Prevence závislostí v předškolním věku

V našem třídílném seriálu se pokusím přiblížit tak, aby to probudilo váš zájem a snad i chuť dozvědět se o daném tématu víc a časem jste měli sami zájem

Z oblasti medicíny i sociálně patologické problematiky víme, že prevence se dělí na primární, sekundární a terciární. je ta, kdy se snažíme předejít nemoci či problémům, které by mohly nastat. má snížit další škody spojené s problémem a má zabránit relapsu či recidivě a zajistit případné doléčení, návrat k původnímu stavu. Tolik známá fakta. My se budeme zabývat pouze primární prevencí.

Podle definice MŠMT ČR ve standardech je cílem primární specifické prevence v oblasti drog zabránit nebo alespoň a rozvoj závislosti. Brát drogy je vlastně určitý způsob chování. Zjednodušeně lze říci, že chování ovlivňují naše a motivy vznikající na základě našich zkušeností, znalostí i dovedností, které jsme za určitých příznivých okolností získali.

Těmito „příznivými okolnostmi“ mám na mysli osobnost lidí, od kterých jsme ochotni poznatky a názory přijmout, a mnoho dalších faktorů, které jsou dost nepředvídatelné a někdy třeba i nepochopitelné.

Když se zaměříme na problematiku návykových látek, lze si to představit následovně. Východiskem nám bude jakýsi bod 0, kdy je postoj k drogám neutrální. Dítě o nich moc neví, nezajímají ho ani je neodsuzuje. Tento postoj se bude v průběhu následujících let vytvářet a vyvíjet tak, jak budou přicházet různé informace a zkušenosti. Vývoj však může probíhat dvěma opačnými směry.

Jedna z možností přinese to, že získávané informace a neškodí, zážitky s nimi jsou zajímavé, nebo dokonce potřebné pro rozvíjení vlastní osobnosti, všichni je berou, je to normální a patří to k současnému životnímu stylu. Když budou tyto informace přijímány v prostředí a od lidí, kteří jsou pro dítě přitažliví, zajímaví, a bude toužit se jim připodobnit, začne se jeho postoj k drogám z neutrálního bodu vyvíjet směrem k budoucímu experimentu s drogami, braní či případné závislosti. Druhá možnost bude probíhat podobně, ale informace o drogách budou negativní, nebudou to zákazy, ale vysvětlování rizik a následků. neexperimentovat, nebrat.

Je zde jedna velmi nepředvídatelná past. To, jestli se jedinec setká dříve s (směrem k drogám), nebo (směrem od drog), je více či méně otázka náhody. Tuto téměř osudovou náhodu je třeba předběhnout a přijít co nejdříve s vytvářením postoje směrem od drog.

Teď se dostáváme k důležité otázce, kdy má tedy prevence začít. Když se podíváme na současnou populaci dětí na ZŠ a zvláště na 2. stupni, je nám jasné, že jsou svými postoji k návykovým látkám již na cestě směrem k drogám. Různé průzkumy a šetření již řadu let ukazují, že se odehrávají ve věku okolo dvanácti let. U legální drogy alkoholu je to stále častější jev v čím dál nižším věku. Zarážející je, že v předškolním věku téměř nenajdete dítě, které by neochutnalo alkohol, i když ve velmi malém množství, ale někdy i opakovaně. To je pochopitelně výlučně věc rodičů, kteří toto, většinou z neznalosti problému, dovolují.

Snaží se děti, které jsou už na cestě k pozitivnímu postoji směrem k drogám, obrátit směrem opačným k odmítání drogy. Bohužel postoj, který se z neutrálního bodu vydal určitým směrem, je velmi těžké obrátit do opačného pólu. Člověk samozřejmě mění některé své postoje v průběhu života nebo si vytváří postoje nové. Ale spoléhat na to, že se ve věku puberty a dospívání stane tento zázrak, je asi krátkozraké.

To vše hovoří ve prospěch, alespoň teoreticky proklamované, poučky, že s prevencí se má začínat co nejdříve, nejlépe v předškolním věku. Je to doba, kdy můžeme poměrně úspěšně začít vytvářet postoje od neutrálního bodu směrem k chování, které nebude představovat experimenty a braní drog. Postoje se budou vytvářet dlouhodobě, budou posilovat směrem, kterým se vydaly, když bude prevence od předškolního věku probíhat po celou školní docházku. Bude se zvyšovat pravděpodobnost účinnosti prevence, i když je nutné si uvědomit, že ani tato cesta nepovede k absolutnímu úspěchu u každého dítěte, podobně jako u jiných onemocnění. Prevence problému závislosti nemá stoprocentní účinnost jako očkování. Tato prevence je a náš představovaný přístup k dětem předškolního věku v mateřských školách je jedním kamínkem z této mozaiky.

Ještě musím zdůraznit, že mluvím skutečně o prevenci specifické, kdy se hovoří o drogách, a že se nejedná pouze o prevenci nespecifickou, která je důležitým prvkem předcházení celé řady problému. Samotná je bez té specifické vůči konkrétnímu problému neúčinná. Jednoduše řečeno, nemůžeme děti ochránit před dopravní nehodou, když jim neprozradíme, že existují auta. Stejně tak nemůžeme děti v budoucnu ochránit před závislostí, když jim neprozradíme, co ji způsobuje a jaké to bude mít následky.