže. Určitě podobné situace zažíváte také.

Cílem mého příspěvku je představit konkrétní aktivity směřující k osvojení jazykového učiva a k rozvoji čtenářské gramotnosti u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na druhém stupni základní školy. Rozvíjet čtenářství a upevňovat gramatická pravidla patří k prioritám jazykového vzdělávání.

Učit třídu plnou poslušných dětí by si jistě přál každý z nás, ale je nám všem jasné, že takhle to v pedagogické praxi nefunguje. Přiznám se, že by mě tato práce ani nenaplňovala. Ve výchovně-vzdělávacím procesu se každodenně setkáváme s dětmi problémovými. Jejich vzdělávání a výchova vyžaduje dostatek dobré vůle, trpělivosti a kreativity vyučujících. O to víc je pro nás vzdělávání a výchova těchto dětí výzvou. Pedagogickou práci pak ztěžuje skutečnost, kdy rodina se školou nespolupracuje. Cílem mého příspěvku je ukázat na kazuistice chlapce, že i přes nespolupráci rodiny bylo možné jej úspěšně zapojit do výchovně-vzdělávacího procesu.

Každé třetí dítě ze sta má diagnózu ADHD, více než jedna třetina dětí s ADHD opakuje alespoň jednou ročník, více než 10 % potřebuje speciální typ vzdělávání po celou dobu školní docházky, více než polovina dětí s ADHD má současně diagnostikované opoziční chování a 15-25 % dětí s ADHD je vyloučeno z běžné školní docházky pro problémy s chováním.