Komunitní škola - škola, která nikdy nekončí

Text tohoto příspěvku vychází ze stále intenzivněji pociťované potřeby různých aktérů školního života v maximální možné míře se podílet na vzdělávání v každodenní praxi škol.Tedy nejen v čase výuky, ale v širším časovém pojetí korespondujícím s celodenním programem dítěte a jeho rodiny. To znamená i ve volnočasovém prostoru, kde může docházet ke spolupůsobení školy, rodičů i partnerů školy (školní družina, zájmové kroužky školy, volnočasové organizace, sportovní oddíly...). Jedním z přístupů, který se snaží různé role ve fungování školy vzájemně propojit, je koncept

potenciál vstupovat do komunity obce, oslovovat ji, předestírat jí své záměry a účinně s ní spolupracovat. Záleží jen na schopnosti tento komunitní potenciál využívat. Co tedy škola může dělat pro posílení své role v komunitě?

Přestože je koncept komunitní školy poměrně starý, pořád jej mnozí lidé berou jako něco, co se vymyká tradici českého školství. Minimálně proto stojí za pozornost se historii a obsahu tohoto pojmu trochu věnovat. Pokusíme se potvrdit předpoklad, že veškeré komunitní aktivity, tedy i práce s dospělými a organizování veřejnosti, musí mít zřetelný vliv a dopad na kvalitu vzdělání a učebního prostředí pro děti. Tento závěr je zásadní z toho důvodu, že existuje stále více iniciativ, které samy sebe identifikují jako komunitní školy, byť nemají ani příslušný status, a zejména nenaplňují výše zmíněný aspekt.

Komunitní školy jsou vytvářeny s ohledem na

Toto jsou ovšem pouze základní principy, které jsou dále rozvíjeny v procesu přeměny škol na centra svých komunit. S tím souvisí poskytování velmi a v neposlední řadě nejen pro děti, ale i pro dospělé obyvatele v místě, v němž škola působí.

Školské reformy mají pouze omezený účinek, pokud se zaměřují výhradně na dění ve třídě. Tvůrci školské politiky musí brát v potaz, že

Pokud se dobře rozhlédnete po své škole a jejím okolí, jistě najdete někoho, kdo vám bude tvrdit, že komunitní školy jsou nějaký experiment, kterým nemá smysl se zabývat. Anebo naopak, že to, o čem tady mluvíme jako o důležitých aspektech fungování školy, už se přece každodenně děje. S každým z výše uvedených tvrzení se vyplatí alespoň trochu nesouhlasit.

Koncept školy jako centra života komunity můžeme vysledovat už v úsilí Klíčové osobnosti tohoto období, mezi nimi zejména John Dewey, Jane Addamsová a urbanista Clarence Perry, nejprve načrtli představu školy, která slouží jako centrum společenského života obyvatel určité čtvrti (oni říkají sousedského společenského života), je jejich průvodcem sítí sociálních služeb, poskytovaných si vzájemně sousedy, ale zároveň má v centru své pozornosti výchovu dětí. Tváří v tvář důsledkům hospodářské krize a jejím projevům ve velkých městech hledali sociální reformátoři způsoby, jak zlepšit život nově příchozích obyvatel měst a přistěhovalců prostřednictvím komunitního vzdělávání a rozvoje.

Tento výchozí bod se do dnešních dnů rozvinul a zkošatěl, nicméně je stále dobře patrný. Ve světě provázaném řadou moderních komunikačních nástrojů a ekonomických vazeb je škola součástí společenství, které se sice nedá definovat na bázi dohlédnutelných sousedských vztahů, nicméně odpovědnost za dění ve světě je v něm stále aktuálnější. Komunitní rozměr školy je tímto vývojem výrazně ovlivňován a je zajímavé, že toto ovlivnění je nezávislé na tom, nakolik si to uvědomují či připouštějí klíčoví aktéři školního života, v čele s ředitelem a starostou. Jak k tomu říká moje kolegyně Chris Jones, ředitelka ICECS - The International Centre for Excelence of Community Schools (Coventry, UK): Důležitým momentem, který Chris Jones vypichuje před ostatní, je otázka migrace. Již dnes je každý jeden z 35 obyvatel naší planety mezinárodním migrantem. A teď nemluvíme pouze o lacině populárním tématu nelegální imigrace, i když právě na něm by se dalo dokázat, jak pozitivní roli mohou školy sehrát v rámci Zejména s ohledem na vlastní moderní dějiny středoevropského prostoru, poznamenaného židovským a romským holocaustem.

Ve světě je pojetí komunitní školy a komunitního vzdělávání na různé úrovni. V mnoha zemích existují snahy o propojení školy a komunit, ve kterých působí, o jejich otevření veřejnosti a rozšíření jejich působnosti nad rámec vzdělávání dětí. Tyto snahy jsou na různém stupni vývoje a dostává se jim různé podpory ze strany veřejnosti, samospráv, ministerstev a vlády. Tam, kde se komunitní vzdělávání stalo běžnou součástí života, existuje velká podpora rozšiřování této myšlenky. Reflexe z těchto zemí však potvrzuje, že není snadné získat pro tento styl práce nezainteresované osoby nebo instituce. Je to dlouhodobý proces, který stojí velké úsilí, ale podle zkušeností od nás i ze zahraničí rozhodně stojí za to ho vynaložit. Je poměrně zajímavé, že nejhlubší tradici mají komunitní školy ve Velké Británii, Nizozemí a USA, tedy v zemích s výraznou protestantskou tradicí. Jistě by toto etické zakotvení konceptu komunitní školy ve zmíněných společnostech zasloužilo hlubší prozkoumání. Jedna z hypotéz také říká, že myšlence komunitní školy se více daří ve společnostech, které dlouho neměly zaveden institut povinné školní docházky, ale vzdělávání dětí, coby následující generace, bylo klíčovým úkolem, který měl zajistit socioekonomické „přežití“ společenství a následně celé společnosti. V ČR nalezneme první stopy konceptu komunitní školy v rámci (žákovská samospráva, kurzy pro rodiče, učení reálným prožitkem, řešení problémů širší komunity kolem školy).

Pro ty, co mají rádi definice, můžeme napsat, že komunitní škola je výchovně-vzdělávací institucí, která se otevírá veřejnosti v participaci na svém každodenním chodu. Je školou, která žije a rozvíjí se spolu s občany a opouští tradiční formu nadřazené „kamenné“ instituce, která nepotřebuje komunikovat s okolím. V tomto pohledu můžeme rozlišit následující komunity ve vazbě na školu:

Navíc může škola cíleně vytvářet a formovat další komunity. Záleží na tom, jak kvalitně a zodpovědně bude přistupovat k mapování potřeb své komunity a také jak strategicky a smysluplně (což není totéž) bude přistupovat k vlastnímu rozvoji, ať už z hlediska stylů výuky, řízení, či kultivace klimatu a atmosféry.

„Otevřít školu“, posilovat její komunitní rozměr znamená přeměnit ji na kulturní, společenské a vzdělávací centrum obce. Nepochybně je fajn školu otevřít širší komunitě, i když začátky bývají těžké. Nicméně „vyplatí se to“, jak k tomu říká Iva Nesvadbová, koordinátorka ze speciální základní školy v Králíkách, která klade zvláštní důraz na ekologickou profilaci a aktivně působí v programu Škola udržitelného života.

Školu, která by se mohla nazývat komunitní školou, tedy poznáme podle toho, že jsou na ní patrné především tři znaky:

Možná si teď kladete otázku, co vám přinese „otevření“ školy. Zde je několik postřehů, které vám mohu nabídnout jako výsledek několikaleté snahy Základní školy Višňové, školy otevřené dětem i dospělým, ZŠ Angel v Praze-Modřanech, ZŠ Pavlovská v Brně-Kohoutovicích a již výše zmíněné speciální základní školy v Králíkách. Tyto školy se shodují, že komunitní školy mají oproti běžným školám dvě výhody:

V důsledku těchto dvou výhod se ovšem také (rodiči i ostatními), škola pro ně již nebude pouze vzdělávací institucí pro děti, ale místem pro setkávání, vlastní vzdělávání a partnerem komunitního života regionu. Posílí se navíc příslušnost k právě té vaší škole. Pro účastníky nabízených aktivit i rodiče to přestane být „základní škola tam a tam“, ale začne to být „naše škola“.

přestane vnímat školu jako organizaci, jejíž provoz stojí velkou část obecního rozpočtu, ale Je si vědom jejího potenciálu (prostory, lidské zdroje, vybavení) a společně plánují jeho využití, zapojuje žáky do rozvoje obce (projekt úpravy parku před školou a hřiště podle představ žáků). Činnost školy obec reprezentuje.

Zapojením školy do života obce, regionu se vám ještě více podaří přiblížit vzdělávání běžnému životu, žáci si uvědomují, že jsou jeho součástí. V reálném prostředí se přirozeně rozvíjí kompetence žáků a zároveň se posiluje jejich vědomí, že nemusí být pouhými konzumenty všech aktivit, ale mohou také některé pomoci zorganizovat, navrhnout jejich zlepšení...

Přirozeně budete u žáků posilovat vztah k celoživotnímu učení. Pokud škola sama organizuje vzdělávací kurzy pro dospělé, většinou se jich účastní také rodiče žáků školy. Ze zkušenosti vyplývá, že děti navíc vnímají vzdělávání se i v dospělosti jako normální součást života.

Profilace školy, její orientace na komunitní život a aktivity pro veřejnost, propojení vzdělávacího programu s životem a reálnými situacemi vede ke zvýšení Škola je v očích veřejnosti aktivní, rodiče mají vlastní zkušenost se vzděláváním v dané škole (účastníci kurzů). Orientace vzdělávacího programu je zřejmá a veřejnosti srozumitelná.

Zvýšení konkurenceschopnosti nechápejte pouze ve smyslu co největšího počtu zapisovaných žáků, ale také při získávání finančních prostředků. Komunitní aktivity organizované školami rozšiřují velikost cílové skupiny jednotlivých projektů, možnost referencí, dokazují zkušenosti žadatele a zvláště u komerčních společností znamenají zmiňované aktivity zajištění publicity a velké reklamy.

V otevřené škole se ozdraví klima.To souvisí s celkovou změnou koncepce a vize školy. Vedení i další řídicí procesy ve škole by měly být demokratické. Jednotliví účastníci vzdělávání jsou partnery, panuje zde atmosféra důvěry a spolupráce. Důraz je kladen na to, aby pracovníci pochopili smysluplnost a přínos jednotlivých aktivit a ztotožnili se s celkovou vizí. Obě roviny působení školy -hlavní činnost a komunitní práce - se budou přirozeně vzájemně prolínat a ovlivňovat.

Zkušenost ze zahraničí říká, že existuje-li organizace sdružující nebo zastřešující aktivity škol, které se rozhodly vydat komunitním směrem, podaří se většinou rozpoutat debatu nad standardy. Ne všude jsou standardy stanoveny, ale existují koncepty, ze kterých mohou komunitní školy vycházet a které je definují. Je ovšem nutné, aby školy především analyzovaly svoje prostředí a vycházely z aktuálních potřeb komunity, ve které fungují.

Britská organizace například vychází ze tří pilířů:

Každá škola si ale stanoví své cíle, ke kterým chce dojít, a na základě jejich plnění je hodnocena. Škola navazuje partnerství s místními organizacemi, které se podílejí také na rozhodování.

V roce 2007 odsouhlasila mezinárodní skupina složená ze zástupců neziskových organizací charakteristiku 9 standardů kvality komunitních škol, tedy základních znaků, které by každá komunitní nebo otevřená škola měla splňovat. Deset českých škol bylo mezi těmi, na kterých se ověřovaly. Shodují se, že díky Standardům se činnost školy posunula o velký krok dál. Proto je možné sdílet některé jejich zkušenosti.

Indikátory neboli komunitní školy jsou praktickým nástrojem pro měření postupu práce na posilování role školy coby centra komunity. Je to určitá množina informací, která nám ukazuje, jestli se ke stanoveným cílům přibližujeme, nebo se od nich vzdalujeme. Slouží k tomu, abychom viděli, zda aktivity, které vyvíjíme, mají nějaký dopad na vybrané oblasti.

Díky mezinárodnímu ověření může jakákoli škola definovat svou koncepci pomocí 9 kritérií, tzv.

Každý standard se vztahuje k určité oblasti činností, které lze vysledovat na běžné komunitní škole, nebo chceme-li škole posilující svůj komunitní rozměr. Každý standard je ovšem doprovázen souborem indikátorů, které dále rozvádějí činnosti vhodné pro danou oblast v rámci komunitní školy. Každý indikátor je doplněn souborem deskriptorů neboli srovnávacích výroků, které umožňují lépe pochopit, co se rozumí „kvalitou“ v dané oblasti.

V tomto úvodním článku jsme se pokusili ukázat a vysvětlit, že koncept komunitní školy úzce souvisí s atmosférou vzájemné spolupráce, respektu a s demokratickou kulturou při stanovování cílů školy. Že promyšleně buduje nástroje, jak do rozhodovacích procesů zapojit všechny cílové skupiny. Zásadním parametrem kvality tohoto systému je pozitivní klima a hluboké vztahy. Při organizaci mnoha aktivit, které se většinou v komunitních školách dějí, by nefunkční vztahy nebo nevhodné formy komunikace mezi školou a rodiči (resp. mezi dospělými a žáky) způsobovaly spíše konfliktní situace, než aby vytvářely prostor pro možnost žáků (či rodičů) uplatnit ve společném prostoru školy své vize. V dalších článcích vám přineseme náměty k tomu, jak lze proces proměny efektivně nastartovat, o co se lze opřít a čemu je dobré se vyhnout. Jak vhodně personálně podpořit proces budování komunitní školy. Ukážeme si také možnosti aplikace standardů kvality komunitní školy a přineseme vám ukázky dobré praxe komunitních škol z ČR i ze zahraničí.

A na úplný závěr si dovolím jeden zajímavý citát, který byl pro mě osobně velmi inspirativní svým jednoduchým poselstvím: (Paul Barton, )