Lidská chyba. Tak lze dvěma slovy označit původ většiny případů úniku, ztráty či zneužití dat na internetu. Je to prosté. Představte si, že jste bankovní lupič a máte dvě možnosti – vyloupit banku nebo jednoduše požádat bankéře, aby vám peníze sám nevědomky přinesl. Přijde vám tato situace absurdní? Máte pravdu. Na internetu je to mnohem snazší.
Vzdělávání v kybernetické bezpečnosti a Rozcestník pro učitele základní školy
Mgr.
Petra
Sobková
oddělení vzdělávání na Národním úřadě pro kybernetickou a informační bezpečnost
Někteří lidé totiž útočníkům svá data poskytují i bez požádání, například prostřednictvím svých sociálních sítí. Jistě chápete, že spolehnout se na pochybení člověka je pro útočníka mnohonásobně efektivnější než hledat zranitelnosti technologií. Nejedná se ovšem pouze o neoprávněnou manipulaci s našimi daty. Zejména děti a dospívající jsou na internetu doslova terčem nejrůznějších internetových lovců, kteří se z nich snaží vylákat fotografie, nebo dokonce osobní schůzku. Nabízí se otázka, co s touto situací.
Kořenem chyb je často špatný návyk. Ukázali byste cizímu člověku na ulici rodný list nebo třeba intimní fotografii? Pokud ne, pak nejspíše proto, že vám již v dětství opakovali rodiče a učitelé, že tohle jednání není správné. Stejně tak jste se museli naučit, že při odchodu z domu je potřeba jej zamknout a za žádnou cenu nenasednout do auta cizímu člověku. Také na internetu platí určitá „pravidla bezpečného chování“. Pojďme je tedy naučit děti!
Poté, co jsme si osvětlili důvod, je namístě zabývat se otázkou „kdo“. Tedy kdo je zodpovědný za osvojení těchto pravidel? Stejně jako v jiných ohledech jsou to dvě zásadní instituce mající vliv na výchovu dítěte, a to rodina a škola. Tuto situaci reflektuje také Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, na jehož stránkách byly k 8. 1. 2019 uveřejněny Rozcestník pro rodiče a Rozcestníky pro učitele základní a střední školy. V tomto článku se zaměřím na Rozcestník pro učitele základní školy, doporučuji ovšem prostudovat také další zmíněné.
Cílem tohoto rozcestníku je utřídit vzdělávací a osvětové materiály zaměřené na bezpečnost v kyberprostoru, které vám mohou pomoci k (sebe)vzdělávání. Hlavním smyslem není podat vyčerpávající soupis materiálů, ale vyzdvihnout ty, které lze považovat za kvalitní a osvědčené v praxi. Hned v úvodu rozcestníku naleznete Profil absolventa prvního i druhého stupně. Ten vám pomůže zaměřit se při vzdělávání na témata, která jsou z hlediska dané věkové skupiny považována za relevantní. Profil se skládá z části technické i netechnické.
Zde je nutné upozornit na zásadní fakt. Kybernetická bezpečnost, už z titulu názvu, zní možná trochu děsivě, ale především technicky. To může být zavádějící neboť kybernetická bezpečnost je z velké části také téma psychologické či sociální. Nejen pedagogové, ale také rodiče často sahají ve snaze ochránit děti k restriktivním technickým opatřením. Typicky mezi ně můžeme zařadit omezení stránek, které může dítě sledovat. Samotná technická opatření ovšem nestačí. Nejen toto téma je potřeba s dětmi probírat. Mnohem více se zde uplatní emoční inteligence a dovednost o těchto tématech hovořit než hluboká znalost technologií.
Povídám-li si s pedagogy, často se setkávám s jejich obavou, že „nemají dětem co předat“. S tím zásadně nesouhlasím. Nelze opomenout, že nejmladší generace je od útlého dětství doslova obklopena technologiemi. To ale neznamená, že je dokáže používat bezpečně. Je to stejné jako tvrzení, že spolu s rozvojem automobilového průmyslu řídí lidé bezpečněji. Zejména pak ti, kteří jsou s automobilem v každodenním kontaktu.
Přestaňme se tedy tolik zabývat tím, nakolik jsme kompetentní o tomto tématu hovořit, a začněme o něm mluvit. Třeba vás překvapí, kolik se toho můžete naučit od svých žáků. Jistě, je potřebné mít alespoň základní povědomí, čímž se vracím zpět k rozcestníku. U řady témat, která jsou v něm zpracována, naleznete nejen materiály pro výuku, ale také tipy, jak se o nich dozvědět víc.
Vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti se spolu s rozvojem digitálních technologií ukazuje jako stále potřebnější. Bez této dovednosti nelze člověka považovat za digitálně gramotného. Jistě není nutné zdůrazňovat, že nejrůznější pravidla a návyky se nejlépe osvojují v dětství. V tomto ohledu nelze než souhlasit s H. Mannem, který kdysi řekl: „Návyky jsou jako ocelové lano. Každý den spleteme jen pramen a brzy ho nelze přetrhnout.“
Přestaňme tedy hledat výmluvy a zkusme udělat první krok k tomu, aby lano příslušníků nejmladší generace splétaly pouze správné návyky. Třeba tím, že si pročtete a vyzkoušíte náš Rozcestník pro učitele základní školy.
Odkaz: https://nukib.cz/cs/vzdelavani/#pro-ucitele-lektory-kotva