Judikáty - strana 10

2 Azs 103/2021 – 20 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. P. G., zast. Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2021, č. j. 57 A 1/2021 – 27, takto:Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 18. 10. 2017 zahájil žalovaný řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2] Žalovaný usnesením ze dne 17. 4. 2019, č. j. OAM –27562–30/ZM–2017, toto správní řízení přerušil z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce dle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), a to až do doby pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci ve věci zahájeného trestního stíhání dle § 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, směřujícího k prošetření skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce spáchal trestný čin. [3] Návrhu žalobce ze dne 17. 9. 2020 na provedení opatření proti nečinnosti žalovaného nevyhověla Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) usnesením ze dne 9. 10. 2020, č. j. MV–148651–3/SO–2020. [4] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Namítal, že absentuje důvod pro přerušení řízení, neboť s ohledem na zásadu presumpce neviny se na něj hledí jako na nevinného až do doby rozhodnutí ve věci; k okamžiku podání žaloby byl osobou trestně bezú

2 As 168/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K. K., zast. JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U jezu 642/2A, Liberec, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KÚLK 31044/2020 OSŘ, sp. zn. OÚPSŘ 274/2019 OSŘ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2021, č. j. 30 A 60/2020 – 55, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KÚLK 31044/2020 OSŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 27. 9. 2019, č. j. SU/19/5024/JEJ (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání dodatečného povolení stavby Doplňková stavba – mobilhome na pozemku parc. č. X v katastrálním území O.(dále jen „stavba“) dle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a to z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“) ze dne 28. 6. 2019, č. j. SR/1244/LI/2019–2, potvrzeného závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 3. 2. 2020, č. j. MZP/2020/540/104. [2] Předmětná stavba leží ve třetí zóně CHKO Český ráj. Stavební úřad dne 12. 10. 2018 na místě samém provedl kontrolní prohlídku, o které pořídil kontrolní protokol včetně fotodokumentace. Na základě toho vydal výzvu k zastavení prací na stavbě. Dne 16. 10. 2018 pak zahájil řízení o nařízení odstra

21 Cdo 849/2022 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Č. r. – Č. se sídlem v XY, proti žalované J. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova č. 3360/47, o 358 285 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 4/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2021, č. j. 30 Co 203/2021-79, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. ledna 2021, č. j. 21 C 4/2019-55 (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby co do 10 010 Kč), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 3. 1. 2019 (změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 358 285 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná byla rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 30. 3. 2007 jmenována dnem 4. 4. 2007 do funkce ústřední ředitelky Č., že týž den, okamžitě po nástupu do úřadu, vydala „opatření ústřední ředitelky Č. č. 130/2007 o organizačních a personálních změnách“, čímž došlo „s okamžitou platností“ ke zrušení organizační struktury (včetně všech vedoucích míst) a ke stanovení nové organizační struktury ústředního inspektorátu Č., že týž den vydala i „opatření pod č. 131/2007“ a že na základě uvedeného pak podepsala a předala výpověď z pracovního poměru V. B. (ředitelce XY). Uvedená výpověď byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 3. 2010, č. j. 23 C 153/2009-139, „určena neplatnou pro nesplnění podmínek pro udělení výpovědi“ podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. V. B. se následně u soudu domáhala po žalobkyni náhrady platu, na které jí žalobkyně zaplatila celkem 939 593 Kč „před provedením zákonnýc

21 Cdo 916/2022 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jakubem Tomšejem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Petra Slezáka č. 548/8, proti žalované Č. r. – V. s. Č. r. se sídlem v XY, o 296 579 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 214/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2021, č. j. 62 Co 282/2021-233, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 8. 11. 2019 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 196 579 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z těchto částek od 5. 9. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2007, že „naposledy“ byl dohodou o změně pracovního poměru ze dne 30. 11. 2015 převeden na pozici vychovatele do Věznice XY a v období od 1. 12. 2015 do 1. 12. 2017 byl dočasně převeden na pozici vychovatel terapeut, že bydlí v XY, kde má „osobní i rodinné vazby“, a proto neměl zájem o stěhování a musel každý týden dojíždět do místa výkonu práce v XY 292 km, což odpovídá přibližně čtyřem hodinám cesty v jednom směru, že je osobou se zdravotním postižením a po úrazu u něj byla zjištěna invalidita druhého stupně, kdy jedním z problémů bylo zužování míšního kanálku, a proto pravidelná jízda autem pro něj představovala významný problém spojený s bolestmi, že poté, co mu v květnu 2017 ošetřující neurolo

21 Cdo 435/2022 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky – České obchodní inspekce se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Štěpánská č. 796/44, proti žalované J. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova č. 3360/47, o 358 285 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 52/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2021, č. j. 30 Co 222/2021-137, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. dubna 2021, č. j. 39 C 52/2019-68 (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby co do 10 010 Kč), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 3. 2019 (změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 358 285 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná byla rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 30. 3. 2007 jmenována dnem 4. 4. 2007 do funkce XY České obchodní inspekce, že týž den, okamžitě po nástupu do úřadu, vydala „opatření XY České obchodní inspekce č. 130/2007 o organizačních a personálních změnách“, čímž došlo „s okamžitou platností“ ke zrušení organizační struktury (včetně všech vedoucích míst) a ke stanovení nové organizační struktury XY České obchodní inspekce, že týž den vydala i „opatření pod č. 131/2007“ a že na základě uvedeného pak podepsala a předala výpověď z pracovního poměru Z. Z. (XY sekce podpory kontroly XY České obchodní inspekce). Uvedená výpověď z pracovního poměru byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2010, č. j. 23 C 164/2009-120 (potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, č. j. 58 Co 396/2010-156), určena nepl

IV. ÚS 951/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti GDS Sylwia, s. r. o., sídlem Čs. armády 93/16, Moravská Třebová, zastoupené JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem, sídlem Valentinská 56/11, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2022 č. j. 1 Ads 294/2021-42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2021 č. j. 6 Ad 7/2019-73, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. března 2019 č. j. MPSV-2019/13346-422/1 a rozhodnutí Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky ze dne 17. prosince 2018 č. j. UPCR 2018/91095/3, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Ministerstva práce a sociálních věcí a Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj shledal stěžovatelku rozhodnutím ze dne 21. 8. 2018 č. j. 12035/8.30/18-7 vinnou ze spáchání přestupku na úseku agenturního zaměstnávání podle § 33a odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, a uložil jí pokutu 100 000 Kč. 3. V návaznosti na rozhodnutí o přestupku Generální ředitelství Úřadu práce (dále jen "úřad práce") podle § 63 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v záhl

II. ÚS 1773/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelek a) Saša - Sun s.r.o. a b) Zdeněk - Sun s.r.o, obě sídlem Tovární 629, Chomutov, společně zastoupených Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem se sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. května 2022 č. j. 1 As 361/2021-113, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 30 A 98/2020-257, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti 1. Stěžovatelky se v ústavní stížnosti domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro tvrzený zásah do svého základního práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 26 Listiny. 2. Společnosti Zdeněk - Sun s.r.o. a Saša - Sun s.r.o. (stěžovatelky) jsou obě právnickými osobami podnikajícími v oblasti solární energetiky. Energetický regulační úřad (dále jen "žalovaný" nebo také "ERÚ") dne 31. 12. 2010 vyhověl svými rozhodnutími žádostem obou stěžovatelek o udělení licence na výrobu elektřiny v jejich solárních elektrárnách, přičemž obě tato rozhodnutí nabyla právní moci téhož dne. Posléze, na základě podnětu Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, ze dne 21. 6. 2011, rozhodl ERÚ dne 14. 10. 2013 o povolení obnovy licenčního řízení z důvodu, že z podnětu vyplývaly závažné pochybnosti o pravdivosti revizních zpráv předložených v licenčním řízení. Nové (obnovené) licenční řízení bylo následně zastaveno usnesením ze dne 24. 5. 2019. 3. Dne 8. 10. 2019 Rada ERÚ jako druhoinstanční orgán v rámci zkráceného přezkumného řízení rozhodnutím ze

21 Cdo 1316/2021 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce A. H. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova č. 452/38, proti žalovanému R. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1215/1, o 7 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 269/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2020, č. j. 17 Co 76/2020-432, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 7. 9. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 7 500 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 10. 8. 2017 do zaplacení s tím, že od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2015 byl žalovaný u žalobce zaměstnán na pozici provozní ředitel. Přestože žalovaný věděl (musel vědět), že se na něj vztahuje zákaz konkurence podle § 432 občanského zákoníku a podle § 304 zákoníku práce, a tento zákaz byl zakotven i v manažerské smlouvě ze dne 1. 9. 2008, vykonával od 18. 1. 2011 funkci jednatele společnosti A., která měla působit jako konkurent žalobce v oblasti prodeje osobních automobilů. Tuto skutečnost zjistil žalobce v březnu 2017. Protože žalovaný neměl k výkonu této činnosti souhlas žalobce, porušil své povinnosti vyplývající ze zákazu konkurence, a tím způsobil žalobci škodu, jejíž výše se rovná zisku, který společnost A. dosáhla v letech 2013, 2014 a 2015. 2. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 5 C 269/2017-388, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 328 534 Kč k rukám advokáta Mgr. Františka Stratila. Uzavřel, že dozvěděl-li se žalobce o konkurenční či

21 Cdo 658/2022 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem se sídlem v Písku, Na Boubín č. 203, proti žalované FRONIUS Česká republika s. r. o. se sídlem v Českém Krumlově – Domoradicích, Tovární č. 170, IČO 15887022, zastoupené JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán č. 193, o 61 562 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 48/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. listopadu 2021, č. j. 19 Co 1058/2021-175, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu ve výroku II, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrzen, a ve výroku III o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. června 2021, č. j. 5 C 48/2020-150, ve výrocích II a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 10. 2. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 61 562 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 10. 2. 2017 do zaplacení s tím, že jde o neuhrazenou „čistou“ náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od ledna do března 2017, v němž mu zaměstnavatel vyplatil 86 350 Kč (a úroky z prodlení ve výši 14 469,88 Kč za „pozdě vyplacenou mzdu“), celkem mu však měl na náhradě mzdy vyplatit 147 912 Kč. Žalobce argumentoval tím, že od února 2016 vykonával u žalované práci na pozici „XY“ a že nejpozději od druhého čtvrt

5 Ads 73/2021 – 36 Ustanovení § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti nevylučuje možnost úhrady nedoplatku již před vyrozuměním ze strany úřadu práce, ani nevyžaduje, aby se tak stalo samostatným úkonem směřujícím k úhradě pouze tohoto konkrétního nedoplatku. Je plně v souladu se zákonem, pokud žadatel své pochybení napraví ze své vlastní iniciativy (ještě před tím, než se o něm dozvěděl od úřadu práce), i když k této nápravě dojde pouhým přeplatkem na jiných platbách, jež je žadatel povinen průběžně hradit. Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: RESIDENT HARRACHOV CZ, s.r.o., se sídlem náměstí 14. října 1307/2, Praha, zast. Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 6 Ad 14/2019 – 35,takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021, č. j. 6 Ad 14/2019 – 35, se ruší.II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2019, č. j. MPSV–2019/87501–421/1, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení celkem 24 456 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Kaplana, advokáta se sídlem Opletalova 1525/39, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2019, č. j. MPSV–2019/87501–421/1. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 4. 4. 2019, č. j. AB

5 Afs 31/2020 – 23 Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Popivan, s.r.o., se sídlem Hvězdová 303/4, Brno, zastoupen JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem Sukova 49/4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2020, č. j. 62 Af 49/2018 – 36,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Zajišťovacím příkazem Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 7. 2. 2018, č. j. 513339/18/3001–80541–705582, byla podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zajištěna úhrada daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce července 2017 v předpokládané výši 357 495 Kč.[2] Zajištění daně odůvodnil správce daně tím, že dodavatelé žalobce Brand Consulting GROUP s.r.o. a aerodynamics s.r.o. neodvedli DPH (mimo jiné) za zdaňovací období července 2017, čímž se žalobce stal účastníkem řetězce zasaženého podvodem. Správce daně obsáhle popsal nestandardní okolnosti podnikání těchto dodavatelů (především nekontaktnost a neplnění daňových povinností, virtuální sídla, absence provozoven, nezveřejňování účetních závěrek, absence webové prezentace či dohledatelných referencí, bankovní účty bez pohybů, výrazné zvýšení obratu za dobu spolupráce se žalobcem) i žalobce samotného (zejména nestandardně vysoký počet jednatelů, virtuální sídlo, neexistence provozovny či webové prezentace, podnikání vykazující znaky agenturního zaměstnávání bez příslušného povolení, udržování minimálního zůstatku na bankovním účtu, neevidování docházky zaměstnanců, neposkytnutí dostatečné součinnosti v rámci daňové kontroly). Vzhledem k tomu,

10 Afs 33/2021 – 32 V daňové exekuci je možné použít institut předražku podle § 336ja o. s. ř. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: R. M., proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Štěpánská 619/28, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 11. 2020, čj. 8260869/20/2002–00540–111122 a čj. 8260772/20/2002–00540–111122, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, čj. 14 Af 39/2020 – 26,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Arnošta Ryšavého, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný přípisy (sděleními k žádosti) ze dne 11. 11. 2020 sdělil žalobci, že jím učiněné návrhy předražku ve vztahu k rozhodnutí žalovaného o udělení příklepu v dražbě nemovité věci se nepřipouštějí. Proti těmto sdělením podal žalobce k městskému soudu žalobu a domáhal se jejich zrušení. Eventuálně žalobce navrhl, aby městský soud určil, že postup žalovaného byl nezákonný zásah ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. [2] Městský soud posoudil sdělení k žádosti jako usnesení o předražku, proti kterému je možné podat odvolání. Před podáním žaloby tedy žalobce nevyužil všechny možné opravné prostředky. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl poučen o možnosti podat odvolání, posoudil soud žalobu jako odvolání. Městský soud proto žalobu odmítl a podání postoupil k vyřízení opravného prostředku Odvolacímu finančnímu ředitelství (§ 46 odst. 5 s. ř. s.). II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [3] Žalovaný (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Uvedl, že dne 22. 10. 2020 a dne 23. 10. 2020 vydal rozhodnutí o příklepu. Tato rozhodnutí se nezveřejňují a žalobce ani ne

4 Azs 91/2021 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. P. T., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2020, č. j. MV–84934–4/SO–2020, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2021, č. j. 77 A 110/2020 – 69,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 9. 3. 2020, č. j. OAM–34839–19/ZM–2019, zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) téhož zákona.[2] Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že se žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zamítá podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka v pobytu na území. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Ten v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) napadené rozhodnu

8 Azs 101/2022–61 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. T., zastoupený JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti osoby zúčastněné na řízení: nezl. K. K., zastoupený JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 5. 2021, čj. MV–51434–4/SO–2021, o kasačních stížnostech žalobce a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, čj. 10 A 66/2021–56,takto:I. Řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení se zastavuje.II. Kasační stížnost žalobce se zamítá.III. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo vnitra (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 2. 2021, čj. OAM–2165–50/ZR–2018, zrušilo žalobci podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), platnost povolení k trvalému pobytu. Podle § 77 odst. 3 téhož zákona mu současně stanovilo lhůtu k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí (resp. od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). Důvodem bylo žalobcovo opakované odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslných trestných činů. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně.[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou. Tvrdil, že dopady rozhodnutí by byly nepřiměřené s ohledem na zachování jeho rodinných vztahů. Zdůraznil svůj vztah k osobě zúčastněné na říze

10 Afs 445/2021 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Nemethovou, Senovážné náměstí 1463/5, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj, Horova 824/17, Hradec Králové, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2019, čj. 1763977/19/2713–00540–607694, a ze dne 25. 11. 2019, čj. 1935476/19/2713–00540–607694, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2021, č. j. 31 Af 47/2019–91,takto:I. Výroky I. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2021, č. j. 31 Af 47/2019 – 91, se ruší.II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2019, č. j. 1763977/19/2713–00540–607694, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Veroniky Nemethové. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný (správce daně) exekučním příkazem ze dne 8. 10. 2019 rozhodl o nařízení daňové exekuce srážkami ze mzdy k vymožení daňového nedoplatku a úroku z prodlení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 10. 2019 odložil daňovou exekuci; rozhodnutím ze dne 25. 11. 2019 rozhodl o pokračování v exekuci. Exekučním titulem k nařízení exekuce jsou platební výměry na silniční daň za zdaňovací období let 2010–2012 a platební výměry na pokutu za opožděné tvrzení daně, vydané žalovaným v roce 2014.[2] Žalobce napadl exekuční příkaz a rozhodnutí o pokračování v exekuci žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Namítl, že platební výměry mu nebyly řádně doručeny. Žalobce v řízení před žalovaným zastupoval advokát JUDr. Drahomír Růčka. Česká advokátní komora ale tomuto advokátovi od 25. 6. 2012 pozastavila výkon advokacie, neb

8 Afs 169/2020–56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: PSI (Photon Systems Instruments), spol. s r.o., se sídlem Drásov 470, Drásov, zastoupená Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Průchodní 2, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2018, čj. 21685/18/5200–11435–710862, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2020, čj. 29 Af 69/2018–96,takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2020, čj. 29 Af 69/2018–96, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečným platebním výměrem z 26. 1. 2017, čj. 302055/17/3003–52521–711772, daň z příjmů právnických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), za zdaňovací období roku 2012 vyšší o částku 4 815 740 Kč oproti původně tvrzené částce a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené částky ve výši 963 148 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil na základě odvolání žalobkyně rozhodnutí správce daně v částce základu daně před snížením, nicméně výši doměřené daně ani penále nezměnil. Správní orgány neuznaly žalobkyni odečet výdajů na výzkum a vývoj. Vedle toho správce daně vyloučil ze základu daně jako neúčinné výdaje na nájem prostor k podnikání, na nákup posilovacího stroje, pořízení boxu na sestavení fytotronových komor, výdaje na zaplacených smluvních pokutách a provizi ze smlouvy o zprostředkování uzavřené se společností MERCI, s.r.o.[2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu ří

9 Ads 85/2021 – 26 Účastník řízení nemůže volně zaměňovat zápůrčí a deklaratorní zásahovou žalobu podle soudního řádu správního. Pokud se žalobce brání před trvajícím zásahem, musí zvolit zápůrčí zásahovou žalobu a naopak. Je ovšem přípustné v případě zápůrčí žaloby eventuální uplatnění deklaratorního petitu v situaci, kdy by zásah v průběhu řízení před krajským soudem skončil. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: SKS Business Unit s.r.o., se sídlem Smetanovo nábřeží 331, Hranice, zast. Mgr. Ondřejem Vaňkem, advokátem se sídlem Riegrova 379/18, Olomouc, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Ostravě, se sídlem Zahradní 368/12, Ostrava, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2021, č. j. 25 A 220/2020 – 42,takto:Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2021, č. j. 25 A 220/2020 – 42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci je řešena otázka eventuálního uplatnění zápůrčího a deklaratorního petitu v zásahové žalobě s ohledem na případné ukončení trvajícího zásahu v průběhu řízení před krajským soudem.[2] Dne 19. 8. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému volná pracovní místa a požádala o jejich zveřejnění podle § 35 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, čemuž žalovaný s poukazem na nedostatky nevyhověl. Tímto postupem přitom mělo být zasaženo do práv žalobkyně, neboť oznámená místa hodlala obsadit cizinci, a zveřejnění míst kladl žalovaný jako podmínku pro vydání povolení k jejich zaměstnání.[3] Krajský soud podanou zásahovou žalobu odmítl, neboť shledal, že žalobkyně se měla nejdříve domáhat ochrany opatřením proti nečinnosti podle § 80 o

9 As 95/2022 – 44 Pokud opomenutý účastník řízení podá proti prvostupňovému rozhodnutí místo odvolání přímo žalobu, ačkoliv rozhodnutí neobsahovalo chybné poučení o opravných prostředcích, neuplatní se postup dle § 46 odst. 5 s. ř. s., ale je na místě žalobu odmítnout jako nepřípustnou pro nevyčerpání řádného opravného prostředku dle § 68 písm. a) uvedeného zákona. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. J., zast. JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem Moskevská 12, Most, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 193/20, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2019, č. j. KUUK/98256/2019/UPS, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) A. B., II) R. B., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 141 A 1/2021 – 60,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Louny (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 17. 9. 2018, č. j. MULNCJ 69301/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nařídil osobám zúčastněným na řízení odstranění stavby pro rodinnou rekreaci na pozemku p. č. 2135/1, st. p. č. 298, v katastrálním území Smolnice u Loun (dále jen „stavba“) dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný následně rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl jejich odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobce, který byl jako vlastník pozemku, na kterém se daná stavba nac

9 Afs 125/2020 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: obec Liběšice, se sídlem Liběšice 6, zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2017, č. j. 7961/17/5000–10470–700290, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2020, č. j. 15 Af 37/2017 – 33,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je otázka závaznosti přílohy smlouvy o poskytnutí dotace pro příjemce dotace jako jedné ze smluvních stran. [2] Na základě Smlouvy č. 9270371048 o poskytnutí dotace ze dne 31. 12. 2008 (dále jen „Smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní a Státním fondem rozvoje bydlení (dále také „poskytovatel dotace“) byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky na výstavbu bytů v obcích pro příjmově vymezené osoby dle nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 146/2003 Sb.“). [3] Dne 14. 6. 2016 obdržel Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) od poskytovatele dotace podnět pro porušení rozpočtové kázně, na základě kterého následně platebním výměrem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 1881327/16/2500–31471–506373, vyměřil žalobkyni odvod do Státního fondu rozvoje bydlení za porušení rozpočtové kázně ve výši 491 108 Kč odpovídající neoprávněně vynaloženým finančním prostředkům.[4] Proti rozhodnutí správce daně podala žalobkyně odvolání k žalovanému, který o něm rozhodl výše n

8 Afs 170/2020–49 Požadavek na stanovení způsobu kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků plynoucí z § 34 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění do 31. 12. 2013 (s účinností od 1. 1. 2014 plynoucí z § 34c odst. 1 téhož zákona), není splněn, pokud se projekt o způsobu kontroly a hodnocení nezmiňuje nebo tak činí zcela nedostatečně, tedy nestanoví, jakým způsobem a na základě jakých kritérií bude po věcné stránce hodnoceno, zda a do jaké míry byl projekt úspěšný. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: PSI (Photon Systems Instruments), spol. s r. o., se sídlem Drásov 470, Drásov, zastoupená Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2018, čj. 21686/18/5200–11435–710862, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2020, čj. 29 Af 68/2018–90,takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2020, čj. 29 Af 68/2018–90, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečným platebním výměrem z 26. 1. 2017, čj. 299390/17/3003–52521–711772, daň z příjmů právnických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), za zdaňovací období roku 2011 vyšší o částku 1 641 600 Kč oproti původně tvrzené částce a současně žalobkyni uložil povinnost uhradit penále z doměřené částky ve výši 328 320 Kč.[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně.[3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Krajs