Co si myslí veřejnost o kvalitě škol a potřebě inkluze

Opakujícím se závěrem debat, seminářů, setkání i internetových diskuzí v rámci kampaně bylo, že vzdělávací výsledky v podobě znalostí a dovedností jsou důležité, ale hlavním smyslem současné a budoucí školy a vzdělávání obecně má být socializace. Rozumí se tím uvedení dítěte do společnosti, důraz na etiku, hodnoty, spolupráci. Tato shoda byla překvapivá, velmi výrazná, ale ocitala se ve zjevném rozporu s v debatě také přítomnou a téměř všeobecnou podporou současného selektivního vzdělávacího modelu. Ten děti směruje velmi brzy na různé vzdělávací cesty – do speciálních, případně praktických škol, do elitních školek a škol, později do víceletých gymnázií. Mezi těmito dvěma hlavními výsledky debat je viditelný rozpor. Je velmi obtížné naučit děti chápat odlišnost a učit je toleranci, když se s jakkoli odlišnými dětmi vůbec nepotkají.

a případnému konceptu, který by postupně svedl různé děti do jedné společné školy, která by uměla respektovat jejich odlišné potřeby.

Šetření probíhalo na reprezentativním sociologickém vzorku 512 respondentů. Pozor, nešlo tedy výhradně o rodiče žáků, ale o A pro srovnání jsme v rámci druhého výzkumu ty samé otázky položili panelu 220 odborníků. Opět upozornění, nešlo jen o učitele, ale odbornou veřejnost, která se účastní dlouhodobě debat o vzdělávací politice. Jde tedy spíše o aktivnější a informovanější část lidí pohybujících se ve vzdělávacím systému. I proto jsou některé jejich odpovědi překvapivé.

Obecně se potvrdilo, že Nenechá se „opít rohlíkem“, tím, co se o vzdělávání říká v médiích středního proudu, proto na některé otázky odpovídal přesně opačně než méně informovaní zástupci obecné veřejnosti.

Dobře se to dá ilustrovat na celkové známce, kterou měli dotazovaní ohodnotit úroveň vzdělávání na základních školách v ČR. U veřejnosti to byla průměrná známka 2,67, přičemž víc než třetina dotázaných (38 %) dávala jedničku nebo dvojku. Odborníci byli mnohem kritičtější. Nejen, že jejich (2,95), ale první dva stupně dala jen čtvrtina dotazovaných (26 %), ale čtyřku a pětku skoro pětina dotázaných (18 %), zatímco u veřejnosti to byla jen desetina (10 %).

Zcela odlišně vidí odborníci základní směřování školství. Obecně se veřejnost domnívá, že vzdělávání jde víceméně správných směrem, odborníci (na grafech postava s kravatou) si myslí opak. Vzdělávacímu systému vytýkají především to, že

Podobně kritičtí jsou k přípravě učitelů. Tady je znát, že veřejnost má o problému pedagogických a učitelských fakult na rozdíl od odborníků minimum informací.

Zásadní rozdíl je i v hodnocení učitelských platů. Odborníci je považují většinově za nepřijatelné, dokonce je označují za jednu z příčin dlouhodobých potíží. Veřejnost srovnává platy s obecným průměrem a z tohoto hlediska jí přijde, že jsou přiměřené.

Obecně se dá říci, že veřejnost příliš nerozumí hloubce problému, který naše vzdělávací soustava má. Přes všechny výhrady se podle nich věc ubírá víceméně správným směrem. Odborníci naopak velmi citlivě vnímají A především si je vědoma, že tyto dlouhodobé nedostatky stále výrazněji narážejí na rychle se měnící svět, kterému naše vzdělávání stále méně stačí.

Hlavním smyslem šetření bylo podložit konkrétními čísly dlouhodobý dojem, že veřejnost podporuje selekční systém ve školách, aniž si je ale vědoma jeho důsledků.

Pokud jde o směřování, cíle školy a vzdělávání, panuje mezi odborníky a veřejností víceméně shoda. Za nejdůležitější cíl vzdělávání považují obě skupiny schopnost vychovat člověka odpovědného k okolí, který chápe morální hodnoty a je schopen komunikovat. Rozdíl je jen v důrazu – u všech tří složek si to myslí 80 % odborníků a necelých 70 % veřejnosti.

Jen pro srovnání: vzdělávací cíl, který je mediálně nejpropíranější – – získal v tomto šetření 58 % hlasů veřejnosti a 54 % hlasů odborníků. Z toho je vidět, že v obou skupinách mají morální hodnoty a socializace výrazný náskok. Proto je zajímavé, že šetření fakticky potvrdilo odhad, že výrazná většina veřejnosti podporuje selekci ve vzdělávání.

Argumentem je nejčastěji to, že děti se nejlépe cítí mezi svými (tedy podobně nadanými), nikdo se jim neposmívá, učitelé se jim mohou lépe věnovat, hloupí nebrzdí chytré a podobně.

Zajímavé je, že Přitom iluzemi o prospěšnosti segregace netrpí. Například na otázku, jestli systém oddělených vzdělávacích proudů zabraňuje šikaně – velmi častý argument veřejnosti pro rozdělené školství –, odpovídají odborníci jednoznačně, že tomu tak není. Přesto jim selekční systém většinově vyhovuje. Proč?

Odpověď najdeme při bližším pohledu do dat výzkumu a v odpovědi na otázku, nakolik by podporovali společnou (sloučenou) školu. Tedy takovou, kam chodí celé spektrum dětí a která je přitom schopná respektovat a naplnit jejich potřeby.

V reakci na tuto otázku se totiž překvapivě odpovědi obou skupin skoro neliší. Taková škola by vyhovovala 57 % odborníků a 56 % veřejnosti. Jen upozorňujeme, že v obou případech se jedná o ty samé respondenty jako u předchozích otázek.

vidí obě skupiny v zásadě stejné. Taková škola by byla Tolerantnější jsou obě skupiny k začlenění dětí s handicapem (souhlasí 55 % odborníků a 51 % veřejnosti), více pochybností mají u talentovaných dětí (souhlasí 57 % odborníků, ale jen 46 % veřejnosti). Proč tedy podporují selekci, když jsou si vědomi výhod školy pro všechny děti?

Není to nijak složité. Obě skupiny prostě nevěří tomu, že by současný stát byl schopen zorganizovat společnou školu tak, aby opravdu naplnila potřeby dětí. Její rizika vidí ve zvýšené finanční a organizační náročnosti, ztrátě individuálního přístupu a v příliš vysokých požadavcích na učitele, které by vedly k jejich přetěžování.

Za podporou selektivního systému tedy zhruba z poloviny stojí příslovečný vrabec v hrsti oproti holubovi na střeše. Ano,

Šetření tak fakticky podpořilo závěry kampaně a do značné míry i to, co navrhuje ministerstvo školství v právě zveřejňované Strategii vzdělávání ČR do roku 2020. Vzhledem k naladění veřejnosti i reálným možnostem současných základních škol nejsou na místě žádné razantní změny. Jednak by šly proti názorům odborníků i veřejnosti, jednak je vzdělávací systém na rychlé změny citlivý. Proto je rozumnější systematicky zvyšovat schopnosti škol hlavního proudu přijímat a integrovat děti z obou stran spektra. To není teorie, už dnes máme dost základních škol, které zdatně konkurují víceletým gymnáziím a zároveň umí do tříd ku prospěchu všech začlenit i děti s nějakým omezením či handicapem. Pokud bude takových škol přibývat, pravděpodobně se časem alespoň částečně zmírní proselekční postoj české veřejnosti. Předpoklady pro tento názorový obrat tu zjevně jsou.

O prezentace s podrobnými výsledky šetření si můžete napsat na