Domácí příprava na školu a vypracovávání domácích úkolů v prvních letech školní docházky, 1. díl

V současnosti se lze setkávat dokonce s určitým tlakem na děti předškolního věku ve smyslu jejich přípravy na školu a na zajištění jejich následné školní úspěšnosti. Mnozí rodiče přenášejí vlastní úzkost z toho, že jejich dítě nebude ve škole úspěšné, na budoucího školáka, a tak dítě už ve věku 3–6 let navštěvuje mnoho předčasných kurzů a kroužků, které by mu, dle mínění rodičů, měly zajistit jakýsi „náskok“ před ostatními. V ČR lze nalézt i mnohé finančně náročné přípravné kurzy, které údajně připravují dítě přímo na školní docházku či školu jako takovou.

Snaha zrychlovat či „optimalizovat“ vývoj dítěte už zde byla v historii vícekrát. Domnívám se však, že vždy nakonec zvítězil respekt před přirozeným zráním jedince. Snahy o zrychlování vývoje dítěte či podnětové obohacování prostředí, ve kterém žije, měly občas i opačný následek, jímž může být přetížení dítěte. To se projeví třeba v oblasti psychosomatiky, ztrátou přirozené zvídavosti, ztrátou smysluplnosti světa, zvýšenou mírou neuroticismu, depresemi.

Domnívám se, že Dětství by nemělo být zbytečně zkracováno ambicemi a strachem rodičů, pokud není třeba skutečně reparovat nějaké objektivní vývojové problémy dítěte. Předškolní období je pro vývoj dítěte významné právě tím, že je mu ponechána určitá volnost. Touto relativní volností a autonomií se učí postupně rozhodovat o svém volném čase, volit si herní aktivity, má možnost prvně zkoušet významné sociální projevy, jako je asertivita, spolupráce či soutěžení s vrstevníky, které si samo vybírá. V jeho samostatném chování se formuje schopnost autoregulace. Přílišné strukturování volného času předškoláků rodiči je z tohoto hlediska spíše kontraproduktivní.

Naopak nástup dítěte do školy, kdy už je dle většiny odborníků zralé pro podávání pracovních, a tedy školních výkonů, kdy je zralé na poměřování se s vrstevníky, mohou rodiče dítěti velmi usnadnit a pomoci mu toto období radikálních změn adekvátně prožít s maximálním ziskem pro jeho celkový psychický vývoj. Jedním z důležitých nástrojů této podpory je

Přípravu na školu lze vnímat z dlouhodobého hlediska už od předškolního období jako průběžné podněcování dětské zvídavosti, posilování pozitivních postojů ke škole, ke znalostem obecně. Z krátkodobého hlediska můžeme mluvit o pomoci rodičů naučit dítě učit se, o jejich pomoci při přípravě domácích úkolů, o poskytování klidného zázemí doma. Společné domácí úkoly se mohou stát černou můrou všech zúčastněných, nebo mohou být naopak dobrým základem pro pozdější učební a pracovní návyky dítěte. Důležité mohou být též pro posílení autority rodiče v očích dítěte i pro formování soudržnosti rodiny jako celku.

Vypracovávání domácích úkolů má bezprostřední vliv na výkon a učení dítěte, posiluje jeho kritické myšlení a zlepšuje studijní návyky a jeho postoj vůči učení. Další přínos spočívá v posilování schopnosti dítěte řídit sebe sama a formovat vlastní disciplínu. Nesporný pozitivní dopad má domácí úkol na množství zapamatované látky, která byla probrána ve škole, je-li vypracováván v určitém nepříliš dlouhém časovém úseku od výkladu samého. Dojde-li k zopakování nově naučeného do 4 hodin od probrání nové látky ve škole, zapamatovaný rozsah poznatku je mnohonásobně vyšší, než když k opakování látky dojde třeba až s odstupem několika dnů. Nejedná se tedy jen o písemné úkoly v pravém slova smyslu.

Domácí příprava nezahrnuje pouze vypracování samotných domácích úkolů dítětem. Lze na ni pohlížet jako na Kvalita domácí přípravy může ovlivnit i kvalitu vztahů v rodině a celkové rodinné klima. Domácí příprava také ovlivňuje atmosféru ve školní třídě, vztahy mezi spolužáky a vztah učitel-žák. V neposlední řadě má pak vliv na vztah rodič-učitel, oba dotčení mohou být právě při probírání nároků a témat domácích úkolů v bližším kontaktu.

V posledních desetiletích se celá řada výzkumů zabývala vlivy domácí přípravy na úspěšnost žáků ve škole a na jejich konkrétní schopnosti či dovednosti. Výstupy těchto studií nejsou jednoznačné, stejně tak jako přístup odborníků k této problematice. Výzkumy lze rozčlenit na studie, které neprokázaly žádný efekt; prokázaly pozitivní efekt; prokázaly pozitivní i negativní efekty.

Většina autorů se však přiklání k názoru, a dokládá to i výzkumnými studiemi, že domácí příprava dítěte na školu, konkrétně vypracovávání domácích úkolů, má nejenom pozitivní vliv na školní prospěch dítěte, ale napomáhá mu získávat a rozvíjet četné dovednosti a schopnosti. Nezávisí však jen na množství času, který dítě přípravě věnuje, ale i na dalších aspektech, jako je kvalita přípravy, pracovní podmínky, pomoc rodičů či osobnost dítěte.

Zcela specifická je domácí příprava u dětí první a druhé třídy. Podle amerického odborníka H. Coopera, který se problematice domácí přípravy systematicky věnuje, je nízká korelace mezi domácí přípravou a výkonem dítěte ve škole v prvních třídách základní školy (Cooper, 2007). U začínajících školáků jde pravděpodobně více o postupné přivykání si na povinnosti, osvojování si základních studijních dovedností, organizaci času, rozvíjení schopnosti řídit sebe samo než o konkrétní efekt v osvojování si znalostí, potažmo získání ocenění ve škole.

Domácí příprava dětí v počátku jejich školní docházky tedy sleduje nejen osvojení si nových poznatků, ale i další důležité výchovné cíle:

Nelze opomenout ani záporné stránky, které s sebou domácí příprava může přinést. To se stává zejména tehdy, když je Také v tom případě, když mu nepřináší bezprostřední efekt pro jeho vlastní výkon ve škole a dlouhodobý efekt mu není objasněn. Někdy domácí příprava může být také taková, že dítěti nepřináší pro školní výkon efekt žádný.

Součinnost rodičů a dítěte při domácí přípravě má bezesporu kladný vliv na kvalitu zpracovávaného domácího úkolu a pozdější výkon dítěte ve škole. Přesto někteří autoři upozorňují i na možný negativní vliv účasti rodičů na domácí přípravě (Hoover-Dempsey a kol., 2001).

Rodiče a žáci (v počtu 1 200) od mateřské až po střední školy, kteří se zúčastnili výzkumu zaměřeného na domácí přípravu, uvedli, že prožili během domácí přípravy silné hádky, které provázel křik a pláč (Kohn, 2006). Domácí příprava tudíž s sebou přináší i negativní emoce, které mohou nabývat různé intenzity. Negativní emoce pak mohou posílit negativní postoj vůči učení samotnému.

Zejména starší děti mají k domácí přípravě ambivalentní vztah. Většinou si uvědomují její důležitost, ale některé ji popisují i negativně.

Zásadní dopad má, když je dítě neúměrně po delší časový úsek přetěžováno. Rodiče většinou své dítě dobře znají, a proto by měli chápat jeho limity velmi citlivě. Pro dítě je obtížné, když očekávané výkony není nikdy schopno plnit. alespoň občas (nejlépe většinou) s úspěchem vyřešit. Úkoly by tedy měly vždy postupovat od jednoduchých, které dítě s úspěchem dokáže řešit, ke složitějším.

Rodiče by neměli v dítěti vzbuzovat pocity, že jsou jím zklamáni. Školní výkon jistě není jedinou hodnotou dítěte, a tedy i intelektově slabší žáci mají zažívat pocit úspěchu. Domnívám se, že toto si velmi dobře uvědomují zkušení učitelé malých žáků, ale rodiče jsou jen velmi neochotní si přiznat, že jejich dítě podává výkony na hranici svých možností. V takových případech je třeba skutečně začít více spolupracovat v rovině učitel-rodič.

některých výše uvedených případů mohou být následující: